Šelmberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Šelmberk (rozcestník).
Šelmberk
Bergfrit
Bergfrit
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapočátek 14. století
Zánik16.–17. století
StavebníkPřibyslav z Křimína
Další majiteléŠelmberkové aj.
Současný majitelměsto Mladá Vožice
Poloha
AdresaBěleč, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Šelmberk
Šelmberk
Další informace
Rejstříkové číslo památky40173/3-4725 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šelmberk (německy Schellenberg) je zřícenina hradu u obce Běleč, asi dva kilometry severovýchodně od Mladé Vožiceokrese Tábor. Stojí na stejnojmenném skalním ostrohu nad údolím říčky Blanice v nadmořské výšce 480 m. Patří mezi hrady bergfritového typu a jeho věž je dominantou zříceniny. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad vznikl před rokem 1318, kdy je poprvé zmiňován v držení Přibyslava z Křimína, který byl příslušníkem rodu Buziců a zakladatelem jejich větve, pánů ze Šelmberka. Z dalších majitelů je znám jeho syn Přibík ze Šelmberka (1341) a po něm bratři Janek, Čeněk a Ondřej ze Šelmberka. Pánům ze Šelmberka hrad patřil až do devadesátých let čtrnáctého století, kdy jej získal Aleš z Rýzmburka. Z patnáctého století se dochovalo jen několik zpráv. V roce 1431 přešlo vlastnictví hradu z Albera z Těchobuze na Mikuláše z Hořic, který je připomínán ještě v roce 1473. Další zpráva je až z roku 1505, kdy byl spolu se svými bratry majitelem Václav Předbor z Radejšína. Před rokem 1518 panství prodali Albrechtu Ciplovi z Kravska, který zemřel v roce 1542 a majetek po něm zdědila dcera Kateřina.[2] Někdy v prvé polovině šestnáctého století proběhla renesanční přestavba.[3] Kateřina se vdala za Petra Mrackého z Dubé. Podle soupisu panství, provedeném po jeho smrti v roce 1555, stál u hradu také hospodářský dvůr a pivovar. Roku 1586 hrad koupil Michal Španovský z Lisova, připojil jeho panství k Mladé Vožici, a hrad ztratil svou sídelní funkci. Na kresbě z roku 1602 je hradní jádro zachyceno jako zřícenina. Během třicetileté války byl opuštěn úplně a postupně zpustl.[2]

Zbytky paláců

Ve dvacátých letech devatenáctého století nechal Leopold z Kuenburgu upravit věž v romantizujícím slohu na rozhlednu. Tehdy věž získala drobné cimbuří na vrcholu. Okolí hradu bylo ve stejné době přeměněno na anglický park. V roce 1940 se hrad stal majetkem města Mladá Vožice.[2]

Od roku 2007 areál hradu spravuje Občanské sdružení Danar, které zde realizuje projekt historicko-řemeslně vzdělávacího centra. Jeho součástí je výstavba několika funkčních středověkých řemeslných dílen. V průběhu roku zde sdružení pořádá mnoho kulturních a vzdělávacích akcí pro mládež a širokou veřejnost.[4]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Hrad byl původně dvoudílný, ale podobu předhradí neznáme. Hradní jádro oddělené od předhradí šíjovým příkopem má přibližně trojúhelný půdorys a dělí se do dvou výškových úrovní. Na vrcholu výrazné skály stojí bergfrit a složitě členěný palác. Ve svahu pod nimi vzniklo nádvoří. Minimálně dvě místnosti v nejnižší úrovni paláce byly zaklenuté valenými klenbami. Od jihozápadního nároží paláce zřejmě vedla hradba, která obepínala věž a uzavírala jižní stranu hradu.[3]

Během pozdně gotické přestavby byla věž zvýšena o patro osvětlené velkými okny a vybavené arkýřem. K severovýchodnímu nároží paláce přibyl věžovitý vstupní objekt, ze kterého se však dochovala jen spodní část. Čelní hradba byla zbořena a na jejím místě vznikl nový palác, pro který bylo nutno nádvoří mírně rozšířit směrem na jih a na východ. Nový palác byl v jihovýchodním rohu vybaven roubenou komorou. Další stavba vznikla podél východní hradby nádvoří.[3]

V době renesance byl pozdně gotický palác v čele hradního jádra z větší části zbořen a na jeho místě postaven nový dvoupatrový palác se sedlovou střechou mezi renesančními štíty. Středem paláce vede průjezd brány. Podél mostu přes příkop bylo ve stejné době postaveno menší příčné křídlo.[3]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost hradu[5]
Rok Počet návštěvníků
2015 3 477
2016 3 420
2017 2 694

Zřícenina hradu je volně přístupná. Vede k ní odbočka ze silnic II/125II/137 a pro pěší je vyznačena červená turistická trasa z Mladé Vožice do Kamberku.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-06-12]. Identifikátor záznamu 152226 : Hrad Šelemberk, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Šelmberk – hrad, s. 188–189. 
  3. a b c d DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Šelmberk, s. 113–116. 
  4. Danar. Výroční zpráva 2009–2010 [online]. Danar [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 
  5. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 17. Dostupné v archivu. 
  6. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Šelmberk, s. 535–537. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Táborsko. Svazek IV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 362 s. Kapitola Šelmberk, s. 219–228. 
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, 1860. Dostupné online. Kapitola Zříceniny Šelmberka, s. 89–93. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]