Richard von Weizsäcker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Richard von Weizsäcker
Bundesarchiv Bild 146-1991-039-11, Richard v. Weizsäcker.jpg

6. prezident Spolkové republiky Německo
Ve funkci:
1984 – 1994
Předchůdce Karl Carstens
Nástupce Roman Herzog
Stranická příslušnost
Členství Křesťanskodemokratická unie (od 1954)

Narození 15. dubna 1920
Neues Schloss (Stuttgart)
Úmrtí 31. ledna 2015 (ve věku 94 let)
Berlín, NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbení Waldfriedhof Dahlem
Choť Marianne von Weizsäcker (od 1953)
Rodiče Ernst von Weizsäcker
Děti Robert K. von Weizsäcker
Andreas von Weizsäcker
Beatrice von Weizsäcker
Fritz von Weizsäcker
Příbuzní Karl von Weizsäcker (děd)
Viktor von Weizsäcker (strýc)
Carl Friedrich von Weizsäcker (bratr)
Sídlo Basilej (1920–1924)
Kodaň (1924–1926)
Oslo (1931–1933)
Bern (1933–1936)
Berlín (od 1936)
Alma mater Univerzita v Göttingenu (1945–1955)
Balliol College
Oxfordská univerzita
Profese politik, advokát a vojenská osoba
Ocenění Železný kříž 2. třídy (1941)
Železný kříž 1. třídy (1944)
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1975)
medaile Ernsta Reutera (1982)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1984)
… více na Wikidatech
Podpis Richard von Weizsäcker, podpis
Commons Richard von Weizsäcker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Karl svobodný pán von Weizsäcker (15. dubna 1920 Stuttgart31. ledna 2015 Berlín[1]) byl německý diplomat a politik (CDU), v letech 1981–1984 byl primátorem západního Berlína a v letech 19841994 šestým prezidentem Spolkové republiky Německo.

Život a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině diplomata Ernsta von Weizsäckera a Marianny von Weizsäcker (dcery královského generálního adjutanta Fritze von Graevenitz) a s rodiči pobýval v Basileji, v Kodani, v Oslu, v Bernu a od roku 1936 v Berlíně. Po maturitě v roce 1937 studoval filosofii a historii v Oxfordu a v Grenoblu. Po válce, během níž byl několikrát raněn, vystudoval práva a historii v Göttingenu, pracoval jako advokát a podnikový právník, později v představenstvu velkých firem. Roku 1953 se oženil s M. von Kretschmann, s níž má čtyři děti.

Po studiu pracoval Weizsäcker od roku 1947 do začátku 1949 jako asistent právního zástupce/advokáta, který byl obhájcem jeho otce. Během Norimberského procesu s válečnými zločinci byl tak zvaným pomocným obhájcem svého otce, který byl odsouzen k sedmi - později k pěti letům vazby.

Od roku 1954 byl Weizsäcker členem CDU, v letech 19691981 poslancem německého spolkového parlamentu (Bundestag), v letech 19791981 jeho místopředsedou. V roce 1974 poprvé kandidoval na úřad spolkového prezidenta a v letech 19791983 byl primátorem města Berlína. 23. května 1984 byl zvolen spolkovým prezidentem a 21. května 1989 potvrzen na další volební období. Po svém zvolení pozastavil své členství v CDU a ani po skončení svého mandátu je neobnovil. Naopak v roce 1992 ostře kritizoval německé politické strany, že mají přílišný vliv, osobují si téměř ústavní pravomoci a přitom nepodléhají žádné kontrole.

Jako spolkový prezident se podílel na sjednocení Německa a zejména na urovnání vztahů se sousedními zeměmi. V letech 1990 a 1991 navštívil na pozvání prezidenta Václava Havla také Československo a 15. března 1990 se v Praze omluvil za okupaci našich zemí. Richard von Weizsäcker byl vynikající řečník a některé jeho projevy (např. ke 40. výročí konce druhé světové války 8. května 1985) byly právem proslulé.

V letech 1964 až 1970 a 1979 až 1981 předsedal Weizsäcker sněmům německé evangelické církve (EKD), v letech 1967 až 1984 byl členem synody a rady této církve. Kromě toho byl členem správních rad a kuratorií řady nadací, iniciativy „Dát Evropě duši“ a byl čestným členem Římského klubu (pozor na záměnu - člen Římského klubu je jeho synovec, Ernst U. von Weizsäcker). Byl držitelem 15 čestných doktorátů (1996 na Karlově univerzitě v Praze), mnoha vyznamenání a čestných titulů (např. Nansenovy ceny).

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ČeskoČesko Česko CZE Rad Bileho Lva 1 tridy BAR.svg Řád Bílého lva I. třídy[2] 2003
DánskoDánsko Dánsko Order of the Elephant Ribbon bar.svg rytíř Řádu slona[3] 1989, 25. dubna
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[4] 1985
GuatemalaGuatemala Guatemala Order of the Quetzal - Grand Officer (Guatemala) - ribbon bar.png velkodůstojník Řádu Quetzala[5] 1987
Order of Antonio José de Irisarri - Grand Cross (Guatemala).png Řád Antonia José de Irisarri 1987
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 1988, 4. července
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce di Gran Cordone OMRI BAR.svg velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 1986, 24. dubna
LucemburskoLucembursko Lucembursko Ordre du Lion d'Or de la Maison de Nassau ribbon.svg rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[7] 1988
MaďarskoMaďarsko Maďarsko HUN Order of Merit of the Hungarian Rep (civil) 1class BAR.svg velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1995
MalajsieMalajsie Malajsie MY Darjah Utama Seri Mahkota Negara (Crown of the Realm) - DMN.svg čestný člen Řádu říšské koruny[8] 1987
MaltaMalta Malta MLT National Order of Merit BAR.svg Národní řád za zásluhy[9] 1990, 22. října
NěmeckoNěmecko Německo DEU EK 2 Klasse BAR.svg Železný kříž II. třídy 1941
DEU EK 1 Klasse BAR.svg Železný kříž I. třídy 1944
GER Bundesverdienstkreuz 7 Grosskreuz.svg velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1975
GER Bundesverdienstkreuz 9 Sond des Grosskreuzes.svg velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1984
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of the Dutch Lion - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu nizozemského lva
NorskoNorsko Norsko St Olavs Orden storkors stripe.svg velkokříž Řádu svatého Olafa 1986
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi RP kl1 BAR.png velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[10] 1994
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[11] 1989, 19. června
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Royal Victorian Chain Ribbon.gif Královský Viktoriin řetěz 1992
Order of the Bath UK ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[12][13]
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Charles III - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[14] 1986, 21. února
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Seraphimerorden ribbon.svg Řád Serafínů[15][16] 1988, 16. května
Bádensko-WürttemberskoBádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko DE-BW Verdienstmedaille des Landes Baden-Württemberg BAR.png Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska 1995, 29. dubna

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • "Schopnosti, jaké vyžaduje vysoký úřad, jsou jiného druhu než ty, kterých je třeba, aby se k němu člověk dostal. Jak často se stane, že by měl kandidát obojí?"
  • "Přítel rozhovoru je také přítelem míru, který lze založit jen na rozhovoru mezi lidmi."
  • "Kdo zavírá oči před minulostí, je slepý pro přítomnost."
  • "Mladí nejsou odpovědni za to, co se tenkrát stalo. Jsou však odpovědni za to, co se z toho v dějinách stane." (Řeč 8. května 1985 v Bundestagu)
  • "Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že dobrý Evropan nemusí být špatný vlastenec." (Řeč před britským parlamentem 1986)
  • "Vlastenectví znamená mít rád vlastní; nacionalismus znamená nenávidět ty ostatní."

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard von Weizsäcker na německé Wikipedii.

  1. Zemřel Richard von Weizsäcker, první prezident sjednoceného Německa. iDNES.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  2. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  3. web.archive.org [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  5. Muere Richard von Weizsäcker, primer presidente de la Alemania reunificada. abc [online]. 2015-01-31 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  7. SCHOOS, JEAN. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei 422 pages s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 
  8. http://www.istiadat.gov.my/v8/images/stories/1987.pdf
  9. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 22 czerwca 1994 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  11. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  12. BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  13. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  14. BOE.es - Documento BOE-A-1986-4903. boe.es [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  15. Nyheter. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  16. NORDENVALL, PER. Kungliga Serafimerorden, 1748-1998. [Stockholm?]: Kungl. Maj:ts orden 654 pages s. ISBN 9163067447, ISBN 9789163067440. OCLC 44409530 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • R. von Weizsäcker, Z projevů a statí o dějinách, státu a právu. Praha 1996
  • Projev spolkového prezidenta dr. R. Weizsäckera. Praha 1990
  • R. von Weizsäcker, Čtvero zastavení: vzpomínky politika. Praha 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]