Kulturní liberalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kulturní liberalismus je politicko-sociologický směr, pro který je charakteristická svoboda a právo jednotlivce na přijmutí či odmítnutí veškerých kulturních norem dle svého uvážení. Jako takový je přirozenou větví liberalismu a má blízko k liberalismu politickému či sociálnímu.

Říká, že z důvodu obrovské rozmanitosti a rozdílnosti kultur, tradic a obyčejů po celém světě by společnost ani stát neměly jednotlivcům předepisovat žádné vzorce chování, pokud tyto vzorce nezasahují do práv a svobod ostatních. Jednotlivci tak podle kulturních liberálů mají výsostné právo na náboženské vyznání, rozmanité kulturní tradice včetně svateb či rozvodů, sexuální orientaci, vlastní názorové přesvědčení a další prvky vlastní kulturní identity.[1] Tato práva jsou, stejně jako povinnost nepřekračovat tímto jednáním práva jiných, zakořeněna ve Všeobecné deklaraci lidských práv.[2] Aby však společnost fungovala, musejí být vzájemná tolerance a respekt k individuálním svobodám ve společnosti spojeny s pocitem sociální spravedlnosti mezi jednotlivými články.[3]

Proti tomuto směru se staví kulturní konzervativci, kteří úplnou svobodu kulturních norem odmítají a kladou důraz na zachování tradičních kulturních hodnot národa nebo jiné kulturně homogenní entity.[4] Názorové odlišnosti kulturních liberálů s kulturními konzervativci se stávají zdrojem tzv. kulturních válek.

Historie kulturního liberalismu[editovat | editovat zdroj]

V 19. století se touto problematikou začal zabývat velšský levicový intelektuál Raymond Henry Williams. Ve své publikaci Culture and Society se zaměřil na pojetí kultury.[5] Wiliams patřil do tzv. Birminghamské školy, která se zabývala kulturními studiemi. Mezi její členy patřili také Stuart Hall, Herbert Richard Hoggart nebo Graeme Turner, z nichž většina byli levicově smýšlející přispěvatelé časopisu New Left Review. Na Williamse postupně navázali novými otázkami.[6]

V osmdesátých letech se tematikou kultur začalo kromě kulturologie zabývat více vědních disciplín. Pojem kultura se postupně dostal do popředí. Svůj podíl na tom měl i rozmáhající se proces globalizace, kdy se jednotlivé kultury začaly postupně propojovat. Světová populace za začala více mísit i díky stále častější migraci obyvatelstva. To s sebou přineslo mnoho různých problémů, jak zařídit soužití různých kultur na území jednoho státu a jejich vzájemnou toleranci. Otázka kulturního liberalismu se dostala na politickou úroveň a především od devadesátých let je z ní velmi diskutované celospolečenské téma.

Kulturní liberalismus v současnosti[editovat | editovat zdroj]

U kulturního liberalismu v současném světě pozorujeme progresivní tendence. Jedním z hlavních ukazatelů toho je stoupající počet států, ve kterých zákony umožňují uzavření svazku mezi osobami stejného pohlaví. Spouštěcím článkem procesu změn se stalo Dánsko v roce 1989,[7] ve Spojených státech je dnes uzavření stejnopohlavního manželství legální ve 35 státech a v Česku dochází k uzavírání registrovaného partnerství od roku 2006.[8]

K tomuto tématu se váže problematika výchovy dětí v gay a lesbických rodinách. Adopce nebo pěstounská péče je pro gaye a lesbické ženy povolena téměř ve všech státech, kde funguje uzavírání stejnopohlavního manželství,[9] ale povoluje se i v mnoha státech, které toto manželství zakazují. V Česku se může o individuální adopci ucházet kdokoliv, nehledě na jeho sexuální orientaci. Osobám v registrovaném partnerství však zákon osvojení dítěte zakazuje.[10]

Dalším progresivním krokem je legalizace měkkých drog, konkrétně marihuany. K první legalizaci distribuce, pěstování a užívání marihuany došlo v roce 2013 v Uruguayi,[11] její přímý prodej bude ale podle slov prezidenta Josého Mujicy do roku 2015 pozastaven.[12] Přeměnou právních předpisů k plné legalizaci prošly i americké státy Colorado a Washington a v dalších zemích byly zavedeny zákony o lékařském užití marihuany.[13] V Česku byl tento zákon prezidentem podepsán v únoru roku 2013.[14]

Kulturní války[editovat | editovat zdroj]

Termín kulturní válka odkazuje k souboji mezi kulturním liberalismem a kulturním konzervatismem a tradicionalismem. Debaty se vedou nad celospolečenskými tématy, jakými jsou potraty, eutanazie nebo stejnopohlavní manželství.

K nejvýznamnějším kulturním sporům o budoucím uspořádání některých aspektů ve společnosti patří události 90. let ve Spojených státech amerických. Profesor sociologie na Univerzitě ve Virginii James Davison Hunter otevřel v roce 1991 svou knihou Culture Wars: The Struggle to Define America diskuzi nad některými tématy, která silně polarizovala americkou společnost, jako potraty, držení zbraní, odluka církve a státu, legalizace měkkých drog a homosexualita.[15] V návaznosti na tuto knihu se v americké společnosti vedla diskuze o další kulturní liberalizaci společnosti. Významným odpůrcem rozsáhlejších progresivistických změn byl kandidát na prezidenta Pat Buchanan,[16] který je v současnosti stále jedním z hlavních představitelů tradicionalistické frakce v Republikánské straně.[17]

V České společnosti dochází k souboji mezi kulturními liberály a konzervativci při každoročním pořádání festivalu LGBT komunity Prague Pride. Tradičně proti němu vystupuje konzervativní Akce D.O.S.T.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky) MANDAL, U.C. Dictionary of public administration. 1st ed. New Delhi: Sarup, 2007. ISBN 81-7625-784-2. Str. 121. [cit. 2015-01-03]. Dostupné online.
  2. Články 18, 19, 27 a 29. In: Všeobecná deklarace lidských práv. 1948. [cit. 2015-01-03]. Dostupné online.
  3. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-7203-124-4. Str. 225.
  4. (anglicky) SEATON, James. Cultural conservatism, political liberalism: from criticism to cultural studies. Vyd. 1. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1996, viii, 287 s. ISBN 0-472-10645-7. Str. 231–238. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  5. (španělsky) ADÁNEZ, Noelia. ¿La historia del liberalismo desde una perspectiva cultural? Apuntes para un programa de investigación sobre “el mito liberal” [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  6. LACHMANN, Filip. Stuart Hall: kulturální studia, kultura a politika. Socialniteorie.cz [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  7. (anglicky) Rights for Gay Couples in Denmark. The New York Times [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  8. Registrované partnerství. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  9. RP ve světě. Archiv Gay iniciativy v ČR a SOHO v ČR [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  10. Zákon č. 115/2006 SB. o registrovaném partnerství: § 13, odstavec (2). In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online.
  11. (anglicky) Uruguay makes history by legalising entire marijuana market. Euronews.com [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  12. (anglicky) Uruguay legal cannabis sale delayed to next year, says president. BBC News [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  13. (anglicky) 10 Countries That Have or Will See Marijuana Legalization. Wall St. Cheat Sheet [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  14. Klaus stvrdil užívání konopí pro lékařské účely. Česká Televize [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  15. (anglicky) HUNTER, James Davison. Culture wars: the struggle to define America. New York: BasicBooks, 1991, xiii, 416 s. ISBN 0-465-01533-6. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  16. (anglicky) BUCHANAN, Patrick J. 1992 Republican National Convention Speech. Buchanan.org [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  17. (anglicky) ‘Cultural War’ of 1992 Moves In From the Fringe. The New York Times [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.
  18. SEMÍN, Michal a Petr BAHNÍK. Mají odpůrci Prague Pride čekat stejné policejní manévry jako v Budějovicích? Stránka občanského sdružení Akce D.O.S.T. [online]. [cit. 2015-01-04]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]