Tržní ekonomika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tržní ekonomika je taková ekonomika, kde jsou ceny určovány pomocí nabídky a poptávky na trhu, za cenu, se kterou souhlasí obě strany (kupující, prodávající). Protikladem tržní ekonomiky je ekonomika plánovaná, kombinace obou, tedy částečně regulovaná, se nazývá smíšená ekonomika.

Vymezení pojmu[editovat | editovat zdroj]

Vymezení tržní ekonomiky je sporné a arbitrární. Za její podmínku se obvykle považuje vyloučení násilí, ba i pouhého donucení, tedy zejména ze strany státu. Vyloučení násilí však s sebou přináší vágní prvek: Předpoklad dobrovolné směny. Na druhou stranu je z tržní ekonomiky vyloučeno mnoho organizací, často podstatných účastníků trhu, např. obce, vyšší územní samospráva a stát, zatímco jiní vyloučeni nejsou: burza, charita apod. Proto někteří ekonomové, např. Václav Klaus, považují za tržní ekonomiku jakýkoliv ekonomický systém. Konkrétně Komunistickou ekonomiku označují za příliš přeregulovanou a monopolizovanou.

Porovnání s jinými typy ekonomik[editovat | editovat zdroj]

Ve volnotržním systému je trh a celá ekonomika založena především na racionální alokaci zdrojů, tedy druh a množství zboží na trhu (nabídka) je tažně určeno poptávkou. Snaha dosáhnout co nejvyššího zisku nutí výrobce vyrábět co nejefektněji. Tato snaha o maximalizaci má především dvě strany bilance: příjmově se pracuje s objemem a cenotvorbou konečného produktu, ovšem z pohledu účinnosti jde naopak o minimalizací nákladů a především nedopuštění odpisů celých obchodních případů jako ztrát. Výsledný produkt se pak rozděluje opět skrze trh.

Tržní alokace je považována za nejefektivnější způsob, nejméně plýtvavý, protože každý účastník trhu racionálně optimalizuje. A pro optimalizaci je klíčová délka zpětné vazby, jak rychle dostane účastník trhu informaci, nakolik je jeho činnost úspěšná, jaká je momentální situace na trhu. Takovou informaci by měl získávat rychle, ideálně se i snažit o co nejkratší zpětnovazební smyčku: Čím kratší tento cyklus je, tím častěji je možno tímto cyklem projít a při každém průchodu zpracovat získané informace a přizpůsobit se jim, tedy upravit své další interakce na trhu. Například jde o včasnou změnu objemu výroby, řízení skladových zásob... A samozřejmě upravit i svou cenotvorbu: Například nabídkou na snížení ceny při navýšení objemu zakázky, podle aktuálních výrobních kapacit.

Vůči této filosofii se jako naprostý opak jeví centrálně plánovaná ekonomika komunismu, kde si vlastní možnost zpětnovazebního získávání informací a možnost přizpůsobeníse státní úředník sám omezuje na jedinou příležitost za období pěti let. Už jen z tohoto důvodu komunismus vedle volnotržní ekonomiky bude vždy pomalejší, bude upadat a nakonec zbankrotuje. A to je jen jeden z mnoha důvodů: Dlaším je například potírání osobní proaktivity a ochoty přijmout osobní podnikatelské riziko; jako i mnoho dalších společenských důsledků takové paternalistické politiky.

Související články[editovat | editovat zdroj]