Unschooling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Unschooling je přístup ke vzdělávání založený na přesvědčení, že vzdělávání je přirozený celoživotní proces, který probíhá v každé chvíli našeho života. Odmítá jakékoli formy moderního školního vzdělávacího systému s předem daným kurikulem. Unschooling nerozlišuje mezi žitím a učením se.[1]

Princip[editovat | editovat zdroj]

Děti, které jsou vychovávány v souladu s myšlenkou unschoolingu, nechodí do školy, ani jim nevymýšlí obsah vzdělávání jejich rodiče. Nemusí plnit úkoly dané osnovami a nejsou podrobovány žádnému testování, v podstatě neimitují žádné školní aktivity. Rodiče nechávají svým dětem absolutní svobodu v následování svých zájmů a v učení se svojí vlastní cestou, zároveň se jim snaží poskytnout co nejpodnětnější prostředí a podporu pro rozvoj.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Termín unschooling vznikl v sedmdesátých letech minulého století a jeho autorem je bývalý učitel a pedagogický teoretik John Holt. Definuje ho jako učení nesouvisející se školním prostředím. Holt byl přesvědčený o tom, že učení je přirozený proces. V rámci své učitelské profese porovnával svobodné učení dětí bez zásahu dospělého a na druhé straně negativní vliv na učení dítěte v případě, kdy je vedeno učitelem ve škole. Chtěl také odlišit unschooling od homeschoolingu – domácího vzdělávání, protože domácí vzdělávání vnímal pouze jako přesunutí vlivu učitele na rodiče. Stále se jedná o školní činnosti, pouze v domácím prostředí, zatímco unschooling odmítá působení kohokoli jiného kromě samotného dítěte.[1] Velká část rodičů praktikující unschooling nejprve své děti vzdělávala doma a až později přirozeně přešla k unschoolingu.[3]

Kořeny unschoolingu můžeme vidět také v teorii odškolnění, kterou propagovali dva tzv. emancipační pedagogové – Paulo Freire a Ivan Illich. Jejich kritika školy spočívá v poukazování na nedostatky tradičních škol, mezi které patří např. přehlížení každodenních zkušeností žáků, učitelů a rodičů. Dle Illicha školy omezují přístup k vědění a vzdělání.[4]

Unschooling v České republice[editovat | editovat zdroj]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

Česká republika patří mezi státy s povinnou školní docházkou, k níž se novelou 178/2016 Sb. školského zákona od září 2017 přidalo povinné předškolní vzdělávání pro všechny pětileté děti. V České republice je v současnosti povoleno plnit povinnou školní docházku individuálním způsobem § 41 školského zákona, každé takto vzdělávané dítě však musí být zapsáno v konkrétní ZŠ, jejíž ŠVP musí také dodržovat.[5] Z výše uvedeného vyplývá, že v České republice není možné unschooling legálně provozovat, protože dítě nemá svobodu volit si co, kdy, kde, jak, s kým a jakým způsobem se bude učit, ale musí plnit požadavky Rámcového vzdělávacího programu MŠMT ČR, potažmo školního vzdělávacího programu konkrétní školy.

Projekty[editovat | editovat zdroj]

V České republice existuje několik projektů, které se tématem unschoolingu zabývají. Patří mezi ně např. Svoboda učení[6] a Aliance pro sebeřízené vzdělávání[7]. Tyto projekty si kladou za cíl šířit osvětu o unschoolingu a sebeřízeném vzdělávání. Propojují a poskytují podporu pro podobně smýšlející rodiny a pořádají setkání, semináře a workshopy.

Školy[editovat | editovat zdroj]

Pro rodiče, kteří chtějí, aby si jejich dítě mohlo svobodně vést své vzdělávání, existuje také alternativa tzv. svobodných a demokratických škol. V České republice funguje Asociace svobodných a demokratických škol, jejímž posláním je sdružovat školy uplatňující principy unschoolingu.[8] Momentálně je na seznamu uvedených 16 škol. Tyto školy často nacházejí inspiraci u zahraničních škol, které se považují za průkopníky tohoto stylu vzdělávání. Jedná se např. o Summerhill a Sudbury.

Unschooling ve světě[editovat | editovat zdroj]

Unschooling je v současnosti populární zejména v USA, kde jsou téměř dva miliony žáků vedených v systému domácího vzdělávání. Toto číslo stále roste. Předpokládá se, že zhruba 20 % z nich praktikuje unschooling. Jelikož se jedná o poměrně nový fenomén, výzkumy zabývající se unschoolingem zatím přibývají pomalým tempem.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ROLSTAD, Kellie; KESSON, Kathleen. Unschooling, Then and Now. Journal of Unschooling and Alternative Learning [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  2. WOODFORD, E.D. Indigenous Ways of Teaching and Learning as Unschooling: Relevant Studies and Contemporary and Indigenous Definitions of Unschooling. Journal of Unschooling and Alternative Learning [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  3. GRAY, Peter; RILEY, Gina. Grown Unschoolers Evaluations of Their Unschooling Experiences: Report I on a Survey of 75 Unschooled Adults. www.researchgate.net [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  4. PROKOP, Jiří. Teorie odškolnění - lllichova a Freireho radikálni kritika školy. Pedagogická orientace [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  5. Zákon č. 178/2016 Sb. [1]
  6. Svoboda učení [2]
  7. Aliance pro sebeřízené vzdělávání [3]
  8. Asociace svobodných a demokratických škol [4]
  9. RILEY, Gina. Exploring the Growth of Homeschooling and Unschooling. link.springer.com [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online.