Šelmberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Šelmberk (rozcestník).
Šelmberk
Bergfrit
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba počátek 14. století
Zánik 16.–17. století
Stavebník Přibyslav z Křimína
Současný majitel město Mladá Vožice
Další majitelé Šelmberkové aj.
Poloha
Adresa Běleč, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Šelmberk
Šelmberk
Další informace
Rejstříkové číslo památky 40173/3-4725 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šelmberk (německy Schellenberg) je zřícenina hradu u obce Běleč, asi dva kilometry severovýchodně od Mladé Vožiceokrese Tábor. Stojí na stejnojmenném skalním ostrohu nad údolím říčky Blanice v nadmořské výšce 480 m. Patří mezi hrady bergfritového typu a jeho věž je dominantou zříceniny. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad vznikl před rokem 1318, kdy je poprvé zmiňován v držení Přibyslava z Křimína, který byl příslušníkem rodu Buziců a zakladatelem jejich větve, pánů ze Šelmberka. Z dalších majitelů je znám jeho syn Přibík ze Šelmberka (1341) a po něm bratři Janek, ČeněkOndřej ze Šelmberka. Pánům ze Šelmberka hrad patřil až do devadesátých let čtrnáctého století, kdy jej získal Aleš z Rýzmburka.patnáctého století se dochovalo jen několik zpráv. V roce 1431 přešlo vlastnictví hradu z Albera z Těchobuze na Mikuláše z Hořic, který je připomínán ještě v roce 1473. Další zpráva je až z roku 1505, kdy byl spolu se svými bratry majitelem Václav Předbor z Radejšína. Před rokem 1518 panství prodali Albrechtu Ciplovi z Kravska, který zemřel v roce 1542 a majetek po něm zdědila dcera Kateřina.[2] Někdy v prvé polovině šestnáctého století proběhla renesanční přestavba.[3] Kateřina se vdala za Petra Mrackého z Dubé. Podle soupisu panství, provedeném po jeho smrti v roce 1555, stál u hradu také hospodářský dvůr a pivovar. Roku 1586 hrad koupil Michal Španovský z Lisova, připojil jeho panství k Mladé Vožici, a hrad ztratil svou sídelní funkci. Na kresbě z roku 1602 je hradní jádro zachyceno jako zřícenina. Během třicetileté války byl opuštěn úplně a postupně zpustl.[2]

Zbytky paláců

Ve dvacátých letech devatenáctého století nechal Leopold z Kuenburgu upravit věž v romantizujícím slohu na rozhlednu. Tehdy věž získala drobné cimbuří na vrcholu. Okolí hradu bylo ve stejné době přeměněno na anglický park. V roce 1940 se hrad stal majetkem města Mladá Vožice.[2]

Od roku 2007 areál hradu spravuje Občanské sdružení Danar, které zde realizuje projekt historicko-řemeslně vzdělávacího centra. Jeho součástí je výstavba několika funkčních středověkých řemeslných dílen. V průběhu roku zde sdružení pořádá mnoho kulturních a vzdělávacích akcí pro mládež a širokou veřejnost.[4]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Hrad byl původně dvoudílný, ale podobu předhradí neznáme. Hradní jádro oddělené od předhradí šíjovým příkopem má přibližně trojúhelný půdorys a dělí se do dvou výškových úrovní. Na vrcholu výrazné skály stojí bergfrit a složitě členěný palác. Ve svahu pod nimi vzniklo nádvoří. Minimálně dvě místnosti v nejnižší úrovni paláce byly zaklenuté valenými klenbami. Od jihozápadního nároží paláce zřejmě vedla hradba, která obepínala věž a uzavírala jižní stranu hradu.[3]

Během pozdně gotické přestavby byla věž zvýšena o patro osvětlené velkými okny a vybavené arkýřem. K severovýchodnímu nároží paláce přibyl věžovitý vstupní objekt, ze kterého se však dochovala jen spodní část. Čelní hradba byla zbořena a na jejím místě vznikl nový palác, pro který bylo nutno nádvoří mírně rozšířit směrem na jih a na východ. Nový palác byl v jihovýchodním rohu vybaven roubenou komorou. Další stavba vznikla podél východní hradby nádvoří.[3]

V době renesance byl pozdně gotický palác v čele hradního jádra z větší části zbořen a na jeho místě postaven nový dvoupatrový palác se sedlovou střechou mezi renesančními štíty. Středem paláce vede průjezd brány. Podél mostu přes příkop bylo ve stejné době postaveno menší příčné křídlo.[3]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina hradu je volně přístupná. Vede k ní odbočka ze silnic II/125II/137 a pro pěší je vyznačena červená turistická trasa z Mladé Vožice do Kamberku.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-01-13]. Identifikátor záznamu 152226 : Hrad Šelemberk, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Šelmberk – hrad, s. 188–189. 
  3. a b c d DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Šelmberk, s. 113–116. 
  4. Danar. Výroční zpráva 2009–2010 [online]. Danar [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 
  5. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-01-14]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Šelmberk, s. 535–537. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Táborsko. Svazek IV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 362 s. Kapitola Šelmberk, s. 219–228. 
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, 1860. Dostupné online. Kapitola Zříceniny Šelmberka, s. 89–93. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]