Fulda

Fulda
	Pěší zóna Marktstraße s farním kostelem sv. Blažeje
	; znak
Poloha
Souřadnice	50°33′3″ s. š., 9°40′31″ v. d.
Nadmořská výška	261 m n. m.
Stát	Německo
Spolková země	Hesensko
Vládní obvod	Kassel
Zemský okres	Fulda
	Fulda
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	104,5 km²
Počet obyvatel	69 968 (2022)
Hustota zalidnění	669,6 obyv./km²
Správa
Starosta	Dr. Heiko Wingenfeld (CDU) od 2021
Vznik	12. století
Oficiální web	www.fulda.de
Adresa obecního úřadu	Schlossstraße 1 36037 Fulda
Telefonní předvolba	0661
PSČ	36037, 36039, 36041, 36043
Označení vozidel	FD
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fulda je starobylé a významné německé město, deváté největší město v Hesensku, sídlo římskokatolické diecéze a tradiční církevní metropole. Městem protéká stejnojmenná řeka. Ve městě žije přibližně 70 tisíc^[1] obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Sousední obce: Petersberg, Künzell, Eichenzell, Großenlüder, Hünfeld, Neuhof a Schlitz.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Při antických římských silnicích Via Regia a Antsantvia měli již v 6. století dvůr franští králové rodu Merovejské dynastie, který kolem roku 700 vyvrátili při svém vpádu Sasové. Na výzvu papeže Řehoře II. sem přišel křesťanský misionář Svatý Bonifác. Jeho žák, benediktinský mnich Sturmius sem přivedl mnichy z Hersfeldu a roku 744 založili benediktinský klášter, jehož prvním opatem byl právě Sturmius. Klášter se za císaře Karla Velikého stal významným centrem vzdělání a písemnictví. Byly zde sepsány Fuldské anály. Roku 1019 císař Jindřich II. Fuldě udělil právo trhů, cla a ražby mincí. Roku 1114 byla Fulda prohlášena městem. Za knížete-opata Jindřicha V. z Diez-Weilnau (1288–1313) byl v letech 1294 až 1312 postaven opatský hrad. V 17. století byl po úpravách za knížete-opata Johanna Friedricha von Schwalbach přestavěn na současný barokní palác.

K prvním větším sporům mezi městem a klášterem došlo za zmíněného opata Jindřicha V. (před rokem 1320), který dal postavit druhý hrad mimo klášter. Měšťané za pomoci vrchního fojta, hraběte Johanna von Ziegenhain vpadli do obou opatských hradů a vyplenili je. Císař Ludvík Bavor pak vůdce měšťanů dal popravit a škody musely být napraveny přestavbou hradu. Další napětí mezi městem a klášterem propuklo v období reformace, ve středoněmeckém selském povstání, kdy se měšťané spojili se sedláky a vytáhli proti císařskému klášteru o Velikonocích 1525. Povstání bylo v květnu téhož roku potlačeno armádou hesenského lankraběte Filipa I. Dále město patřilo až do roku 1803 k hesenskému knížectví. Po jeho zrušení se na krátko stalo hlavním městem malého knížectví Nassau-Orange-Fulda pod vládou budoucího nizozemského krále Viléma I. a v roce 1806 přešlo pod francouzskou nadvládu do velkovévodství Berg, v roce 1810 do Frankfurtského velkovévodství, 1815 do Hesenského kurfiřtství a 1866 do Pruského království, s nímž se v roce 1871 stalo součástí Německé říše.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Město má od konce 19. století průmyslovou tradici. V roce 1900 zde byla založena firma na pneumatiky FULDA. V roce 1948 založil Moritz Kurt Juchheim společnost M. K. JUCHHEIM, známou pod jménem Jumo, na výrobu skleněných a skleněných kontaktních teploměrů. V současnosti působí několik průmyslových závodů: největší Fulda Reifen vyrábí komponenty do železničních vagónů a vozů, menší jsou závody strojírenské, elektrotechnické, textilní, gumárenské a chemické. Významný podíl má turistický ruch.

Politika[editovat | editovat zdroj]

V katolicky orientované Fuldě byla v období druhého císařství a během Výmarské republiky vedoucí stranou strana Zentrum. Po válce se zde nejsilněji etablovala strana CDU. Nejznámějším poválečným politikem Fuldy je Alfred Dregger, který byl starostou Fuldy 24 let a 26 let poslancem v Německém spolkovém sněmu. Magistrát má 11 radních, z toho připadá 7 křesel straně CDU, 3 křesla straně SPD a 1 křeslo straně Spojenectví 90/Zelení.

Starostové města Fuldy[editovat | editovat zdroj]

jméno	od	do
Anton Thomas	1805	1835
Daniel Mackenrodt	1835	1859
Ignaz Weißmüller	1859	1862
Franz Rang	1862	1893
Dr. Georg Antoni	1894	1930
Dr. Franz Danzebrink	1930	1945
Erich Schmidt (dosazen po válce Američany)	1945	1946
Dr. Cuno Raabe (CDU)	1946	1956
Dr. Alfred Dregger (CDU)	1956	1970
Dr. Wolfgang Hamberger (CDU)	1970	1998
Dr. Alois Rhiel (CDU)	1998	2003
Gerhard Möller (CDU)	2003	2017

Památky[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Michaela – původem předrománský, situovaný na opevněném návrší Michaelsburg
Klášter benediktinů Michaelsberg, raně středověkého původu, nynější stavby z let 1758–1765
Dóm sv. Salvátora (Krista Spasitele) a sv. Šebestiána, bývalý opatský kostel benediktinů, má předrománské základy a kryptu, hrob sv. Bonifáce je umístěn v menze hlavního oltáře; dvouvěžovou trojlodní barokní stavbu s kupolí v křížení projektoval Johann Dientzenhofer pro biskupa Adalberta von Schleiffras
Klášter benediktinek Santa Maria, Frauenberg, raně barokní, založen roku 1623
Farní kostel sv. Blažeje (St. Blasiuskirche)
Kostel sv. Ondřeje (St. Andreaskirche)
bývalý zámek Johannesberg – počátkem 14. století vznikla tvrz, trojkřídlou barokní budovu biskupské rezidence upravil Johann Dientzenhofer a dal si ji vystavět biskup Adalbert von Schleiffras
stará radnice – hrázděná stavba, zděná část z roku 1513

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou dvě desítky muzeí. K nejvýznamnějším patří sbírky diecézního muzea.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Město má 1200 letou tradici kultury a vzdělání. U zrodu první klášterní školy s klášterní knihovnou benediktinů stál Rabanus Maurus, který zde napsal svou encyklopedii. První univerzitu roku 1734 založil Adolf von Dalberg. Školskou reformu provedl roku 1775 biskup Heinrich von Bibra. V současnosti nese univerzita titul Hochschule, je spojena se Zemskou hesenskou knihovnou; tradičně vyniká její teologická fakulta a kněžský seminář.

Slavnosti[editovat | editovat zdroj]

Karneval karnevalů

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Fulda leží na trase vysokorychlostní železniční trati Würzburg–Hannover a zastavují zde vlaky ICE. V blízkosti města je křižovatka dálnice A7 s dálnicí A66.