Obuvnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vyobrazení ševcovské dílny z roku 1568

Obuvnictví zvané též ševcovství je obor zabývající se výrobou obuvi. S ohledem na nejčastěji používané materiály je považován za odvětví kožedělného a textilního průmyslu. Osoba obuv vyrábějící se nazývá obuvník čili švec. Povolání ševce patří mezi tradiční řemesla.

Tradičním materiálem na výrobu bot v evropské kultuře byla kůže, proto byl výkon ševcovského řemesla často spojen obecněji se zpracováním kůže, například se sedlářstvím. Mezi speciální ševcovské potřeby patří ševcovské kopyto, šídlo, verpánek i speciální nitě dratev.

V obuvnictví je používána řada dalších materiálů, zejména guma, plast, juta, dřevo (dříve například dřeváky, dnes například podrážka u „korkových“ sandálů). Ruční výroba bot byla do značné míra nahrazena výrobou strojní, na čemž se během začátku 20. století podílel i český obuvník Tomáš Baťa, který z tehdejšího Československa udělal obuvnickou velmoc.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V cechovní heraldice má ševcovský cech ve znaku tři nohy obuté do škorní s ostruhami. Staroměstští ševci užívali již v roce 1440 tento znak na modré korouhvi. Ševcovský znak byl používán i na pečetidech a cechovních předmětech, a protože řemeslo ševců bylo početné, jsou tyto předměty četně zastoupeny i v muzejních cechovních sbírkách. Ševci dodržovali cechovní artikule. V roce 1600 bylo evidováno v Praze na Starém Městě 70 mistrů, na Malé Straně 50 a na Novém Městě 91 mistrů.[1]

Patronem ševců jsou svatí Kryšpín a Krispinián (Crispinus a Crispinianus), kteří kradli kůže a vyráběli z nich boty, jimiž zdarma obdarovávali chudé.[2] Postavy ševců se hojně vyskytují v lidových pohádkách.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HRDLIČKA, Jakub. Pražská heraldika : znaky pražských měst, cechů a měšťanů. Lektoři: Václav Ledvinka, Rostislav Nový. Praha: Public history 229 pages s. ISBN 80-901432-8-8, ISBN 978-80-901432-8-9. OCLC 31155977 S. 142–144. 
  2. Komenského slovník naučný. 1. vyd. Svazek II.. Praha II., Žitná 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučeného, 1937. 10 svazků. Kapitola Crispinus a Crispinianus, s. 384. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]