Ludmila Ryšavá

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludmila Ryšavá
Ludmila Sonnevendová (kolem roku 1927)
Ludmila Sonnevendová (kolem roku 1927)
Rodné jménoSonnevendová
Jiná jménaLudmila Ortová; Ludmila Sonnevednová–Ryšavá
Narození27. června 1908
Olomouc,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 34 let)
Koncentrační tábor Mauthausen,
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena
BydlištěNa Kolínské 4, Praha–Libeň (dnes: Gabčíkova 1224/4, 182 00 Praha 8–Libeň)
Domovské městoBrno, Praha
Známá jakosvatá novomučednice česká Ludmila (Pravoslavná církev)[1]
Nábož. vyznánípravoslavné
ChoťMiloslav Ort[2]
Josef Ryšavý
DětiJaroslav Ort[2]
Jan Ort[2]
Pavel Ort[2]
RodičeJan Sonnevend; Marie Sonnevendová (rozená Lorková; 1888–1942)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludmila Ryšavá, rozená Sonnevendová (27. června 1908 Olomouc – 24. října 1942 KT Mauthausen)[3] se za protektorátu účastnila domácího protinacistického odboje a byla podporovatelkou členů paravýsadku Anthropoid. Roku 2019 byla místní pravoslavnou církví svatořečena.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

První manželství s Miloslavem Ortem[editovat | editovat zdroj]

Ludmila Sonnevendová se narodila v Olomouci do rodiny Jana Sonnevenda (1880–1942) a Marie Sonnevendové (rozené Lorkové; 1888–1942). Z prvního manželství s Miloslavem Ortem (jmenovala se Ortová) měla tři syny (Jaroslava, Jana a Pavla).[5][3][2] Po rozvodu byli její synové svěřeni do péče otce.[5][3] S matkou Ludmilou se dle rozhodnutí soudu synové vídali jen jednou týdně.[5] První manžel Ludmily – Miloslav Ort musel v rámci vyšetřování po prozrazení úkrytu parašutistů potvrdit, že se jeho synové s matkou ani se Sonnevendovými nestýkali nad rámec rozhodnutí rozvodového soudu.[5] Také se musel zavázat, že syny bude vychovávat v německém duchu.[5] Miloslav Ort jako jeden z mála chirurgů během druhé světové války v Praze přítomných (židovské chirurgy deportovali, němečtí byli na frontě, a v Praze jich zůstaly jednotky) pečoval ve své ordinaci i o doléčované důstojníky SS.[5][2] Od jednoho z nich se dozvěděl, že o přežití jeho třech synů se jednalo až v Berlíně. A jen árijský původ je tehdy zachránil.[5] Tři nezletilí synové z prvního Ludmilina manželství (Jaroslav, Jan a Pavel)[2] tak přežili druhou světovou válku (uchráněni v původní rodině Miloslava Orta).[1]

Miloslav Ort a synové z prvního manželství[editovat | editovat zdroj]

Jejich otec Miloslav Ort druhou světovou válku také přežil.[3] Po Únoru 1948 měl ale problémy s komunistickým režimem,[3] protože se nikdy netajil odporem k bolševismu.[5] Byl navíc členem různých společnosti, třeba katolické společnosti PAX, která pořádala různé přednášky, návštěvy galerií a podobně.[5] Zemřel ve svých 63 letech a tak se nedožil soudu ve vlastizrádném vykonstruovaném procesu.[5][3] Z jeho tří synů dva (Jan a Pavel) nakonec z Československa v 60. letech 20. století emigrovali.[5][3][2]

Druhé manželství s Josefem Ryšavým[editovat | editovat zdroj]

Druhým manželem Ludmily Sonnevendové (Ortové) byl Josef Ryšavý.[3][p. 1] Za protektorátu bydlela Ludmila Ryšavá se svým druhým manželem Josefem Ryšavým na adrese Na Kolínské 1224/4.[7][3] [p. 2]

Odbojová činnost, zatčení, věznění, ...[editovat | editovat zdroj]

Přes svého otce Jana Sonnevenda byla Ludmila Ryšavá zapojena do odbojové činnosti (členka Dobrovolných sester Čs. červeného kříže)[8]) a do podpory ukrývaných parašutistů,[7][9] kterým obstarávala potraviny.[5][3] Po prozrazení (18. června 1942) úkrytu parašutistů v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje v Praze byla Ludmila Ryšavá dne 28. června 1942[7] zatčena. Zatčeni byli i její otec, matka Marie a Ludmilin druhý manžel Josef.[8] Ludmila byla vězněna v Malé pevnosti v Terezíně spolu se svojí matkou.[5] Za pomoc parašutistům byla odsouzena k trestu smrti.[5] Byla popravena v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942.[10] V tentýž den byla popravena i její matka Marie a manžel Josef Ryšavý.[1][9]

Pamětní desky[editovat | editovat zdroj]

  • Na sloupku vpravo vedle branky, kterou se vchází do předzahrádky domu, kde manželé Ryšaví za protektorátu bydleli (na adrese: Gabčíkova 1224/4, Praha 8 – Libeň), je umístěna (od 27. května 2017) pamětní deska[9][11] s tímto textem: „V tomto domě žili obětaví čelenové odboje / manželé / Ludmila a Josef / RYŠAVÍ / Spolupracovníci výsadku ANTHROPOID, / popraveni nacisty 24.10.1942 v Mauthausenu“.[12]
  • Osobu Ludmily Sonnevendové–Ryšavé připomíná kovová pamětní deska (s její fotografií)[3] umístěná (od října 1992)[3] v Národním památníku obětí heydrichiády (v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje; Praha 2, Resslova 307/9a) s následujícím textem: „NA PAMÁTKU – IN MEMORY OF / LUDMILA SONNEVENDOVÁ-RYŠAVÁ / RODINA ORTOVA – ORT FAMILY / ŘÍJEN 1992 – OCTOBER 1992 / JUNE 27, 1908 – OCTOBER 24, 1942“.[13]
  • Jméno Ludmily Ryšavé je uvedeno i na Národním památníku obětí heydrichiády (slavnostně odhaleném 26. ledna 2011) při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje (Praha 2, Resslova 307/9a) kde je nápis: „PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI následuje výčet jmen ... Ryšavá Ludmila roz. Sonnevendová *27.6.1908 .... pokračuje výčet jmen ... HRDINŮM, KTEŘÍ POLOŽILI ŽIVOT ZA SVOBODU VLASTI, VĚNOVALO HLAVNÍ MĚSTO PRAHA ŘÍJEN 2010“.[14] Desku věnovala do památníku rodina jejího prvního manžela Miloslava Orta.[3]
  • Pamětní desky
  • Pamětní deska na sloupku u branky do domu v pražské Gabčíkově ulici (dům číslo 1224/4) v den svého odhalení 27. května 2017.[11]
    Pamětní deska na sloupku u branky do domu v pražské Gabčíkově ulici (dům číslo 1224/4) v den svého odhalení 27. května 2017.[11]
  • Kovová pamětní deska s fotografií v Národním památníku obětí heydrichiády
    Kovová pamětní deska s fotografií v Národním památníku obětí heydrichiády
  • Národní památník obětí heydrichiády (památník odbojářům popraveným a umučeným v souvislosti s operací Anthropoid); Praha 2 – Nové Město, Resslova 307/9a
    Národní památník obětí heydrichiády (památník odbojářům popraveným a umučeným v souvislosti s operací Anthropoid); Praha 2 – Nové Město, Resslova 307/9a

Svatořečení[editovat | editovat zdroj]

Svatořečena byla Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku spolu s dalšími českými novomučedníky při slavnostní liturgii v pražské pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje na Resslově ulici 8. února 2020.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Druhý manžel Ludmily Ryšavé – Josef Ryšavý se narodil 13. listopadu 1896. Byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942. Jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí 2. světové války v Národním památníku obětí heydrichiády v Praze 2, Resslova 307/9a.[6]
  2. ↑ Na Kolínské se ulice jmenovala od roku 1930 do roku 1948 (německy Kolin-Garten).[7] Dnes (2021) je to Gabčíkova ulice.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c JAREŠ, Milan Augustýn, Prot. Mgr. (pravoslavný duchovní královéhradecký). M. A. Jareš: Čeští mučedníci pravoslavní [online]. Parlamentní listy, 2012-05-21 [cit. 2018-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-24. 
  2. ↑ a b c d e f g h https://www.memoryofnations.eu/cs/ort-jaroslav-20180122-0 [online]. web: Paměť národa (memory of nations eu) [cit. 2021-11-28]. Jeden ze tří synů Ludmily Ortové a MUDr. Miloslava Orta. [Doc. MUDr. Jaroslav Ort (* 1931) Dostupné online]. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m Ludmila Sonnevendová, chrám sv. Cyrila a Metoděje, Národní památník obětí heydrichiády, Resslova 307/9a (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Prahy 2 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Novomučedníci čeští seznam. www.orthodoxia.cz [online]. [cit. 2023-07-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ČERNÁ, Aneta. „Heydrich nebyl člověk, ale zrůda,“ tvrdí muž, kterému popravili rodinu za pomoc parašutistům [online]. 2017-10-19 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jan Sonnevend (* 25.12.1880 Topolany, okr. Vyškov – † 4.9.1942 Praha, Kobylisy) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Jan Sonnevend, Marie Sonnevendová). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 16, 153, 183, 236, 238, 385, 429, 438, 656, 679. 
  8. ↑ a b Ludmila Ryšavá (* 27.6.1908, Olomouc – † 24.10.1942, KT Mauthausen) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 8, s. 656. 
  10. ↑ Expozice „Národního památníku hrdinů heydrichiády Místo smíření“ v Praze 2, Resslova 9a.
  11. ↑ a b Pamětní deska manželů Ryšavých (Gabčíkova 1224/4, 182 00 Praha 8 - Libeň) [online]. web: Mapy cz [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ Gabčíkova 1224/4, 182 00 Praha 8 - Libeň [online]. Mapy cz [cit. 2021-11-23]. GPS souřadnice: 50°7'5.919"N, 14°27'37.773"E; 50.1183108N, 14.4604925E. Dostupné online. 
  13. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Ludmila Sonnevendová - Ryšavá [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa, 2005-02-19 [cit. 2021-11-24]. Umístění: Praha 2, Resslova 9a, krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje. Dostupné online. 
  14. ↑ VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2011-01-28 [cit. 2021-11-24]. Umístění: Praha 2, Resslova 9a, Národní památník obětí heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludmila_Ryšavá&oldid=23492384“