Eurostar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eurostar
Logo
Logo
Eurostar at St Pancras Jan 2008.jpg
Základní údaje
Právní forma podnik
Datum založení 14. listopadu 1994
Adresa sídla Londýn, Spojené království
Charakteristika firmy
Majitel Eurostar International Limited
Identifikátory
Oficiální web eurostar.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Síť vlaků Eurostar

Eurostar je mezinárodní železniční dopravce zajišťující spojení vysokorychlostními vlaky mezi Spojeným královstvím, Francií, Belgií a Nizozemskem. Společnost zahájila provoz v roce 1994 při příležitosti otevření železničního tunelu pod Lamanšským průlivem - Eurotunelu, který vlaky Eurostar při své cestě mezi Londýnem a kontinentální Evropou využívají.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Základem pro vznik Eurostaru bylo rozhodnutí, že Eurotunel budou kromě kyvadlových vlaků FolkestoneCalais přepravujících osobní automobily, nákladní automobily a autobusy využívat také osobní a nákladní vlaky spojující vzdálenější místa. Společnosti British Rail a SNCF tak uzavřely s Eurotunnelem smlouvu, že pro tento účel využijí polovinu kapacity tunelu. V roce 1987 zřídila Británie, Francie a Belgie mezinárodní projektovou skupinu, která měla vybrat vhodný typ vysokorychlostní vlakové soupravy. Díky zkušenostem s provozem vlaků TGV byla vybrána francouzská technologie, která později posloužila jako základ pro nové vlaky. Na konci roku 1989 bylo u francouzské společnosti Alstom objednáno celkem 38 vlakových souprav. První zkušební vlak Eurostar projel tunelem z Francie do Velké Británie v polovině června roku 1993.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Vlaky Eurostar začaly z londýnské stanice Waterloo do Paříže a Bruselu pravidelně jezdit 14. listopadu 1994. Jízdní doba byla 2:35 h do Paříže a 2:20 h do Bruselu. V září 2007 byl dokončen 2. úsek nové vysokorychlostní tratě mezi Londýnem a Eurotunelem (High Speed 1, dříve Channel Tunnel Rail Link), čímž byla jízdní doba zkrácena o 20 minut. Ve stejném roce přestaly vlaky Eurostar využívat nádraží Waterloo a přesunuly se na zmodernizované londýnské nádraží St Pancras International.

Mezi pravidelné destinace se postupem času zařadily stanice Calais, Lille a Marne-la-Vallée (Disneyland Paris), některá města v jižní Francii (Lyon, Avignon a Marseille), letoviska ve francouzských Alpách (Moûtiers, Aime-la-Plagne a Bourg-Saint-Maurice) a v dubnu 2018 také Antverpy, Rotterdam a Amsterdam.[1] Na území Spojeného království vybrané vlaky obsluhují také stanice Ebbsfleet a Ashford.

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

Class 373, Eurostar e300 nebo TGV TMST[editovat | editovat zdroj]

Jenotka 373 na francouzské LGV Nord

První generaci vlaků Eurostar vyráběla francouzská společnost Alstom v letech 1992-1996. Tyto tří nebo čtyřsystémové jednotky vychází z TGV a jsou s ohledem na bezpečnostní opatření související s provozem v Eurotunelu sestaveny z dvou půlvlaků: každý z nich je tvořen čtyřnápravovým hnacím (čelním) vozem a sedmi nebo devítivozovou soupravou osobních vozů s Jakobsovými podvozky a s jedním hnacím podvozkem na straně hnacího vozu. Díky tomuto uspořádání je možné v případě potřeby jednotku rozpůlit a pokračovat v jízdě s polovinou vlaku. Vyrobeno bylo celkem 38 jednotek, z toho 31 s osmnácti vloženými vozy pro mezinárodní dopravu mezi Spojeným královstvím, Francií a Belgií a 7 s čtrnácti vloženými vozy pro vnitrostátní dopravu na území Velké Británie.

Class 374, Eurostar e320[editovat | editovat zdroj]

V letech 2011-2018 vyrobila společnost Siemens pro Eurostar 17 šestnáctivozových jednotek Velaro. Jednotky byly odvozeny od vlaků ICE 3 provozovaných Deutsche bahn a jsou stejně jako řada 373 sestaveny z dvou půlvlaků, v tomto případě osmivozových. Jednotky jsou čtyřsystémové a disponují distribuovaným pohonem - osm vozů má hnací a osm bězné nápravy.

Řada Vyrobeno ks Počet vozů Kapacita Délka jednotky Maximální rychlost Výkon Trakční soustavy Roky výroby Trasy
Class 373/1

Eurostar e300

31 18 (+2 hnací) 750 sedadel 387 metrů 300 km/h

160 km/h v Eurotunelu

a při napájení třetí

kolejnicí

12,2 MV (25 kV)

5,7 MV (3000 V)

3,4 MV (750 V)

25 kV 50 Hz AC

3000 V DC

1500 V DC (poze 5 upravených jednotek)

750 V DC (napájení z třetí kolejnice)

1992-1996 Londýn - Paříž

Londýn - Brusel

Londýn - Marne-la-Vallée

Londýn - Bourg-Saint-Maurice

Londýn - Marseille

Class 373/2 7 14 (+2 hnací) 558 sedadel 312 metrů 25 kV 50 Hz AC

3000 V DC

750 V DC (napájení z třetí kolejnice)

1992-1996 v provozu u SNCF
Class 374

Eurostar e320

17 16 902 sedadel 390 metrů 320 km/h

160 km/h v Eurotunelu

16 MV 25 kV 50 Hz AC

15 kV 16,7 Hz AC

3000 V DC

1500 V DC

2011-2018 Londýn - Paříž

Londýn - Brusel

Londýn - Amsterdam

Plánovaná fůze s Thalys[editovat | editovat zdroj]

Eurostar a Thalys odtajnili v úroru 2018 svůj plán na spojení v jednu organizaci, která by nesla název Green Speed. Cilem projektu je zvýšení konkurenceschopnosti vůči letadlům, podpora ekologické železniční dopravy a snížení nákladů na údržbu. Do roku 2030 plánuje Green Speed přepravovat 30 milionů cestujících ročně.[2]

Kolaps provozu v prosinci 2009[editovat | editovat zdroj]

Vlna mrazů v prosinci 2009 způsobila kolaps železniční dopravy v tunelu pod Lamanšským průlivem v důsledku přerušení provozu vlaků Eurostar. Postiženy byly desítky tisíc cestujících. Noc z 19. na 20. prosince 2009 strávilo v tunelu v porouchaných vlacích přes dva tisíce cestujících. Příčinou problémů byl sníh a výrazný rozdíl mezi teplotou v tunelu a mimo něj. Pascal Sainson z firmy Groupe Eurotunnel S.A. uvedl, že se sníh dostával do ventilačních systémů a v tunelu po roztátí zkratoval elektrický systém motorů jednotek.[3]

Někteří lidé byli nucení čekat přes 15 hodin zavřeni ve vlacích v zimě, bez informací, bez vody, bez jídla, bez funkční klimatizace a toalet. Francouzský europoslanec Dominique Baudis uvedl, že z porouchaných vlaků museli cestující vystupovat jedinými dveřmi ve skupinách po deseti do únikového tunelu. Poté byli odváženi druhou tunelovou rourou soupravami pro přepravu automobilů.[4] Ve Folkestonu na britské straně tunelu čekali ještě hodinu, než mohli ze soupravy vystoupit.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eurostar na anglické Wikipedii.

  1. Zdopravy.cz [online]. 2020-02-04 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (česky) 
  2. Zdopravy.cz [online]. 2019-09-27 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Železniční provoz pod kanálem La Manche je dále přerušen
  4. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000101219-udalosti/obsah/96151-drama-pod-kanalem-la-manche/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]