Eurytmie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Eurytmie (z řečtiny, eu = dobře, krásně, rythmos = pravidelný rytmus), vykládána jako viditelná řeč nebo viditelný zpěv, je druhem pohybového umění. Často bývá eurytmie připodobňována k tanci. Jedním z hlavních argumentů proti tomuto připodobnění je tvrzení antroposofické společnosti, že tanec tělo vyčerpává a opotřebovává, zatímco eurytmie tělo omlazuje a regeneruje. Rozdílem mezi tancem a eurytmií se zabývá i Frans Carlgren, který poukazuje na to, že eurytmie na rozdíl od tance rozvíjí vůli člověka.

Eurytmie se nejprve vyvíjela čistě jako jevištní umění, až později od roku 1919 se stala součástí i waldorfské pedagogiky jako protiklad klasické tělovýchovy. Zatímco klasický tělocvik se orientuje na podávání výkonů při pohybu a staví na přirozené soutěživosti, eurytmie jako druh umění rozvíjí fantazii, empatii a vůli žáků. Podle Angeliky Storch, lektorky eurytmie ve waldorfských školách v Německu, tkví důležitost eurytmie právě v rozvíjení vůle a duševních kvalit žáků a oproštění od materiálna. Zjednodušeně by se její názor dal vysvětlit tím způsobem, že eurytmie nepřináší prakticky nic člověku, který ji provádí. Eurytmie nemá za úkol produkovat hmotné výrobky, ale naopak rozvíjí a podporuje duševní kvality a vůli.

Eurytmické pohyby jsou odvozené z pohybových forem, které vypracoval Rudolf Steiner na základě podstaty řeči a hudby, proto je eurytmie nazývána viditelná řeč – viditelný zpěv. Každá jednotlivá pohybová forma znázorňuje některou ze souhlásek, samohlásek nebo tón. Zatímco samohlásky vyjadřují vnitřní zážitky, pocity a nálady, souhlásky reagují na události ve vnějším světě. Nejčastěji se v eurytmii uplatňují pohyby rukou a paží, které doplňují pohyby ostatních orgánů – při eurytmii se tedy k vyjádření využívá celého lidského organismu.

Druhy eurytmie[editovat | editovat zdroj]

Svobodová a Jůva (1996) rozdělují eurytmii na tři druhy – uměleckou, pedagogickou a léčebnou. Uměleckou eurytmii, kterou vytvořil Rudolf Steiner pro nadanou tanečnici Loru Smithovou, představují dramatická díla, vyprávění, hudební skladby a orchestrální díla. Pedagogická eurytmie vychází z umělecké, žák se pomocí ní učí pohybovat a orientovat v prostoru a snaží se pohyby těla vyjádřit svou duši. Léčebná eurytmie, využívána jako pohybová terapie, je oproti dvěma předchozím typům pozměněna k působení dovnitř a mohou ji vykonávat pouze speciálně vyškolení eurytmisté ve spolupráci s lékaři.

Podstatou léčebné eurytmie jsou pohyby tradičně odpovídající hláskám a tónům, které zároveň souvisejí s pohyby probíhajícími v embryonálním vývoji člověka, v době raného dětství, ale i fyziologickým procesům probíhajícím v těle dospělého člověka. Léčebná eurytmie se využívá při onemocnění pohybového aparátu člověka, srdce a celého krevního oběhu, nervové soustavy nebo i při dětských vývojových poruchách. Nejčastěji se uplatňuje na klinikách, v sanatoriích, domovech pro seniory a v léčebně-pedagogických zařízeních.

Eurytmie ve waldorfských školách[editovat | editovat zdroj]

„Eurytmická práce na waldorfské škole zahrnuje široký rejstřík, od nejjednodušších rytmů a cvičení s tyčí v prvním roce až po náročná vystoupení na školním jevišti s lyrickým, dramatickým a hudebním představením.“ (Carlgren, 1991, str. 79) Jako všemu i eurytmii se žáci učí postupně, nejprve si osvojují a učí se vyjádřit jednotlivé samohlásky, souhlásky a tóny. Poté ve vyšších ročnících objevují možnosti vlastního uměleckého tvoření a eurytmicky ztvárňují celé písně či příběhy.

Eurytmie ovlivňuje lidskou duši, tělo i mysl. Jednotlivé pohyby od žáků vyžadují naprosté soustředění, vzájemnou spolupráci a toleranci. Nejčastěji se na waldorfských školách uplatňuje eurytmie ve skupinové formě, což znamená, že neovlivňuje pouze duševní procesy a celkovou harmonii člověka, ale i jeho sociální vztahy s okolím. Značný vliv eurytmie na vztahy mezi žáky dokazují výpovědi jednotlivých žáků zveřejněné v časopise Člověk a výchova (2010, číslo 1, str. 16–17). Při eurytmických pohybech je podstatná vzájemná sladěnost členů skupiny, jejím cvičením žáci posilují vnímání sebe sama a vnímání ostatních, slouží také k hlubšímu vzájemnému porozumění žáků. Žáci vnímají eurytmii jako přínosnou i v rozvíjení prostorové představivosti, hudebních a pohybových schopnostech, cvičení paměti nebo zvyšování soustředěnosti v jiných předmětech, protože eurytmie je pro mnohé z nich příjemným oddychem a nabráním nových sil k dalšímu učení.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CARLGREN, Frans, Václav JAKUBEC, Zdeněk VÁŇA a Arne KLINBORG. Výchova ke svobodě: pedagogika Rudolfa Steinera; obrazy a zprávy ze světového hnutí svobodných waldorfských škol. 1. vyd. Praha: Baltazar, 1991, 263 s. ISBN 8090030726.
  • DOSTALOVÁ, Michaela. Dějiny eurytmie v českých zemích. Poznání, Olomouc 2014. ISBN 9788087635186.
  • POL, Milan. Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy?. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 165 s. ISBN 8021010975.
  • STEINER, Rudolf. Eurytmie jako viditelná mluva. Poznání, Olomouc 2008. ISBN 9788086600512.
  • STEINER, Rudolf. Eurytmie jako viditelný zpěv. Fabula, Hranice 2012. ISBN 9788086600925.
  • SVOBODOVÁ, Jarmila a Vladimír JŮVA. Alternativní školy. 2. dopl. vyd. Brno: Paido, 1996, 112 s. ISBN 80-85931-19-2.
  • ŠIMEK, Petr. Hluboká úcta k duchovně-duševní bytosti člověka. Člověk a výchova: časopis pro pedagogiku Rudolfa Steinera. 2010, č. 1, str. 11-16.
  • Umíte ručkovat přes propast, přitom počítat trojčlenku a zpívat si k tomu hymnu?. Člověk a výchova: časopis pro pedagogiku Rudolfa Steinera. 2010, č. 1, str. 16-18.