Mutualismus (ekonomie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anarchismus
Černá vlajka - anarchistický symbol

Směry:

Agorismus
Anarchokapitalismus
Anarchokomunismus
Anarchoprimitivismus
Anarchosyndikalismus
Bez přívlastků
Buddhistický
Feministický
Filosofický
Kolektivistický
Individualistický
Infoanarchismus
Křesťanský
Mutualismus
Pacifistický
Povstalecký
Sociální
Tržní
Zelený anarchismus


Mutualismus (z latiny: „vzájemnost“) je anarchistický politicko-ekonomický systém Pierre-Josepha Proudhona založený na pracovní teorii hodnoty, jehož základním tvrzením je, že při prodeji práce nebo jejího výsledku má pracující obdržet zboží nebo služby ztělesňující „množství práce potřebné k výrobě zboží přesně totožného a rovného užitku.“[1] Pokud obdrží méně, jedná se podle mutualistů o vykořisťování či krádež; za nesprávné považují také to, když jedinec získává příjem z půjček, investic a pronájmů, protože podle jejich názoru takový jedinec nepracuje. Mají za to, že kdyby se stát přestal vměšovat do ekonomiky, takovéto typy příjmů by ustaly.[2] Opravdu svobodný trh by pak vedl k tomu, že každý jedinec by měl příjem úměrný množství práce, kterou koná.[3]

Na rozdíl od komunistů tedy mutualisté podporují trh a soukromé vlastnictví výsledků práce. Vlastnictví půdy však ospravedlňují jen v případě, že ji vlastník používá.[4] Prosazují především družstevní vlastnictví podniků.[5][6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mutualismus jako termín byl použit v různých kontextech. Charles Fourier poprvé použil francouzský termín mutualisme v roce 1822, přestože neměl souvislost s žádným ekonomickým systémem. První použití anglického termínu mutualist bylo v novinách komunity Nová Harmonie v roce 1826. Na začátku 30. let 19. století se jedna z odborových organizací ve francouzském Lyonu nazývala Mutuellists.

Pierre-Joseph Proudhon byl v kontaktu s Lyonskými mutualisty a později převzal jejich název pro popis svého učení.[7]

Během druhé francouzské republiky měl Proudhon největší vliv na veřejnost a měl kontakt se čtyřmi novinami: Le Représentant du Peuple (Reprezentant lidu; únor – srpen 1848), Le Peuple (Lid; září 1848 – červen 1849), La Voix du Peuple (Hlas lidu; září 1849 – květen 1850), Le Peuple de 1850 (Lidé roku 1850; červen – říjen 1850). Jeho polemický styl psaní kombinovaný s jeho sebeuvědoměním jako politického outsidera, vytvořil cynické a bojovné články se líbily mnoha francouzským dělníkům, ale odcizil se jiným. Opakovaně kritizoval politiku vlády a navrhoval reformu úvěru a směny.

Ve své práci Solution du problème social (Řešení sociálního problému) z roku 1849 popsal program vzájemné finanční spolupráce mezi dělníky. Proudhon věřil, že jeho řešení by přeneslo ovládání ekonomických vztahů od kapitalistů a finančníků k dělníkům. Středobodem tohoto řešení bylo založení banky poskytující úvěry za nízký úrok a vydávající bankovky, které by kolovaly místo tehdy používaných peněz založených na zlatu.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Jedna z oblastí neshody mezi mutualisty a anarchokomunisty vychází z Proudhonovy obhajoby peněz, nebo později pracovních poukázek sloužící jako kompenzace jedinců za jejich práci. Petr Kropotkin, jako i ostatní anarchokomunisté, obhajoval zrušení odměny za práci. Podle George Woodcocka Kropotkin věřil, že mzdový systém v jakékoli podobě, ať už spravovaný bankami nebo lidmi nebo odbory, je forma donucení.[8]

Anarchokolektivista Michail Alexandrovič Bakunin byl dalším kritikem Proudhonova mutualismu[9]: „Jak směšné jsou myšlenky individualistů školy Jean Jacques Rousseaua a Proudhonových mutualistů, kteří si představují společnost jako výsledek svobodného kontraktu jedinců naprosto nezávislých jednoho na druhém a vstupujících do vztahů jen kvůli dohodě mezi lidmi. Jako kdyby tito lidé spadli z nebe a přinesli si s sebou řeč, vůli, původní myšlení a jako kdyby byli cizí ke všemu na Zemi, což znamená, cizí k čemukoli majícímu sociální původ.“

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mutualism (economic theory) na anglické Wikipedii.

  1. Tandy, Francis D., 1896, Voluntary Socialism, kap. 6, paragraf 15.
  2. Tandy, Francis D., 1896, Voluntary Socialism, kap. 6, paragraf 19.
    Carson, Kevin, 2004, Studies in Mutualist Political Economy, kap. 2 (podle Ricardo, Dobb & Oppenheimer).
  3. Tandy, Francis D., 1896, Voluntary Socialism, kap. 6, paragrafy 9, 10 & 22.
    Carson, Kevin, 2004, Studies in Mutualist Political Economy, kap. 2 (podle Meek & Oppenheimer).
  4. Swartz, Clarence Lee. What is Mutualism? VI. Land and Rent
  5. Hymans, E., Pierre-Joseph Proudhon, s. 190-1.
  6. WOODCOCK, George. Anarchism: A History Of Libertarian Ideas And Movements. [s.l.] : Broadview Press, 2004. S. 110,112. (anglicky) 
  7. WOODCOCK, George. Anarchism: A History Of Libertarian Ideas And Movements. [s.l.] : Broadview Press, 2004. S. 100. (anglicky) 
  8. WOODCOCK, George. Anarchism: A History Of Libertarian Ideas And Movements. [s.l.] : Broadview Press, 2004. S. 168. (anglicky) 
  9. The Spanish Anarchists. [s.l.] : AK Press, 1996. S. 25. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]