Jenský plán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jenský plán je alternativní pedagogický směr, založený německým profesorem Peterem Petersenem po 1. světové válce v Jeně podporující individualizaci i školní pospolitost.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Logo Jenské university

Zakladatel směru Peter Petersen (1884 - 1952) působil na Jenské univerzitě jako profesor pedagogiky a byl také evangelickým pastorem.[2] Při univerzitě zřídil experimentální školu a v roce 1927 byl jeho návrh na konferenci Sdružení pro novou výchovu pojmenován Jenský plán.[3]

Zásady[editovat | editovat zdroj]

Petersenův vzdělávací plán není považován za dogma, ale školy i jednotliví pedagogové jej mohou přizpůsobit svým potřebám.[4]

Žáci při výuce procházejí jak aktivitami individuálními tak skupinovými a hromadnými.[4] Spolupráci mj. navíc podporuje také možnost práce ve výběrových kurzech.[1]

Žáci nejsou sestavováni do tříd podle věku, a až na některé úkoly ve výkonnostních skupinách tedy nepracují v homogenních třídách.[4] Pracovní skupiny se nazývají kmenovými třídami, které odpovídají dvěma až třem třídám klasického systému.[5] Petersen tak zamýšlel podpořit práci v menších skupinkách, kde si žáci navzájem pomáhají.[5] Pracuje například s myšlenkou, že motivující učivo má žáka oslovovat a proto vycházet z jeho vlastních zkušeností a znalostí se vztahem k prostředí, ve kterém žije.[1]

Výuka je plánována v tzv. týdenních plánech vycházejících ze situace školy a zohledňujících rytmus života žáků a obsahuje čtyři základní druhy činností, jádrové vyučování, výuku v kursech, volnou práci a aktivity v pracovních společenstvích.[5] První z nich, jádrové vyučování, je obsahem více než jedné poloviny výuky a s učitelem se v něm žáci jeden i více týdnů věnují konkrétním tématům, např. jednotlivá roční období, probíraná z různých pohledů několika klasických předmětů zároveň.[5] Výuka v kurzech se soustředí na osvojování základních dovedností a znalostí jednotlivých oborů, jako matematika, čtení, psaní apod., které žáci opět probírají za spolupráce s ostatními se značnou měrou samostatnosti, která pedagogovi umožňuje věnovat se více těm, kteří jeho pomoc potřebují.[5] Volná práce žákům umožňuje volit si úkoly dle vlastního rozhodnutí, a tak se mohou zabývat jak svému oblíbenému oboru tak takovým, ve kterých cítí potřebu se zdokonalit.[5] Aktivity v pracovních společenstvích jsou navrženy tak, aby žákům pomáhaly rozvíjet osobnost a aby je žáci zvládli - jako příklad může sloužit práce v řemeslných dílnách či na školní zahradě.[5]

Jenský plán kombinuje čtyři hlavní formy vzdělávání, a to rozhovor, práci, hru a slavnost. Den je zahajován rozhovorem probíhajícím v kruhu někdy společně se snídaní, kdy si žáci mohou sednout na libovolné místo a poslouchat i sdělovat pocity.[4] Po víkendu je obzvláště důležitý, protože jsou při něm znovupřivítáni žáci a dozvídají se o týdenním plánu.[5] Používá se i v jiných částech výuky - ve středu se jím zjišťuje stav projektů, v pátek slouží k evaluaci při hodnocení uplynulého týdne.[5] Rozhovor přechází v práci v menších skupinách, která má např. za cíl řešit pracovní situace prezentované jako problémy k řešení, kdy jsou žáci vedeni k určité samostatnosti při respektu a spolupráce s ostatními, přičemž je zároveň k dispozici pomoc učitele.[5] Volný čas včetně přestávek vyplňuje hra, rovněž používaná ve vlastním vyučování a přispívající obzvláště k rozvoji dětí, protože podporuje paměť, myšlení i pozornost.[5] Slavnosti zahajují i ukončují týdenní plán školy i tříd - setkávají se při nich učitelé s žáky, kteří zpívají, gratulují dětem k narozeninám apod., takže jsou oblíbené, podle zakladatele hnutí navíc především podporují utužování školního společenství.[5] Při přípravě na slavnost se přes zpěv a dramatické scénky sestavované samotnými žáky uplatňuje jejich tvořivost i estetické cítění.[4]

Jenské učebny nevypadají jako klasické školní třídy, protože umožňují práci v malých skupinkách i individuální, volbu pomůcek přítomných na místě a také volný pohyb.[5] Při výuce je na vhodné pomůcky kladen důraz - bývají přijaté jak z jiných alternativních školských směrů tak vyrobené učiteli mnohdy s pomocí rodičů, které umožňují žákovi rozvoj a zároveň kontrolu správnosti práce.[5] Je zřejmé, že aby systém fungoval, musí být žáci k samostatnosti a odpovědnosti vedeni od samého počátku.

Kritika a přednosti[editovat | editovat zdroj]

Hrob Petera Petersena v jeho německém rodišti Grossenwiehe

Jenský plán je kritizován především kvůli nemožnosti absolutní kontroly nad žáky, kteří pracují s vysokou měrou samostatnosti a přitom dochází ve skupinkách k hluku a tak nedostatku tradičně pojímané kázně.[5] Na druhé straně jsou názory, že pedagogika jenského plánu připravuje žáky na skutečný život dobře jejich vedením k vlastní odpovědnosti se značnou měrou svobody a demokracie a přitom zároveň k týmové práci.[5]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Školy vzdělávající podle Jenského plánu dnes existují například v Nizozemsku (přes 200), Belgii a Německu, kde byla obnovena i původní Petersenova jenská škola.[2][5] V České republice školy jenského typu zatím nejsou.[5] Od září 2016 se bude vyučovat dle principů Jenského plánu v ZŠ Kairos, z.ú. v Dobřichovicích a ZŠ Hučák Hradec Králové a od roku 2017 v ZŠ Křišťál v Jaroměři.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Dějiny pedagogiky - Knihy Google [online]. Google [cit. 2010-05-16]. Dostupné online. 
  2. a b Jenský plán – výchova a vzdělávání [online]. Univerzita Hradec Králové [cit. 2010-05-15]. Dostupné online. 
  3. Alternativní školy [online]. Alternativní školy [cit. 2010-05-17]. Dostupné online. 
  4. a b c d e Metodický plán RVP - články [online]. Výzkumný ústav pedagogický v Praze, Národní ústav odborného vzdělávání [cit. 2010-05-16]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Jenský plán [online]. Univerzita Hradec Králové [cit. 2010-05-15]. Dostupné online.