Kurikulum

Kurikulum je pojem používaný v pedagogice k označení veškerého plánovaného i neplánovaného obsahu, činností a zkušeností, které tvoří vzdělávací proces. Pojem vychází z latinského curriculum („běh, dráha“) a vztahuje se jak k organizovaným učebním programům, tak k širšímu spektru zkušeností, které si žáci a studenti ve škole osvojují.

Kurikulum odpovídá na základní otázky vzdělávání: koho vzděláváme; proč; v jakém obsahu; jakými metodami; v jakém čase a za jakých podmínek. V užším pojetí označuje plánovaný obsah výuky a její strukturu. V širším pojetí zahrnuje všechny zkušenosti žáků spojené se školním prostředím, ať již vznikají záměrně nebo nezáměrně.

V České republice má kurikulum dvouúrovňovou strukturu: stát vymezuje obecný rámec vzdělávání prostřednictvím Rámcového vzdělávacího programu (RVP), škola si jej specifikuje v rámci svého Školního vzdělávacího programu (ŠVP).

Typy a pojetí kurikula

Z hlediska míry oficiálnosti

• Formální kurikulum označuje cíle, obsah, prostředky a organizaci vzdělávání vymezené v oficiálních dokumentech (RVP, ŠVP). Zahrnuje plánovanou strukturu výuky a její institucionální realizaci. Tato část kurikula bývá předmětem systematického sledování, hodnocení a kontroly vzdělávacími autoritami.
• Neformální kurikulum zahrnuje činnosti související se školou, které nejsou součástí formálně vymezeného kurikula. Podílí se na rozvoji žáků, aniž by byly explicitně zahrnuty do výukových plánů, a patří sem například mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou či příprava žáků na vyučování.
• Skryté kurikulum označuje nezamýšlené vlivy školního prostředí, které utvářejí postoje, hodnoty a chování žáků. Patří sem například způsob komunikace ve škole, vztahy mezi žáky a učiteli, kulturní zvyklosti či nepsaná pravidla.

Z hlediska filozofického pojetí kurikula – modely kurikula

• Zprostředkující (racionální) model vychází ze stanovených cílů a opírá se o racionální plánování učiva. Zdůrazňuje měřitelné výsledky učení a systematickou výuku. Tento model je spojován především s behavioristickými teoretiky E. L. Thorndikem a B. F. Skinnerem.
• Vstřícný model nevychází z předem daných cílů, ale z interakce žáků s učební situací. Předpokládá aktivní zapojení žáků a induktivní formování vzdělávacích cílů. Tento typ kurikula prosazoval také J. A. Komenský nebo J. J. Rousseau.

Z hlediska obsahu a cílů vzdělávání

• Akademické pojetí klade důraz na znalosti a jejich systematické poznávání. Žáci získávají všeobecný přehled napříč obory odpovídající kánonu západní kultury.
• Esencialistické pojetí považuje za základ vzdělání osvojení klíčových kompetencí, které odpovídají potřebám společnosti. Žáci se učí především komunikaci, kritickému myšlení či tvořivosti, tedy zvládání vyšších kognitivních dovedností.
• Polytechnické pojetí vychází z potřeb trhu práce, protože si klade za cíl připravit vhodně žáka na pracovní trh. Obsahem vzdělávání jsou praktické dovednosti, porozumění moderním technologiím a získávání základních návyků pro zapojení se do pracovního procesu.
• Sociokritické pojetí usiluje u žáků především o rozvoj kritického myšlení, porozumění společenským jevům a aktivní participaci na řešení společenských problémů. Častá je orientace na ekologii, etnické menšiny či integraci.
• Personální pojetí se zaměřuje na individuální potřeby žáka. Během vzdělávání je v maximální možné míře podporován osobnostní rozvoj žáků a jejich nadání.

Rovinové členění kurikula

• Zamýšlené kurikulum představuje cíle vzdělávání formulované v kurikulárních dokumentech (V Česku v RVP). Zamýšlené cíle nemusí být vždy splněný.
• Realizované kurikulum představuje „učivo skutečně předané žákům konkrétními učiteli v konkrétních školách a třídách.“ Vypovídá o tom, co ze zamýšleného kurikula se uskutečnilo.
• Dosažené kurikulum označuje poznatky, které si žáci osvojili, a které se přeměnily v jejich vědomosti. Jde o efekt zamýšleného a realizovaného kurikula.

Z hlediska časového

• Kurikulum minulosti klade důraz na předávání existujícího poznání, kulturního dědictví a osvědčených obsahů vzdělávání. Vychází z předpokladu, že jednou ze základních funkcí školy je kontinuita vědění mezi generacemi.
• Kurikulum budoucnosti reaguje na proměny společnosti, zejména na přechod k společnosti vědění. Zaměřuje se na rozvoj kompetencí potřebných pro budoucí uplatnění jedinců a na snižování vzdělanostních nerovností.
• Vyvážené pojetí kurikula usiluje o propojení obou přístupů a o nalezení rovnováhy mezi zachováním tradice a schopností reagovat na budoucí společenské výzvy. Kurikulum je v tomto smyslu chápáno jako výraz společenské vize vzdělávání.

Obsah kurikula

Obsah kurikula je možné dělit do několika dimenzí:

• Dimenze ideová představuje obecné i konkrétní cíle vzdělávání formulované v dokumentech školské politiky, včetně dlouhodobých vizí a plánů.
• Dimenze obsahová zahrnuje výběr a strukturu učiva, jeho didaktické zpracování a podobu vzdělávacích materiálů, zejména učebnic.
• Dimenze organizační popisuje podmínky a okolnosti, v nichž se vzdělávání realizuje, například typ školy, organizační uspořádání výuky či materiální zázemí.
• Dimenze metodická zahrnuje způsoby a formy, jakými je učivo předáváno, včetně vyučovacích metod učitele, didaktické prostředků a stylu výuky.

Vývoj kurikula v Česku

Pojem kurikulum se v českém prostředí objevuje od 90. let 20. století a jeho obsah se v užívání ještě stále liší. V téže době vznikly v Česku první kurikulární dokumenty: Standard základního vzdělávání (1995) a 3 modelové vzdělávací programy Základní škola (1996), Obecná škola (1997) a Národní škola (1997). V roce 2001 vypracovali odborníci dle zadání ministerstva školství Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, běžně nazýván Bílá kniha, který kromě cílů vzdělávání vytyčil strategické linie vzdělávací politiky. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ustanovuje povinnost ministerstva školství vytvořit RVP a závazek školám vytvořit si vlastní ŠVP. Předchozí vzdělávací program tak postupně nahradily RVP a ŠVP pro jednotlivé stupně vzdělávání.

V roce 2020 byla vládou schválena strategie vzdělávací politiky do roku 2030+. Tento dokument se snaží zmodernizovat vzdělávací systém a reagovat na požadavky rychle se měnící společnosti. Jedním z přijatých opatření je právě také kompletní revize RVP. Nová podoba RVP ZV byla schválena v dubnu 2025 se zavedením pro 1. a 6. ročníky od školního roku 2027/2028.

Kurikulární dokumenty

Obsah a cíle vzdělávání závazné pro Česko jsou vymezeny v kurikulárních dokumentech. Hlavními kurikulárními dokumenty jsou v naší zemi RVP pro jednotlivé typy škol, standardy vzdělávání, dále pak ŠVP jednotlivých škol. Obsahu kurikula také musí odpovídat obsah učebnic. Promyšlená struktura RVP zajišťuje návaznost jednotlivých stupňů vzdělávání. Všechny vychází ze stejného hodnotového rámce, podporují kompetenční model vzdělávání a celoživotní učení. Formulují vzdělávací obsah stanovený pro jednotlivé stupně vzdělávání. Školy jsou ve svém ŠVP povinny naplňovat požadavky RVP, ale zároveň mají možnost sestavit si dokument takovým způsobem, aby zohledňoval podmínky a specifika dané školy.

Odkazy

Literatura

• BOMBA, Lukáš. Skryté kurikulum vo svetle metodologického holizmu a metodologického individualizmu. Pedagogická orientace. 2013, 23, 1, s. 27 – 47. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/pedor/archiv/2013/pedor13_1_kurikulum_bomba.pdf
• DEWEY, John. (1902). The Child and the Curriculum. The University of Chicago Press.1902, s. 1–31.
• KAŠČÁK, Ondrej. Rituály a skryté kurikulum alebo kam v pedagogike zaradiť rituálné štúdie? Teoretická (a biografická) rekonštrukcia. Studia paedagogica. 2009, 14, 2, s. 29 – 40. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/82/185 Archivováno 16. 12. 2013 na Wayback Machine.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kurikulum na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph115039 BNE: XX547734 BNF: cb119551607 (data) GND: 4010781-4 LCCN: sh85040999 NARA: 10660546 NLI: 987007531349005171 TDVİA: mufredat