Juta

Tento článek je o textilním vláknu. Další významy jsou uvedeny na stránce Juta (rozcestník).

Jutové textilní vlákno, zkráceně juta, se získává z různých druhů jutovníku (Chorchorus), který roste jen ve vlhkých tropických podmínkách.

Obsah

1 Z historického vývoje
2 Pěstování a sklizeň
3 Vlastnosti jutových vláken
4 Zpracování
- 4.1 Výroba příze
- 4.2 Použití jutové příze
5 Galerie
6 Odkazy

Z historického vývoje[editovat | editovat zdroj]

Zmínky o jutě se nachází už v indickém eposu Mahábhárata a ve starozákonní Bibli. V 16. století bylo zaznamenáno, že v Indii nosili nejchudší vesničané velmi jednoduché oděvy z jutových tkanin. Za počátek strojové výroby jutové příze se považuje zpracování juty v přádelně lnu ve skotském Dundee v roce 1830, Britové pak ovládali výrobu a trh s jutou až do konce 19. století. V Indii byla otevřena první tkalcovna jutového zboží v roce 1855 a začátkem 20. století se zde vyrábělo (hlavně v Kalkatě a okolí) již 450 milionů jutových pytlů ročně.^[1] V roce 2008 pocházelo z Indie asi 60 % světového množství jutových vláken a hotových textilií, v tomto sektoru ekonomiky bylo zaměstnáno přes 8 milionů lidí.^[2] Světová produkce jutových vláken se v roce 2008 odhadovala:^[3]

Stát	Produkce v 1000 tunách
Indie	1846
Bangladéš	849
Pákistán	449
Ostatní státy	82
Svět celkem	3226

V kontinentální Evropě a v USA došlo od konce 19. století k jistému rozvoji ve zpracování jutových vláken (a konstrukci výrobních strojů), na začátku 21. století se však v této oblasti zpracovávalo už jen asi 1,5 % jutových vláken, prakticky celá výroba jutových textilií se odtud přesunula na indický subkontinent.^[4]

Pěstování a sklizeň[editovat | editovat zdroj]

Pěstování a sklizeň se soustřeďuje hlavně na dva druhy:

Corchorus olitorius, s obchodním označením Tossa, se podílí až 80 % na celkové sklizni. Rostlina dosahuje výšky asi 2,5 metru, má listy elipsovitého tvaru, plody vyrůstají z podlouhlých tobolek. Tento jutovník pochází z Afriky, do dnešních pěstitelských oblastí se dostal teprve v 19. století.
Corchorus capularis, zvaná obvykle „bílá juta“ má asi 10% podíl na sklizni. Dorůstá až do výšky 4 metrů, plody rostou z kulatých tobolek. Za původní oblast pěstování se považuje území na hranicích Indie a Barmy.

Mimo těch jsou známé např. Mesta, Bimli aj.

Za nepravou jutu se někdy považuje

čínská juta tj. vlákna mračňáku Theophrastova (Abutilon theophrasti).^[5]
jávská juta^[6], gambo^[7] nebo bombajské konopí^[8] se označují vlákna kenafu (Hibiscus cannabinus, synonyma Hibiscus sabdariffa, ibišek kenaf, bombajské konopí,^[9] prosvírník konopný^[10]).

V tropickém klimatu se dá juta pěstovat bez umělého zavlažování s průměrným hektarovým výnosem 1,5-2 tuny. Juta dozrává asi 120-150 dní po vysetí. Stonky se po sklizni 18-30 dní máčí, potom se vlákna oddělují od dřeviny, 2-3 dny suší, zařazují do 6-8 jakostních tříd (podle pevnosti vlákna, obsahu dřeviny aj.) a svazují do balíků po cca 120 kg.^[11] Před zpracováním v přádelně (u exportního zboží před odesláním) se odřezává z podřadné dolní části stonku 20-40 cm tzv.„cutting“, který se prodává za nižší cenu.

Vlastnosti jutových vláken[editovat | editovat zdroj]

Technické vlákno je 150-400 cm dlouhé, elementární části mají délku 1-5 mm, průměr asi 18 µm a relativní pevnost 83-196 mN/tex (asi polovina pevnosti bavlny). Navlhavost dosahuje až 34 %, juta výborně odolává mikroorganizmům a velmi snadno se barví. K nevýhodám patří, že výrobky z juty značně práší (uvolňování elementárních vláken) a nepříjemně zapáchají. [8] Juta je nejlevnější surovina pro textilní průmysl. Např. v roce 2008 se prodával 1 kg surových vláken za 0,30 €.

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Naprostá většina jutových vláken se zpracovává na přízi, (dosud) jen zanedbatelné množství vlákenného materiálu jde do netkaných textilií.

Výroba příze[editovat | editovat zdroj]

Stonky juty se nejdříve zbavují dřeviny na lámacích strojích. Vlákna se pak kropí vodou, rybím tukem a petrolejem a zpracovávají na mnucím stroji. Další postup:

U velmi jemných vláken (s délkou 60-75 cm) je postup podobný jako při spřádání lenky, tj. vochlování – posukování – přástování – dopřádání (zpravidla polomokrým způsobem) na prstencových strojích. Na strojích se dají při cca 8000 otáčkách vřeten/ min. vyrábět příze o jemnosti 70-100 tex s tažnou pevností u osnovy cca 10-14 cN/tex a útku do 10 cN/tex.
Většina jutových vláken (průměrně 20-25-cm dlouhých) se však zpracovává podobným systémem jako koudel (ovšem bez česání). Po mnutí následuje dvojnásobné mykání, posukování a dopřádání na jemném křídlovém stroji.^[12] Křídlovka pracuje s otáčkami do 5000/min, příze se vyrábí obvykle v jemnostech 100-250 tex, koudelka může být poněkud pevnější než vochlované příze. Křídlovky se přestavují a postupně nahrazují prstencovým dopřádáním. (Dopřádání s odstředivým vřetenem bylo dosud přes mnohé vývody nerentabilní).
Při spřádání se z vlákenného materiálu vylučuje 5-40 % dřevitého odpadu (root). O skutečném výskytu a případném využití (jak je to běžné u pazdeří z jiných lýkových vláken) nejsou známé žádné údaje.
Skaní se provádí obvykle ze dvou sdružených nití se zákrutovým koeficientem $\alpha$ 120. U přízí na provaznické výrobky se většinou používá dvojstupňové skaní.

Použití jutové příze[editovat | editovat zdroj]

Z více než 90 % přízí se vyrábí tkaniny, jen malá část hrubých přízí se používá na provaznické výrobky. U tkanin se běžně rozeznává^[13]

Saking – pytlovina na hrubé obaly těžších materiálů. Tkanina v keprové vazbě, zpravidla s osnovou ze skané příze, až 750 g/m² V posledních letech (2011) asi 2/3 vyráběného množství jutových tkanin (cena 2010 = 0,74 €/kg)
Hesián - plátnová tkanina s řidší dostavou, hmotnost do 500 g/m². Použití: na pytle a krejčovské vložky.^[14] Asi 20 % vyráběných tkanin (cena = 0,94 €/kg)^[15].

Mimo těchto druhů jsou známá označení

CBS (Carpet Backing Cloth) – podkladová tkanina na všívané koberce s váhou cca 200-400 g/m²
Canvas – nejjemnější hustá tkanina ze skané příze
Scrim – řídká levná tkanina

Ke tkaní se v roce 2010 u všech hlavních výrobců používaly skoro výhradně člunkové stavy (převážně starší než 30 let). Jen asi 2 % byly modernější bezčlunkové stroje.

Zušlechťování jutových tkanin spočívá v napařování a kalandrování. Tkaniny se jen zcela výjimečně bělí nebo barví.

K možnému použití jutových výrobků se vedle všeobecně známých obalů a dekoračních textilií v prodejních prospektech uvádí řada alternativ.^[16] Podíl na spotřebě tkanin pro tyto účely je však dosud jen velmi nízký.