Paulo Freire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paulo Freire
Narození 19. září 1921
Recife
Úmrtí 2. května 1997 (ve věku 75 let)
São Paulo
Alma mater Universidade Federal de Pernambuco
Zaměstnavatelé Univerzita São Paulo
Universidade Estadual de Campinas
Politická strana Dělnická strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paulo Reglus Neves Freire (19. září 19212. května 1997) byl brazilský pedagog a filozof, byl předním obhájcem tzv. kritické pedagogiky, nejvíce je znám svou knihou Pedagogika opovržení (Pedagogia do Oprimido), která je považována za jeden ze základních textů kritického pedagogického hnutí.[1][2][3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Freire se narodil 19. září 1921 rodině střední třídy v Brazílii ve městě Recife. Osobně se seznámil s chudobou a hladem během Velké hospodářské krize třicátých let. V roce 1931 se rodina přestěhovala do města Jaboatão dos Guararapes, kde byly náklady na živobytí nižší. 31. října 1934 zemřel jeho otec.[4] Zkušenosti z jeho mládí předurčily jeho obavy o chudé a pomohly mu dojít ke jeho pedagogické filozofii. Sám uvádí, že chudoba a hlad vážně ovlivňovaly jeho schopnost učit se. Tyto zkušenosti ovlivnily jeho rozhodnutí věnovat svůj život zlepšování životů chudých: "Nerozuměl jsem ničemu kvůli mému hladu, nebyl jsem hloupý, nebyl to nedostatek zájmu. Zkušenosti mi ukázaly vztah mezi společenskou třídou a znalostmi." Ekonomická situace rodiny se nakonec zlepšila.

Freire se studoval od roku 1943 právnickou fakultu na univerzitě v Recife. Studoval také filozofii, konkrétněji fenomenologii a psychologii jazyka. Přestože byl přijat do advokátské komory, nikdy nepracoval jako právník. Místo toho pracoval jako učitel na středních školách, kde učil portugalštinu. V roce 1944 se oženil s kolegyní Elza Maia Costa de Oliveira, měli spolu pět dětí a pracovali společně.[5]

Freire tvrdí, že systém vzdělávání ve Třetím světě musí být moderní a nevracet se k předkoloniální tradici, ale zároveň má být antikoloniální, tedy nepřebírající slepě euroamerické vzorce. Odmítá "bankovní model" vztahu učitele a žáka (v němž učitel ve své představě posílá na prázdný účet žákovy mysli hodnoty), který podle něj blokuje kreativní potenciály žáka.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Coben, Diana (1998), Radical heroes. Gramsci, Freire and the Politics of Adult Education, New York: Garland Press.
  • Darder, Antonia (2002), Reinventing Paulo Freire: A Pedagogy of Love, Boulder: Westview.
  • Elias, John (1994), Paulo Freire: Pedagogue of Liberation, Florida: Krieger.
  • Gadotti, Moacir (1994), Reading Paulo Freire. His Life and Work, Albany: SUNY Press.
  • McLaren, Peter (2000) Che Guevara, Paulo Freire and the Pedagogy of Revolution, Maryland: Rowman & Littlefield.
  • Mayo, Peter (2004, 2008), Liberating Praxis. Paulo Freire's Legacy for Radical Education and Politics, Westport, Connecticut: Praeger; Rotterdam and Taipei: Sense.
  • Roberts, Peter (2000), Education, Literacy, and Humanization Exploring the Work of Paulo Freire, Westport, Connecticut: Bergin & Garvey.
  • Torres, Carlos A and Noguera, Pedro (eds) (2008), Social Justice Education For Teachers. Paulo Freire and the Possible Dream, Rotterdam and Taipei: Sense.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The New Observer [online]. Justinwyllie.net, [cit. 2012-11-12]. [1]. (anglicky) 
  2. Sima Barmania. Why Paulo Freire's "Pedagogy of the Oppressed" is just as relevant today as ever [online]. Blogs.independent.co.uk, 2011-10-26, [cit. 2012-11-12]. [2]. (anglicky) 
  3. Paulo Freire and informal education [online]. Infed.org, 2012-05-29, [cit. 2012-11-12]. [3]. (anglicky) 
  4. FREIRE, Paulo. Letters to Cristina: reflections on my life and work. New York, NY : Routledge, 1996.  
  5. Kritické listy 26, Pedagogika utlačených. www.kritickemysleni.cz [online].  [cit. 2017-05-05]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]