Stuttgart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stuttgart

Ve směru hodinových ručiček zleva doprava: Staatstheater, Cannstatter Volksfest v Bad Cannstattu, fontána na Schlossplatz, náměstí Schillerplatz, Nový zámek (Neues Schloss), Starý zámek (Altes Schloss)
Stuttgart – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 247 m n. m.
Stát Německo Německo
spolková země Bádensko-WürttemberskoBádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko
Stuttgart
Red pog.svg
Stuttgart
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 207,36 km²
Počet obyvatel 623 738 (2015)
Správa
Starosta Fritz Kuhn (Grüne)
Oficiální web www.stuttgart.de
Telefonní předvolba 0711
PSČ 70173–70619
Označení vozidel S
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stuttgart je hlavním městem spolkové země Bádensko-Württembersko na jihozápadě Německa. Leží v kopcovité krajině na řece Neckar, přítoku Rýna. Má přibližně 624 000 obyvatel, a je tak šestým největším městem v Německu. Celková metropolitní oblast má 5,3 mil. obyvatel a díky tomu je čtvrtá nejlidnatější oblast v Německu. Město, kde sídlí firmy Porsche, Robert Bosch GmbH, Mercedes-Benz či Daimler AG, se stalo jedním z nejvýznamnějších průmyslových center Německa a je známé vysokým počtem imigrantů. Přes 40% místních rezidentů nemá německý pas [1].

Název města[editovat | editovat zdroj]

Samotný název města Stuttgart je odvozen od německého slova Stutengarten, což znamená česky hřebčinec[2]. Původ názvu se musí hledat u Liudolfa Švábského, který založil v 10. století na místě dnešního města osadu, jež měla chovat Škoně pro jeho armádu. Kůň se tak se dostal i do erbu města. Můžeme se taktéž setkat s přezdívkou Schwabenmetropole (česky Švábská metropole), která odkazuje na umístění Stuttgartu ve středu historického území zvaného Švábsko a na místní dialekt, který se udržel mezi místními obyvateli.

V českém jazyce se dříve požívaly tvary Štukart, Štokart, Štíhrad či Stavihrad. Dnes se narazíme ve většině případů na německy psanou formu názvu tj. Stuttgart nebo její fonetický přepis Štutgart.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rodový erb Württemberků

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Prvními obyvateli byli římští vojáci, kteří vybudovali na území dnešní městské čtvrti Bad Cannstatt obraná castra okolo roku 90 n.l. V 3. století Římany vytlačil germánský kmen Alamanů a území zůstalo neosídlené do 9. století. V roce 950 n.l. vévoda Liudolf Švábský, syn císaře Svaté říše římské Oty I., se rozhodl na opuštěném území založit hřebčinec. Osada měla chovat koně pro jeho armádu, která bojovala proti maďarské invazi z východu. Osada je zmíněná v kronikách v letech 1108 a 1160 ale stále jako pár stavení. Rozvoj nastal až po předání oblasti do rukou rodu Württemberků v roce 1251. Město se začalo rozrůstat a hrabě Eberhard I. do něj přenesl v roce 1320 sídlo rodu, vybudoval hradby a přiřkl Stuttgartu městská práva.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1495 získali Württemberkové titul vévody a Stuttgart se stal sídelním městem Württemberského vévodství. V polovině 16. století bylo město výrazně přestavěno. Na příklad vzniklo nové hlavní náměstí (dnešní Schillerplatz) a starý hrad byl přestavěn na renezanční palác. Bohužel Třicetiletá válka zasáhla oblast v plné síle. Habsburkové dobyli město v roce 1634 a 1636 a následujícího roku (1637) udeřila morová nákaza, která zdecimovala místní obyvatelstvo (populace vévodství klesla z 350 000 v roce 1618 na 120 000 v roce 1648). Obnova města trvala desítky let.

V roce 1688 se před branami města objevila francouzská armáda (více Devítiletá válka), ale město bylo díky diplomacii ušetřeno. Vévoda Eberhard Ludvík Württemberský přenesl sídlo rodu ze Stuttgartu do nedalekého Ludwigsburgu. Mezi lety 1718 - 1723 zde nechal vybudovat největší barokní palác v celém Německu, kterému se začalo říkat Švábské Versailles. V roce 1737 se dostává k moci vévoda Karel Evžen Württemberský a tím začíná zlatý věk města. Karel Evžen vrátil sídlo rodu z Ludwigsburgu zpátky do Stuttgartu a dal vybudovat mnoho zámků v Stuttgartu a jeho okolí: nový sídelní zámek (Neues Schloss) v 1746, zámeček Solitude v 1763, zámek Hohenheim v 1785 a vojenskou akademii Karlsschule v 1770. Doba byla spojena i s působením německého spisovatele, básníka a dramatika Friedricha Schillera, kterému byl Karel Eugen patronem. Na konci 18 století Stuttgart i přes svůj rozvoj zůstal převážně zemědělským městečkem s 20 000 obyvateli. V roce 1805 byla po bitvě u Slavkova podepsán tzv. Prešpurský mír, kterým Napoleon Bonaparte za pomoc v bojích povýšil Württemberské vévodství na království.

Království a Německé císařství[editovat | editovat zdroj]

Markplatz v roce 1881

Vilém I. Württemberský byl korunován v 1816 v pořadí druhým králem a započal v další výstavbou města. Za jeho vlády byl postaven Vilémův palác ( německy Wilhelmspalais, dnes součást stuttgartské knihovny), nová nemocnice, státní galerie a univerzita. V roce 1818 zasáhla celou Evropu katastrofální neúroda, kterou se pokusil král se svou manželkou Kateřinou Pavlovnou zmírnit sponzorováním oslav sklizně, a tak vznik jeden z nejstarších festivalů ve střední Evropě tzv. Cannstatter Volksfest.

V roce 1845 byla do Stuttgartu dovedena železnice a ve městě propukla naplno průmyslová revoluce. Díky vznikajícím továrnám se do města začali stehovat dělníci s rodinami a Stuttgart se během krátké chvíle ztrojnásobil počet obyvatel (v 1834 mělo město 35 200 obyvatel a přes 91 tisíc v roce 1871). Město se stalo sídlem průkopníků automobilového průmyslu jako Karl Benz, Gottlieb Daimler, Wilhelm Maybach a Robert Bosch. V roce 1871 došlo ke sjednocení Německa a začlenění království do nově vzniklého Německého císařství. Během První světové války došlo k dvou náletům na město s cílem na místní kasárny. Po porážce Německa ve válce proběhla v roce 1918 ve Stuttgartu Listopadová revoluce (Německo), která svrhla království a zavedla novou republiku. V roce 1920 se na krátkou dobu stal Stuttgart sídlem německé vlády, protože v Berlíně probíhal tzv. Kappův puč.

Období nacismu[editovat | editovat zdroj]

Stav budov v centru města po válce (tečkovaně zcela zničené, čárkovaně provizorně použitelné, černě plně využitelné

V roce 1933 se chopili moci v Německu nacisté, kteří zcela okleštili politickou moc Stuttgartu. Na druhou stranu průmyslu se dále dařilo. V roce 1936 byl v místní továrně podle modelu Ferdinanda Porscheho vytvořen první prototyp známého Volkswagenu Brouka. Během Křišťálové noci v listopadu 1938 byla vypálena místní synagoga a zničen židovský hřbitov. Následující rok začali být všichni židovští obyvatelé Stuttgartu posíláni ze začátku do koncentračního táboru v Dachau. V roce 1941 vzniklo místě dnešního parku Killesbergpark židovské gheto, odkud Židé putovali kromě Osvětimi i do Terezína. Během Druhé světové války bylo město cílem častého bombardování. Však ze začátku války se mohlo spolehnout na velice efektivní protiletadlovou obranu, díky která letci RAF považovali denní útok na město za jistu sebevraždu. Situace se obrátila v roce 1943, kdy spousta mužů musela odejít bojovat na Východní frontu. Do konce roku 1944 celé centrum města lehlo popelem. Celkově bylo provedeno na Stuttgart 53 náletů, které srovnaly se zemí téměř 60% budov ve městě. Dne 21. dubna 1945 obsadili město francouzské jednotky. Po válce byl z trosek vystavěn umělý kopec Birkenkopf (511 m.n.m), jako památník obyvatelům, kteří při náletech přišli o život.

Rekonstrukce a období Západního Německa[editovat | editovat zdroj]

Ruiny Nového zámku v roce 1956

Bývalé Württemberské království bylo po válce rozděleno na dvě části: jižní francouzskou a severní americkou okupační zónu. Stuttgart připadl do zóny americké stal se hlavním městem prozatímní spolkové země Württembersko-Bádensko pod americkou správou. Poválečná léta jsou spojena s obnovou zničeného města a postavou primátora města Stuttgartu Arnulfa Kletta. Tento primátor prosazoval myšlenku udělat ze Stuttgartu moderní město automobilismu, jehož koncept vycházel z funkcionalistické Athénské charty. Klett nechal pro svůj koncept města odklidit celé čtvrti trosek a zbourat i neponičené předválečné budovy. Nové budovy již nedostaly předválečný vzhled ale ve městě začal dominovat funkcionalismus. Během vládního období A. Kletta byla výrazně rozšířena městská doprava a navázána spolupráce s francouzským Štrasburkem. Německo-francouzská spolupráce se vyvíjela do té míry, že v roce 1962 francouzský prezident Charles de Gaulle zavítal do paláce v Ludwigsburgu a v roce 1965 ho následovala britská královna Alžběta II.

Vlakové nádraží v roce 1965

Při vzniku SRN v roce 1949 se Stuttgart neúspěšně ucházel po bohu Frankfurtu, Kasselu a Bonnu o post hlavního města Západního Německa. Moderní spolková země Bádensko-Württembersko byla vytvořena v roce 1952 sloučením americké a francouzské okupační zóny a Stuttgart se stal jejím hlavním městem. Populace města začala narůstat hned po válce díky příchodu vysídlených německých obyvatel z východní Evropy (převážně z Československa, Polska, Východního Pruska atd.). Jako další přišli do místních továren v rámci tzv. Hospodářského zázraku dělníci z jižní Evropy (převážně z Itálie, Portugalska, Řecka, Turecka a Jugoslávie). Těmto ekonomickým migrantům se začalo říkat Gastarbeiteři a mnozí ve Stuttgartu již zůstali. V roce 1962 dosáhl počet obyvatel 640 tisíc.

V 70. letech byl Stuttgart dějištěm jedné z nejkontroverznější události v celém Západním Německu. V místním Stammheimském vězení byli umístěni členové komunistické teroristické organizace Frakce Rudé armády. Konal se zde soud předními představiteli této organizace (Ulrike Meinhof, Andreas Baader, Gudrun Ensslin, a Jan-Carl Raspe. Všichni ve vězení nakonec v roce 1977 spáchali sebevraždu.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Nádvoří Starého hradu
Schlossplatz s Novým zámkem
Staré kancléřství

Ačkoliv bylo město během Druhé světové války těžce bombardováno, nejvýznamnější památky byly po válce zrekonstruovány. Drtivou většinu jich můžeme najít okolo náměstí Schlossplatz. Dále Stuttgart může nabídnout celou řadu architektonických skvostů i z poválečné architektury převážně v funkcionalistickém slohu. Pro znalce se ve městě nachází památka UNESCO dělnická kolonie Weissenhof z roku 1927.

Mezi zrekonstruované památky v centru města patří:

  • Stiftskirche - protestanský kostel v gotickém stylu, zrekonstruovaný po válce
  • Altes Schloss (Starý zámek) - renezanční stavba, která slouží jako muzeum
  • Alte Kanzelei (Staré kancléřství)
  • Neues Schloss (Nový hrad) - barokní palác s modernizovaným interiérem slouží pro účely vlády
  • Großes Haus stuttgartského divadla

K příkladům moderní architektury ve městě patří:

V blízkosti Stuttgartu jsou z doby krále Viléma I. postaveny paláce a zámky:

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Stuttgart bylo první město, kde jezdilo taxi. A sice to byl Daimler Victoria z roku 1897.[3]

Stuttgart je důležitým dopravním uzlem. Na zdejší hlavní nádraží zajíždějí linky ICE (Intercity-Express), je zde tramvajová doprava a také příměstské vlaky S-Bahn. Mají zde sídlo automobilky Porsche a Mercedes-Benz.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Jako ve zbytku Německa i ve Stuttgartu je nejvýznamnějším sportem fotbal. Místní klub VfB Stuttgart je pětinásobným mistrem německé Bundesligy. Poslední titul ze sezóny 2006/2007. VfB hraje své domácí zápasy v Mercedes-Benz Aréně s kapacitou 60 441 diváků. Aréna se nachází v městské části Bad Cannstatt a je častým dějištěm kvalifikačních zápasů německé reprezentace.

Druhým nejvýznamnějším sportem ve městě je házená. Tým TV Bittenfeld hrající svá domácí utkání v Scharreně ve Stuttgartu se pro vybraná utkání stěhuje do větší Porsche Arény, v níž se mimo jiné pořádalo Mistrovství světa v házené mužů 2007 a Mistrovství Evropy ve stolním tenise v roce 2009. Každý rok se v ní hraje tenisový turnaj Porsche Tennis Grand Prix.

Stuttgartský hokej zastupuje tým Stuttgart Rebels EC hrájící "Landesligu" (německá 4. liga) ve stuttgartské části Degerloch.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Stuttgart z jihovýchodu
Pohled na Stuttgart z jihovýchodu
Stuttgart v noci, ze severozápadu
Stuttgart v noci, ze severozápadu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statistisches Bundesamt Deutschland – Neue Daten zur Migration in Deutschland verfügbar [online]. Destatis.de, 20 October 2008, [cit. 2011-04-08]. [1]. (anglicky) 
  2. The Middle Ages [online]. 2008. [2]. (německy) 
  3. http://veteran.auto.cz/auta/taxi-taxi-z-historie-autodrozek-alias-taxametru/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]