Kontrarevoluce
Kontrarevoluce je regresivní společenský proces,[1] který vystupuje proti revoluci. Projevuje se snahou o nastolení předrevolučního stavu věcí.[2] Jde o reakci svržených, resp. svrhovaných mocenských elit, směřujících k restauraci původního mocenského stavu nebo k udržení stávajícího stavu.[3]
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Označení kontrarevoluce a kontrarevolucionáři se používalo již za Velké francouzské revoluce pro její odpůrce, zejména royalisty (oni sami se tak ovšem nenazývali). Za kontrarevolucionáře byli označeni účastníci lidového povstání ve Vendée proti revoluční vládě v Paříži.
Jako kontrarevolucionáři byli také klasifikování bělogvardějci po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917. Felix Dzeržinskij byl zakladatelem a velitelem Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, známé jako Čeka. V prosinci 1917 byla vytvořena Skupina sil pro boj s kontrarevolucí na jihu Ruska pod vedením Antonov-Ovsejenka. Z kontrarevoluce a „bílého spiknutí“ proti bolševické vládě byli obviněni námořníci sovětské Baltské flotily, kteří se zapojili do kronštadtského povstání, nebo účastníci tambovského povstání a dalších lidových povstání během občanské války v Rusku proti moci Sovětů.
V praxi komunistických režimů byly kontrarevolucemi označovány také pokusy o demokratizaci či obnovu demokratického politického režimu projevující se výbuchy násilí (např. Maďarské povstání v roce 1956 nebo Plzeňské povstání[zdroj?]) anebo pokojného rázu projevující se pozvolnými politickými kroky (např. pražské jaro 1968 – v dokumentu Poučení z krizového vývoje).[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kontrarevoluce [online]. Cojeco.cz [cit. 2008-12-06]. Dostupné online.
- ↑ Kontrarevoluce [online]. ABZ.cz: slovník cizích slov [cit. 2008-12-06]. Dostupné online.
- ↑ a b ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. S. 206.
