Eurostar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eurostar
Logo
Logo
Eurostar at St Pancras Jan 2008.jpg
Právní forma podnik
Datum založení 14. listopadu 1994
Sídlo Londýn
Majitel Eurostar International Limited
Oficiální web eurostar.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eurostar je nadnárodní železniční dopravce poskytující spojení mezi Londýnem, Paříží, Bruselem a od dubna 2018 i Amsterdamem[1]. Pro svoje vlákové spojení s kontinentální Evropou používá vlakové soupravy 4. generace TGV (někdy označované jako Class 373 nebo TMST- TransManche Super Train), které na své cestě využívají tunel pod Lamanšským průlivem - Eurotunel (Channel Tunnel). V letních měsících jsou vlaky jednou týdně vypravovány do Avignonu a v zimě dvakrát týdně do lyžařských středisek Bourg-Saint-Maurice, La Plagne a Moûtiers.

Jízdní doba TGV Eurostar byla původně 2:35 h do Paříže a 2:20 h do Bruselu. V září 2007 byl dokončen 1. úsek nové vysokorychlostní tratě mezi Londýnem a Ebbsfleetem (High Speed 1, dříve Channel Tunnel Rail Link) čímž byla jízdní doba zkrácena o 20 minut. Dříve vyjížděly vlaky Eurostar ze stanice Waterloo, v současnosti je jejich cílovou stanicí nádraží St. Pancras. Jednotky jsou ve vlastnictví společnosti Eurostar (11 ks + 7 ks 14-vozových pro vnitrostátní provoz), francouzských drah SNCF (16 ks, z toho 6 ks upravených i pro napájení 1,5 kV ss) a belgických drah SNCB/NMBS (4 ks). Jednotky jsou tvořeny dvěma čtyřnápravovými hnacími vozidly a dvěma osmivozovými soupravami osobních vozů vybavenými Jakobsovými podvozky, vždy s jedním hnacím podvozkem na straně hnacího vozidla. Toto uspořádání je zvoleno z bezpečnostních důvodů, v případě potřeby je možné jednotku uprostřed rozpojit a odjet samostatně.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • číselné označení: 30xx Eurostar (UK), TGV 31xx SNCB, 32xx SNCF
  • hmotnost 752 t
  • délka 394 m
  • počet vozů 18
  • kapacita původně 206 cestujících v 1. třídě, 560 ve 2. třídě, nyní 206 / 544
  • maximální rychlost 300 km/h, v tunelu pod Lamanšským průlivem a při napájení třetí kolejnicí 160 km/h
  • napájecí systém 750 Vss (třetí kolejnice), 3 kV ss, 25 kV 50 Hz, 1,5 kV ss
  • výkon na uvedených systémech 3,4 MW, 5,7 MW, 12,2 MW
  • počet trakčních asynchronních motorů 12

Kolaps provozu v prosinci 2009[editovat | editovat zdroj]

Vlna mrazů v prosinci 2009 způsobila kolaps železniční dopravy v tunelu pod Lamanšským průlivem v důsledku přerušení provozu vlaků Eurostar. Postiženy byly desítky tisíc cestujících. Noc z 19. na 20. prosince 2009 strávilo v tunelu v porouchaných vlacích přes dva tisíce cestujících. Příčinou problémů byl sníh a výrazný rozdíl mezi teplotou v tunelu a mimo něj. Pascal Sainson z firmy Groupe Eurotunnel S.A. uvedl, že se sníh dostával do ventilačních systémů a v tunelu po roztátí zkratoval elektrický systém motorů jednotek.[2]

Někteří lidé byli nucení čekat přes 15 hodin zavřeni ve vlacích v zimě, bez informací, bez vody, bez jídla, bez funkční klimatizace a toalet. Francouzský europoslanec Dominique Baudis uvedl, že z porouchaných vlaků museli cestující vystupovat jedinými dveřmi ve skupinách po deseti do únikového tunelu. Poté byli odváženi druhou tunelovou rourou soupravami pro přepravu automobilů.[3] Ve Folkestonu na britské straně tunelu čekali ještě hodinu, než mohli ze soupravy vystoupit.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eurostar na slovenské Wikipedii a Eurostar na anglické Wikipedii.

  1. http://zdopravy.cz/eurostar-expanduje-zacne-jezdit-s-primymi-vlaky-mezi-londynem-a-amsterdamem-7643/
  2. a b Železniční provoz pod kanálem La Manche je dále přerušen
  3. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000101219-udalosti/obsah/96151-drama-pod-kanalem-la-manche/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]