Richard von Weizsäcker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Richard von Weizsäcker

prezident Spolkové republiky Německo
Ve funkci:
1984 – 1994
Předchůdce Karl Carstens
Nástupce Roman Herzog

Stranická příslušnost
Členství Křesťanskodemokratická unie (od 1954)

Narození 15. dubna 1920
Neues Schloss (Stuttgart)
Úmrtí 31. ledna 2015 (ve věku 94 let)
Berlín
Choť Marianne von Weizsäcker (od 1953)
Rodiče Ernst von Weizsäcker
Děti Robert K. von Weizsäcker, Andreas von Weizsäcker, Beatrice von Weizsäcker a Fritz von Weizsäcker
Sídlo Basilej (19201924)
Kodaň (19241926)
Oslo (19311933)
Bern (19331936)
Berlín (od 1936)
Alma mater Univerzita v Göttingenu (19451955)
Balliol College
Profese politik a advokát
Podpis Richard von Weizsäcker, podpis
Ocenění velkokříž s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1986)
Harnack-Medaille (1990)
Nansen Refugee Award (1992)
Cena Erica Warburga (2014)
Dr.-Leopold-Lucas-Preis
Erich-Kästner-Preis
Humanismus-Preis
… více na Wikidatech
Commons Richard von Weizsäcker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Karl svobodný pán von Weizsäcker (15. dubna 1920 Stuttgart31. ledna 2015 Berlín[1]) byl německý diplomat a politik (CDU), v letech 1981–1984 byl primátorem západního Berlína a v letech 19841994 šestým prezidentem Spolkové republiky Německo.

Život a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
děd Karl von Weizsäcker
otec Ernst von Weizsäcker
strýc Viktor von Weizsäcker
bratr Carl Friedrich von Weizsäcker

Narodil se v rodině diplomata Ernsta von Weizsäckera a Marianny von Weizsäcker (dcera královského generálního adjutanta Fritze von Graevenitz) a s rodiči pobýval v Basileji, v Kodani, v Oslu, v Bernu a od roku 1936 v Berlíně. Po maturitě v roce 1937 studoval filosofii a historii v Oxfordu a v Grenoblu. Po válce, během níž byl několikrát raněn, vystudoval práva a historii v Göttingenu, pracoval jako advokát a podnikový právník, později v představenstvu velkých firem. Roku 1953 se oženil s M. von Kretschmann, s níž má čtyři děti.

Po studiu pracoval Weizsäcker od r. 1947 do začátku 1949 jako asistent právního zástupce/advokáta, který byl obhájcem jeho otce. Během Norimberského procesu s válečnými zločinci byl tak zvaným pomocným obhájcem svého otce, který byl odsouzen k sedmi - později k pěti letům vazby.

Od roku 1954 byl Weizsäcker členem CDU, v letech 19691981 poslancem německého spolkového parlamentu (Bundestag), v letech 19791981 jeho místopředsedou. V roce 1974 poprvé kandidoval na úřad spolkového prezidenta a v letech 19791983 byl primátorem města Berlína. 23. května 1984 byl zvolen spolkovým prezidentem a 21. května 1989 potvrzen na další volební období. Po svém zvolení pozastavil své členství v CDU a ani po skončení svého mandátu je neobnovil. Naopak v roce 1992 ostře kritizoval německé politické strany, že mají přílišný vliv, osobují si téměř ústavní pravomoci a přitom nepodléhají žádné kontrole.

Jako spolkový prezident se podílel na sjednocení Německa a zejména na urovnání vztahů se sousedními zeměmi. V letech 1990 a 1991 navštívil na pozvání prezidenta Václava Havla také Československo a 15. března 1990 se v Praze omluvil za okupaci našich zemí. Richard von Weizsäcker byl vynikající řečník a některé jeho projevy (např. ke 40. výročí konce druhé světové války 8. května 1985) byly právem proslulé.

V letech 1964 až 1970 a 1979 až 1981 předsedal Weizsäcker sněmům německé evangelické církve (EKD), v letech 1967 až 1984 byl členem synody a rady této církve. Kromě toho byl členem správních rad a kuratorií řady nadací, iniciativy „Dát Evropě duši“ a byl čestným členem Římského klubu (pozor na záměnu - člen Římského klubu je jeho synovec, Ernst U. von Weizsäcker). Byl držitelem 15 čestných doktorátů (1996 na Karlově univerzitě v Praze), mnoha vyznamenání a čestných titulů.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • "Schopnosti, jaké vyžaduje vysoký úřad, jsou jiného druhu než ty, kterých je třeba, aby se k němu člověk dostal. Jak často se stane, že by měl kandidát obojí?"
  • "Přítel rozhovoru je také přítelem míru, který lze založit jen na rozhovoru mezi lidmi."
  • "Kdo zavírá oči před minulostí, je slepý pro přítomnost."
  • "Mladí nejsou odpovědni za to, co se tenkrát stalo. Jsou však odpovědni za to, co se z toho v dějinách stane." (Řeč 8. května 1985 v Bundestagu)
  • "Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že dobrý Evropan nemusí být špatný vlastenec." (Řeč před britským parlamentem 1986)
  • "Vlastenectví znamená mít rád vlastní; nacionalismus znamená nenávidět ty ostatní."

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard von Weizsäcker na německé Wikipedii.

  1. http://zpravy.idnes.cz/zemrel-byvaly-nemecky-prezident-richard-von-weizsacker-p2g-/zahranicni.aspx?c=A150131_113958_zahranicni_vez#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • R. von Weizsäcker, Z projevů a statí o dějinách, státu a právu. Praha 1996
  • Projev spolkového prezidenta dr. R. Weizsäckera. Praha 1990
  • R. von Weizsäcker, Čtvero zastavení: vzpomínky politika. Praha 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]