Marta Šilarová
| Marta Šilarová | |
|---|---|
_AI.jpg) | |
| Narození | 2. října 1905 Krouna |
| Úmrtí | 26. ledna 1943 (ve věku 37 let) Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen |
| Choť | Bedřich Šilar |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Marta Šilarová, rozená Nekvindová (2. října 1905 Krouna – 26. ledna 1943 Mauthausen),[1] byla účastnice 2.odboje, která zahynula v koncentračním táboře v Mauthausenu jako jedna z obětí heydrichiády kvůli ubytování parašutisty ze skupiny Intransitive.
Život[editovat | editovat zdroj]
Marta Nekvindová se narodila ve východních Čechách v obci Krouna u Hlinska do evangelické rodiny. Vdala se za Bedřicha Šilara a přestěhovala se do Němčí u Chocně, kde měla rodina hospodářství. Starala se o něj a o své 4 děti společně s 75letým tchánem. Její muž pracoval jako úředník u firmy Hynek Gotwald v Brandýse nad Orlicí,[2] která měla za 2.světové války například dodávat moskytiéry pro Erwina Rommella či sedačky do letadel Luftwaffe.[3]
Heydrichiáda[editovat | editovat zdroj]
K zatčení Marty Šilarové došlo během Heydrichiády 4. července 1942, její muž byl zatčen již 1. července 1942 kvůli přechovávání parašutisty ze skupiny Intransitive.[4] Její dva členové Václav Kindl a Bohuslav Grabovský se po opuštění seskokové lokality na Rožmitálsku v noci z 29. dubna na 30. dubna 1942 vypravili do východních Čech, kde měli kontakty na spolupracovníky obdržené již v Londýně. Kindl zamířil do Zaječice za starostou Bílkem, Grabovský byl zpočátku v Chrasti u Stanislava Dejdara a Antonína Mandíka. Oba výsadkáři se později přesunuli na Moravu a také se stali různou mírou spolupracujícími konfidenty gestapa.
Manželé Šilarovi byli nejprve vězněni a vyslýcháni na gestapu v Pardubicích, později je převezli do věznice na pražský Pankrác. Odtud je odvezli do policejní věznice v Malé pevnosti Terezín a poté byli 15. ledna 1943 hromadně (s dalšími zatčenými) deportování do koncentračního tábora Mauthausenu. Popraveni byli 26. ledna 1943, Bedřich Šilar střelou z malorážní pistole do týla v odstřelovacím koutě mauthausenského „bunkru“, Marta Šilarová v 16.15 (spolu s dalšími ženami) v plynové komoře.[5][6][7][8][4]
Děti[editovat | editovat zdroj]
Jejich 4 děti – Miluše, které bylo 11let, Jiří, jenž měl v té době 10let, Slávek, který byl osmiletý, a čtyřletý Milan – byli po zatčení rodičů ušetřeny perzekucí či odvlečení na převýchovu do Německa pravděpodobně díky německy mluvícímu starostovi obce Janovi Stoupeneckému, který měl přesvědčit gestapo. Zůstaly žít v obci nejprve s dědem a s pomocí sousedů, později se o ně starala i sestra Marty Šilarové, Marie Nekvindová z Krouny, která byla její dvojče, a neměla vlastní rodinu. Byla těžce tělesně postižená, děti vychovávala až do jejich dospělosti. Po válce děti dostaly dohromady sirotčí důchod 180 Kč.[5]
Vyznamenání in memoriam[editovat | editovat zdroj]
Marta Šilarová i její muž obdrželi 25. září 1946 Československý válečný kříž in memoriam.
-
Plaketa obětem II. světové války v Chocni -
![Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislosti s operací Anthropoid (Resslova ulice, Praha - Nové Město)[9][10][11]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/26/Praha_Nove_Mesto_Resslova_pomnik.jpg/150px-Praha_Nove_Mesto_Resslova_pomnik.jpg)
-
![Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislosti s operací Anthropoid (Resslova ulice, Praha - Nové Město)[9][10][11]](/wiki/Soubor:Praha_Nove_Mesto_Resslova_pomnik.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kniha pokřtěných evang. reform. sboru v Krouně 1896-1908 [online]. Státní oblastní archiv v Hradci Králové. Dostupné online.
- ↑ VĚRTELÁŘ, Jan. Nezapomínat na tyto lidi by mělo být důležitým úkolem národního svědomí. Svitavský deník [online]. 2011-01-31. Dostupné online.
- ↑ DOMORÁDOVÁ, Lucie. Firma Hynek Gottwald – jeden z průkopníků kovového nábytku v českých zemích. Brno, 2011. 68 s. bakalářská práce. Filozofická fakulta MU. Vedoucí práce Dagmar Koudelková. Dostupné online.
- ↑ a b JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Šilarová Marta (omylem uvedená jako Šilarová Marie), s. 84. Inspirováno knihou Hanse Maršálka.
- ↑ a b VĚRTELÁŘ, Jan. Doba zmaru a naděje. S. 11–13. Krounský zpravodaj [online]. Roč. 2010, čís. 4, s. 11–13. Dostupné online.
- ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 80 let [online]. Fronta.cz. Dostupné online.
- ↑ Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20. Dostupné online.
- ↑ ČECH, Pavel. Odboj v období 2. světové války v okrese Chrudim. , 2011. 41 s. bakalářská práce. Fakulta filozofická Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Václav Veber. Dostupné online.
- ↑ VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2024-04-01]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Šilar Bedřich *2.8.1897; Šilarová Marta *2.10.1905 .... Dostupné online.
- ↑ Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2024-04-01]. Šilar Bedřich *2.8.1897; Šilarová Marta *2.10.1905. Dostupné online.
- ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS; Estranky cz) [cit. 2024-04-01]. Šilar Bedřich *2.8.1897; Šilarová Marta *2.10.1905. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marta Šilarová na Wikimedia Commons
