Minimální mzda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Minimální mzda je nejnižší právně přípustná mzda, kterou je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci za práci v pracovněprávním vztahu.[1]

Funkce minimální mzdy[editovat | editovat zdroj]

Smyslem stanovení minimální mzdy je ochrana jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. Plní dvě základní funkce:[2]

  • sociálně-ochrannou – zaměstnanci má zajistit, aby příjmy neklesly pod sociálně akceptovatelnou úroveň a zároveň zajišťovat rovné podmínky mzdové konkurence, aby se zabránilo nepřiměřenému podbízení pracovní síly,
  • ekonomicko-kriteriální – zaručení minimální mzdy má motivovat k vyhledávání práce namísto příjmu sociálních dávek a má být ochranou proti nekalé soutěži vzniklé výplatou příliš nízkých mezd.

Minimální mzda v Evropě a ve světě[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Minimální mzda v Evropě.

Koncept minimální mzdy vychází mimo jiné z Úmluvy o zavedení metod stanovení minimálních mezd (č. 26), která byla přijata 16. června 1928 na 11. zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce.[3]

Minimální mzda v EU je zpravidla stanovena na úrovni poloviny průměrné mzdy, nebo je zhruba dvakrát větší než životní minimum.

Minimální mzda v ČR[editovat | editovat zdroj]

Československo přistoupilo k Úmluvě o zavedení metod stanovení minimálních mezd v roce 1950, kdy byla (12. června) ratifikace zapsána generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Přesně o rok později, 12. června 1951 vstoupila pro Československou republiku v platnost. V říjnu 1990 vyhlásilo tehdejší federální ministerstvo zahraničí české znění úmluvy ve Sbírce zákonů,[3] čímž potvrdilo její platnost v nově rekonstruovaném právním systému.

V únoru 1991 byla minimální mzda stanovena ve výši 2 000 Kč za měsíc, resp. 10,80 Kč za hodinu.[4] Je stanovena zákonem pro celé území státu. Ve stanovených případech je možné používat nižší sazby – např. u poživatele částečného invalidního důchodu nebo mladistvého zaměstnance. Ke změnám stanovené částky docházelo v dalších letech vždy k prvnímu lednu, případně k prvnímu červenci.

V roce 2006 vydala vláda nařízení č. 567/2006 Sb.,[5] které upravovalo minimální mzdu (i tarifní zaručenou mzdu, viz níže) k provedení nového zákoníku práce č. 262/2006 Sb.,[6] který byl přijat téhož roku v souvislosti s harmonizací práva při vstupu do Evropské unie. Nařízení s právní účinností od 1. ledna 2007 stanovilo sazbu minimální mzdy pro týdenní pracovní dobu 40 hodin ve výši 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu. A v nezměněné výši zůstala minimální mzda po dalších 5 let.[7] Ke změně sazby nedošlo ani na začátku roku 2013, nařízení vlády č. 246/2012 Sb. pouze sjednotilo dosud rozdílné sazby pro invalidní důchodce, mladistvé apod. na jednotné částce 8 000 Kč.[8][9] Vydáním červencového nařízení vlády č. 210/2013 Sb. však došlo ke zvýšení minimální mzdy na 8 500 Kč s účinností od 1. srpna 2013.[10] V dubnu 2014 premiér Bohuslav Sobotka na sjezdu ČMKOS předběžně přislíbil další růst o 500 Kč od ledna 2015.[11] Počátkem června 2014 tento slib potvrdila dohoda tripartity.[12] V září 2014 schválila vláda nárůst minimální mzdy od počátku roku 2015 o 700 Kč, tedy na 9 200 Kč.[13][14] V druhé polovině srpna 2015 vláda dalším rozhodnutím zvýšila minimální mzdu o stejnou částku na 9 900 Kč, počínaje od 1. ledna 2016.[15] Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová navrhla vládě zvýšení od ledna 2017 o 11 % až na 11 tisíc Kč[16] a ta ji 5. října 2016 schválila.[17] V květnu 2017 oznámil premiér Sobotka při poslaneckých interpelacích záměr zvýšit minimální mzdu od začátku roku 2018 dále na 12 200 Kč.[18]

Následující graf ukazuje vývoj částky minimální mzdy v České republice od roku 1991.

www.mpsv.cz/..

Vliv na nezaměstnanost[editovat | editovat zdroj]

Minimální mzda stanovená nad rovnovážnou vkládá klín mezi poptávku a nabídku na trhu práce

Minimální mzda je považována za jednu z příčin nezaměstnanosti, projevující se zejména u nejméně kvalifikovaných a nejméně zkušených ekonomicky aktivních obyvatel.[19] Podle studie z roku 1992 souhlasilo téměř 80 % z 464 ekonomů, kteří odpovídali v anketě, s tvrzením, že minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost u mládeže a nekvalifikovaných pracovníků.[20] Srovnání empirických studií nezaměstnanosti z roku 2006 potvrzuje zejména negativní vliv minimální mzdy na schopnost nalézt práci u mladistvých.[21] Podle některých názorů teorie o tom, že vysoká úroveň minimální mzdy vede k vyšší nezaměstnanosti, platí pouze v jakémsi vakuu, tedy mimo kontext další legislativy, která v realitě existuje (například dávky).[22]

Ekonomové tento vliv vysvětlují tak, že trhy práce zasažené minimální mzdou jsou negativně ovlivněny jak na straně poptávky, tak i nabídky. Jakmile je minimální mzda stanovena natolik vysoko, že převyšuje rovnovážnou mzdu na trhu práce, dochází ke snižování poptávky po práci na straně zaměstnavatelů a zvyšování nabídky práce na straně uchazečů o práci. Výsledkem jsou vyšší mzdy, avšak pro méně zaměstnanců, než v rovnovážném případě.[23] Nezaměstnanost vyvolaná minimální mzdou je tak nedobrovolná; přitom hodně mladých lidí je ochotno pracovat za nižší než minimální mzdu s vyhlídkou, že po získání pracovních zkušeností jim bude odměna za práci zvýšena.[24]

Podle Franka a Bernankeho minimální mzda také vytváří dvě skupiny pracovníků. Jedna skupina vydělává více, než kdyby minimální mzda nebyla uzákoněna, druhá skupina je bez práce. Podobně jako v případě regulace nájemného je i minimální mzda ekonomicky neefektivní.[25]

Kritika neoklasického modelu[editovat | editovat zdroj]

Tvrzení, že minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost, jsou založena na jednoduchém modelu trhu práce složeném z poptávky a nabídky. Někteří ekonomové (například Pierandelo Garegnani [26], Robert L. Vienneau, a Arrigo Opocher spolu s Ianem Steedmanem[27]), navazující na dílo Piera Sraffy, tvrdí, že takový model, i v případě, že jsou splněny jeho předpoklady, je logicky nekoherentní. Michael Anyadike-Danes a Wynne Godley ukazují na výsledcích simulace, že jen málo empirických výzkumů založených na učebnicovém modelu vytváří vyvratitelnou teorii a z toho důvodu stěží existují empirické důkazy takového modelu. Graham White[28] tvrdí, že politika usilující o větší pružnost trhu práce, zahrnující redukci minimální mzdy, nemá „intelektuálně koherentní“ základy v ekonomické teorii.

Garry Fields, profesor ekonomie na  Cornellově univerzitě, se dobnívá, že neoklasický učebnicový model minimální mzdy je nejednoznačný a že standardní teoretická argumentace nesprávně pracují pouze s jednosektorovým trhem. Fields říká, že dvousektorový trh, zahrnující osoby na volné noze, zaměstnance ve službách a farmáře, kteří jsou typicky mimo vliv minimální mzdy, a s jedním sektorem, ve kterém je přítomen vliv minimální mzdy, a s jedním, kde tento vliv přítomen není, a s možností pohybu mezi těmito sektory, je základem pro lepší analýzu. Použitím tohoto modelu Fields ukazuje, že typický neoklasický model je nejasný a říká, že „předpovědi, vyvozené z učebnicového modelu, rozhodně neplatí v dvousektorovém modelu. Vzhledem k tomu, že sektor nezávislý na vlivu minimální mzdy existuje téměř všude, není možné na předpovědi neoklasického modelu spoléhat.“[29]

Alternativní pohled na trh práce pohlíží na trhy s levnou pracovní silou jako na trhy, kde převládá monopsonistická konkurence, což znamená, že poptávající (zaměstnavatelé) mají výrazně větší tržní sílu než nabízející (zaměstnanci, uchazeči o zaměstnání). V takovém případě by interakce poptávky a nabídky vedla k vytvoření menšího množství pracovních míst a k ustavení nižších mezd než na konkurenčním trhu. Takový případ je označován za selhání trhu a jeho výsledkem je, že zaměstnanci jsou placeni mzdou, která je nižší než mezní jejich produkt. Na monopsonním trhu by pak vhodně stanovená minimální mzda vedla k růstu mezd a vytvoření většího množství pracovních míst, pokud by výsledná mzda byla rovna meznímu produktu práce.[30]

Dalším důvodem, proč by na některých trzích minimální mzda nemusela ovlivnit nezaměstnanost, je, že poptávka po některých produktech je velmi neelastická.[31] V takovém případě, je-li firma nucena zvyšovat mzdy, může zvýšit ceny výrobků a protože je poptávka silně neelastická, budou zákazníci pokračovat v nakupování výrobků v nezmenšeném množství, čímž pokryjí náklady na zvyšování mezd. Firma pak nemusí propouštět zaměstnance a pracovní místa zůstanou zachována. Ekonom Paul Krugman ovšem namítá, že tento model nevysvětluje, co by firmy vedlo k tomu, aby vyšší ceny nestanovily už před zavedením minimální mzdy.[32]

Allan Blinder navrhl další tři možné důvody, proč minimální mzda neovlivňuje nezaměstnanost: vyšší mzdy mohou snížit míru, ve které zaměstnanci střídají zaměstnání, a tím redukovat náklady na školení nových zaměstnanců; zvýšení minimální mzdy může odstranit problém firem najímat nové zaměstnance za mzdy vyšší než jaké mají zaměstnanci dosavadní; a že zaměstnanci pracující za minimální mzdu mohou tvořit tak malý podíl pracovní síly, že náklady zvýšení minimální mzdy nehrají roli. Sám ovšem připouští, že neví, jestli jsou tyto argumenty správné.[33]

Zaručená mzda[editovat | editovat zdroj]

Minimální mzda není totožná s tzv. zaručenou mzdou. Ta je odstupňovaná podle náročnosti vykonávané práce a minimální mzda představuje její dolní hranici, pod kterou by neměl klesnout příjem v žádném povolání. Je uplatňována jak ve veřejných službách a správě, tak i v podnikatelské sféře, není-li sjednána kolektivní smlouva.[2]

Nařízením federální vlády z prosince 1991 byly vyhlášeny tzv. minimální mzdové tarify,[34] zakotvené v zákoně č. 1/1992 Sb. o mzdě.[35] Ty zaručovaly minimální hranici mzdy pro případ neuzavření kolektivní smlouvy a byly odstupňované do 12 tarifních stupňů „podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce“. V návaznosti na změnu zákoníku práce v roce 2006 došlo k zavedení termínu zaručená mzda a odstupňování částek do 8 skupin.[6][5]

Minimální mzdové tarify nelze zaměňovat s platovými tarify (třídami a stupni), které slouží ke kategorizaci platů v nepodnikatelské (veřejné) sféře.[2]

Alternativy minimální mzdy[editovat | editovat zdroj]

Někteří ekonomové a politici navrhují různé alternativy minimální mzdy. Jejich argumentem je že tyto alternativy mohou řešit problém chudoby lépe než minimální mzda, protože by prospívaly větší části populace, nezpůsobovaly nezaměstnanost a jejich náklady by nenesli pouze zaměstnavatelé levných pracovních sil.

Základní nepodmíněný příjem[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Základní nepodmíněný příjem

Základní nepodmíněný příjem je navrhovaný systém sociálního zabezpečení v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené ve stejné výši všem lidem a bez jakýchkoli podmínek. Smyslem této dávky by bylo poskytnout základní zajištění živobytí každému, bez ohledu na to zda pracuje, pracovat nemůže či pracovat nechce. Základní nepodmíněný příjem v různých podobách navrhovali filosof Bertrand Russel, utopický socialista Charles Fourier[36], liberální filosof John Stuart Mill nebo americký liberální ekonom Milton Friedman[37][38]. V České republice se o myšlence základního nepodmíněného příjmu diskutuje v několika politických stranách, např. ČSSD, KSČM, Straně zelených či Pirátské straně[39].

Sleva na dani[editovat | editovat zdroj]

Sleva na dani je mechanismus, kterým může daňový systém snížit domácnostem výši odváděné daně až do záporných hodnot, kde se pak daň mění na platbu od státu. Tento systém se mírně liší od negativní daně tím, že je obvykle poskytován jen domácnostem, které mají nějaký vlastní příjem. Systém slev na dani je více zaměřen na potírání chudoby než minimální mzda, neboť nedotuje zaměstnance s nízkými mzdami, kteří jsou podporování domácnostmi s vysokými příjmy (např. teenageři, kteří ještě žijí u rodičů)[40].

Kolektivní vyjednávání[editovat | editovat zdroj]

V některých zemích není minimální mzda zákonem stanovena. Příklady takových zemí jsou Itálie, Finsko, Dánsko nebo Norsko[41][42]. V těchto zemích (zejména v těch skandinávských) je mimořádně vysoký podíl účasti zaměstnanců v odborových organizacích[43]. Místo minimální mzdy jsou pak mzdové standardy kolektivně vyjednány a stanoveny v takzvaných normativních smlouvách[44].

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minimum wage na anglické Wikipedii.

  1. Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. část Odměňování za práci, odměna za pracovní pohotovost a srážky z příjmů ze základního pracovněprávního vztahu, hlava Obecná ustanovení o mzdě, platu a odměně z dohody, § 111, odst. 1. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  2. a b c Finance.cz. Minimální mzda [online]. Finance media, [cit. 2012-11-11]. Dostupné online.  
  3. a b Sdělení federálního ministerstva zahraničí č. 439/1990 Sb., o sjednání Úmluvy o zavedení metod stanovení minimálních mezd na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1990 na MVČR.cz.
  4. ČEKALOVÁ, Veronika. Vybrané problémy na trhu práce v ČR. Brno : ESF MU, 2011. Dostupné online. Kapitola Minimální mzda v ČR, s. 16-18. Diplomová práce. 
  5. a b Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2006 na MVČR.cz.
  6. a b Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2006 na MVČR.cz.
  7. http://www.mpsv.cz/cs/4973
  8. Nařízení vlády č. 246/2012 Sb. na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 2012 na MVČR.cz.
  9. HOVORKOVÁ, Kateřina. Minimální mzda se už šest let nezměnila, bere ji 90 tisíc lidí. idnes.cz [online]. , 5. 3 2012 [cit. 2012-11-11]. Dostupné online.  
  10. Minimální mzda od 1. 8. 2013
  11. Domácí redakce. Sobotka: Minimální mzda poroste, v lednu o 500 korun. Aktuálně.cz [online]. 2014-04-26 [cit. 2014-04-26]. Dostupné online.  
  12. ČT24. Tripartita: Minimální mzda se od ledna zvýší na 9 000 korun. ČT24 [online]. 2014-06-02, rev. 2014-06-02 [cit. 2014-06-03]. Dostupné online.  
  13. Minimální mzda od ledna stoupne na 9 200 korun. ČT24 [online]. 2014-09-15. Dostupné online.  
  14. ČTK; kov; JANSOVÁ, Lenka. Vláda zvýšila minimální mzdu na 9200 korun, zaměstnavatelé nesouhlasí. ČRo Zprávy [online]. 2014-09-15 [cit. 2014-09-15]. Dostupné online.  
  15. mor; nre. Minimální mzda vzroste o 700 korun. Česká televize [online]. 2015-08-20 [cit. 2015-08-25]. Dostupné online.  
  16. ŠRAJBROVÁ, Markéta. Sobotkova vláda plánuje zvýšit minimální mzdu. Odbory chtějí, aby plat motivoval k práci. iHNed.cz [online]. 2016-09-05 [cit. 2016-09-05]. Dostupné online.  
  17. zpe; sir; Novinky. Minimální mzda vzroste z 9900 korun na 11 tisíc, rozhodla vláda. Novinky.cz [online]. 2016-10-05 [cit. 2016-10-05]. Dostupné online.  
  18. KOPECKÝ, Josef. Minimální mzdu zvýšíme na 12 200 korun, slíbil v parlamentu Sobotka. iDNES.cz [online]. 2017-05-18 [cit. 2017-05-20]. Dostupné online.  
  19. MANKIW, N. Gregory. Zásady ekonomie. Praha : Grada, 2000. 768 s. ISBN 978-80-7169-891-3. Kapitola 26., s. 554–5. (česky)  
  20. ALSTON, Richard M.; KEARL, J. R.; VAUGHAN, Michael B.. Is There a Consensus Among Economists in the 1990's?. American Economic Review. květen 1992, roč. 82, čís. 2, s. 203–209. Dostupné online. (anglicky) 
  21. EDAGBAMI, Olalekan. The Employment Effects of the Minimum Wage: A Review of the Literature. Ottawa : Canadian Policy Research Networks Inc., 2006. 42 s. Dostupné online. S. 31–35. (anglicky)  
  22. KOVANDA, Lukáš. Co způsobí nová minimální mzda? Zde jsou odpovědi. Echo24.cz. 2014-12-30. Dostupné online [cit. 2016-10-24]. (cs-CZ) 
  23. FUCHS, Kamil; TULEJA, Pavel. Základy ekonomie. 2.. vyd. Praha : Ekopress, s.r.o., 2005. 348 s. ISBN 80-86119-94-7. Kapitola 10.3, s. 138–9. (česky)  
  24. HOLMAN, Robert. Ekonomie. Praha : C. H. Beck, 2005. 709 s. ISBN 80-7179-891-6. Kapitola 14., s. 304-306. (česky)  
  25. FRANK, Robert H.; BERNANKE, Ben S.. Ekonomie. Praha : Grada Publishing, 2003. 803 s. ISBN 80-247-0471-4. Kapitola 21., s. 539. (česky)  
  26. GAREGNANI, P.. Heterogeneous Capital, the Production Function and the Theory of Distribution. The Review of Economic Studies. 1970-07-01, roč. 37, čís. 3, s. 407–436. Dostupné online [cit. 2017-05-19]. ISSN 0034-6527. DOI:10.2307/2296729.  
  27. OPOCHER, Arrigo; STEEDMAN, Ian. Input price–input quantity relations and the numéraire. Cambridge Journal of Economics. 2009-09-01, roč. 33, čís. 5, s. 937–948. Dostupné online [cit. 2017-05-19]. ISSN 0309-166X. DOI:10.1093/cje/bep005.  
  28. The Drawing Board: Alternative Economic Policies. www.australianreview.net [online].  [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.  
  29. GARY S. FIELDS. The Unemployment Effects of Minimum Wages. International Journal of Manpower. 1994-02-01, roč. 15, čís. 2/3, s. 74–81. Dostupné online [cit. 2017-05-19]. ISSN 0143-7720. DOI:10.1108/01437729410059323.  
  30. ALAN., Manning,. Monopsony in Motion : Imperfect Competition in Labor Markets. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. ISBN 0691113122.  
  31. GILLESPIE, Andrew. Foundations of Economics. [s.l.] : Oxford University Press, 2007. S. 240.  
  32. KRUGMAN, Paul. Economics. [s.l.] : World Publishers, 2013. S. 385.  
  33. BLINDER, Alan S.. The $5.15 Question. The New York Times. 1996-05-23. Dostupné online [cit. 2017-05-19]. ISSN 0362-4331.  
  34. Nařízení vlády ČSFR č. 43/1992 Sb. na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1992 na MVČR.cz.
  35. Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 14 na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1992 na MVČR.cz.
  36. CUNNINGHAM, Wendy. Minimum Wages and Social Policy. [s.l.] : The World Bank, 2007.  
  37. WSJ. Wall Street Journal. . Dostupné online [cit. 2017-05-19]. ISSN 0099-9660.  
  38. How the Black Death Spawned the Minimum Wage. Bloomberg.com. 2013-09-05. Dostupné online [cit. 2017-05-19].  
  39. Dlouhodobý program - Strana zelených. Strana zelených. . Dostupné online [cit. 2017-05-19]. (cs-CZ) 
  40. What The Research Says In The Minimum Wage Debate. www.wbur.org [online].  [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.  (anglicky) 
  41. Minimum wage statistics - Statistics Explained. ec.europa.eu [online].  [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.  (anglicky) 
  42. ALDERMAN, Liz; GREENHOUSE, Steven. Living Wages, Rarity for U.S. Fast-Food Workers, Served Up in Denmark. The New York Times. 2014-10-27. Dostupné online [cit. 2017-05-19]. ISSN 0362-4331.  
  43. OLSON, Parmy. The Best Minimum Wages In Europe. Forbes. 2009-09-01. Dostupné online [cit. 2017-05-19]. (anglicky) 
  44. Lewiston Morning Tribune - Google News Archive Search. news.google.com [online].  [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]