Choceň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Choceň
Tyršovo náměstí v Chocni
Tyršovo náměstí v Chocni
Znak města ChoceňVlajka města Choceň
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0534 580350
Pověřená obec Choceň
Obec s rozšířenou působností Vysoké Mýto
Okres (LAU 1) Ústí nad Orlicí (CZ0534)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 8 648 (2020)[1]
Rozloha 21,70 km²
Nadmořská výška 290 m n. m.
PSČ 565 01
Počet částí obce 7
Počet k. ú. 4
Počet ZSJ 7
Kontakt
Adresa městského úřadu Jungmannova 301
565 15 Choceň
info@chocen-mesto.cz
Starosta Ing. Jan Ropek
Oficiální web: www.chocen-mesto.cz
Choceň
Choceň
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Choceň (německy Chotzen) se nalézá asi 15 km západně od okresního města Ústí nad Orlicí na obou březích Tiché Orlice. Město se skládá ze sedmi částí (tzv. Spádová oblast) – Choceň, Březenice, Dvořisko, Hemže a Podrážek, exklávu tvoří katastrální území Plchůvky s místními částmi Plchůvky a Nová Ves. V celém městě je registrováno 1 972 domů, z toho v samotné Chocni 1 732. V samotném městě žije přibližně 8 600[1] obyvatel. Se spádovou oblastí (Březenice, Dvořisko, Hemže, Podrážek, Plchůvky a Nová Ves) má přibližně 10 000 obyvatel. Město je významným železničním uzlem.

Historie města[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o městě pochází z roku 1227, kdy území Kojata, syn Hrabišův přenechal villu Hocen (dnešní Choceň) svým bratrům Sezimovi a Milotovi.[2] Město ležící na obou březích řeky Tiché Orlice, obklopeno kopci a lesy nelákalo k expanzi. V roce 1292 vlastnil tehdejší trhovou ves Choceň (villa forensis Choczna) král Václav II.[3]

Počátkem 14. století ji získal Mikuláš z Potštejna a založil zde hrad; protože byl považován za zemského škůdce, byl hrad (spolu s dalšími) roku 1338 rozbořen vojskem kralevice Karla; roku 1341 se hrad nazýval oppido Kotzen, když se syn Mikuláše z Potštejna zřekl práv k Chocni jako bývalému jmění královskému. Další změny majitelů ve 14. století považoval August Sedláček za obtížné nepřetržitě vysledovat.[4] V letech 140610 se připomíná Zikmund Pykna z Lichtenburka jako pán choceňského panství, po jehož smrti připadlo (opět) na krále jako odúmrť. Roku 1437 získali část Chocně páni z Kunštátu a Poděbrad a další část, pravděpodobně menší, páni ze Žampachu.

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 16. století, v roce 1509 se stala Choceň majetkem pánů z Pernštejna. V této době prošlo město rozkvětem, který byl však roku 1539 utlumen velikým požárem. Nový rozmach nastal až za majitele Zikmunda ze Šelmberka z Kosti a na Mrači, který získal Choceň roku 1555 koupí od Jaroslava z Pernštejna.[5] Ten si zvolil Choceň za své sídlo a nechal si v letech 1561-1562 na břehu řeky Orlice vystavět zámek. Vzápětí na nově přikoupeném pozemku zřídil i rozsáhlý poplužní dvůr. Za jeho vlády si měšťané v roce 1564 pořídili dům pro vybudování radnice, v níž byly uloženy nově zřízené knihy trhové, sirotčí, soudní a sňatků. Na králi Ferdinandovi I. Habsburském vymohl Zikmund v roce 1558 pro Choceň privilegia na pořádání dvou výročních osmidenních trhů, které měly začínat vždy na Obrácení sv. Pavla (25. ledna) a na sv. Václava (28. září). Udělil privilegia cechu řeznickému (1571) a krejčovskému (1576). Roku 1581 osvobodil radnici od všech poddanských platů a robot, udělil choceňským měšťanům právo várečné a obci patronátní právo k místnímu farnímu kostelu s podmínkou, že Chocenští si budou ustanovovat faráře, kterého jim potvrdí konzistoř podobojí. Město bylo tedy utrakvistické. V roce 1581 se v držení města a panství opět uvázali Pernštejnové, kteří v roce 1585 udělili priligia cechu ševcovskému. Dlouho však panství nedrželi a v roce 1587 je za 25000 kop grošů českých prodali Hertvíkovi Zejdlicovi ze Šenfeldu.

Roku 1602, za vlády Hertvíka, zničil další požár téměř celé město. Dřevěná stavení však byla znovu obnovena a zámek přestavěn. V roce 1619 udělil Hertvíkův syn Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu výsady tkalcovskému cechu. Rudolf Žejdlic zemřel roku 1622 (údajně byl otráven) a za účast ve stavovském odboji bylo panství zkonfiskováno a prodáno roku 1623 Albrechtu z Valdštejna. Ten k němu připojil přikoupené statky Dobříkov a Zámrsk a panství jako celek prodal ještě v roce 1623 Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Od něj je v roce 1628 získal Zikmund Kurz ze Senftenau.[4] V té době dolehl na městečko pobělohorský útisk, kontribuce, zvyšovaly se berně a byla zrušena někdejší privilegia. Nastal všeobecný úpadek živností a řemesel, zákaz vaření piva, přišly nové robotní povinnosti, vzrůstal tlak katolické církve a s ní spojené soudní represálie. Za vlády Trauttmansdorffů od roku 1686 nastal další nárůst feudálního útlaku.

Ke změně k lepšímu došlo až s příchodem Kinských. V roce 1709 převzal panství hrabě Norbert Oktavián Kinský, který dal městečku dva nové trhy „výroční“ a „týdenní“. Městu byla přidělena nová pečeť, která nahradila tehdejší starobylou pečeť husitskou. V roce vzniknul komplex architektonicky cenných barokních staveb fary (1731), nového kostela (1732), kde je také obnovený literátský kůr, budovy špitálu (1750) a zvonice. Dřevěná socha sv. Floriána je v baroku nahrazena mohutným kamenným morovým sloupem. Vynikající tradici tu vždy měla řemeslná výroba. K pivovarské, vinařské, mlynářské, nožířské a tkalcovské výrobě přibyly v 18. století cechy zámečnický, kovářský, truhlářský, hrnčířský, bednářský, provaznický, pekařský a perníkářský. V blízkosti staré brusírny vznikla u náhonu papírna, která pracovala až do roku 1857.

19. století[editovat | editovat zdroj]

V první polovině 19. století nastal významný hospodářský rozvoj v důsledku vynikajícího hospodaření velkostatku Kinských a výstavby železničních tratí PrahaOlomouc (1845), Choceň – Broumov (1875) a Choceň – Litomyšl (1882)[6]. Tím se Choceň stala důležitou železniční křižovatkou.

Zámek dal do současné podoby přestavět v roce 1829 kníže Rudolf Kinský († 1836), a v letech 18491850 dala kněžna – vdova Vilemína Kinská přistavět i pseudogotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie. Kinští založili a vedli v Chocni přádelnu lnu, rozvíjel se místní strojírenský průmysl a k postupnému zdokonalování zemědělské výroby vedlo dobré hospodaření choceňského velkostatku Kinských. Na počátku 20. století měla Choceň téměř 5500 obyvatel a řadu průmyslových podniků, a to např. přádelnu, tkalcovnu, výrobnu uzenářských nástrojů, továrnu na hasičské stříkačky.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes se v Chocni nachází mnoho významných podniků (např. Choceňská mlékárna), ale především veliké sportovní zázemí. Město má zimní stadión, koupaliště, fotbalový stadión, baseballové hřiště, tenisové kurty, v jedné z tělocvičen horolezeckou stěnu aj.

Starostou města po roce 1989 byl nejprve Jan Čulík, poté střídavě Miroslav Kučera a Ladislav Valtr. Od 1. listopadu 2018 je starostou města Ing. Jan Ropek (Živá Choceň). [2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chocni.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti města (nedaleko Zářecké Lhoty) byly v jednom lomu roku 1880 náhodně objeveny fosilní pozůstatky jediného prokazatelného zástupce skupiny ptakoještěrů (pterosaurů) z našeho území. V roce 2015 byl tento druh oficiálně pojmenován podle staršího jména stanoveného již profesorem Antonínem Fričem jako Cretornis hlavaci.[7]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Choceňský tunel, portál směrem k Praze, 1845

Ve městě je od roku 1845 důležitá stanice na trati Praha – Česká Třebová (1. železniční koridor). Stanice byla na počátku 21. století rekonstruována a v roce 2010 si vysloužila titul „Nejkrásnější nádraží“.[8] V Chocni zastavují vlaky společnosti Leo Express kategorie LET, které nesou společný název Orlice a spojují Orlickoústecko s Prahou (o víkendu spojují Wrocław s Prahou). Dále zde zastavují všechny vlaky Českých drah, kategorie Osobní vlak (Os), Spěšný vlak (Sp) a Rychlík (R) - [v letech 2014-2018 označení Rychlík vyšší kvality (Rx)] linky R18 (Praha-Slovácko) – tyto vlaky mají společný název „Slovácký Expres“. A R19 (Praha-Brno) - které nesou název „Svitava“ a v okrajových částech dne některé vlaky linky Ex1, Ex2 a Ex3, například vlak Railjet (rj) Brněnský drak, který spojuje Brno a Prahu nebo mezistátní vlak InterCity (IC) Metropol, který spojuje Prahu s Břeclaví a dále pokračuje (přímé vozy) do stanice Budapešť–Keleti pu. Také zde staví mezistátní Expres (Ex) Valašský Expres, který spojuje Púchov s Prahou. A další [3]

Do Chocně je zaústěna také trať (020) (Praha–) Velký Osek – Hradec Králové – Choceň, která je součástí tratě Choceň – Meziměstí, vybudované v roce 1875. Její výstavbu připomíná obtížně přístupný pomníček v oblouku trati nedaleko výtopny. Tato trať se má v celé své trase dočkat zdvojkolejnění a modernizace; bude sloužit jako alternativa k hlavnímu koridoru (010) Praha – Kolín – Pardubice – Choceň – Česká Třebová.

Ve stanici začíná též místní dráha do Litomyšle přes Vysoké Mýto.

Autobusová doprava má menší význam; několik linek (ČSAD-ICOM) jezdí například do Sloupnice, Vysokého Mýta, Ústí nad Orlicí, Litomyšle a několik linek (Arriva) jezdí do Horního Jelení. Choceň leží mimo hlavní silniční tahy, nejbližší je ve Vysokém Mýtě silnice I/35. Do budoucna se zde plánuje postavit přivaděč k dálnici D35, která se bude nacházet přibližně mezi Vysokým Mýtem a Chocní.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Na území města se nalézá vícero chráněných území a památných stromů:

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Jiné provedení městského znaku

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II, s. 301
  3. Antonín Profous, Místní jména v Čechách, II. Praha 1957, s.25[1]
  4. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého (Díl druhý, Hradecko; reprint). 3.. vyd. Praha: Argo, 1994. Kapitola Choceňské hrady a tvrze, s. 246-254. 
  5. Jindřich Ladislav Barvíř, Děje města Chocně, Náměšť 1886 s. 32
  6. Otevření nové dráhy Choceň-Litomyšl. Národní listy. 23. 10. 1882, s. 6. Dostupné online. 
  7. http://www.osel.cz/10221-kdyz-nad-chocni-letali-draci.html
  8. Nejkrásnějším nádražím v Česku je Choceň, rozhodla anketa idnes.cz, 18. 6. 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého (Díl druhý, Hradecko; reprint). 3.. vyd. Praha: Argo, 1994. Kapitola Choceňské hrady a tvrze, s. 246-254. 
  • Jindřich Ladislav BARVÍŘ: Děje města Chocně, Náměšť 1886
  • Radovan DVOŔÁK: Choceň. Patnáct kapitol z dějin města. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2000
  • Luboš ČERMÁK:Stopy - fakta - svědectví z historie trati Choceň - Broumov v datech a obrazech. Praha: BEN, 1997 (2. část 1999)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]