Jakobsův podvozek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jakobsův podvozek
Schematické porovnání Jakobsova podvozku (nahoře) s konvenčním uspořádáním podvozků (dole)

Jakobsův podvozek je železniční podvozek, který je společný dvěma sousedícím vozidlovým skříním. Zkonstruoval jej a v roce 1901 představil tehdejší ředitel vagónky Rastatt, pozdější předseda sdružení německých vagónek Wilhelm Jakobs. Na tento podvozek obdržel 10. dubna 1901 říšský patent č. 135392.[1]

Vozidlová skříň se skládá ze dvou nebo více dílů. Mezi sousedními dvěma díly se nachází jeden společný podvozek, na kterém oba díly spočívají.[2] Koncové díly jsou potom opatřeny podle potřeby a zatížení podvozkem nebo samostatným dvojkolím. Takto lze sestavovat prakticky libovolně dlouhé soupravy. Výhodou použití Jakobsových podvozků je snížení hmotnosti vozidel ušetřením hmotnosti jednoho podvozku a větší bezpečnost v případě vykolejení, kdy spojené vozy méně vybočují z osy koleje. To se ukázalo v případě vykolejení TGV a ICE ve vysoké rychlosti. Nevýhodou je nemožnost rozpojení vozidel v běžném provozu.

Jakobsův podvozek používají vlaky TGV, některé další moderní motorové a elektrické jednotky, článkové tramvaje a také některé nákladní kontejnerové vozy. Jednonápravovými podvozky Jakobsova uspořádání jsou opatřeny vlaky Talgo.

Schema vpravo znázorňuje symetrické, shodné uložení obou vozových skříní na Jakobsově podvozku, který k tomu musí být speciálně navržen. Jinou možností je použití standardního podvozku, na kterém je uložena jedna ze skříní a druhá spočívá pomocí kloubu na ní.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOTÁL, Petr. Podvozek Jacobs. Plzeň, 2011 [cit. 2020-02-27]. 65 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta strojní. Vedoucí práce Petr Heller. Dostupné online.
  2. Bogie designs [online]. Skf.com, 2012 [cit. 2020-02-27]. S. 26. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]