Juta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o textilním vláknu. Další významy jsou uvedeny na stránce Juta (rozcestník).

Juta je lýkové vlákno ze stonků některých druhů jutovníku (Corchorus).[1]

Z historického vývoje[editovat | editovat zdroj]

Kultivace juty je skoro tak stará jako lidská civilizace.[2] Za počátek strojové výroby jutové příze se považuje zpracování juty v přádelně lnu ve skotském Dundee v roce 1830, Britové pak ovládali výrobu a trh s jutou až do konce 19. století. V Indii byla otevřena první tkalcovna jutového zboží v roce 1855 a začátkem 20. století se zde vyrábělo (hlavně v Kalkatě a okolí) již 450 milionů jutových pytlů ročně.[3] V kontinentální Evropě a v USA došlo od konce 19. století k jistému rozvoji ve zpracování jutových vláken (a konstrukci výrobních strojů), na začátku 21. století (2012) se však v této oblasti zpracovávalo méně než 1 % jutových vláken, prakticky celá výroba jutových textilií se odtud přesunula na indický subkontinent.[4]

Pěstování juty se v roce 2020 soustřeďovalo na následující státy:

Deset největších
producentů juty 2020 		t/rok[5]
Indie 1 807 264
Bangladéš 804 520
Čína 36 510
Uzbekistán 19 122
Nepál 10 165
Jižní Súdán 3 677
Zimbabwe 2 656
Egypt 2 276
Brazílie 1 185
Bhután 342
 Svět celkem 2 688 912

Pěstitelská plocha obnášela v roce 2016 cca 1,47 milionu hektarů (2,25 t/ha).[6]

Pěstování a sklizeň[editovat | editovat zdroj]

Pěstování a sklizeň se soustřeďuje hlavně na dva druhy:

  • Corchorus olitorius, s obchodním označením Tossa, se podílí až 80 % na celkové sklizni. Rostlina dosahuje výšky asi 2,5 metru, má listy elipsovitého tvaru, plody vyrůstají z podlouhlých tobolek. Tento jutovník pochází z Afriky, do dnešních pěstitelských oblastí se dostal teprve v 19. století.
  • Corchorus capsularis, zvaná obvykle „bílá juta“ má asi 10% podíl na sklizni. Dorůstá až do výšky 4 metrů, plody rostou z kulatých tobolek. Za původní oblast pěstování se považuje území na hranicích Indie a Barmy.

V tropickém klimatu se dá juta pěstovat bez umělého zavlažování s průměrným hektarovým výnosem 1,5-2 tuny. Juta dozrává asi 120-150 dní po vysetí. Stonky se po sklizni 18-30 dní máčí, potom se vlákna oddělují od dřeviny, 2-3 dny suší, zařazují do 6-8 jakostních tříd (podle pevnosti vlákna, obsahu dřeviny aj.) a svazují do balíků po cca 120 kg.[7] Před zpracováním v přádelně (u exportního zboží před odesláním) se odřezává z podřadné dolní části stonku 20-40 cm tzv. „cutting“, který se prodává za nižší cenu.[8]

Za nepravou jutu se často považuje čínská juta tj. vlákna mračňáku Theophrastova (Abutilon theophrasti),[9]jávská juta, kenaf neboli bombajské konopí a několik podobných druhů.[10] Světová produkce těchto vláken dosáhla v roce 2016 cca 230 000 tun.[11]

Vlastnosti jutových vláken[editovat | editovat zdroj]

Rostlina obsahuje 5-7,5 % „technických“ vláken o délce 150-400 cm (svazek z nejméně 10 elementárních vlákének s délkou 1-5 mm spojených lignitem) má průměr asi 18 µm a relativní pevnost 83-196 mN/tex. Navlhavost dosahuje až 34 %, juta výborně odolává mikroorganizmům a velmi snadno se barví. K nevýhodám patří, že výrobky z juty značně práší (uvolňování elementárních vláken) a nepříjemně zapáchají.[10]

Juta patří k nejlevnějším surovinám pro textilní průmysl. Např. v roce 2013 se prodával 1 kg surových vláken za 0,30 €.[12]

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Naprostá většina jutových vláken se zpracovává na přízi, (dosud) jen zanedbatelné množství vlákenného materiálu jde do netkaných textilií

Výroba příze[editovat | editovat zdroj]

Stonky juty se nejdříve zbavují dřeviny na lámacích strojích. Vlákna se pak kropí vodou, rybím tukem a petrolejem a zpracovávají na mnucím stroji. Další postup:

  • U velmi jemných vláken (s délkou 60-75 cm) je postup podobný jako při spřádání lenky, tj. vochlování – 2 pasáže mykání (breaker + mykačka) - 2 pasáže posukování – přástování – dopřádání (zpravidla polomokrým způsobem) na prstencových strojích. Na strojích se dají při cca 8000 otáčkách vřeten/ min. vyrábět příze o jemnosti 70-100 tex s tažnou pevností u osnovy cca 10-14 cN/tex a útku do 10 cN/tex.
  • Většina jutových vláken (průměrně 20-25-cm dlouhých) se však zpracovává podobným systémem jako koudel (ovšem bez česání). Po mnutí následuje dvojnásobné mykání, posukování a dopřádání na jemném křídlovém stroji. Křídlovka pracuje s otáčkami do 5000/min, příze se vyrábí obvykle v jemnostech 100-250 tex, koudelka může být poněkud pevnější než vochlované příze. Křídlovky se přestavují a postupně nahrazují prstencovým dopřádáním. (Dopřádání s odstředivým vřetenem bylo dosud přes mnohé výhody nerentabilní[13]).
  • Při spřádání se z vlákenného materiálu vylučuje 5-40 % dřevitého odpadu (root). O skutečném výskytu a případném využití se uvádějí velmi rozdílná množství (např. při mykání 4 až 11 % odpadu[14]), pojem pazdeří známý u jiných lýkových vláken se u juty nevyskytuje.[15] [16]
  • Skaní se provádí obvykle ze dvou sdružených nití se zákrutovým koeficientem 120. U přízí na provaznické výrobky se většinou používá dvojstupňové skaní.[17]

Použití jutové příze[editovat | editovat zdroj]

Z více než 90 % přízí se vyrábí tkaniny, jen malá část hrubých přízí se používá na provaznické výrobky.[18] U tkanin se běžně rozeznává[19]

  • Saking – pytlovina na hrubé obaly těžších materiálů. Tkanina v keprové vazbě, zpravidla s osnovou ze skané příze, až 750 g/m². V posledních letech (2013) asi 3/4 vyráběného množství jutových tkanin (0,60 €/kg[12])
  • Hesián – plátnová tkanina s řidší dostavou, hmotnost do 500 g/m². Použití: na pytle a krejčovské vložky. Asi 15 % vyráběných tkanin (cena 2013 = 0,72 €/kg[12])

Mimo těchto druhů jsou známá označení

  • CBS (Carpet Backing Cloth) – podkladová tkanina na všívané koberce s váhou cca 200-400 g/m²
  • Canvas – nejjemnější hustá tkanina ze skané příze
  • Scrim – řídká levná tkanina

Ke tkaní se na začátku 21. století používaly skoro výhradně člunkové (převážně starší než 30 let) a ruční stavy. Jen asi 2 % byly modernější bezčlunkové stroje. (Např. čínský jehlový stroj s pracovní šířkou do 300 cm se 400 obr/min).[20]

Zušlechťování jutových tkanin spočívá v napařování, postřihování, kalandrování a příp. žehlení. Tkaniny se jen zcela výjimečně bělí nebo barví.[21]

K možnému použití jutových výrobků se vedle všeobecně známých obalů a dekoračních textilií v prodejních prospektech uvádí řada alternativ. Podíl na spotřebě tkanin pro tyto účely je však dosud jen velmi nízký.[18]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Corchorus olitorius (nákres)
    Corchorus olitorius (nákres)
  • Sklizeň juty
    Sklizeň juty
  • Máčení juty v Bangladéši
    Máčení juty v Bangladéši
  • Sušení máčené juty
    Sušení máčené juty
  • Osekávání konců vláken - „cutting“
    Osekávání konců vláken - „cutting“
  • Lámací stroj na jutu (Hamburg 1953)
    Lámací stroj na jutu (Hamburg 1953)
  • Vlákna vochlované „bílé“ juty
    Vlákna vochlované „bílé“ juty
  • Křídlový dopřádací stroj na jutu (NDR 1953)
    Křídlový dopřádací stroj na jutu (NDR 1953)
  • Jutová tkanina v plátnové vazbě
    Jutová tkanina v plátnové vazbě
  • Kabelka z jutové tkaniny (Bangladéš)
    Kabelka z jutové tkaniny (Bangladéš)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Juta [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2018-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. 
  2. ↑ Historical Background of Jute Indusrtry [online]. shodhganga [cit. 2018-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The History of Jute [online]. NYP [cit. 2018-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ World Import of Raw Jute [online]. IJSG, 2013 [cit. 2018-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-25. (anglicky) 
  5. ↑ FAOSTAT – Crops [online]. Food And Agricultural Organization of United Nations: Economic And Social Department: The Statistical Division, 2017-02-13 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jute, production quantity [online]. FAOSTAT, 2017 [cit. 2018-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Práce při sklizni juty (anglicky): http://www.jute-industry.com/cultivation-of-jute.html Archivováno 2. 1. 2011 na Wayback Machine.
  8. ↑ Lewin/Pearce: Hanbook of fiber chemistry, Marcel Dekker 1998, ISBN 0-8247-9471-0
  9. ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 61
  10. ↑ a b Franck: Bast and other plant fiblres, Woodhead Publishing 2005, ISBN 1-85573-684-5, str. 24-36
  11. ↑ Bastfibres production [online]. FAOSTAT, 2017 [cit. 2018-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c Price Police for Jute [online]. Comission of Agricultural Costs, 2013 [cit. 2018-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-25. (anglicky) 
  13. ↑ Adaptation of Ring Spinning [online]. Bangladesh University of Engineering and Technology, 2001-12-28 [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Jute Carding Calculation Formula [online]. Textile Calculations, 2014-11-26 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Recycling of jute waste [online]. Industrial Crops and Products, 1996-02-08 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Flow chart of Jute Spinning Process [online]. Textile Flowchart, 2017 [cit. 2018-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3-87150-810-1, str. 244-245
  18. ↑ a b Jute verwwenden [online]. Juteko, 2018 [cit. 2018-11-02]. Dostupné online. (německy) 
  19. ↑ Jute Products [online]. IJSG, 2003 [cit. 2018-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-30. (anglicky) 
  20. ↑ Jute & Sisal Weaving [online]. Sino Textile Machinery, 2023 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Roul: The International Jute Commodity System, Northen Book Centre 2009, ISBN 9788172112745

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986
  • Woodhouse: The Jute Industry – From Seed to Finished Cloth, Reed Books 2009, ISBN 9781444608243
  • Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 223-230

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Juta&oldid=23762598“