Uzbekistán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uzbecká republika
O‘zbekiston Respublikasi
Ўзбекистон Республикаси
Vlajka Uzbekistánu
Vlajka
Znak Uzbekistánu
Znak
Hymna: Uzbecká hymna (Můj slunečný a dalekosáhlý domov)
Geografie

Uzbekistán - SNS.svg Poloha Uzbekistánu

Hlavní město: Taškent
Rozloha: 447 400 km² (57. na světě)
z toho 5 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Chazret Sultan (4643 m n. m.)
Časové pásmo: +5
Poloha: 41°40′ s. š., 64°4′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 30 000 000 (43. na světě, odhad 2013)
Hustota zalidnění: 65,8 ob. / km² (139. na světě)
HDI: 0,617 (střední) (102. na světě, 2010)
Jazyk: uzbečtina (úřední) 74.3%, ruština 14.2%, tádžičtina 4.4%, jiné 7.1%
Náboženství: muslimové 88% (převážně sunnité), pravoslavní 9%, jiní 3%
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 1. září 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
Prezident: Islom Karimov
(od 24. března 1990
Premiér: Šavkat Mirzijajev
(od 11. prosince 2003)
Měna: sum (UZS)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 860 UZB UZ
MPZ: UZ
Telefonní předvolba: +998
Národní TLD: .uz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Uzbekistán, oficiálně Republika Uzbekistán (uzbecky O‘zbekiston Respublikasi / Ўзбекистон Республикаси) je vnitrozemský stát v Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu a státy Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Turkmenistán. Uzbekistán byl jednou ze svazových republik Sovětského svazu; nezávislost získal při jeho rozpadu roku 1991.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Uzbekistánu.

Starověk a středověk[editovat | editovat zdroj]

Dav v Registanu, Samarkand

Počátky uzbecké historie jsou spjaty s Perskou říší. V 6. století na tomto území vznikl turkinský kaganát a v 8. století sem vpadli Arabové, kteří sem přinesli islám. Země byla násilně islamizována. V letech 12191220 vpadl do Uzbekistánu Čingischán. Jeho působení zde je spojeno s rabováním a vražděním místních obyvatel. Název Uzbekistán je odvozen od chána Oz Bega, který vládl zemi v letech 13131340.

Obrovskou říši rozkládající se především na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu s hlavním městem Samarkand vytvořil ve druhé polovině 14. století Tamerlán (též Timur, nebo Tímur Lenk) (1336 – 1405). Tento neuvěřitelně krutý dobyvatel nechal bohatství z dobytých zemí vozit do hlavního města jeho říše - do Samarkandu. Byl zakladatelem dynastie Timúrovců. Jeho vnuk Muhammad Taragaj známý jako Ulugbek (1394 – 1449) byl milovníkem vědy. Za jeho čtyřicetileté vlády ztrácela říše na významu, ale současně se Samarkand stal jedním z nejvýznamnějších vědeckých center té doby.

V 16. století začali do země přicházet kočovní Uzbekové. Vytvořili několik chanátů a začali mezi sebou válčit.

Ruská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech 19. století zaútočilo na chanáty carské Rusko a celou zemi si podmanilo. Odpor proti ruské nadvládě ale nikdy neuhasl. Po první světové válce se Uzbekistán stal součástí bolševického Ruska. Roku 1924 byla vyhlášena Uzbecká sovětská socialistická republika. Celé období sovětské nadvlády je spojeno s etnickými konflikty v zemi, kde žije na 60 etnických skupin. SSSR využíval Uzbekistán hlavně jako zdroj bavlny.

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

Uzbekistán vyhlásil nezávislost roce 1991, kdy se rozpadl SSSR na 15 nástupnických států. Hned po vzniku se stal členem Společenství nezávislých států. Do čela republiky stanul bývalý člen místní komunistické strany Islom Karimov. Volby, které ho do křesla vynesly, byly označeny za nedemokratické. Hned po zvolení Karimov podporoval protiruské nálady v zemi. V zemi vypukly etnické nepokoje. V tomto období opustilo Uzbekistán na 2 milióny Rusů. V roce 1992 zakázal všechny opoziční strany a některé jejich vůdce poslal do vězení za protistátní aktivity.

Léta 1992–2004[editovat | editovat zdroj]

Mapa Uzbekistánu (v anglické transkripci)

Země se postupně stala útočištěm islámských radikálů. Radikálové se pokusili spáchat atentát na prezidenta Karimova, ale ten atentát přežil. 9. ledna 2000 byl Karimov opět zvolen za prezidenta ve volbách, které byly znovu označeny za zfalšované a nedemokratické. Ve volbách tehdy získal téměř 92 % hlasů. Po 11. září 2001 se Uzbekistán přidal na stranu spojenců a dokonce poskytl své území vojsku USA při vpádu do Talibanem ovládaného Afghánistánu. Boje s islámskými radikály se vyostřovaly a do vězení mířilo stále více lidí.

V roce 2004 během několika dnů na přelomu března a dubna došlo k 11 sebevražedným bombovým atentátům islamistů v hlavním městě Taškentu. V červenci pak vybuchly bomby na velvyslanectví Izraele a USA a na generální prokuratuře v hlavním městě Taškentu. K útoku se přihlásila Al-Kaida. Poté se uzbecká vláda zapojila po boku USA do boje proti terorismu. V roce 2005, v pátek 13. května, proběhla ve městě Andižan na východě země protivládní akce - ozbrojení povstalci v noci napadli policejní stanici, poté kasárny s vojáky a pak vězení. Bylo osvobozeno 526 vězňů. Následovalo vypálení radnice, divadla a celodenní demonstrace na náměstí proti vládě. Navečer vojáci stříleli do davu a několik set demonstrantů zabili. Západ uvalil na Uzbekistán embargo, ale jinak nezasáhl.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2004 nedošlo v Uzbekistánu k žádným teroristickým útokům.

V prosinci 2007 byl Karimov zvolen opět prezidentem. Další prezidentské volby se konaly koncem března 2015[1] a Karimov je vyhrál s 90,39% procenty hlasů. Dříve byl uzbecký režim označován za diktaturu, v souvislosti s demokratizačními procesy nastartovanými samotným prezidentem Karimovem však v posledních letech dochází k postupným změnám. Uzbekistán zakázal práci dětí, které byly tradičně každoročně využívány při podzimním sběru bavlny. Byly zavedeny reformy v justici a vězeňství. Dne 25. prosince 2013 nabyl účinnosti zákon, který zakazuje mučení, násilí a jiné nelidské, kruté či ponižující zacházení.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Uzbekistánu.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Aralské jezero v roce 1989 a 2014.
Jezero Čarvak

Charakteristikou Uzbekistánu je silně nerovnoměrné rozložení řek. Zvlášť chudá je na ně rovinatá část. V rovinách ztrácejí řeky vodu na zavlažování, prosakováním a vypařováním, postupně vysychají a často končí slepým ústím. V horách je rozvětvená říční síť. Všechny řeky patří k povodí Amudarji a Syrdarji. Většina z nich má sněhovo-ledovcový zdroj s maximálními stavy v červnu. Do rovin povodí Amudarji stéká ročně 79 km³, z čehož 8 % připadá na horské oblasti; do rovin povodí Syrdarji stéká ročně 38 km³, z čehož 10 % připadá na horské oblasti. Většina přítoků Syrdarji je zcela odvedena na zavlažování ještě před tím, než jí dosáhnou.

Jezera se nacházejí převážně v dolinách a deltách velkých řek a na okrajích zavlažovaných oáz. Největší jsou mezinárodní jezera Aralské a Sarykamyšské a vnitrozemská Ajdarkul a Dengizkul. Celkem je na území Uzbekistánu 770 jezer, z nichž 500 náleží do povodí Amudarji a 270 do povodí Syrdarji. Z toho 95 % je menších než 1 km². Je zde také mnoho umělých vodních nádrží: Kattakurganská, Kajrakkumská, Čardarinská, Kyjumazarská, Kasansajská, Tjujabuguzská a Čarvakská.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Budova parlamentu (Oliy Majlis)

Dnes, ačkoliv proklamativně demokratický, je Uzbekistán ovládán režimem autoritativního prezidenta Isloma Karimova. Islom Karimov byl posledním generálním tajemníkem Komunistické strany Uzbekistánu před rozpadem Sovětského svazu a i po osamostatnění Uzbekistánu mu po výhře v pochybných volbách zůstala moc v rukou. Prezident Karimov uplatňuje vůči svým občanům zostřenou represivní politiku, která je nominálně odůvodněna nutnou obranou před islámským extremismem. V současnosti je pod záminkou islamismu potlačována jakákoliv opozice. V oblasti známé tvrdými autoritářskými režimy není však považován za nejhorší.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Uzbekistánu.

Uzbekistán je čtvrtý největší producent a druhý největší vývozce bavlny. Významný je jeho těžební a zpracovatelský průmysl, země je sedmý největší producent zlata na světě. Je také významný producent zemního plynu, uhlí, mědi, oleje, stříbra, a uranu. Dvě třetiny obyvatelstva žijí na venkově a věnují se zemědělství v intenzivně využívaných údolích řek, tvořících 11% povrchu země. Po rozpadu SSSR vláda pokračovala v centrálně řízené ekonomice, na kterou výrazně dopadly ekonomické krize Ruska a dalších asijských zemí. Proto se v současnosti vláda mírně pokouší liberalizovat trh a přilákat zahraniční investory. Chudoba jakož i nezaměstnanost přesahují 20%.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Uzbekistán je s 30 miliony obyvatel nejlidnatější zemí Střední Asie a po Ruské SFSR a Ukrajinské SSR byl třetí nejlidnatější sovětskou republikou. Počet obyvatel rychle stoupá: třetina obyvatel, 34,1%, Uzbekistánu je ve věku pod 14 let (odhad z roku 2008).[2]

Uzbekové tvoří s 80 % převážnou část populace a jejich podíl mírně stoupá. Dalšími etnickými skupinami jsou Rusové (5,5 %), Tádžikové (5 %), Kazaši (3 %), Karakalpakové (2,5 %), Tataři (1,5 %) a další. Spory se vedou o počtu obyvatel tadžické národnosti. Zatímco oficiální státní sčítaná Uzbekistanu uvádí číslo 5,0%, něktoré údaje (hl. západní států) uvádějí číslo 20-30%.

Obyvatelé vyznávají hlavně islám (88% - z toho sunnitský islám (95%) a ší'itský islám (5,0%). Další náboženství jsou: pravoslaví (9,0%), a ostatní náboženství (3,0%).[2]

V Uzbekistánu se nejvíce používá uzbečtina (74,3%), která je i úředním jazykem. Dále se používá ruština (14,2%), tádžičtina (4,4%) a ostatní jazyky (7,1%).[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 80-7106-867-9.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Uzbek leader Karimov wins presidential election by landslide [online]. 30 March 2015, [cit. 2015-03-30]. [1]. (anglicky) 
  2. a b c CIA World Factbook, Uzbekistan

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]