Vlajka (hnutí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český národně socialistický tábor — Vlajka
Logo
ZkratkaČNST
Datum založení1928
Datum rozpuštění1942
PředsedaJan Rys-Rozsévač
Ideologienacionalismus
fašismus
národní socialismus
Politická poziceKrajní pravice
Mládežnická org.Mládež Vlajky
Stranické novinyVlajka
Barvyčervená, černá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlajka bylo malé československé nacionalistické a z části i fašistické hnutístejnojmenný časopis.

Meziválečná činnost[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem bylo Fašistické studentské sdružení. Časopis Vlajka byl založen roku 1928 a jeho prvním redaktorem byl Miloš Maixner. Hnutí samotné zahájilo svoji politickou činnost ve 30. letech, kdy roku 1930 byla založena Vlajka jako politický klub, jehož programem byl stavovský stát. Členy byly i osobnosti jako Viktor Dyk či František MarešKarel Schwarzenberg. V hnutí byl i Jan Lobkowicz.[1] Jako ostatní české fašistické organizace se inspirovala především Mussoliniho italským fašismem.[2]

V roce 1936 došlo ke sloučení s politickou skupinou Za Nové Československo a Vlajka používala rozšířený název Vlajka – Hnutí za Nové Československo.[3] Vlajka vystupovala proti Židům a její antisemitismus se vystupňoval v období druhé republiky a během Protektorátu.[4]

Dne 11. listopadu 1938 byla její činnost úředně zastavena,[5] členové však pokračovali v činnosti dál, značně se zradikalizovali a začali užívat násilné metody. 25. února 1939 spáchali bombové útoky na dva pražské obchody.[6] 6. března se v Plzni pokusili provést bombové útoky na Starou synagogu, Velkou synagogu a židovský hřbitov, ale akce se nezdařila: dva vlajkaři zahynuli při výbuchu na hřbitově a sedm dopadla policie.[7]

Činnost za protektorátu[editovat | editovat zdroj]

V době německé okupace se z Vlajky stala kolaborantská organizace. Používala název Český národně socialistický tábor — Vlajka. Mezi prvorepublikovou a protektorátní Vlajkou je značná personální i ideová diskontinuita, ale často je o nich pojednáváno jako o jedné organizaci. Vlajka byla roku 1943 na popud ministra Emanuela Moravce rozpuštěna. Několik bývalých významných vlajkařů se následně angažovalo při vzniku a rozvoji Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které okupační úřady naopak začaly intenzivně podporovat. Polovojenskou organizací Vlajky byla Svatoplukova garda.[8]

Poválečné vypořádání[editovat | editovat zdroj]

Po válce byla Vlajka označena za kolaborantskou organizaci, přičemž mezi jejími předválečnými aktivitami a činností za okupace se v poválečné atmosféře prakticky nerozlišovalo. Toto zjednodušené, ne zcela pravdivé hodnocení na činnost hnutí/organizace Vlajky, přetrvává dodnes.

Jan Rys-Rozsévač, předseda protektorátní Vlajky, byl v rámci retribuce odsouzen k trestu smrti a popraven. Ze členů vedení Vlajky byli také Josef Burda, Otakar Polívka a Jaroslav Čermák odsouzeni k trestu smrti, Jindřich Thun-Hohenstein byl odsouzen na doživotí, Václav Cyphelly dostal trest 20 let, Jindřich Streibl byl potrestán osmi lety vězení.[9]

Poválečné odkazy[editovat | editovat zdroj]

Tato organizace se dočkala i ztvárnění a připomenutí v knize Jaroslava Foglara Strach nad Bobří řekou. Děj této knihy se odehrává právě v době protektorátu. Nikde v knize není naznačeno ani letopočty ani jmény cokoliv, co by s tímto obdobím souviselo, avšak používaná (a na první pohled neutrální) synonyma nenechávají nikoho na pochybách. V knize je přítomen jak Nepřítel (nacistické Německo) tak i domácí, s nepřítelem sympatizující a spolupracující organizace Prapor (Vlajka).

„Všude se vyrojilo plno podivných lidí – udavačů, kteří za mrzkou odměnu nebo z pomstychtivosti udávali nepřátelským vojenským a policejním úřadům své spoluobčany. Ve zvláštní organizaci s názvem Prapor se dokonce ustavila zrádcovská skupina nedobrých lidí a všelijak pomáhala Nepříteli. Obrátila se proti vlastnímu národu, vychvalovala Nepřítele a hrozila každému, kdo by se proti Nepříteli nějak špatně vyslovil.“

—Jaroslav Foglar: Strach nad Bobří řekou, [10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka na anglické Wikipedii.

  1. http://is.muni.cz/th/361371/ff_b/bakalarska_prace_Katerina_Kucerova.pdf – Deklarace zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa v letech 1938–1939
  2. Prvorepublikoví fašisté se inspirovali Mussoliniho Itálií. Česká televize [online]. 5. září 2011. Dostupné online. 
  3. MARKOVÁ, Lenka. Plzeňská Vlajka. Plzeň, 2015 [cit. 2018-09-01]. Diplomová práce. Západočeská univerzita. Vedoucí práce Lukáš Novotný. s. 8–9. Dostupné online.
  4. O antisemitismu v české společnosti. Židovské listy [online]. 29. prosince 2017. Dostupné online. 
  5. STEHLÍK, Petr. Karel Schwarzenberg (1911–1986) byl členem fašistické organice „Vlajka“ [online]. ČTK, rev. 2013-01-21 [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  6. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 184–188. 
  7. MARKOVÁ, Lenka. Plzeňská Vlajka. Plzeň, 2015 [cit. 2021-06-16]. 65 s. Diplomová práce. Fakulta filozofická Západočeské univerzity. Vedoucí práce Lukáš Novotný. s. 30–32. Dostupné online.
  8. https://www.fronta.cz/dotaz/svatoplukovy-gardy
  9. http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/055schuz/s055007.htm
  10. KOL. Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: NZB, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. S. 72, zde také souv. výklad.. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Milan Nakonečný: Vlajka – k historii a ideologii českého nacionalismu, Chvojkovo nakladatelství. Praha, 2001, s. 332; 2. vyd. Sol Noctis, Zvolen 2021, s. 472.

Související články[editovat | editovat zdroj]