Domácí vzdělávání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Repreasentation1889.jpg
Barnlig Enfold.jpg

Domácí vzdělávání je alternativní formou vzdělávání. Dítě vyučují obvykle jeho rodiče a nebo učitel rodiči delegovaný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Domácí vzdělávání vychází z nejpřirozenější výuky v rámci rodinné, nebo kmenové komunity. Domácí vzdělávání bylo a je běžné na celém světě (například Japonsko, USA, Velká Británie atp.) V USA se podíl této formy vzdělávání v posledních letech výrazně zvyšuje, v roce 2016 bylo vzděláváno doma 2,3 milionu dětí.[1]

V Evropě se s ním setkáme téměř ve všech státech (výjimku tvoří Německo, kde bylo ukončeno ve třicátých letech). V mnoha zemích je možné děti vzdělávat individuálně i na středoškolské úrovni (Velká Británie, USA). Takovým individuálním žákem byl například spisovatel Clive Staples Lewis, Christopher Paolini a další.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Během posledních desetiletí měla idea domácího vzdělávání své stoupence i své odpůrce. Obdobné je to i dnes.
Stoupenci argumentují např. tím, že domácí vzdělávání je velmi efektivní formou výuky, protože se může postupovat pro žáka optimálním tempem a mohou se využívat pro žáka optimální pedagogické metody. Odpůrci se nejčastěji obávají o „dostatečnou socializaci“ doma vzdělávaných dětí. Tyto námitky však nejsou potvrzené. Zapojení dětí po ukončení "domácí školy" do standardní školní docházky probíhá normálně.[zdroj?]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V České republice je domácí vzdělávání od 1. ledna 2005 uzákoněno jako jedna z forem individuálního vzdělávání pro žáky prvního stupně základní školy (žák si v domácím vzdělávání plní povinnou školní docházku). Před tím bylo sedm let povoleno jako experiment Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ověřováno Výzkumným ústavem pedagogickým. Od školního roku 2007/2008 probíhá v České republice pokusné ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejradikálnější státy ve věci restrikcí domácího vyučování patří Německo, které je (s několika specifickými výjimkami, např. pro děti z cirkusáckých rodin) zakazuje a tento zákaz vynucuje i odebíráním dětí a tresty vězení pro rodiče, které děti do školy posílat odmítají. Tato praxe je z kruhů zastánců domácího vyučování ostře kritizována jako porušování rodičovských práv.

26. ledna 2010 soud v Memphisu ve státě Tennessee udělil politický azyl manželům Romeikeovým, kterým v Německu hrozilo vězení a odebrání jejich pěti dětí, které odmítali posílat do škol a vyučovali doma, když uznal, že Německo pronásleduje rodiče vyučující své děti doma a kvalifikoval to jako porušování lidských práv.[2]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), §41 Anális

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nheri.org/research/research-facts-on-homeschooling.html
  2. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=659100