Waldorfská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michael Park Rudolf Steiner School v Aucklandu

Waldorfská škola (waldorfská pedagogika) je alternativní výchovně vzdělávací program, vycházející z pedagogických zásad formulovaných rakouským filosofem, esoterikem a sociálním myslitelem Rudolfem Steinerem (1861–1925).[1] Waldorfská pedagogika se snaží integrovaně rozvíjet jak intelektuální schopnosti žáků, tak jejich praktické/manuální dovednosti, stejně jako jejich umělecké vlohy.

V roce 2016 bylo po celém světě 1126 waldorfských škol, 730 v Evropě, zejména v Německu (235) a Nizozemí (90).[2] V České republice je 13 základních waldorfských škol, 1 speciální škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, 3 waldorfská lycea a jedna střední škola kombinující lyceum a odborné učiliště.[3]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První škola tohoto typu byla založena v roce 1919 ve Stuttgartu. Vznikla na popud továrníka Emila Molta, spolumajitele a ředitele továrny na cigarety Waldorf-Astoria (odtud jméno celého hnutí; Walldorf je německé město, kde se narodil Johan Jakob Astor, pozdější emigrant a první americký multimilionář, po němž Molt továrnu pojmenoval), který požádal Rudolfa Steinera o vybudování školy pro děti svých dělníků. Postupně začaly vznikat další waldorfské školy v Německu, ale i Švýcarsku, Holandsku a Velké Británii.[4] [5]

Growth of Waldorf schools
Růst počtu akreditovaných waldorfských škol v letech 1919 až 2014[6]

Rozvoj waldorfského školství v Německu byl přerušen nástupem nacismu. Nacistický režim považoval školy za nepřátelské své ideologii a zahájil proti nim kampaň, v jejímž důsledku se z osmi tehdy existujících škol šest samo zrušilo, zbylé dvě byly zakázány.[7]

Po válce začal počet waldorfských škol postupně vzrůstat, zejména pak na území tehdejšího Západního Německa. K velké početní expanzi dochází od 70. let. Nejdříve v západní Evropě a Severní Americe, po pádu komunismu pak ve střední a východní Evropě a v novém tisíciletí také v Asii. V roce 2016 bylo po celém světě 1126 waldorfských škol, 730 v Evropě, zejména v Německu (235) a Nizozemí (90).[8]

V českých zemích se objevily školy waldorfského typu po roce 1989. První základní a mateřské školy vznikly na počátku devadesátých let. [9]

Charakter[editovat | editovat zdroj]

Waldorfská škola se sama charakterizuje jako škola, která chce člověka připravovat na život nejen znalostně, nýbrž též rozvojem tvůrčích schopností a sociálních dovedností. Waldorfský učitel by měl pohlížet na dítě jako na duchovní bytost, která přichází na svět nadána možností všestranného vývoje. Jeho úkolem je pěstovat toto nadání a vést dítě k tomu, aby bylo schopno jednou převzít výchovu sebe sama.[10]

Podle Markéty Hladíkové je široce pojaté výchovné poslání patrné už při zevním pohledu na obsah výuky. Vedle vědomostních předmětů je v ní velmi mnoho místa věnováno jazykům, uměleckým předmětům, ručním pracím a základům řemesel. Ještě význačnějším rysem waldorfské školy je ovšem způsob, jakým se děti k poznatkům a dovednostem dopracovávají. Učitel se snaží vést děti k zážitkům toho, jak věci fungují, a k jejich samostatnému poznávání. Ve waldorfských školách se proto jen zřídka používají hotové učebnice, ale žáci si spíše vytvářejí vlastní učebnice ve svých sešitech.[11]

Waldorfská pedagogika klade podle Hladíkové velký důraz na správné chápání vývojových fází, jimiž děti procházejí. Snaha zabývat se určitými otázkami a vědomostními obsahy teprve na určitém stupni zralosti je dosti specifický a bývá též předmětem kritiky zastánců klasického školského systému.[11]

Hladíková dále uvádí, že podstatným prvkem waldorfského vyučování je společenství. Žák si ve škole nevytváří jen vztah k učiteli a k probírané látce, ale také ke svým spolužákům ve třídě. Waldorfská škola s tím počítá ve své metodice. Konkurence, kdy jednotlivé děti usilují o co nejvyšší vlastní hodnocení, nebývá považována za žádoucí; větší důraz je kladen na týmovou spolupráci směrem k vytyčenému společnému cíli.[11]

Waldorfské školy se podle Hladíkové snaží být celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni žáci, učitelé i rodiče, jejichž společným cílem je vzdělávání. Spolupráce školy a rodičů bývá proto mnohem intenzivnější a pro rodiče náročnější než v jiných školách. Společné školní akce, jichž se účastní i rodiče, jsou páteří školního roku, a mnohé žákovské aktivity, které bývají v běžných školách vnímány jako mimoškolní, se odehrávají v rámci školy.[11]

Výstupy[editovat | editovat zdroj]

Waldorfské školy jsou původně koncipovány jako dvanáctileté, zahrnující základní i střední vzdělání. V závislosti na zákonném rámci však mají v různých zemích různou konkrétní podobu. V Německu jsou dnes zpravidla třináctileté a umožňují ukončení se vzděláním základním, středním bez maturity i středním s maturitou. V Česku jsou dnes rozděleny na základní a střední školy, mezi nimiž najdeme tříleté učební obory (Příbram), čtyřleté gymnázium (Příbram) a čtyřleté kombinované lyceum (Ostrava, Praha, Semily).

Úspěšnost[editovat | editovat zdroj]

Statistiky z Německa ukazují při zakončení základního a středního vzdělání u waldorfských škol posun směrem k vyšším způsobům zakončení vzdělání v porovnání s newaldorfskými všeobecně vzdělávacími školami.[zdroj?] Například pro rok 2009 bylo zjištěno toto procentuální zastoupení různých zakončení studia:[12][13][14]

typ zakončení studia veřejné (newaldorfské) všeobecně vzdělávací školy waldorfské školy včetně speciálních
počet žáků procentuální zastoupení počet žáků procentuální zastoupení
bez ukončeného základního vzdělání 58 200 6,7 % 154 2,6 %
ukončené devítileté základní vzdělání (Hauptschulabschluss) 183 534 21,2 % 458 7,8 %
ukončené desetileté základní vzdělání (Realschulabschluss) 352 699 40,8 % 1973 33,8 %
odborná maturita (Fachhochschulreife) 10 861 1,3 % 479 8,2 %
všeobecná státní maturita 259 607 30,0 % 2780 47,6 %

Pro waldorfské školy v Česku není obdobná statistika k dispozici. V prvním roce konání nových státních maturit (tj. v roce 2011) dosáhlo pražské Waldorfské lyceum celkového 46. místa (nejlepší ze středních odborných škol v České republice)[15] a semilské Waldorfské lyceum bylo na celkovém 409. místě (nejlepší ze středních odborných škol v Libereckém kraji).[15] Výsledky žáků ostravského lycea ministerstvo školství nezveřejnilo.[16]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Jiří Heřt dlouhodobě kritizuje Waldorfské školy. Ve své přednášce uvádí, že waldorfské školy nejsou všechny stejné, některé z nich přijaly jen některé Steinerovy zásady a mnohé z nich se zmodernizovaly. Podle něj většina Waldorfských škol, zejména v Německu, však rigidně lpí na původní Steinerově pedagogice a jeho představách. Následující výhrady se proto týkají především těchto "klasických" Waldorfských škol[17] Heřt dále uvádí, že zastánci WŠ tvrdí, že waldorfská pedagogika není na Steinerově antroposofické filozofii závislá a že její principy jsou správné, ověřené zkušeností. Pedagogika je ovšem vědeckou disciplinou a správnost všech pedagogických zásad by měla být objektivizována.[17]

Waldorfským školám je vytýkáno: (Z pohledu studentů Waldorfských škol a lyceí jsou tyto výtky nepochopenými pravdami)

  • Náboženský charakter škol. Sama Waldorfská škola se odvolává na křesťanský charakter výchovy. Jak obsah, tak i pedagogika Waldorfských škol vycházejí z určité, specifické[ujasnit] náboženské ideologie.[17]
  • Zamlčování antroposofické podstaty školy a potírání kritiky. Je bráněno publikování kritických názorů, v zahraničí jsou dokonce známy případy, kdy antroposofická společnost vykoupila celý náklad kritické literatury, aby se nedostal na veřejnost. O výhodách a nevýhodách podle kritiků neprobíhá dostatečná veřejná diskuse.[zdroj?][17]
  • Autoritářská výchova, kde je vůdčí autoritou učitel. Podle kritiků navíc rodiče nemohou do výuky výrazněji zasahovat (spolurozhodování je prý jen charakteru legitimizující zástěrky), děti se nevyvíjejí svobodně a demokraticky. Je prý uplatňován princip ražený Steinerem, že rozhodující je vždy to, co pokládá za správné učitel. Žáci mají jeho autoritě bezpodmínečně věřit a vzhlížet k němu s úctou, musí se vytvořit postoj oddanosti.[zdroj?][17]
  • Vazba na jediného učitele. Děti jsou po celou dobu základní školní docházky vedeny jediným učitelem.[zdroj?] Je otázka, zda výhody převáží nevýhody, například vysokou závislost dítěte na učiteli a tedy i vysokou odpovědnost učitele.[17]
  • Ustrnulost waldorfské pedagogiky. Zatím co běžná pedagogika se vyvíjí a reaguje na změny ve společnosti, waldorfská pedagogika je neměnná.[zdroj?] Steinerovy „poznatky“ nebyly nikdy reprodukovány a proto také nemohly a nebyly dále rozvíjeny.[zdroj?] Jeho učení, jak filozofie tak i její praktické aplikace, se staly neměnným dogmatem.[zdroj?][17]
  • Uniformita výchovy. Přestože Waldorfské školy zdůrazňují individuální přístup k dětem a tedy jejich svobodný individuální rozvoj, ve skutečnosti často vede výuka k uniformitě i v tradičně tak volném předmětu jako je výtvarná výchova.[zdroj?] Děti často jen kopírují ilustrace učitele nebo se učí geometrickému kreslení, což nemá nic společného s kreativitou a sebevyjádřením.[zdroj?] Skutečným, ale skrývaným cílem Steinerem doporučovaného malování vodovými barvami na vlhký papír, je pak ovlivnit žákovo podvědomí meditací nad čistou barvou a symbolickými obrazy.[zdroj?][17]
  • Pozdní výuka čtení. V první třídě WŠ se děti ještě neučí číst.[zdroj?] Dlouhodobá empirie naopak vedla ke zjištění, že dovršení šestého roku je vhodnou hranicí pro zahájení výuky čtení, nehledě k tomu, že mnoho dětí v současné době spontánně zvládá čtení ještě dříve. [17]
  • Nízké nároky. Waldorfská škola klade na děti všeobecně daleko menší nároky než škola tradiční.[zdroj?] Vyhovuje především dětem méně nadaným, méně ctižádostivým, které jsou proto ve Waldorfské škole spokojeny.[zdroj?] Naproti tomu děti s vysokým nadáním nebo děti soutěživé jsou ve svém vývoji tlumeny.[zdroj?][17]
  • Klasifikace dětí na základě teorie čtyř základních tělesných šťáv. Učitelé mají při výuce vychovávat děti na základě této klasifikace.[zdroj?] Dnes víme, že tyto různé typizace nevypovídají o schopnosti dětí se učit a nedovolují jednoznačnou volbu přístupu k dítěti.[17]
  • Stereotypická rytmicita ve výchově.[zdroj?] Škola by podle názoru kritiků měla pěstovat podstatně širší spektrum rytmických výrazových prostředků, případně respektovat etnické rozdíly v rytmickém sebevyjádření. Eurytmie, podle Steinera řeč andělů, je totiž poměrně stereotypní[zdroj?] (vychází z mystiky: 12 souhlásek odpovídá počtu znamení zvěrokruhu, stejný je i počet hudebních klíčů, 7 samohlásek odpovídá počtu planet a totéž platí o druzích pohybu a pauzách).[17]
  • Absence učebnic. Ve WŠ neexistují učebnice, děti si vše zapisují do svých sešitů.[zdroj?] Tato praxe je sporná, protože mnohé aktivní děti by si chtěly znalosti rozšířit.[17]
  • Absence moderních audiovizuálních prostředků.[zdroj?] V konzervativních západních WŠ se děti učí jen klasickým způsobem, nepoužívají se filmy, diapozitivy, video, děti se nevodí do muzeí.[zdroj?] Takový způsob výuky je nepochybně v dnešní době anachronizmem.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHRÖDER, Hartwig. Didaktisches Wörterbuch. München; Wien : Oldenbourg, 2001. ISBN 3-486-25787-0. S. 383. (německy)  
  2. Waldorf World List [online]. Freunde der ErzhiehungsKunst Rudolf Steners, 6/2016. Dostupné online. (en/de) 
  3. Waldorfské školy - Školy a sdružení u nás [online]. Asociace waldorfských škol České republiky, 6/2016. Dostupné online.  
  4. ... doplním ... [online]. Freunde der ErzhiehungsKunst Rudolf Steners. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Welcome to Wynstones [online]. Wynstones a Steiner Waldorf School. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Data převzata z Helmut Zander, Anthroposophie in Deutschland, 2 volumes, Vandenhoeck und Ruprecht Verlag, Göttingen 2007, ISBN 9783525554524; Dirk Randall, "Empirische Forschung und Waldorfpädogogik", in H. Paschen (ed.) Erziehungswissenschaftliche Zugänge zur Waldorfpädagogik, 2010 Berlin: Springer 978-3-531-17397-9; "Introduction", Deeper insights in education: the Waldorf approach, Rudolf Steiner Press (December 1983) 978-0880100670. p. vii; L. M. Klasse, Die Waldorfschule und die Grundlagen der Waldorfpädagogik Rudolf Steiners, GRIN Verlag, 2007; Ogletree E J "The Waldorf Schools: An International School System." Headmaster U.S.A., pp8-10 Dec 1979; Heiner Ullrich, Rudolf Steiner, Continuum Library of Educational Thought, v. 11, 2008 ISBN 9780826484192.
  7. WERNER, Uwe. Anthroposophen in der Zeit des Nationalsozialismus. München : Oldenbourg Verlag, 1999. ISBN 3486563629. S. 94-138. (německy)  
  8. Waldorf World List [online]. freunde-waldorf.de, 6/2016. Dostupné online. (en/de) 
  9. Waldorfská ZŠ a MŠ Ostrava - historie [online]. Waldorfská ZŠ a MŠ Ostrava. Dostupné online. (anglicky) 
  10. VODÁKOVÁ, Jana. Waldorfská škola jako cesta dětí ke svobodným bytostem [online]. Zkola. Informační a vzdělávací portál Zlínského kraje, 2009-09-23, [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.  
  11. a b c d HLADÍKOVÁ, Markéta. Specifika třídního klimatu na waldorfské škole (bakalářská práce). Brno : Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online.  
  12. Bildung und kultur: Allgemeinbildende Schulen: Schuljahr 2008/2009 [online]. Wiesbaden: Statistisches Bundesamt, 2009-09-18, rev. 2010-12-20, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (německy) 
  13. Bildung und kultur: Private Schulen: Schuljahr 2008/2009 [online]. Wiesbaden: Statistisches Bundesamt, 2009-10-29, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (německy) 
  14. Schulabgänger nach Abschlussarten in Deutschland 2009 [online]. Institut für Bildungsökonomie, [cit. 2011-09-22]. Dostupné online. (německy) 
  15. a b Školy s nejlepšími výsledky ve státních maturitách 2011 zpráva MŠMT ČR ke stažení v PDF
  16. JIŘIČKA, Jan. Waldorfské školy ve státních maturitách uspěly, testy ale kritizují. iDnes [online]. 2011-07-02 [cit. 2011-09-21]. Dostupné online.  
  17. a b c d e f g h i j k l m n o Jiří Heřt:Waldorfské školství - anthroposofie Přednáška v AV ČR dne 17.12.1998 ,amber.zine.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POL, Milan. Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy?. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1996. 165 s. ISBN 80-210-1097-5.
  • PRŮCHA, Jan. Alternativní školy. 2., upravené vydání. 108 s. ISBN 80-7178-072-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje protagonistů a příznivců[editovat | editovat zdroj]

Zdroje odpůrců[editovat | editovat zdroj]

Nezávislá odborná hodnocení[editovat | editovat zdroj]