Eurotunel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eurotunel
Course Channeltunnel en.svg
Mapa Eurotunelu
Základní údaje
 Stát:  Spojené království Velká Británie,
Francie Francie 
zeměpisné souřadnice:

51°1′ s. š., 1°26′ v. d.

 Místo:  Lamanšský průliv 
 Provozovatel:  Eurotunnel, Eurostar, DB Schenker Rail 
 1. portál:  Folkestone, Kent, Anglie,
Velká Británie 
 2. portál:  Coquelles, Pas-de-Calais, Francie 
 Provozní délka:  50,45 km
 Rozchod kolejí:  1435 mm (normální rozchod) 
 Počet dopr. tubusů:   2
 Počet kolejí v tubusu:   1
 Maximální rychlost:   160 km/h
Výstavba
 Zahájení stavby:  1988
 Dokončení:  6. května 1994
 Otevření:  14. listopadu 1994
Technická data
Lokalizace
Eurotunel na anglické straně.

Eurotunel (anglicky Channel Tunnel) je v češtině používaný výraz pro podmořský tunel pod Lamanšským průlivem, vedoucí mezi anglickým Folkestone a francouzským Calais, který je dlouhý přes 50 km. Tunel umožňuje od 14. listopadu 1994 přímé železniční spojení mezi Londýnem a kontinentální Evropou a je provozován společností Eurotunnel. Celý projekt byl zorganizován a samozřejmě i taky financován společností Eurotunnel Group a má hodnotu 5,5 miliard USD, přičemž ročně vydělává v cca kolem 50 - 60 milionů USD.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plány spojit Anglii a Francii tunelem jsou staré již několik set let. Patřily ale vždy do skupin velmi odvážných až bláznivých plánů, kterými chtěli lidé v minulosti upoutat pozornost. V 80. letech však byl projekt vzat seriózně, založena byla společnost Eurotunnel a začalo se kopat. Z bezpečnostních důvodů se rozhodlo, že bude tunel železniční. Byly vyraženy dva provozní tunely a mezi nimi jeden servisní. Otevření tunelu pro veřejnou dopravu v roce 1994 se zúčastnila královna Alžběta II. a francouzský prezident François Mitterrand. Přestože tunel zachvátil požár, který jeho pověst poškodil, zůstává stále velmi důležitým dopravním prostředkem mezi kdysi znepřátelenými zeměmi.

Dne 3. srpna 2006 společnost provozující Eurotunel vyhlásila bankrot a požádala o ochranu před věřiteli, vzhledem k tomu že zisky tunelu nepokrývají splácení dluhů za jeho stavbu. O přibližně půl roku později 15. ledna 2007 schválil francouzský soud restrukturalizaci firmy, což se setkalo s nevolí britských věřitelů. [1]

Za zmínku také stojí, že lokomotivy vhodné na tento tunel byly zkoušeny na českém Železničním zkušebním okruhu Cerhenice.[zdroj?]

Spojení[editovat | editovat zdroj]

Nákladní doprava je provozována vlaky SNCF a EWS, z francouzské strany vede vysokorychlostní trať LGV Nord napojující se na francouzskou železniční síť. Na britské straně byla roku 2010 dokončena vysokorychlostní trať pod označením High Speed 1 (původně Channel Tunnel Rail Link). Rychlovlaky Eurostar už nemusí být napájeny ze 3. kolejnice, na celé jeho trase je povolena rychlost 300 km/h, vyjma Eurotunelu a městských oblastí. Osobní vlaky ukončily svůj provoz na nádraží Londýn - Waterloo, neboť nyní zajíždějí na nově zrekonstruované nádraží Londýn - St. Pancras. Osobní vlaky jsou vedeny jednotkami Eurostar. V pobřežních městech Folkestone a Calais se nacházejí velké terminály, umožňující naložit do nákladních vagónů automobily.

Tunel je dlouhý 50 km, z toho 38 km je pod mořským dnem. Průměrná hloubka je 45 m pode dnem moře. Od dokončení Gotthardského tunelu v červnu 2016 je Eurotunel třetím nejdelším železničním tunelem na světě, po zmíněném švýcarském Gotthardském tunelu (57 km) a japonském tunelu Seikan (54 km).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Soud dal Eurotunnelu druhou šanci. Aktuálně.cz [online]. 2007-01-15 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]