Tři králové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Albrecht Dürer, Klanění tří králů, olej na plátně, 98×111 cm, 1504, Galleria degli Uffizi, Florencie
Tento článek je o mudrcích z biblického příběhu o narození Ježíše Krista. Další významy jsou uvedeny na stránce Tři králové (rozcestník).

Mudrci z Východu, tradičně nepřesně označovaní jako Tři králové, jsou postavy z Matoušova evangelia, které navštívily Ježíše krátce po jeho narození v Betlémě a přinesly mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Až později vznikla tradice, že byli tři, že to byli králové a jejich jména – Kašpar, Melichar a Baltazar, v Novém zákoně se tyto údaje nevyskytují.[1]

Podle Matoušova evangelia mudrci přišli „od východu“, aby uctili „krále židovského“. Evangelium nezmiňuje jejich počet, přesto většina západních křesťanských denominací tradičně předpokládala, že byli tři, na základě tvrzení, že přinesli tři dary. Ve východním křesťanství, zejména v syrských církvích, je mudrců často dvanáct. Jejich označení za krále v pozdějších křesťanských spisech je pravděpodobně také spojeno se starozákonním textem Izajáše 60,1-6, který odkazuje na "krále [přicházející] k jasu jenž nad tebou vzejde" nesoucí "zlato a kadidlo" [2]

V nejstarších řecky psaných manuskriptech Matoušova evangelia se píše, že z Východu přišli mágové (řec. μάγος, magos, plur. μάγοι, magoi), jež byli v pozdějších překladech bible označení za mudrce a nakonec z nich západní křesťanská tradice udělala krále, a to s odkazem právě na cenné dary, které přinesli. Na základě těchto darů pak západní tradice určila nejen jejich počet, ale také jim přiřadila jména: Kašpar, Melichar a Baltazar, která měla odkazovat právě na jejich arabský, babylonský a perský původ.[3][4]

Samotné použité řecké slovo mág (μάγος magos) je odvozeno ze staroperského a babylónského maguš a z avestského magavan, tento termín pak odkazuje na kastu kněží Zoroastrismu[5], následovníků perského proroka Zarathuštry, kteří v rámci svého náboženství věnovali také zvláštní pozornost hvězdám a výpočtům nebeských úkazů a získali si proto mezinárodní věhlas i díky astrologii, která v té době byla uznávaná jako věda.

Právě tito perští hvězdopravci tedy měli potvrzovat proroctví o narození krále z knihy Numeri, na které se Matoušovo evangelium odkazuje, kde Bileám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda, nový král Izraele.


V západní liturgické tradici je svátek Tří králů ztotožněn se slavností Zjevení Páně a církev jej na Západě i Východě slaví 6. ledna. Tento svátek je svou podstatou totožný se slavností Narození Páně, je dvanáctým dnem Vánoc a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí. Svátek Tří králů upomíná na okamžik, kdy se Kristus zjevuje nejen izraelskému národu, ale všem; dává se rozpoznat jako král všech, které zastupují mudrcové z daleka.

Matoušovo evangelium[editovat | editovat zdroj]

Vánoční výzdoba v Madridu. Tři postavy znázorňují Tři krále (špan. Reyes Magos), putujících na velbloudech.
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
— Mt 2, 1–2 (Kral, ČEP)

V evangeliu podle Matouše se dále vypráví, jak se jich král Herodes vyptával na hvězdu a poslal je do Betléma, aby mu pak oznámili, kde se dítě nachází. Hvězda jim pak ukazovala cestu až k domu, kde byl Ježíš s Marií, poklonili se mu a předali dary. Mudrci (či mágové, řecky μάγοι) pak na pokyn ve snu odcestovali a místo Herodovi neoznámili. Herodes se rozlítil a protože se obával svého postavení po narození Mesiáše-krále židů, nechal usmrtit všechny chlapce do věku dvou let. Josef však předtím na pokyn ve snu vzal Ježíše a Marii a utekli do Egypta.

Pozdější tradice[editovat | editovat zdroj]

Z mágů se stali mudrci, z mudrců králové[editovat | editovat zdroj]

Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.

Žalm 72, 10 ČEP

V evangelním příběhu samotném není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století, který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které Ježíši přinášejí. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles (pravděpodobně podle zmínky v 72. žalmu). Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyř v západní církvi a po dvanáct ve východní. Jmen Kašpar, Melichar a Baltazar se jim dostává zřejmě až v lidových vyprávěních v 7. století, jsou napsána také na fresce v Raveně datované po roce 560 po Kristu. Prvním, u koho se tato jména spolehlivě objevují, je kancléř pařížské Sorbonny ve 12. století, Petr Comestor.

Středověk je také obdobím, kdy byly těmto jménům přiřazeny jednotlivé dary. Tyto tři dary měly také představovat veškerou hmotu, neboť zastupují veškerá v té době známá skupenství. Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.

Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni, avšak jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později byly jejím synem Konstantinem darovány milánskému biskupovi Eustorgiu, rodáku z Konstantinopole. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Rainald z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů. Od roku 1948 je tento relikviář umístěn v centrální gotické lodi před hlavním oltářem kolínského dómu.

Nápisy na dveřích[editovat | editovat zdroj]

Požehnání na dveřích fary ve Lstiboři, okres Kolín

V katolických zemích se o svátku Zjevení Páně (6. ledna) píše posvěcenou křídou na dveře domů a chlévů zkratka K † M † B † nebo latinský ekvivalent C † M † B † (nebo † C † M † B ) jako formule požehnání. Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus“ mezi iniciálami.

V první polovině 20. století vznikla myšlenka, že KMB je zkratka latinského Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná. Byť toto latinské požehnání vypadá starobyle, není doložitelné ze starší literatury.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická. www.biblenet.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. 
  2. biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická. www.biblenet.cz [online]. [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. 
  3. Excerpta Latina Barbari - translation. www.attalus.org [online]. [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. 
  4. Magi | Definition, Scripture, Names, Traditions, & Importance | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BOYCE, Mary. Zoroastrians: Their Religious Beliefs and Practices. [s.l.]: [s.n.], 1979. Dostupné online. 
  6. Urban Schwegler, Die Heiligen Drei Könige und das Segenszeichen C-M-B, missio Schweiz 2012 [1]
  7. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2012-11-28 [cit. 2020-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-28. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Piťha: Vánoce – Praha : Comdes, [1999]. – 58 s. – Brož.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]