Intercity-Express

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jednotka ICE 1 u obce Vaihingen (Enz), Německo.
Jednotka ICE 2 v Berlíně-Grunewaldu
ICE 3 DB
ICE 3 NS
ICT DB
ICT-D DB
Síť vlaků ICE v Německu (stav 2010).
červená Novostavby (NBS) do 300 km/h
oranžová Novostavby (NBS) do 280 km/h
modrá Rekonstruované tratě (ABS) 200 - 230 km/h
šedá ostatní do 160 km/h
Takt a rychlosti německé sítě ICE (2009)

Intercity-Express (zkráceně ICE) je označení vysokorychlostních vlaků, provozovaných společností Deutsche Bahn (DB) na území Německa a v sousedních zemích (Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Francie). Starší zápis názvu InterCityExpress se ještě používá ve Švýcarsku a Rakousku.

Jednotky ICE[editovat | editovat zdroj]

Výrobcem jednotek je konzorcium vedené firmou Deutsche Waggonbau AG a včetně Siemens AG, DUEWAG a Fiat Ferroviaria. Mimo zakázek pro německé dráhy vyrobilo vlaky rovněž pro Španělsko a dostalo objednávku z Ruska[1]Číny.


Od počátku výroby v 80. letech bylo vyvinuto několik sérií:

označení řada konstrukční rychlost [km/h] výkon [kW] rok výroby poznámka
ICE-V 410.0 - 8400 (2×4200) 1985 prototyp (InterCityExperimental)
ICE 1 401 280 9600 (2×4800) 1991 1. generace
ICE 2 402 280 4800 1996 2. generace; poloviční délka oproti ICE1 (možnost spojení dvou souprav)
ICE S 410.1 393 9600 (2×4800) 1997 prototyp
ICE 3 403-jednosystémová
406-vícesystémová
330 8000 (16×500) 2000 3. generace
ICE 3 /
Velaro E /
AVE S-103
103 350 8800 (16×550) 2007 - 2008 3. generace; v provozu na tratích RENFE
ICE 3 /
Velaro RUS
350 8800 (16×550) 3. generace; pro trať Moskva - St.Peterburg
ICE 3 /
Velaro CN /
CRH 3
350 8800 (16×550) 3. generace; pro Čínu
ICE-T 411 230 4000 (8×500) 1998 naklápěcí; 7 vozů

označení výrobce: ICT

ICE-T 415 230 3000 (4×750) 1998 naklápěcí; 5 vozů

označení výrobce: ICT

ICE-TD 605 200 2240 (4×560) 1998 naklápěcí; diesel

označení výrobce: ICT-D, ICT-VT

Síť vlaků ICE[editovat | editovat zdroj]

Síť vlaků ICE obsluhuje okolo 180 stanic. Vlaky jsou provozovány na trasách v jednohodinovém nebo dvouhodinovém taktu. Na částech tras jezdí pouze jednotlivé vlaky mimo takt. Z 130 stanic ICE v Německu je okolo 80 stanic obsluhováno alespoň ve dvouhodinovém taktu, z 50 stanic v zahraničí je takto obsluhováno okolo 15 stanic. Na některých tratí je z důvodů překrývání více tras ICE dosahováno půlhodinového taktu (NorimberkMnichov, Kolín nad RýnemFrankfurt nad Mohanem, GöttingenKasselFulda).

Oproti jiným vysokorychlostním systémům v Evropě i mimo ni je systém ICE s průměrnou vzdáleností mezi stanicemi 70 km výjimečný. Vyplývá to z polycentrické struktury rozmístění velkých sídel v Německu, které nemá jedno velké centrum jako jsou např. Paříž, Madrid nebo Tokio. Z tohoto pohledu je také kritizována nevyváženost tras systému: malá města jako Horb na Neckaru a Rottweil (cca 26.000 obyvatel), Montabaur (12.500 obyvatel), Oldenburg v Holštýnsku (9.700 obyvatel) patří k nejmenším městům obsluhovaným pravidelně systémem ICE. Naopak existují velká města jako Mönchengladbach (262.000 obyvatel) nebo Chemnitz (245.000 obyvatel), která jsou obsluhována pouze vlaky InterCity.

Vedení nových tratí a výstavba stanic na nich jsou často předmětem sporů. Např. v rámci projektování trati Rhein/Main – Rhein/Neckar se vede dlouholetý spor o to zda má být Mannheimské hlavní nádraží přímo napojeno na tuto trať nebo má město obcházet a provoz v úseku StuttgartFrankfurt nad Mohanem tak být provozován bez zastavení.

Vysokorychlostní doprava (s rychlostmi nad 200 km/h včetně) může v Německu využívat mnoho tratí. Vedle rekonstruovaných tratí, které jsou na rychlost 200 km/h rekonstruovány již od 60. let, bylo od roku 1991 uvedeno do provozu pět nově vystavěných vysokorychlostních tratí pro rychlosti 250–300 km/h, další jsou stavěny nebo plánovány. Vedle vysokorychlostních tratí využívají vlaky ICE i běžnou železniční síť pro rychlosti do 160 km/h. Nejdelší úseky s nejnižší rychlostí, které jsou vlaky ICE pravidelně pojížděny jsou stoupání u Geislingeru (70 km/h na 7 km), na Frankenwaldbahn (12 km 70 km/h, pro vozy s naklápěcí technikou 80–110 km/h) a úseky tunelů Schwarzkopftunnel (70 km/h). Dokončením plánovaných úseků budou odstraněny mezery v německé vysokorychlostní síti.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Velaro Siemens Velaro RUS - zdroj: Siemens AG, srpen 2006 (en)
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu


 
Naklápěcí vlaky ≥ 200 km/h

310 SŽ (SL) | 390 Virgin (UK) | 490 RENFE (E) | 680 ČD (CZ / SK / A) | 4000 CP (PT) | Acela (US) | ETR 401 (I) | ETR 450 (I) | ETR 460 (F / I) | ETR 470 (I / CH) | ETR 480 (I) | ETR 600 (I) | ETR 610 (CH / I) | ICE-T (D / CH / A)  | ICE-TD (D / DK / CH / A)  | Krengetog (NO) | RABDe 500 (CH) | S-120 (E) | Sm3-S220 (FI) | Talgo (E / PT / F / CH / I / D / US / CA / KZ) | X2000 (SV / DK / NO)