Anna Maruščáková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Maruščáková
Narození31. července 1923
Zalužany,[p. 1] ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 19 let)
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením ranou do týla
BydlištěHolousice u Brandýsku č.p. 1
Povolánízámečnická dělnice
Zaměstnavatelfirma Palaba ve Slaném
Rodičematka: Helena Maruščáková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Anna Maruščáková na dobové fotografii
Václav Říha – ženatý milenec „Milan“ Anny Maruščákové

Anna Maruščáková (31. července 1923 Zalužany – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen)[1][2][p. 1] byla adresátkou milostného dopisu, při jehož vyšetřování se kladenské gestapo za protektorátu dostalo na údajnou stopu strůjců atentátu na R. Heydricha, která směřovala do Lidic.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otec Anny Maruščákové pocházel z Podkarpatské Rusi a její matka Helena Maruščáková ze Slovenska.[4] Anna Maruščáková bydlela v době protektorátu v Holousích u Brandýsku číslo popisné 1.[3] U firmy Palaba ve Slaném pracovala jako zámečnická dělnice.[3]

Dělník Václav Říha se narodil 1. února 1919 v Budapešti,[5][6] vyrůstal v Motyčíně (pozdější Švermov)[4] a za protektorátu bydlel ve Vrapicích (součást Kladna).[7] Vyučil se slévačem a měl muzikální talent, který využíval coby příležitostný muzikant.[4] Dne 26. dubna 1941 uzavřel sňatek a 3. listopadu 1941 se manželům Václavu a Jarmile Říhovým narodila dcerka Stanislava.[4] Říha se rád předváděl, vystupoval často jak chvastoun, mluvka nebo vejtaha, ale dokázal ladaccos opatřit a leckoho přemluvit.[4] V manželství údajně nebyl šťastný a často vysedával po hospodách.[4]

Maruščákovou zaujal Říha svým nenuceným chováním světáka, byl veselý, hovorný a zábavný, což ji imponovalo. Jak při výslechu na gestapu později přiznala, snažil se v ní navodit zdání odbojového pracovníka, zřejmě partyzána.[4] S mladičkou Annou Maruščákovou udržoval Říha milostný poměr a v tomto mimomanželském vztahu vystupoval pod smyšleným jménem jako „odbojář Milan“.[7][8] Říha plánoval již v roce 1939 (spolu s Josefem Horákem z Lidic a Františkem Stoncnerem) ilegální opuštění protektorátu a vstup do československé zahraniční armády. Od tohoto plánu ale Říha nakonec upustil.

Začátkem června 1942 chtěl Václav Říha (alias „Milan“) krátkým dopisem ukončit svůj nemanželský milostný poměr s Marušákovou a zároveň v dopise předstíral, že se věnuje protiněmeckému odboji.[9] Adresa dopisu zněla: „P. T. firma Pala, akc. společnost ve Slaném, Andulka, závodní číslo 210“) a odesilatel se podepsal jako „Milan“.[7] Text dopisu byl následující: „Drahá Aničko, promiň, že Ti píši tak pozdě, a snad mě pochopíš, neb víš, že mám mnoho práce a starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dnes jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak již se neuvidíme. Milan“.

Když dopis Říha zanechal na vrátnici firmy ve Slaném,[8] nebyla Maruščáková na svém pracovišti, protože si před několika dny v dílně poranila prst, lékař ji vystavil pracovní neschopenku, a tak byla ve stavu nemocných.[4] Dopis otevřený sekretářkou doputoval na stůl ředitele továrny a starosty Slaného Jaroslava Pály.[7] (Pála byl činovník kolaborantské organizace českých fašistů Vlajka.)[4]

Soukromý dopis začínající oslovením „Drahá Aničko“ si Jaroslav Pála přečetl až do konce[4] a zatelefonoval na četnickou stanici ve Slaném.[4] Strážmistr Vybíral, který se dostavil, se domníval, že jde o obyčejný nezávazný milostný dopis.[4] Naopak Pála měl považovat odesilatele za jednoho z útočníků na Heydricha.[p. 2] Poté, co četníci předali informace kladenskému gestapu dostal celý případ k vyšetření tlumočník a kriminální asistent kladenského gestapa Oskar Felkl. To bylo 3. června 1942, tedy po atentátu na Reinharda Heydricha (27. května 1942) a den před jeho smrtí (4. června 1942) v Praze.

Oskar Felkl zatkl Annu Maruščákovou ještě toho dne (3. června 1942) večer na statku v Holousích.[4] Zatčení bylo spojeno s domovní prohlídkou, při níž český strážmistr z Brandýska nalezl, k velkému uspokojení zasahujících úředníků z kladenského gestapa, svazek dopisů od „Milana“.[4] Anna byla odvezena na úřadovnu gestapa na Kladně.[4] Tam při brutálním výslechu spojeném s mučením zmínila Maruščáková obec Lidice, neboť tam vyřizovala pozdrav od Josefa Horáka a Josefa Stříbrného rodinám Horákových a Stříbrných.[p. 3] Tak se do hledáčku gestapa dostala obec Lidice.

O den později (4. června 1942) byl zatčen i pisatel milostného dopisu Václav Říha.[7] Ten už při prvním výslechu prokázal psychickou labilitu, hovořil o svých obavách z manželky a tchyně i strachu z prozrazení svojí skutečné identity, kterou před Maruščákovou pečlivě tajil. Jinotaji opředený dopis Maruščákové napsal proto, aby jej dále nehledala.[4]

Kladenské gestapo využilo konstrukce, že syn Horákových Josef Horák by mohl být strůjcem atentátu na R. Heydricha a milostný dopis na rozloučenou vyhodnotili jako možnou indicii vedoucí k „pachateli atentátu“. Vyšetřovatelé gestapa sice brzy zjistili, že oba zatčení neměli žádné spojení s odbojem a že se jedná o falešnou stopu, ale protože již předtím bylo v Berlíně rozhodnuto o tom, že jedna česká vesnice musí odvetou za smrt R. Heydricha zmizet z mapy,[4] byl osud Lidic předurčen.[9][p. 4] V noci z 9. na 10. června 1942 byly Lidice obklíčeny.[7][p. 5]

Dovětek[editovat | editovat zdroj]

Anna Maruščáková i Václav Říha se stali v případu vyhlazení Lidic nepohodlnými svědky.[3]

Anna Maruščáková byla vězněna nejprve na Kladně, pak v Praze a nakonec skončila ve věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín.[2] Z Terezína byla 22. října 1942 deportována do KT Mauthausenu, kde byla 23. října 1942 registrována.[2]

Václav Říha byl vězněn nejprve v Praze, pak ve věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[5] Z Terezína byl 22. října 1942 deportován do KT Mauthausenu, kde byl 23. října 1942 registrován.[15]

V koncentračním táboře Mauthausen byli oba dva zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem. Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako „osobní výškoměr“, který se nacházel v mauthusenském bunkru.

Manželka Václava Říhy – Jarmila Říhová – žila po smrti svého muže Václava sama se svojí dcerkou Stanislavou Říhovou (* 3. listopadu 1941).[4] Po skončení druhé světové války se Jarmila provdala za příslušníka Svobodovy armády.[4] Dcera Stanislava byla na svého biologického otce Václava Říhu hrdá neboť o něm věděla, že zahynul v nacistickém koncentračním táboře jako hrdina v souvislosti s lidickou tragédií.[4] V roce 1958 spáchala mladičká Stanislava sebevraždu otravou svítiplynem nejspíše poté, co se dozvěděla o skutečné roli svého otce v celém „lidickém příběhu“.[4]

  • Josef Horák z Lidic
    Josef Horák z Lidic
  • Josef Stříbrný z Lidic
    Josef Stříbrný z Lidic
  • Jaroslav Pála – ředitel slánské továrny Palaba a starosta Slaného
    Jaroslav Pála – ředitel slánské továrny Palaba a starosta Slaného
  • Oskar Felkl – příslušník kladenského gestapa
    Oskar Felkl – příslušník kladenského gestapa
  • Fiktivní „výškoměr“ v KT Mauthausen (pohled ze strany popravovaného)
    Fiktivní „výškoměr“ v KT Mauthausen (pohled ze strany popravovaného)
  • „Zákulisí“ výškoměru. Dole ruka kata s nabitou pistolí a hlavní prostrčenou štěrbinou (pohled ze strany popravčího)
    „Zákulisí“ výškoměru. Dole ruka kata s nabitou pistolí a hlavní prostrčenou štěrbinou (pohled ze strany popravčího)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Prameny[3][4] uvádějí, že se Anna Maruščáková narodila 31. července 1923 v Kosmonosech.[3][4]
  2. ↑ Jaroslav Pála byl (po vypuknutí Pražského povstání) 6. května 1945 zatčen a v následném soudním procesu popřel, že při předávání dopisu od Říhy pronesl směrem k četníkovi na adresu domnělého osnovatele atentátu větu: „Mýlíte se, já myslím, že to bude jeden z útočníků na Heydricha. Už abyste ho měli, abychom měli jednou klid.“ Soud konstatoval, že dopis se netýkal zájmů jeho firmy Palaba a měl být adresátce Anně Maruščákové předán; i kdyby se mu v době heydrichiády zdál podezřelý, mohl ho podle názoru poválečného soudu zničit, protože se nejednalo o dopis doporučený.[10] Pála byl nakonec odsouzen 2. května 1947 nejprve na doživotí a v roce 1955 mu byl trest při amnestii snížen na 25 let žaláře. Zemřel ve věznici v Ilavě.
  3. ↑ Oba zmínění lidičtí muži odešli již na konci roku 1939 za hranice protektorátu posílit řady členů zahraničního odboje.[9][11] Nejprve se dostali do Francie a po jejím obsazení Německem do Anglie k RAF.[11] Josef Horák byl letcem u 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force. Josef Stříbrný byl navigátorem u 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force.
  4. ↑ Obec Lidice nebyla ani příliš velká, ani moc malá.[11] Nacházela se v údolí, takže na ni nebylo vidět z hlavní komunikace a byla poměrně bohatá a vyspělá.[11] Na druhou stranu ale při razii v Lidicích u rodin Horákových a Stříbrných (4. června 1942) nebyly nalezeny žádné důkazy, že by Josef Horák a Josef Stříbrný, kteří byli v protektorátu nezvěstní od prosince 1939, byli nějakým způsobem napojeni na osnovatele a vykonavatele atentátu na R. Heydricha.[11]
  5. ↑ V Lidicích byl inkriminovaného dne 10. června 1942 i Oskar Felkl, který se sice nepodílel přímo na vraždění, ale během domovních prohlídek a následném vyhánění lidických občanů z jejich domovů se dopustil řady krádeží (tato skutečnost byla prokázána při přelíčení u poválečného soudu).[7] A byl to právě Oskar Felkl, kdo podle jmenného seznamu vyvolával na popravu muže shromážděné v Horákově statku.[12] Oskar Felkl byl pak ještě během německé okupace Čech a Moravy za svoje „úsilí o vypátrání osnovatelů atentátu“ na R. Heydricha vyznamenán válečným záslužným křížem II. třídy.[13] Po skončení druhé světové války byl ale odsouzen (v soudním procesu se členy kladenského gestapa) k trestu smrti a popraven oběšením 24. dubna 1947 v Praze v Pankrácké věznici.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Anna Maruščáková (1923 - 1942); Narozena 31.7.1923 in Zalužany; Zamřela 24.10.1942 v Mauthausenu [online]. web: Room of Names / Raum der Namen / Die Tototen Des KZ Mauthausen [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b c Anna Maruščáková(* 31. 7. 1923 Zalužany – 24. 10. 1942 KT Mauthausen) [online]. web: Tarezín memorial; Database of the Czech Inmates in the Concentration Camp Mauthausen 1938-1945 [cit. 2023-03-01]. Adresa: Holousy; povolání: dělnice;. Dostupné online. (Místa věznění před deportací do KT Mauthausenu: AD-Klando; Stapo Prag; Pol. Gef. Theresienstadt; Deportována do KT Mauthausenu: 22. 10. 1942; příjezd do KT Mauthausenu: 23. 10. 1942; popravena v KT Mauthausenu: 24. 10. 1942) 
  3. ↑ a b c d e JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Maruščáková Anna, s. 76. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w Pravda o vyhlazení Lidic [online]. REFLEX (Česká a slovenský svět) [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Václav Říha, s. 80. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  6. ↑ Václav Říha (1919 - 1942); narozen 1.2.1919 v Budapešti; zamřel 24.10.1942 v Mauthausenu [online]. web: Room of Names / Raum der Namen / Die Tototen Des KZ Mauthausen [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ a b c d e f g Kriminální asistent Oskar Felkl 13. 4. 1913 – 24. 4. 1947 [online]. web: Druhá světová válka cz [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b 73 let od masakru v Lidicích: Skutečný příběh záletného vraha (†74), který přežil! Co má společného s Rodenem? [online]. [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Anna Maruščáková; Václav Říha, s. 397, 398. 
  10. ↑ Továrník Pala a Lepší Slaný. In: Jan Čečrdle a kol. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2017. ISBN 978-80-906066-2-3.
  11. ↑ a b c d e NEŠPOR, Antonín. Horák a Stříbrný - jak je vidí historie a někteří pamětníci. [online]. web: Lidice cz [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ Felkl Oskar (1913-1947) (* 13.04.1913 Nová Bělá – 24.04.1947 Praha); Člen kladenského gestapa [online]. web: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-02-24]. Místa působení: Červené Janovice, Kladno, Kolín, Tuchlovice. Dostupné online. 
  13. ↑ Recenze na knihu „Šla s ním až k šibenici“ [online]. web: Slánské listy cz (Zpravodajský server slánského regionu) [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ BÁRTA, Milan. Všichni čekají tvrdý a spravedlivý trest – konec kladenského gestapa [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-02-20]. Časopis Paměť a dějiny (ročník 2016, číslo 2, strany 57-67); ke stažení ve formátu *.pdf (5,5 Mbytes). Dostupné online. 
  15. ↑ VÁCLAV ŘÍHA (* 1. 2. 1919 Budapešť) [online]. web: Tarezín memorial; Database of the Czech Inmates in the Concentration Camp Mauthausen 1938-1945 [cit. 2023-03-01]. Adresa: Vrapice; povolání: dělník;. Dostupné online. (Místa věznění před deportací do KT Mauthausenu: Stapo Prag; Pol. Gef. Theresienstadt; Deportována do KT Mauthausenu: 22. 10. 1942; příjezd do KT Mauthausenu: 23. 10. 1942; popravena v KT Mauthausenu: 24. 10. 1942) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Maruščáková&oldid=23164327“