Anarchokapitalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anarchismus
Černá vlajka - anarchistický symbol

Směry:

Agorismus
Anarchokapitalismus
Anarchokomunismus
Anarchoprimitivismus
Anarchosyndikalismus
Bez přívlastků
Buddhistický
Feministický
Filosofický
Kolektivistický
Individualistický
Infoanarchismus
Křesťanský
Mutualismus
Pacifistický
Povstalecký
Sociální
Tržní
Zelený


Anarchokapitalismus je směr anarchismu, který zdůrazňuje soukromé vlastnictví a z něj plynoucí přirozená práva jako klíčové pro realizaci bezstátní společnosti. S vlastním majetkem má svobodný jedinec právo libovolně nakládat a samozřejmě jej i s jinými lidmi směňovat, což je základem svobodného trhu, který by neměl být nikým regulován.

Vlajka kapitalistického anarchismu

Anarchokapitalisté neuznávají schopnost jiné autority rozhodovat za ně samotné a veškeré aktivity státu jsou dle jejich názoru nahraditelné soukromými institucemi (včetně soudů, bezpečnosti, zdravotnictví a školství). Podle jejich názoru nemá nikdo právo přerozdělovat finanční prostředky občanů bez jejich vědomí a souhlasu. Problematickou otázku veřejného zájmu řeší lakonicky – co jiného by měl být veřejný zájem než zájem konkrétních jedinců? Zároveň pokládají i jinou otázku – co jiného by mělo být efektivnějšího než vlastní zájem a víc motivujícího než vlastní majetek a čest? Kdo by chodil k doktorovi, který nechal zemřít na ulici člověka?

Pojem anarchokapitalismus použil již v druhé polovině 20. st. ekonom Murray Rothbard, který byl představitelem tzv. Rakouské školy ekonomie, a který prohlásil: „Kapitalismus je vrcholné vyjádření anarchismu a anarchismus je vrcholné vyjádření kapitalismu. Nejen, že jsou kompatibilní, ale nemůžete skutečně mít jedno bez druhého. Pravý anarchismus bude kapitalismem a pravý kapitalismus bude anarchismem.“[1] Za zakladatele anarchokapitalismu je považován nizozemský ekonom působící ve Francii v 19. století Gustave de Molinari. Mezi další představitele anarchokapitalismu patří David D. Friedman a Hans-Hermann Hoppe.

Anarchokapitalsté často uvádějí jako příklad fungující anarchistické společnosti středověký Island nebo Spojené státy americké v období tzv. divokého západu.[2][3]

Anarchokapitalismus a klasický liberalismus[editovat | editovat zdroj]

Liberalismus staví svobodu jednotlivce na první místo. Každý jednotlivec má dle tezí přirozeného práva zaručeno právo na život, svobodu a majetek. Trh je jen místem střetávání zájmů jednotlivců, působením „neviditelné ruky trhu“ dochází k naplnění individuálních zájmů.

Přesto však klasičtí liberálové připisují určitý, byť minimální, význam státu, který je garantem přirozených práv. V tomto místě se dotýkáme sporného bodu, kde se obě teorie rozcházejí. Anarchokapitalisté totiž odmítají jakýkoli stát a jakoukoli formu donucení. Tímto se zároveň ztotožňují s jednou ze základních myšlenek anarchismu, neboť absence státu je primárním rozlišovacím znakem od ostatních politických doktrín.

Společným východiskem obou směrů je individuální svoboda a pojetí přirozeného práva.

Koncepce přirozeného práva, pojetí svobody a rovnosti[editovat | editovat zdroj]

Podle koncepce přirozeného práva končí svoboda jednotlivce tam, kde začíná svoboda druhého.[zdroj?] Zatímco jiné směry anarchismu kladou důraz především na osobní svobodu jednotlivce, pro anarchokapitalisty jsou stejně důležité osobní i ekonomická svoboda.[4] Mezi základní ekonomické svobody patří soukromé vlastnictví, které je absolutně nedotknutelné.[4]

Koncepci přirozeného práva z pozic anarchokapitalismu rozvinul a přepracoval americký teoretik Murray Rothbard. Existenci státu považuje za nemorální a proto je zapřisáhlým zastáncem neomezeného kapitalismu jako jediného etického politického a společenského systému. Murray Rothbard dává přednost svobodě před rovností, a to proto, že si myslí, že pokusy zařídit rovnost se rovnají „vzpouře proti přírodě“.[5] Snaha o dosažení rovnosti je tedy požadavek, který se vymyká přirozenému řádu. Rovnost je tedy něco nepřirozeného, neboť „každý jedinec je unikum“. Jedinou rovnost, kterou považují anarchokapitalisté za přípustnou, ba žádoucí, je rovnost práv. Podle všeobecně rozšířené doktríny sociálních anarchistů však rovnost neznamená „zestejnění“, nýbrž rovnost na poli práva, respektu a úcty k jednotlivcům, rovnost v přístupu k bohatství a k podílu na moci.[5] V tomto je vidět rozpor se sociálními anarchisty.

Anarchokapitalisté vyvozují lidská práva z práva na osobní vlastnictví a z konceptu sebevlastnictví – člověk je vlastníkem svého těla.[6] Například vražda porušuje vlastnická práva zavražděného k jeho vlastnímu tělu.[7]

Každý je vlastníkem svého fyzického těla stejně jako všech míst a přírodních statků, které zaujímá a používá prostředky svého těla, za předpokladu že nikdo jiný před ním ještě nezaujal nebo nepoužil ta stejná místa a statky. Toto vlastnictví "prvně přivlastněných" míst a statků implikuje právo člověka používat a přeměňovat tato místa a statky jakýmkoli způsobem, který uzná za vhodné, za předpokladu že tím nemění fyzickou integritu míst a statků prvně přivlastněných jinou osobou proti její vůli. Obzvlášť, bylo-li jednou místo nebo statek poprvé přivlastněno, řečeno slovy Johna Lockea, "smíšením něčí práce" s ním, vlastnictví takových míst a statků může být získáno jen prostřednictvím dobrovolného — smluvního — převedení vlastnictví od předchozího na nového vlastníka.
— Hans-Hermann Hoppe[8]

Pojetí svobody je vymezena vztahem „svoboda od“ (něčeho). Jedná se o negativní vymezení svobody, které zahrnuje onu absolutní svobodu jedince a jeho právo na majetek ve smyslu ochrany těchto práv „před útoky ostatních jedinců“.

Anarchokapitalisté pak odmítají veškeré formy pozitivního práva, které zahrnuje např. právo na sociální zabezpečení či minimální mzdu. Absence vztahu „svoboda k“ je však nepřijatelná pro ostatní názorové proudy anarchistů a koliduje zejména s pojetím sociálních anarchistů, dle nichž je člověk tvor společenský a „spolupráce se stala jedinou cestou k pokroku, rozvoji a bezpečnosti“.[9]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Spravedlnost a obrana[editovat | editovat zdroj]

Robert Nozick ve své knize Anarchy, State, and Utopia (Anarchie, stát a utopie) argumentuje, že anarchokapitalistická společnost by se nevyhnutelně změnila na minarchistický stát prostřednictvím vzniku monopolních soukromých obranných a soudních agentur, které by nebyly vystaveny soutěži. Podle něj by anarchokapitalismus vedl k nestabilnímu systému, který by ve skutečném světě nemohl vydržet. Podle Paula Birche by právní řízení zahrnující několik různých jurisdikcí a právních systémů bylo příliš složité a nákladné a tudíž by se oblast soukromé obrany teritoriálně změnila na přirozený monopol.[10]

Právo a svoboda[editovat | editovat zdroj]

Mnoho anarchokapitalistů věří, že koncept negativních práv by měl nahradit koncept pozitivních práv. Někteří kritici, včetně Noama Chomského vůbec odmítají dělení práv na pozitivní a negativní.[10]

Anarchokapitalismus, podle mého názoru, je systém doktríny, který, pokud by byl implementován, by vedl k formám tyranie a útlaku jaké má jen málo protějšků v lidských dějinách. Není ani té nejmenší pravděpodobnosti, aby jeho (podle mého, příšerné) idee byly implementovány, protože by rychle zničily jakoukoli společnost, která by udělala takovou kolosální chybu. Myšlenka “svobodného kontraktu” mezi vládcem (the potentate – pozn. překl.) a jeho hladovícím subjektem je špatným vtipem, možná stojícím za pár chvil na akademickém semináři zjistit důsledky těchto (podle mého, absurdních) myšlenek, ale nikde jinde.
— Noam Chomsky[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anarcho-capitalism na anglické Wikipedii.

  1. Urza. Není anarchista jako anarchista. mises.cz [online]. Ludwig von Mises Institut, 2015-08-01 [cit. 2016-09-28]. Dostupné online.  
  2. CAPLAN, Bryan. Anarchist Theory FAQ [online]. [cit. 2016-04-16]. Kapitola Have there been any historical examples of anarchist societies?. Dostupné online. (angličtina) 
  3. urza. Anarchokapitalismus [online]. [cit. 2016-04-16]. Kapitola Existence anarchie. Dostupné online.  
  4. a b Urza. Anarchokapitalismus: Úvod [online]. Ludwig von Mises institut, 2013-06-17, [cit. 2014-03-18]. Dostupné online.  
  5. a b An Anarchist FAQ [online]. [cit. 2017-03-05]. Kapitola Why do anarcho"-capitalists place little or no value on equality?. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ŽÍDEK, Bohumír. Progresivní liberalismus? Odpověď klasického liberála. revue politika [online]. Centrum pro studium demokracie a kultury, 2013-06-03 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online. ISSN 1803-8468.  
  7. Urza. Anarchokapitalismus [online]. Ludwig von Mises Institut, [cit. 2016-10-26]. Kapitola Přirozené právo. Dostupné online.  
  8. HOPPE, Hans-Hermann. Rothbardian Ethics [online]. 2002-05-20, [cit. 2017-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Malatesa, E.: Anarchie, ČSAF, Praha 1998
  10. a b BIRCH, Paul. Anarcho-capitalism dissolves into city states [online]. [cit. 2010-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. LANE, Tom. On Anarchism [online]. 1996-12-26, [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]