Princip neagrese

Princip neagrese (někdy též axiom neagrese, anglicky Non-aggression principle, zkráceně NAP) je etický a právní princip, který agresi prohlašuje za nelegitimní už z její podstaty. Agrese se chápe jako iniciace či hrozba násilí vůči jiné osobě, jejímu legitimně vlastněnému majetku nebo porušení dobrovolně uzavřené smlouvy.

Princip neagrese tvoří základní rámec ochrany vlastnických práv a sebevlastnictví, podle nějž nikdo nesmí zasahovat do těla či majetku jiného bez jeho souhlasu. Z tohoto rámce lze odvodit pouze negativní práva, což umožňuje, aby byl princip logicky konzistentní, neboť negativní práva se navzájem nekolidují, zatímco práva pozitivní by mezi sebou mohla být v konfliktu.

Z principu neagrese jeho zastánci odvozují nelegitimitu krádeží, podvodů, vandalismu, porušování smluv a fyzických útoků. Na rozdíl od pacifistů, kteří odmítají násilí i v sebeobraně, princip neagrese připouští jeho použití k ochraně sebe sama, svého majetku i ostatních osob a jejich majetku.

Mezi libertariány je tento princip považován za jeden z klíčových ideových základů. Libertariáni, včetně minarchistů zdůrazňují, že zločiny bez oběti odporují tomuto principu. Anarchokapitalisté z tohoto principu odvozují nelegitimitu i samotných daní nebo branné povinosti.

Odvození principu

Princip neagrese byl formulován a odůvodněn různými filozofickými směry, které se snaží vysvětlit jeho morální legitimitu a praktické důsledky. Níže jsou uvedeny některé z těchto přístupů:

• Konsekvencialismus: někteří zastánci zakládají princip neagrese na formě utilitarismu nebo egoismu, která považuje činy za správné, pokud odpovídají pravidlům, jejichž obecné dodržování vede k nejlepším výsledkům. Tyto přístupy tvrdí, že ačkoliv porušení principu neagrese nelze považovat za objektivně nemorální, jeho dodržování téměř vždy vede k nejlepším možným výsledkům, a proto by mělo být přijato jako morální pravidlo. Mezi zastánce tohoto odvození patří například David Friedman, nebo třeba Ludwig von Mises.

• Objektivismus: Ayn Randová odmítala teorie přirozených nebo vrozených práv i nadpřirozené nároky a místo toho navrhla filozofii založenou na „pozorovatelné realitě“ spolu s odpovídající etikou vycházející z „faktických požadavků“ lidského života v sociálním kontextu. Zdůrazňovala, že politický princip neagrese není primární a má platnost pouze jako důsledek hlubší filozofie. Proto se mnohé její závěry liší od těch, kteří považují princip neagrese za axiom nebo k němu dospěli jinak. Navrhla, že člověk přežívá díky schopnosti identifikovat a používat pojmy ve svém racionálním myšlení, protože „žádné vjemy, vnímání, pudy ani instinkty to nedokážou; jen mysl dokáže“. Psala: „Jelikož rozum je základním prostředkem lidského přežívání, to, co je pro život racionální bytosti vhodné, je dobré; to, co ho popírá, odporuje mu nebo ho ničí [tj. iniciace síly nebo podvod], je zlé.“

• Argumentační etika (Argumentation ethics): někteří pravicově-libertariánští myslitelé odvozují princip neagrese z nezbytných praxeologických předpokladů každého etického diskurzu, což je argument, který prosadil anarchokapitalistický teoretik Hans-Hermann Hoppe. Myšlenka je taková, že smysluplná etická diskuse může probíhat pouze mezi lidmi, kteří nejsou obětí iniciované agrese. Podle tohoto odvození je samotný akt argumentace pro iniciaci agrese logicky rozporuplný. Mezi zastánce tohoto přístupu patří Stephan Kinsella a Murray Rothbard.

• Estoppel: Stephan Kinsella se domnívá, že právní koncept estoppel implicitně předpokládá respekt k vlastnickým právům a autonomii jednotlivce, a tím implikuje a ospravedlňuje princip neagrese.

• Spiritualita: Historické kořeny principu neagrese sahají i do náboženství. Příslušníci tak rozdílných tradic, jako jsou taoismus – zejména v rčeních připisovaných legendárnímu mudrci Lao-c’ –, džinismus s jeho principem ahinsá a křesťanství s důrazem na Boží dar svobodné vůle, chápali myšlenky podobné principu neagrese jako duchovní povinnost či způsob bytí spojený s Boží vůlí a cestou správného jednání, převyšující běžné světské záležitosti.

Sporné otázky

Princip neagrese je sice jednoduše definovatelný, přesto se jeho aplikace setkává s tématy, ohledně nichž mezi libertariány neexistuje shoda.

Interrupce

Interrupce patří mezi nejdiskutovanější otázky mezi libertariány. Libertariáni se obvykle dělí na pro-choice a pro-life, přičemž oba tábory odvozují své argumenty právě z principu neagrese. Více než polovina amerických libertariánů jsou spíše pro-choice.

Otázka lidské bytosti

Vyvstává otázka, v jaké fázi vývoje od zygoty přes embryo až k plodu lze organismus považovat za lidskou bytost, jíž jsou přisuzována vlastnická práva. Někteří zastánci tvrdí, že k tomu dochází již okamžikem početí, zatímco jiní argumentují, že plod nelze považovat za lidskou bytost, dokud nedosáhne určité fáze vývoje a nemá schopnost vnímání. Objektivisitka Ayn Randová dokonce tvrdila, že dítě nemůže nabýt žádná práva, dokud se nenarodí.

Otázka porušení práv

Další otázkou je, zda samotný fakt, že plod v těle matky je považován za lidskou bytost s přisuzovanými vlastnickými právy, znamená, že jeho život by měl být chráněn před ukončením těhotenství.

Zastánci pro-choice tvrdí, že plod nemá právo na život v děloze a že interrupce je oprávněná jako forma sebeobrany matky. Často se přitom používá analogie s neoprávněným vniknutím do domu, kdy je nežádoucí návštěvník odstraněn.

Zastánci pro-life tvrdí, že rodiče jsou odpovědní za vznik života a že ukončení těhotenství by porušovalo vlastnická práva samotného plodu.

Intervence a použití síly

Princip neagrese zaručuje suverenitu jednotlivce a omezuje použití síly pouze na případy sebeobrany. Spory vznikají ohledně toho, kdy je zásah oprávněný, jelikož princip připouští obranu i proti samotné hrozbě použití násilí. Dalším předmětem debat je, zda je zásah oprávněný i tehdy, když má zabránit jednotlivci, aby poškodil sám sebe.

Pohlavní styk nezletilých

Debata o pohlavním styku nezletilých se v rámci principu neagrese soustředí na otázku, kdy je člověk schopen dát platný, dobrovolný a informovaný souhlas. Z tohoto pohledu je pohlavní styk oprávněný pouze tehdy, pokud takový souhlas existuje. Sporné zůstává, jak tuto hranici stanovit. Část autorů prosazuje objektivní a všeobecně vymahatelný věkový limit, jiní zdůrazňují individuální schopnost konkrétní osoby porozumět a souhlasit. Podle některých libertariánských názorů by případné spory měl posuzovat arbitr, protože samotná věková hranice nemusí dostatečně vypovídat o schopnosti osoby dát informovaný souhlas.

Intervenční poradenství

Intervenční poradenství často zahrnuje situace, kdy je člověk veden k vyhledání odborné pomoci proti své vůli, například při léčbě závislosti nebo jiných sebedestruktivních chování. Z pohledu principu neagrese je takový zásah sporný. Na jedné straně může být obhajován jako prevence škody, na straně druhé představuje porušení autonomie jednotlivce, protože dotyčný nebyl schopen či ochoten dát dobrovolný souhlas. Debata se soustředí na to, zda je možné takový zásah ospravedlnit.

Nedobrovolná hospitalizace a léčba

Z pohledu principu neagrese představuje nedobrovolná hospitalizace nebo léčba zásah do autonomie jednotlivce a je proto sporná. U duševně nemocných, u pacientů v kómatu nebo u starších lidí se debata soustředí na situace, kdy je jejich schopnost dát informovaný souhlas omezená nebo nemožná. Princip neagrese by vyžadoval respektovat dříve vyslovené přání pacienta, například ohledně prodloužené podpory života či eutanazie. Pokud takové přání není známo nebo jeho vyložení a uplatnění vyvolává spory, vzniká dilema mezi snahou zabránit škodě nebo zachováním suverenity jednotlivce, přičemž každý zásah proti vůli pacienta by mohl být považován za porušení principu neagrese.

Znečištění prostředí

Murray Rothbard, anarchokapitalista, který popularizoval princip neagrese.

Významný anarchokapitalista Murray Rothbard považoval znečištění, zejména znečištění ovzduší, za akt agrese. V extrémním smyslu by k agresi mohlo vést i světelné nebo hlukové znečištění, pokud zasahuje do cizího majetku či narušuje cizí osobu. Aby se předešlo paradoxům, kdy by běžné chování nebo i samotná existence jednotlivce mohla být považována za porušení principu neagrese, navrhovali Rothbard, Nozick a další autoři mírnější interpretace.

Nozick například tvrdil, že překračování hranic cizího majetku v rámci znečištění je přípustné do určité míry, pokud je společensky prospěšné a je poskytnuta kompenzace. Rothbard naopak navrhoval, že před zakázáním znečištění je nutné prokázat příčinnou souvislost s objektivní škodou přesahující rozumnou pochybnost. Tyto oba přístupy se zdají být v rozporu s principem neagrese, protože připouštějí určitou míru škody a tedy potenciální porušení tohoto principu.

Duševní vlastnictví

Libertariánské názory na duševní vlastnictví se výrazně liší. Někteří duševní vlastnictví odmítají a argumentují, že nápady nejsou vzácné, a jejich právní ochrana by zasahovala do majetkových práv ostatních. Murray Rothbard argumentoval, že smluvně vzniklá autorská práva by mohla trvat neomezeně dlouho, ale odmítal jakoukoli roli vlády při ochraně duševního vlastnictví.

Na opačném pólu stojí zastánci plné ochrany, jako byla Ayn Rand, která považovala patenty a autorská práva za nezbytnou právní ochranu výsledků lidského intelektu. Zdůrazňovala význam duševního úsilí při tvorbě hodnot a doporučovala omezenou dobu platnosti práv, aby nedocházelo k parasitismu na budoucích generacích.

Mezi těmito extrémy existuje střední proud, který připouští ochranu duševního vlastnictví, ale kriticky hodnotí její rozsah a dobu trvání tak, aby podporoval inovaci, aniž by omezoval konkurenci či další výzkum.

Dobrovolné otroctví

Dalším teoretickým sporem je, zda se lidská bytost může dobrovolně vzdát svého sebevlastnictví a stát se tak otrokem. Neexistuje konsenzus, zda je sebevlastnictví absolutní, nebo zda se člověk může svého těla vzdát stejně, jako se může vzdát jiného majetku ve svém vlastnictví. Murray Rothbard považoval pojem dobrovolného otroctví za vnitřně protiřečící. Naproti tomu jeho student Walter Block zastával názor, že vzdát se vlastnického práva k sobě samému může být v souladu s principem neagrese, přičemž sám uznával, že jde o menšinový postoj. Podobně k menšinovému přesvědčení, že dobrovolné otroctví je kompatibilní s principem neagrese, se přiklání i český anarchokapitalista Urza.

Princip neagrese a morálka

Libertariáni často přistupují k principu neagrese především jako k právnímu základu. Přesto jej lze také považovat za normativní morální princip, i když není univerzální. Stanovuje, že iniciace agrese proti jiné osobě nebo jejímu majetku je morálně nepřijatelná. Z tohoto pohledu lze porušení principu považovat nejen za nelegitimní, ale i za nemorální.

Jednání v souladu s principem neagrese nemusí být však automaticky morální. Walter Block ve své knize Obhajoba neobhajitelného uvádí (a obhajuje) příklady, jako jsou prostituce, drogoví dealeři nebo lichváři, kteří mohou být společensky kritizováni, přesto jejich činy zůstávají v souladu s principem neagrese.

Naopak některá jednání mohou být morální a zároveň být v nesouladu s principem neagrese, protože princip neagrese nezohledňuje všechny ostatní morální hodnoty ani širší kontext, například altruismus. Může být situace, kdy někdo zasáhne, aby zabránil sebevraždě jiné osoby. Z pohledu principu neagrese jde o zásah proti autonomní vůli člověka, tedy porušení principu neagrese, ale z širšího morálního hlediska může být takové jednání považováno za morální, protože chrání život nebo minimalizuje újmu.

Odkazy

Související články

• Libertarianismus
• Voluntarismus
• Minarchismus
• Anarchokapitalismus
• Liberalismus
• Individualismus
• Ludwig von Mises
• Murray Rothbard
• Hans-Hermann Hoppe
• Urza

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Non-aggression principle na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Principle of non-aggression Archivováno 8. 3. 2014 na Wayback Machine. (anglicky)
• The Non-Aggression Axiom of Libertarianism by Walter Block (anglicky)
• Urza – Anarchokapitalismus (kapitola 3): Princip neagrese (česky)

Portály: Politika