Urza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martin Urza
Člen výboru Nevolte Urza.cz.
Úřadující
Ve funkci od:
20. července 2021
Předchůdcesubjekt vznikl
Stranická příslušnost
ČlenstvíNevolte Urza.cz. (od 2021)

Narození4. června 1987 (35 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostČeši
ChoťTereza Urzová
SídloPraha 5
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profeseinformatik, programátor, youtuber a učitel
Webová stránkawww.urza.cz
CommonsMartin Urza
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Urza, vlastním jménem Martin Urza[pozn. 1] (* 4. června 1987 Plzeň) je český anarchokapitalista, youtuber, publicista, programátor, bývalý podnikatel a učitel. Patří k představitelům české libertariánské a anarchokapitalistické scény. Své myšlenky sděluje prostřednictvím veřejných přednášek, videí, podcastů, článků a účastí v televizních, rozhlasových a internetových rozhovorech či panelových diskusích. Napsal první českou knihu o anarchokapitalismu, jejíž vydání bylo financováno jednou z nejúspěšnějších[2] českých crowdfundingových kampaní. Je spoluzakladatelem českého a slovenského Ludwig von Mises Institutu a je také členem předsednictva spolku SvobodaUčení. S manželkou Terezou Urzovou založil spolek Svobodný přístav, který zastřešil jejich tvorbu a popularizování anarchokapitalistických a libertariánských myšlenek.[3][4][5][6][7]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se a vyrůstal v Plzni, kde vystudoval Gymnázium na Mikulášském náměstí. O politiku a dění ve společnosti se začal zajímat ve věku 11 let,[zdroj?!] názorově zastával pravicově-konzervativní politické postoje. Prostřednictvím bývalých spolužáků z gymnázia, kteří na vysoké škole studovali ekonomii, se dostal k rakouské ekonomické škole a anarchokapitalismu, přivedlo ho k tomu též absolvování ekonomických předmětů během studia informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity. Než dosáhl 20 let, zastával libertariánské resp. minarchistické názory. Anarchokapitalistou se stal po tom, co půlrok pracoval na článku, ve kterém chtěl vyvrátit argumenty anarchokapitalistů (konkrétně problematiku vymáhání práva,), „ale čím víc jsem o něm četl, tím víc se mi to vyvracet nedařilo. [...] Z toho článku [...] mi nakonec vyšel pravý opak.“[3][8][9][10]

Během vysokoškolského studia se začal věnovat podnikání v oblasti poskytování softwaru. Od 17. května 2010 do 31. prosince 2017 působil jako akcionář a od 28. května 2010 do 27. února 2018 také jako čtvrtinový vlastník společnosti HIAX.CZ, s.r.o., poté pracoval jako programátor a také působil jako učitel informatiky na soukromém gymnáziu.[3][5]

Urza spoluzaložil a od října 2010 přispíval svými články na webové stránky Mises.cz, které se staly součástí aktivit spolku Ludwig von Mises Institut, o.s. založeného 4. srpna 2011.[11]

V roce 2017 spolu se svou snoubenkou (od roku 2018 manželkou) Terezou Sladkovskou založil spolek Svobodný přístav, z.s., který zastřešil více aktivit s cílem šířit myšlenky anarchokapitalismu (YouTube kanál kanál Svobodného přístavu, Stoky Svobodného přístavu (krátké publicistické příspěvky), facebooková stránka, archiv článků aj.)[12][13]

Myšlenky anarchokapitalismu sdílel i prostřednictvím veřejných přednášek. Například v období od 30. listopadu 2016 do 28. března 2018 uvedl cyklus 19 přednášek o anarchokapitalismu v prostorách pražské Paralelní Polis, v rámci kterého podrobně představil anarchokapitalistické argumenty a odprezentoval jak by jednotlivé služby vykonávané státem (protipožární ochrana, školství, vymáhaní práva aj.) mohly být realizované ve svobodné společnosti (resp. na volném trhu).[14]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Ústředními tématy na které se Urza zaměřuje je princip neagrese a s ním související konzistentní systém negativních práv (založených na vlastnickém právu) a posuzování fungování státu z etického pohledu.[15][16] Jeho dalším klíčovým tématem se stalo dobrovolné vzdělávání (např. domácí výuka, unschooling, svobodné školy, atd.) jako alternativa k tradičnímu povinnému státnímu vzdělávacímu systému tzv. pruské kadetce, kterou vnímá jako prostředek indoktrinace obyvatelstva státní propagandou (tzv. etatismem) skrze školství financované z peněz daňových poplatníků.[9][17][18]

Urzovo pojetí anarchokapitalismu je založené na učení rakouské ekonomické školy. Vzhledem k tomu, že epistemologickým východiskem rakouské školy je axiomaticko-deduktivní metoda, tak jak ji formuloval Ludwig von Mises v díle Human Action, Urza při svých argumentech pokládá za validní závěry odvozené logickou dedukcí a s pomocí podpůrných konstrukcí, ale často poukazuje i na empirické důkazy.[zdroj?!] Za základní morální princip anarchokapitalismu pokládá již zmiňovaný princip neagrese a právo na sebevlastnictví (vlastnictví vlastního těla), od kterého odvozuje právo na soukromé vlastnictví.[zdroj?!] Soukromý majetek podle něj vzniká spojením lidské práce (teda výkonu vlastního těla) a přírodních zdrojů, které byly původně prvotně přivlastněné (tzv. homestead principle). Princip neagrese pokládá za přirozené právo (i když se tomuto termínu vyhýbá), všeobecně uznávané téměř všemi jedinci, kteří z něj ale činí jedinou výjimku: pro stát. Stát definuje jako monopol na (útočné) násilí, čím se prakticky shoduje s definicí Maxe Webera, který stát popsal jako das Monopol legitimen physischen Zwanges (monopol na legitimní použití fyzického násilí) na určitém území.

Na základě toho je možno Urzu zařadit k deontologickému anarchokapitalismu (opakem je konsekvencialistický anarchokapitalismus, který prosazuje své myšlenky na základě utilitarianistických argumentů, např. David D. Friedman).[zdroj?!] Mezi myslitele kteří nejvíce ovlivnili jeho názory patří Ludwig von Mises, Murray Rothbard, Hans-Hermann Hoppe a Friedrich August von Hayek. Rothbarda označuje za svého oblíbeného autora, ale na rozdíl od něj Urza neuznává duševní vlastnictví.[zdroj?!]

Urza zásadně odmítá nastolení anarchokapitalismu náhlými reformami nebo revolucí.[19] Za přechodný způsob dopracování se ke svobodné společnosti pokládá postupnou, několik generací trvající deregulaci a privatizaci jednotlivých funkcí státu až po úplný zánik státu jako monopolu na násilí.[zdroj?!]

Některé z názorů, které Urza zastává jsou kontroverzní i pro velkou část libertariánů, např. dobrovolné vstoupení do otroctví.[20] Na rozdíl od jiných anarchokapitalistů se ale účastní některých voleb, což odůvodňuje názorem, že „není jedno, kdo je u moci“ a „proč s lupičem, co vás okrádá, nezkusit vyjednávat“.[21][22]

Politika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2021 Urza založil s Terezou Urzovou politickou stranu se zkratkou Nevolte Urza.cz. a s plným názvem: „Urza.cz: Nechceme vaše hlasy; ke svobodě se nelze provolit. Odmítneme každou politickou funkci; nechceme totiž lidem nařizovat, jak mají žít. Máme jinou vizi. Jdeme jinou cestou — najdete ji na webu www.urza.cz.“ V případě zvolení nebo překročení 1,5% hranice se strana zavázala odmítnout veškeré funkce a peníze od státu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Svoji přezdívku používá jako mononym. Křestní jméno nepoužívám, v podstatě na něj ani neslyším. Všichni mi říkají Urza, i doma, tak u toho můžeme zůstat.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Urza na slovenské Wikipedii.

  1. KOCIÁNOVÁ, Martina. Urza 1. díl: Stát se chová jako lupič. Bere nám 60 až 70 procent z toho, co vyděláme a pokud nezaplatíme, bude na nás uvalena exekuce, případně fyzické násilí [online]. Kupředu do minulosti, 2018-10-26 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  2. S.R.O, Minion Interactive. 1001% pro Anarchokapitalismus - Blog. Startovač [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  3. a b c URZA, Martin. Kdo je Urza? [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  4. SAMŠUKOVÁ, Eva; CHARVÁT, Jan. Vnucovat někomu násilím svobodu nelze, říká anarchokapitalista Urza [online]. Studenta, 2018-04-23 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  5. a b FEREBAUER, Václav. Stát je legalizovaná mafie, tvrdí anarchokapitalista Urza [online]. iDnes.cz, 2018-04-02 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  6. Blížíme se k totalitě, stát bere lidem peníze a uzurpuje si monopoly, varuje Urza (DVTV)
  7. TRŽIL, Daniel. Urza o anarchokapitalismu, státu a svobodě [online]. protiproudu.net, 2018-12-02 [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 
  8. Urza o anarchokapitalismu, státu a svobodě
  9. a b Urza [online]. Svoboda učení [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  10. HTTPS://WWW.BRILO.CZ, Brilo-. Urza 1. díl: Stát se chová jako lupič. Bere nám 60 až 70 procent z toho, co vyděláme a pokud nezaplatíme, bude na nás uvalena exekuce, případně fyzické násilí. Svobodné Universum [online]. 2018-10-26 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  11. LVMI, kolektiv. Články. Mises.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  12. URZA. O Svobodném přístavu. O Svobodném přístavu [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  13. URZA. STOKY SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU: Anarchosvatba. stoky.urza.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  14. Archivovaná kopie. www.paralelnipolis.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  15. Anarchokapitalismus, díl první: Stát je nemorální [online]. Kanál Svobodného přístavu (YouTube), 2016-12-10 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  16. URZA, Martin. Anarchokapitalismus, díl třetí: Přirozené právo [online]. Urza.cz [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  17. URZA, Martin. Anarchokapitalismus, díl osmý: Školství [online]. Urza.cz [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  18. URZA, Martin. Anarchokapitalismus, díl osmý a 1/2: Školství a svoboda [online]. Urza.cz [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  19. Anarchokapitalismus. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-270-1648-8. S. 217. 
  20. URZA, Martin. Svobodné otroctví [online]. Stoky svobodného přístavu, 2019-11-13 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  21. KOMÁREK, Jiří. Změny ve společnosti bývají procesy na generace, říká anarchokapitalista Urza [online]. Spolek českých právníků Všehrd [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  22. URZA, Martin. Peklo jménem volby [online]. Stoky svobodného přístavu, 2017-10-16 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]