Juta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o textilním vláknu. Další významy jsou uvedeny na stránce Juta (rozcestník).

Jutové textilní vlákno, zkráceně juta, se získává z různých druhů jutovníku (Chorchorus), který roste jen ve vlhkých tropických podmínkách.

Z historického vývoje[editovat | editovat zdroj]

Zmínky o jutě se nachází už v indickém eposu Mahábhárata a ve starozákonní Bibli. V 16. století bylo zaznamenáno, že v Indii nosili nejchudší vesničané velmi jednoduché oděvy z jutových tkanin. Za počátek strojové výroby jutové příze se považuje zpracování juty v přádelně lnu ve skotském Dundee v roce 1830, Britové pak ovládali výrobu a trh s jutou až do konce 19. století. V Indii byla otevřena první tkalcovna jutového zboží v roce 1855 a začátkem 20. století se zde vyrábělo (hlavně v Kalkatě a okolí) již 450 milionů jutových pytlů ročně.[1] V roce 2008 pocházelo z Indie asi 60 % světového množství jutových vláken a hotových textilií, v tomto sektoru ekonomiky bylo zaměstnáno přes 8 milionů lidí.[2] Světová produkce jutových vláken se v roce 2008 odhadovala:[3]

Stát Produkce v
1000 tunách
Indie     1846
Bangladéš     849
Pákistán     449
Ostatní státy     82
Svět celkem     3226

V kontinentální Evropě a v USA došlo od konce 19. století k jistému rozvoji ve zpracování jutových vláken (a konstrukci výrobních strojů), na začátku 21. století se však v této oblasti zpracovávalo už jen asi 1,5 % jutových vláken, prakticky celá výroba jutových textilií se odtud přesunula na indický subkontinent.[4]

Pěstování a sklizeň[editovat | editovat zdroj]

Pěstování a sklizeň se soustřeďuje hlavně na dva druhy:

  • Corchorus olitorius, s obchodním označením Tossa, se podílí až 80 % na celkové sklizni. Rostlina dosahuje výšky asi 2,5 metru, má listy elipsovitého tvaru, plody vyrůstají z podlouhlých tobolek. Tento jutovník pochází z Afriky, do dnešních pěstitelských oblastí se dostal teprve v 19. století.
  • Corchorus capularis, zvaná obvykle „bílá juta“ má asi 10% podíl na sklizni. Dorůstá až do výšky 4 metrů, plody rostou z kulatých tobolek. Za původní oblast pěstování se považuje území na hranicích Indie a Barmy.

Mimo těch jsou známé např. Mesta, Bimli aj.

Za nepravou jutu se někdy považuje

  • čínská juta tj. vlákna mračňáku Theophrastova (Abutilon theophrasti).[5]
  • jávská juta[6], gambo[7] nebo bombajské konopí[8] se označují vlákna kenafu (Hibiscus cannabinus, synonyma Hibiscus sabdariffa, ibišek kenaf, bombajské konopí,[9] prosvírník konopný[10]).

V tropickém klimatu se dá juta pěstovat bez umělého zavlažování s průměrným hektarovým výnosem 1,5-2 tuny. Juta dozrává asi 120-150 dní po vysetí. Stonky se po sklizni 18-30 dní máčí, potom se vlákna oddělují od dřeviny, 2-3 dny suší, zařazují do 6-8 jakostních tříd (podle pevnosti vlákna, obsahu dřeviny aj.) a svazují do balíků po cca 120 kg.[11] Před zpracováním v přádelně (u exportního zboží před odesláním) se odřezává z podřadné dolní části stonku 20-40 cm tzv.„cutting“, který se prodává za nižší cenu.

Vlastnosti jutových vláken[editovat | editovat zdroj]

Technické vlákno je 150-400 cm dlouhé, elementární části mají délku 1-5 mm, průměr asi 18 µm a relativní pevnost 83-196 mN/tex (asi polovina pevnosti bavlny). Navlhavost dosahuje až 34 %, juta výborně odolává mikroorganizmům a velmi snadno se barví. K nevýhodám patří, že výrobky z juty značně práší (uvolňování elementárních vláken) a nepříjemně zapáchají. [8] Juta je nejlevnější surovina pro textilní průmysl. Např. v roce 2008 se prodával 1 kg surových vláken za 0,30 €.

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Naprostá většina jutových vláken se zpracovává na přízi, (dosud) jen zanedbatelné množství vlákenného materiálu jde do netkaných textilií.

Výroba příze[editovat | editovat zdroj]

Stonky juty se nejdříve zbavují dřeviny na lámacích strojích. Vlákna se pak kropí vodou, rybím tukem a petrolejem a zpracovávají na mnucím stroji. Další postup:

  • U velmi jemných vláken (s délkou 60-75 cm) je postup podobný jako při spřádání lenky, tj. vochlování – posukovánípřástování – dopřádání (zpravidla polomokrým způsobem) na prstencových strojích. Na strojích se dají při cca 8000 otáčkách vřeten/ min. vyrábět příze o jemnosti 70-100 tex s tažnou pevností u osnovy cca 10-14 cN/tex a útku do 10 cN/tex.
  • Většina jutových vláken (průměrně 20-25-cm dlouhých) se však zpracovává podobným systémem jako koudel (ovšem bez česání). Po mnutí následuje dvojnásobné mykání, posukování a dopřádání na jemném křídlovém stroji.[12] Křídlovka pracuje s otáčkami do 5000/min, příze se vyrábí obvykle v jemnostech 100-250 tex, koudelka může být poněkud pevnější než vochlované příze. Křídlovky se přestavují a postupně nahrazují prstencovým dopřádáním. (Dopřádání s odstředivým vřetenem bylo dosud přes mnohé vývody nerentabilní).
  • Při spřádání se z vlákenného materiálu vylučuje 5-40 % dřevitého odpadu (root). O skutečném výskytu a případném využití (jak je to běžné u pazdeří z jiných lýkových vláken) nejsou známé žádné údaje.
  • Skaní se provádí obvykle ze dvou sdružených nití se zákrutovým koeficientem 120. U přízí na provaznické výrobky se většinou používá dvojstupňové skaní.

Použití jutové příze[editovat | editovat zdroj]

Z více než 90 % přízí se vyrábí tkaniny, jen malá část hrubých přízí se používá na provaznické výrobky. U tkanin se běžně rozeznává[13]

  • Saking – pytlovina na hrubé obaly těžších materiálů. Tkanina v keprové vazbě, zpravidla s osnovou ze skané příze, až 750 g/m² V posledních letech (2011) asi 2/3 vyráběného množství jutových tkanin (cena 2010 = 0,74 €/kg)
  • Hesián - plátnová tkanina s řidší dostavou, hmotnost do 500 g/m². Použití: na pytle a krejčovské vložky.[14] Asi 20 % vyráběných tkanin (cena = 0,94 €/kg)[15].

Mimo těchto druhů jsou známá označení

  • CBS (Carpet Backing Cloth) – podkladová tkanina na všívané koberce s váhou cca 200-400 g/m²
  • Canvas – nejjemnější hustá tkanina ze skané příze
  • Scrim – řídká levná tkanina

Ke tkaní se v roce 2010 u všech hlavních výrobců používaly skoro výhradně člunkové stavy (převážně starší než 30 let). Jen asi 2 % byly modernější bezčlunkové stroje.

Zušlechťování jutových tkanin spočívá v napařování a kalandrování. Tkaniny se jen zcela výjimečně bělí nebo barví.

K možnému použití jutových výrobků se vedle všeobecně známých obalů a dekoračních textilií v prodejních prospektech uvádí řada alternativ.[16] Podíl na spotřebě tkanin pro tyto účely je však dosud jen velmi nízký.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Z historie juty (anglicky): http://www.jute-industry.com/history-of-jute.html
  2. Analýza ekonomiky jutových výrobků v Indii v roce 2009 (anglicky): http://jmdcindia.com/html/Final%20Report_170609.doc
  3. Statistika OSN: http://faostat.fao.org/site/567/DesktopDefault.aspx?PageID=567#ancor
  4. Import juty ve světě: http://www.jute.org/statistics_06.htm
  5. MČSE, Encyklopedie Universum, Diderot, heslo "čínská juta"
  6. Encyklopedie Universum, heslo "Juta"
  7. Ottův slovník naučný, heslo "Gambo"
  8. PSJČ, heslo "Gambo"
  9. Encyklopedie Universum, heslo "Ibišek kenaf"
  10. PSJČ, heslo "Gambo"
  11. Práce při sklizni juty (anglicky): http://www.jute-industry.com/cultivation-of-jute.html
  12. Křídlovka na hrubé příze z lýkových vláken (anglicky): http://www.cn-goldeneagle.com/eproduct1_cate21.htm
  13. Druhy jutových tkanin (anglicky): http://www.jute.org/jute_prod.htm
  14. Definice hesiánu (německy): http://www.stofflexikon.com/hessian/529/hessian.html
  15. Ceny jutových výrobků 2010: http://cacp.dacnet.nic.in/ViewReports.aspx?Input=2&PageId=38&KeyId=370
  16. Použití juty: http://www.juteko.de/index.php?lsite=cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3-87150-810-1
  • Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]