Sociální stratifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Základem sociální stratifikace (rozvrstvení) je nerovné rozdělení vzácných statků, jimiž jsou materiální blahobyt, moc a prestiž. Nerovnost existuje ve všech typech společnosti. I v nejprimitivnějších kulturách, v nichž nejsou téměř žádné majetkové rozdíly, existuje nerovnost mezi jedinci založená např. na pohlaví či věku. Zásadní majetkové a mocenské nerovnosti se však objevují až se vznikem států.

Stratifikační systémy[editovat | editovat zdroj]

Stratifikační systém je hierarchické uspořádání sociálních statusů nebo jejich skupin. Většinou se rozlišují čtyři základní typy stratifikačních systémů:

  • otrokářský - v němž můžeme najít svobodné i nevolníky
  • kastovní - je institucionálně zakotven v náboženství, neprostupnost mezi kastami, není zde sociální mobilita, příslušnost ke kastě dána původem (narozením)
  • stavovský - je zakotven v zákoně, privilegia jsou zaručena právně, původ má fatální vliv, ale sociální mobilita je možná, i když řídká (např. povýšení do šlechtického stavu)
  • třídní - nerovnosti jsou dány postavením na trhu práce

Vybrané teorie sociální stratifikace[editovat | editovat zdroj]

Marxova silná třídní teorie[editovat | editovat zdroj]

Společenská stratifikace je jedním z ústředních témat Marxova díla. Klíčový pojem této teorie - třídu - však Marx nikde systematicky nedefinuje. Základem Marxovy stratifikační teorie je dvoutřídní (dichotomický) model společnosti. Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů, bojů mezi utlačovateli a utlačovanými. Boj pokaždé skončil revolučním přetvořením celé společnosti, na místě starého protikladu (boje), se vzápětí objevuje protiklad (boj) nový, noví utlačovatelé a utlačovaní. V kapitalistické společnosti je základem třídního protikladu vlastnictví výrobních prostředků. Společnost se dělí na ty, kteří výrobní prostředky vlastní (buržoazie), a ty, kteří je nevlastní a jsou nuceni prodávat svoji pracovní sílu za mzdu (proletariát). Marx rozlišuje třídu o sobě (Klasse an sich), která je jen sociální kategorií lidí majících stejné podmínky života, a třídu pro sebe (Klasse für sich), která si uvědomuje svoji třídní identitu a je schopna jako třída jednat. V kapitalismu dochází k proletarizaci třídních vrstev a dichotomizaci stratifikačního systému.

Weberova slabá třídní teorie[editovat | editovat zdroj]

Úvahy o sociální stratifikaci nejsou ústředním tématem Weberova díla. Z velké části se jedná jen o polemiku s Marxem. Weberův stratifikační model vychází z nerovné distribuce materiálních statků, úcty a moci. Soubory pravidel, kterými se tato distribuce řídí, nazývá Weber hospodářským, sociálním a právním řádem. Weber rozlišuje tři složky stratifikačního systému: třídy, stav, strany.

Třídy

Třídy Weber definuje jako soubor osob, které mají stejný způsob příjmu. Společnost lze podle různých kritérií rozdělit na pozitivně privilegované, negativně privilegované a ostatní (mezilehlá třída).

  • Vlastnické třídy (dělení dle příjmu plynoucího z vlastnictví statků)
    • pozitivně privilegovaní - vlastníci
    • mezilehlá třída - příjmy z podnikání nebo vzdělání
    • negativně privilegovaní - chudí
  • Výdělečné třídy (dělení dle schopnosti uspět na trhu se statky a službami, týká se mezilehlých vlastnických tříd)
  • Sociální třídy (jsou vůči ostatním třídám mobilitně uzavřeny, jakýsi průnik předchozích tříd)

Stav

Zatímco třídy vznikají v tržním hospodářství, stavy vznikají hlavně ve feudální či stavovské společnosti. Členové stavu sdílejí stejné stavovské postavení, které je vymezeno specifickým sociálním uznáním (prestiží). Mají určitý životní styl a způsob spotřeby. Ideálním typem weberiánského stavu je kasta, pro niž je charakteristická dědičnost postavení a omezení společenských styků mimo rámec kasty. I v tržní společnosti lze nalézt statusé skupiny, které svými charakteristikami v mnohém připomínají stavy. Ty existují vedle, nebo spíše v rámci, tříd. Jsou to především profesní skupiny, které jsou do značné míry sociálně uzavřeny a vyznačují se určitým typem životního stylu.

Strany

Strany nelze chápat jako typ sociálních vrstev. Představují racionálně organizované skupiny lidí, jejichž cílem je ovlivňovat dění ve společnosti, tj. dosáhnout určité politické moci. Představují formální skupiny, které mají řídící aparát, stanovy, daný cíl.

Konsensuální (funkcionalistické) pojetí[editovat | editovat zdroj]

Funkcionalisté (např. Talcott Parsons, Kingsley Davis, Wilbert E. Moore) považují sociální nerovnost za nezbytný předpoklad úspěšného fungování společnosti jako celku. O této stratifikaci existuje ve společnosti konsensus. Společnost chápou jako systém statusů, které se liší ve dvou aspektech:

  1. svoji důležitostí pro společnost
  2. náročností přípravy a potřebným talentem

Sociální nerovnost je vytvářena rozdílností odměn - motivačním systémem. Je to spontánně vzniklý nástroj, pomocí něhož jsou naplňovány funkce pro společnost nezbytné. Motivace (odměny) se odvíjí od důležitosti statusu, nedostatku příslušných kvalit (vzdělání) a míry zájmu o jednotlivé pozice. Nerovnost je tedy pozitivní a funkčně nevyhnutelná, o významu jednotlivých pozic ve společnosti existuje konsensus. Podle funkcionalistů jsou tři oblasti, jež jsou pro existenci společnosti důležité, a proto i vysoce motivované.

  1. vymezování hodnot a cílů (zajišťuje duchovenstvo, pozice jsou spojené s prestiží)
  2. podpora normativního systému (zajišťují politici, diplomaté, pozice jsou spojené s mocí)
  3. hledání prostředků k dosahování cílů (zajišťují techničtí odborníci)

Distribuce moci podle politických systémů[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]