Vysokorychlostní vlak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Japonsko: Šinkansen série E5
Francie: AGV
ETR 500 „Frecciarossa“ Italských drah v Miláně
Jižní Korea: KTX „Sancheon“
Čína: CRH3 odvozený od Siemens Velaro

Vysokorychlostní vlak je vlak jehož konstrukce mu umožňuje dosahovat rychlostí nejméně 250 km/h, je prioritně určen pro provoz na vysokorychlostní trati. Zpravidla se může pohybovat po konvenčních tratích (tedy tam, kde poloměr směrového oblouku je nejméně 150 m). Výjimku tvoří nekonvenční systémy (Maglev, opuštěný Aérotrain), nebo rozdílný rozchod (Japonsko, částečně Španělsko).

Směrnice evropského parlamentu a rady 2008/57/ES o interoperabilitě železničního systému ve Společenství pracuje s definicí:
Transevropský vysokorychlostní železniční systém zahrnuje vozidla určená pro provoz:

  • buď rychlostí alespoň 250 km/h na zvláště vybudovaných vysokorychlostních tratích a za vhodných okolností umožňující provoz rychlostí vyšší než 300 km/h,
  • nebo rychlostí přibližně 200 km/h na tratích modernizovaných, pokud je to slučitelné s úrovněmi výkonnosti na těchto tratích.
  • dále vozidla zkonstruovaná pro provoz s maximální rychlostí nižší než 200 km/h, jež budou pravděpodobně provozována na celé transevropské vysokorychlostní síti nebo její části tam, kde jsou slučitelné s výkonnostními úrovněmi této sítě.[1]

Vysokorychlostní vlaky (systémy) podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Francie – V sedmdesátých letech byl testován prototyp TGV 001, poháněný plynovou turbínou. Na něj přímo navázaly elektrické soupravy TGV (Train a Grande Vitesse). Ty jsou dnes stěžejní částí vozového parku SNCF a držitelem světového rychlostního rekordu kolejového adhezního vozidla (574,8 km/h). Některé řady jsou vyráběny speciálně pro nadnárodní společnosti (Eurostar, Thalys). Začíná provoz nejnovějšího AGV. Jezdí sem už i vlaky ICE z Německa, v nejbližších letech také ETR 500 z Itálie a AVE ze Španělska.

Německo – Vysokorychlostní dopravu zajišťují jednotky ICE (Intercity-Express). Experimentovalo se s naklápěcími a dieselovými jednotkami. Ty se však neosvědčily. Ze sousedních zemí mohou do Německa jezdit rovněž vlaky Cisalpino a Thalys. Jezdí sem už i vlaky TGV z Francie. V Emslandu je vyvíjen nekonvenční Transrapid na magnetické bázi, v Německu však ekonomicky neuspěl.

Itálie – Italská společnost Trenitalia provozuje převážně naklápěcí soupravy s označením Eurostar Italia (na hlavních tratích ETR 500). Rovněž jsou odsud vypravovány vlaky Cisalpino. Do Milána jezdí TGV z Francie. Společnost Nuovo Transporto Viaggatori začala v dubnu 2012 s provozem 25 jednotek AGV pod názvem Italo.[2][3]

Španělsko – Viz AVE, Euromed, Alaris, Talgo. Nově však Španělé nakoupili jednotky ICE 3, označován jako Velaro E. Překážku pro jízdu většiny vysokorychlostních vlaků na běžných tratích představuje široký rozchod (1 668 mm) těchto tratí. Měnitelný rozchod mají jenom (téměř všechny) soupravy Talgo.

Spojené království – Vedle vlaků Eurostar, které svou jízdu z Francie a Belgie končí v Londýně, je možné vidět naklápěcí soupravy společnosti Virgin Trains Class 390 nebo InterCity 225 provozované společností GNER.

Rusko – Na trati MoskvaPetrohrad jezdí ruské vysokorychlostní vlaky Sapsan až 250 km/h. Na trati Moskva - Nižnij Novgorod jezdí rychlovlaky Talgo 250 - Striž.

Asie[editovat | editovat zdroj]

JaponskoŠinkansen začal v šedesátých letech psát historii vysokorychlostní dopravy. Dodnes je japonský železniční systém velmi vysoce ceněn. Vlaky mají standardní rozchod (na rozdíl od konvenčních tratí, které mají rozchod 1 067 mm), proto se mohou pohybovat pouze po vysokorychlostních tratích.

Čína – Zde se vysokorychlostní vlaky dlouho nevyráběly, přesto Čína patří mezi průkopníky. V roce 2002 byla v Šanghaji poprvé zahájena doprava Maglevu, viz Maglev v Šanghaji. Dále byla 26. prosince 2009 v Číně otevřena 968 km dlouhá vysokorychlostní trať Wu-chan – Kanton s maximální rychlostí 350 km/h. Jedná se tak o nejrychlejší železniční spojení v komerčním provozu na světě, neboť cestovní rychlost vlaku je 313 km/h (nejbližším konkurentem je Francie s nejvyšší cestovní rychlostí 272 km/h v úseku Lorraine – Champagne).[4] Jezdí zde jednotky CRH3 (odvozené od Siemens Velaro) a CHR2 (odvozené od Kawasaki Šinkansen série E2-1000). Čína má také nejrozsáhlejší vysokorychlostní síť na světě, která rychle roste[5][6] a podobně roste počet a parametry jednotek jednotlivých řad CRH (1, 2, 3, 5, 6, 380). Řady 380 mají homologaci na 380 km/h. Jedna z nich je držitelem světového rekordu neupravených jednotek (viz níže).

Jižní Korea – Pro vysokorychlostní tratě na Korejském poloostrově vyrábí francouzský Alstom (výrobce TGV) jednotky KTX, jež vynikají svou délkou a dosahují cestovních rychlostí okolo 300 km/h.

Uzbekistán – První částečně vysokorychlostní trať ve střední Asii spojuje uzbecká města Taškent a Samarkand.

Severní Amerika[editovat | editovat zdroj]

USA – Především plány. V současné době dosáhne Acela Express jedoucí po trati Severovýchodního koridoru (z Bostonu přes New York, Philadelphii a Baltimore do Washingtonu D. C.) na dvou krátkých úsecích 240 km/h, průměrná rychlost je však pouze 109 km/h.

Kanada – Pouze plány. Výrobcem bude pravděpodobně Bombardier.

Nejvyšší rychlosti dosažené vysokorychlostními vlaky[editovat | editovat zdroj]

V tomto přehledu jsou uváděny i vlaky s magnetickým pohonem, nejsou zde ale jiná kolejnicová nebo magnetická zařízení (katapulty).

(Pro srovnání: 1938 – Spojené královstvíparní lokomotiva LNER A4 Mallard – 203 km/h)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství [online]. 2008-06-17, [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.  
  2. HINČICA, Vít. Italo [online]. k-report.net, 2012-02-19, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online.  
  3. V Itálii zahájil provoz soukromý dopravce rychlovlaků NTV [online]. Finanční noviny, 2012-04-20, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online.  
  4. BENT, Mike. Hexie Hao Overview. Railvolution. 2009, čís. 6, s. 22–25.  
  5. a b Čína se chvástá: obyčejný osobní vlak jel rekordních 486 km v hodině [online]. lidovky.cz, 2010-12-03, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online.  
  6. a b c China hits 486 km/h in high speed trials [online]. Railway Gazette International, 2010-12-03, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  7. 130 years of passenger traffic with Siemens [online]. siemens.com, 2011-09-30, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  8. JELEN, Jiří; SELLNER, Karel. Svět rychlých kolejí. Praha : NADATUR spol. s r.o., 1996. 163 s. ISBN 80-85884-76-3. Kapitola Boj pokračuje.  
  9. Rekordy TGV [online]. parostroj.net, rev. 1999-06-28, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online.  
  10. Wuhan – Guangzhou line opens at 380 km/h [online]. Railway Gazette International, 2010-12-04, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online. ((anglicky)) 
  11. ČT24. Čínský osobní vlak zajel rekord – 486 km za hodinu [online]. Česká televize, 2010-12-03, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online.  
  12. J., Filip; VINŠ, Matouš. Vysokorychlostní boom v Číně – současnost a výhledy [online]. ŽelPage.cz, 2011-02-07, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online.  
  13. China high-speed rail zooms past old record at 487 km per hour [online]. Ocean Shipping Communication China, 2011-01-18, [cit. 2013-07-25]. Dostupné online. ((anglicky)) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

dále:

  • Turbotrainturbínový pohon, předchůdce TGV. Od roku 2005 mimo provoz.
  • Aérotrain – Nekonvenční vysokorychlostní vlak – vznášedlo. Opuštěný francouzský experiment.
  • Maglev – Nekonvenční vysokorychlostní vlak – magnetická levitace.
  • Transrapid – Nekonvenční vysokorychlostní vlak – magnetická levitace v německé variantě
  • Trans Europ Express (TEE) – Někdejší síť rychlých vlaků v Evropě, označované také jako vysokorychlostní, předchůdce EuroCity

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]