Anarchokapitalismus

Žluto-černá vlajka kapitalistického anarchismu

Anarchokapitalismus (zkráceně Ankap) je politická a ekonomická teorie usilující o odstranění státu a nahrazení jeho společenských funkcí dobrovolnými tržními vztahy. Základními principy směru jsou nedotknutelné soukromé vlastnictví, neregulovaný volný trh, libertariánský výklad individuální svobodu a princip neagrese jako hlavní morální princip.

Pojem anarchokapitalismus popularizoval v druhé polovině 20. století ekonom Murray Rothbard, představitelem tzv. rakouské školy ekonomie, který prohlásil: „Kapitalismus je vrcholné vyjádření anarchismu a anarchismus je vrcholné vyjádření kapitalismu. Nejen, že jsou kompatibilní, ale nemůžete skutečně mít jedno bez druhého. Pravý anarchismus bude kapitalismem a pravý kapitalismus bude anarchismem.“ Za prvního představitele anarchokapitalismu bývá označován belgický ekonom Gustave de Molinari, který v 19. století obhajoval privatizaci bezpečnostních a soudních služeb, neboli zrušení státního monopolu na násilí a právo. Mezi další známé představitele anarchokapitalismu patří David D. Friedman a Hans-Hermann Hoppe. V České republice tuto ideologii propaguje např. neziskový spolek Svobodný přístav provozovaný Martinem Urzou, který o anarchokapitalismu vydal v roce 2018 knihu.

Anarchokapitalismus představuje menšinový, pravicový směr anarchismu. Jeho zařazení mezi anarchistické ideologie část tradičních, převážně sociálně orientovaných anarchistů zpochybňuje. Kritici argumentují tím, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků vytváří mocenské a hierarchické vztahy, které jsou podle nich neslučitelné s anarchistickou představou nehierarchické společnosti. Anarchokapitalisté naopak tvrdí, že pracovní vztahy jsou založeny na dobrovolnosti a omezování vlastnických práv představuje formu donucení odporující principu neagrese.

Anarchokapitalismus a klasický liberalismus

Liberalismus klade důraz na svobodu jednotlivce a ochranu individuálních práv. Vychází z konceptu přirozených práv, podle něhož má každý člověk právo na život, svobodu a majetek. Tržní mechanismus je v klasickém liberalismu chápán jako prostředek koordinace individuálních zájmů, přičemž prostřednictvím „neviditelné ruky trhu“ může docházet k jejich vzájemnému slaďování.

Klasičtí liberálové však nicméně přisuzují státu omezenou, avšak legitimní roli, zejména při ochraně přirozených práv a zajišťování bezpečnosti a práva. V tomto bodě se od nich anarchokapitalismus odlišuje, protože odmítá existenci státu jako instituce disponující monopolem na legitimní použití násilí. Anarchokapitalisté zastávají názor, že i ochrana práv a poskytování veřejných služeb mohou být zcela zajišťovány na dobrovolném a tržním základě. Navíc podle nich takový způsob bude efektivnější.

Anarchokapitalismus tak sdílí s některými anarchistickými směry požadavek na absenci státu, odlišuje se však svým důrazem na soukromé vlastnictví a tržní vztahy. Společným východiskem klasického liberalismu a anarchokapitalismu je důraz na individuální svobodu a koncept přirozených práv.

Koncepce přirozeného práva, pojetí svobody a rovnosti

Podle koncepce přirozeného práva končí svoboda jednotlivce tam, kde začíná svoboda druhého.^[zdroj?] Zatímco jiné směry anarchismu kladou důraz především na osobní svobodu jednotlivce, pro anarchokapitalisty jsou stejně důležité osobní i ekonomická svoboda. Mezi základní ekonomické svobody patří soukromé vlastnictví, které je absolutně nedotknutelné.

Koncepci přirozeného práva z pozic anarchokapitalismu rozvinul a přepracoval americký teoretik Murray Rothbard. Existenci státu považuje za nemorální a prosazoval společenský řád založený na nezcizitelných vlastnických právech a dobrovolných interakcích mezi jednotlivci. Rothbard kladl důraz na svobodu jednotlivce před rovností. Argumentoval tím, že snahy o dosažení rovnosti narážejí na přirozené rozdíly mezi lidmi, jako jsou odlišné schopnosti či preference. Nerovnosti v majetku proto chápal spíše jako důsledek těchto rozdílů než jako jejich příčinu. Anarchokapitalisté obecně zdůrazňují koncept negativních práv, tedy ochrany jednotlivce před donucením, zatímco sociální anarchisté kladou velký důraz na rovnost v přístupu ke zdrojům a rozhodování. V tom spočívá hlavní rozpor mezi levicovými a pravicovými anarchisty.

Anarchokapitalisté vyvozují lidská práva z práva na osobní vlastnictví a z konceptu sebevlastnictví – člověk je vlastníkem svého těla. Například vražda porušuje vlastnická práva zavražděného k jeho vlastnímu tělu.

„	Každý je vlastníkem svého fyzického těla stejně jako všech míst a přírodních statků, které zaujímá a používá prostředky svého těla, za předpokladu že nikdo jiný před ním ještě nezaujal nebo nepoužil ta stejná místa a statky. Toto vlastnictví "prvně přivlastněných" míst a statků implikuje právo člověka používat a přeměňovat tato místa a statky jakýmkoli způsobem, který uzná za vhodné, za předpokladu že tím nemění fyzickou integritu míst a statků prvně přivlastněných jinou osobou proti její vůli. Obzvlášť, bylo-li jednou místo nebo statek poprvé přivlastněno, řečeno slovy Johna Lockea, "smíšením něčí práce" s ním, vlastnictví takových míst a statků může být získáno jen prostřednictvím dobrovolného — smluvního — převedení vlastnictví od předchozího na nového vlastníka.	“
— Hans-Hermann Hoppe

Pojetí svobody je vymezeno vztahem „svoboda od“ (něčeho). Jedná se o negativní vymezení svobody, které zahrnuje absolutní svobodu jedince a jeho právo na majetek ve smyslu ochrany těchto práv „před útoky ostatních jedinců“.

Anarchokapitalisté obecně odmítají koncept pozitivních práv, tedy nároků na plnění ze strany druhých, jako jsou povinné sociální zabezpečení nebo státem stanovená minimální mzda. Tento důraz na negativní svobodu (svobodu od donucení) je kritizován některými sociálními anarchisty, kteří naopak zdůrazňují význam pozitivní svobody (svobody k jednání) a sociální spolupráce.

Kritika

Spravedlnost a obrana

Robert Nozick ve své knize Anarchy, State, and Utopia (Anarchie, stát a utopie) tvrdí, že anarchokapitalistická společnost by se nevyhnutelně změnila na minarchistický stát prostřednictvím vzniku monopolních soukromých obranných a soudních agentur, které by nebyly vystaveny soutěži. Podle něj by anarchokapitalismus vedl k nestabilnímu systému, který by ve skutečném světě nemohl vydržet. Podle Paula Birche by právní řízení zahrnující několik různých jurisdikcí a právních systémů bylo příliš složité a nákladné, a tudíž by se oblast soukromé obrany teritoriálně změnila na přirozený monopol.

Právo a svoboda

Mnoho anarchokapitalistů věří, že koncept negativních práv by měl nahradit koncept pozitivních práv. Někteří kritici, včetně Noama Chomského, odmítají dělení práv na pozitivní a negativní.

„	Anarchokapitalismus, podle mého názoru, je systém doktríny, který, pokud by byl implementován, by vedl k formám tyranie a útlaku, jaké má jen málo protějšků v lidských dějinách. Není ani té nejmenší pravděpodobnosti, aby jeho (podle mého, příšerné) ideje byly implementovány, protože by rychle zničily jakoukoli společnost, která by udělala takovou kolosální chybu. Myšlenka „svobodného kontraktu” mezi vládcem (the potentate – pozn. překl.) a jeho hladovějícím subjektem je špatným vtipem, možná stojícím za pár chvil na akademickém semináři zjistit důsledky těchto (podle mého, absurdních) myšlenek, ale nikde jinde.	“
— Noam Chomsky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anarcho-capitalism na anglické Wikipedii.

Související články

• Princip neagrese
• Objektivismus
• Voluntarismus (politická filosofie)
• Agorismus
• Murray Rothbard
• Rakouská škola
• Libertarianismus
• Laissez faire
• Klasický liberalismus
• Přirozené právo
• Kryptoanarchismus

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu anarchokapitalismus na Wikimedia Commons
• (česky) Urzův web o anarchokapitalismu

Autoritní data	NKC: ph991670

Portály: Ekonomie | Politika