Otevření Číny světu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Otevření Číny světu (zjednodušené znaky: 改革开放; pinyin: gǎigé kāifàng) za účelem modernizace a přilákání zahraničních investorů z prosince roku 1978. Modernizace jsou inspirovány Západem a mají za cíl rozproudění čínské ekonomiky. V té době reformátoři zjistili, že je v Číně nedostatek specialistů a volného kapitálu. Z tohoto důvodu byly uvedeny v platnost tzv. Čtyři modernizace. Ty však měly především politický podtext než ekonomický. Bylo tedy potřeba tyto reformy odůvodnit ideologicky, poprvé se zde setkáváme s pojmem „socialismus s čínskými rysy“. To bylo začátkem ekonomického systému, jaký v Číně známe dnes.[1]

V rámci Čtyř modernizací bylo naplánováno rozvinout zemědělství, průmysl, národní obranu a vědu a výzkum. Nejdůležitější bylo zemědělství, kvůli stále velkému počtu obyvatelstva žijícímu na venkově. Myšlenkou bylo po zefektivnění zemědělství přesunout tuto masivní pracovní sílu do oblasti průmyslu, který byl předmětem zájmu. V praxi to znamenalo motivovat zemědělce k soběstačnému hospodaření s půdou a volnějšímu obchodu s přebytky plodin. Tak mohl být podpořen vnitřní trh země. To však pro moderní průmysl nebylo dostačující, také z toho důvodu, že Číně v této oblasti chybělo know-how, kapitál, odborníci atd.[2]

Co se týče reformy školství, nově byli přijímáni studenti všech sociálních tříd. Nově otevřené školy však nebyly dostatečně kvalitní, proto byli studenti vysíláni do zahraničí, aby se na tamějších vysokých školách učili především technické obory, a poté byli schopni své znalosti zúročit doma. [3]

Jedním z nejdůležitějších kroků pro získání tak potřebného kapitálu a know-how sloužily nově založené speciální ekonomické zóny. Ty měly za cíl přilákat zahraniční investory, především v oblasti moderních technologií. Byly ošetřeny zákonem o Podnicích se společným čínským a zahraničním kapitálem z roku 1979. Byly jimi přístavy Shenzhen, Zhuhai, Shantou a Xiamen, jelikož jejich poloha byla strategická pro budoucí exporty zboží po moři. Cíl těchto zón se začal naplňovat v 90. letech 20. století, kdy začaly do Číny takto proudit zahraniční investice. [4]

Armáda byla před reformami zaostalá, v 70. letech se reformy zaměřily na vývoj zbraní prostřednictvím jejich nákupu ze Západu, například z Velké Británie a Francie.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAKEŠOVÁ, IVANA. Čína ve XX. století. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 3 sv. s. Dostupné online. ISBN 80-244-0251-3, ISBN 978-80-244-0251-2. OCLC 51191313 S. 160. 
  2. BAKEŠOVÁ, IVANA, 1949-2018. Dějiny Čínské lidové republiky : (1949-2018). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 444 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-596-3, ISBN 80-7422-596-8. OCLC 1143830633 S. 169. 
  3. BAKEŠOVÁ, IVANA, 1949-2018. Dějiny Čínské lidové republiky : (1949-2018). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 444 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-596-3, ISBN 80-7422-596-8. OCLC 1143830633 S. 170. 
  4. BAKEŠOVÁ, IVANA. Čína ve XX. století. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 3 sv. s. Dostupné online. ISBN 80-244-0251-3, ISBN 978-80-244-0251-2. OCLC 51191313 S. 162. 
  5. BAKEŠOVÁ, IVANA. Čína ve XX. století. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 3 sv. s. Dostupné online. ISBN 80-244-0251-3, ISBN 978-80-244-0251-2. OCLC 51191313 S. 161.