Paulo Freire
| Paulo Freire | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. září 1921 Recife |
| Úmrtí | 2. května 1997 (ve věku 75 let) São Paulo |
| Alma mater | Faculdade de Direito do Recife |
| Povolání | učitel, spisovatel, advokát, ekonom, filozof, pedagog a básník |
| Zaměstnavatelé | Univerzita São Paulo Ženevská univerzita University of Campinas Oldenburská univerzita |
| Ocenění | UNESCO Prize for Peace Education (1986) čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1991) Řád za kulturní zásluhy (2011) honorary doctor of the University of Brasília |
| Politická strana | Dělnická strana |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paulo Reglus Neves Freire (19. září 1921 – 2. května 1997) byl brazilský pedagog a filozof, byl předním obhájcem tzv. kritické pedagogiky, nejvíce je znám svou knihou Pedagogika utlačovaných (Pedagogia do Oprimido), která je považována za jeden ze základních textů kritického pedagogického hnutí.[1][2][3]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Freire se narodil 19. září 1921 rodině střední třídy v Brazílii ve městě Recife. Osobně se seznámil s chudobou a hladem během Velké hospodářské krize třicátých let. V roce 1931 se rodina přestěhovala do města Jaboatão dos Guararapes, kde byly náklady na živobytí nižší. 31. října 1934 zemřel jeho otec.[4] Zkušenosti z mládí předurčily jeho obavy o chudé a pomohly mu dojít k pedagogické filozofii. Sám uvádí, že chudoba a hlad vážně ovlivňovaly jeho schopnost učit se. Tyto zkušenosti ho dovedly k rozhodnutí věnovat svůj život zlepšování životů chudých: "Nerozuměl jsem ničemu, dokud jsem měl hlad. Nebyl jsem hloupý, nebyl to nedostatek zájmu. Zkušenosti mi ukázaly vztah mezi společenskou třídou a znalostmi." Ekonomická situace rodiny se nakonec zlepšila.
Freire studoval od roku 1943 právnickou fakultu na univerzitě v Recife. Studoval také filozofii, konkrétněji fenomenologii a psychologii jazyka. Přestože byl přijat do advokátní komory, nikdy nepracoval jako právník. Místo toho pracoval jako učitel na středních školách, kde učil portugalštinu. V roce 1944 se oženil s kolegyní Elza Maia Costa de Oliveira, měli spolu pět dětí a pracovali společně.[5]
Freire tvrdí, že systém vzdělávání ve Třetím světě musí být moderní. Neměl by se vracet k předkoloniální tradici, ale zároveň má být antikoloniální, tedy nepřebírající slepě euroamerické vzorce. Odmítá tzv. "bankovní model" vztahu učitele a žáka (v němž učitel ve své představě posílá na prázdný účet žákovy mysli hodnoty), který podle něj blokuje kreativní potenciál žáka.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Coben, Diana (1998), Radical heroes. Gramsci, Freire and the Politics of Adult Education, New York: Garland Press.
- Darder, Antonia (2002), Reinventing Paulo Freire: A Pedagogy of Love, Boulder: Westview.
- Elias, John (1994), Paulo Freire: Pedagogue of Liberation, Florida: Krieger.
- Gadotti, Moacir (1994), Reading Paulo Freire. His Life and Work, Albany: SUNY Press.
- McLaren, Peter (2000) Che Guevara, Paulo Freire and the Pedagogy of Revolution, Maryland: Rowman & Littlefield.
- Mayo, Peter (2004, 2008), Liberating Praxis. Paulo Freire's Legacy for Radical Education and Politics, Westport, Connecticut: Praeger; Rotterdam and Taipei: Sense.
- Roberts, Peter (2000), Education, Literacy, and Humanization Exploring the Work of Paulo Freire, Westport, Connecticut: Bergin & Garvey.
- Torres, Carlos A and Noguera, Pedro (eds) (2008), Social Justice Education For Teachers. Paulo Freire and the Possible Dream, Rotterdam and Taipei: Sense.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The New Observer [online]. Justinwyllie.net [cit. 2012-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-16.
- ↑ Sima Barmania. Why Paulo Freire's "Pedagogy of the Oppressed" is just as relevant today as ever [online]. Blogs.independent.co.uk, 2011-10-26 [cit. 2012-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-30.
- ↑ Paulo Freire and informal education [online]. Infed.org, 2012-05-29 [cit. 2012-11-12]. Dostupné online.
- ↑ FREIRE, Paulo. Letters to Cristina: reflections on my life and work. New York, NY: Routledge, 1996. Dostupné online.
- ↑ Kritické listy 26, Pedagogika utlačených. www.kritickemysleni.cz [online]. [cit. 2017-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-16.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paulo Freire na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Paulo Freire
- Profil na Kritické myšlení.cz
- Profil na stránkách Pedagogy of the opressed
