Římský klub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo Římského klubu

Římský klub je globální think tank, který byl založen v dubnu 1968 a celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou zprávou Meze růstu (Limits to Growth). Zpráva upozorňovala, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy do roku 1992. Mezi témata Římského klubu patří, například, diskuze o redukci populace.

Založení[editovat | editovat zdroj]

Za jeho zakladatele jsou považováni italský průmyslník Aurelio Peccei a skotský vědec Alexander King, kteří v roce 1968 k neformálnímu setkání do Rockefellerova sídla v Bellagiu v Itálii pozvali významné osobnosti akademické sféry, občanské společnosti, průmyslu, diplomacie atd.

Členové[editovat | editovat zdroj]

Mezi současné čestné členy Římského klubu patří Al Gore, Michail Gorbačov, Javier Solana, Kofi Annan, Bill Clinton, Bill Gates, George Soros, Tony Blair, Henry Kissinger, princ Filip z Belgie, královna Beatrix z Nizozemí, Romano Prodi, Jacques Delors,[1] nebo Milan Zelený, z bývalých např. Václav Havel.[2][3]

Citáty z publikací Římského klubu[editovat | editovat zdroj]

„Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi. Složitost a technická povaha dnešních problémů znamená, že volení zástupci leckdy nedokážou včas přijmout potřebná kompetentní rozhodnutí“.[zdroj?]

„Zdá se, že lidé potřebují společnou motivaci v podobě společného nepřítele, aby se dokázali spojit a spolupracovat […] Trik spočívající v hledání obětních beránků je starý jako lidstvo samo – když se domácí situace stane obtížnou, odvézt pozornost k hrozbám z vnějšku. Sjednotit rozdělený národ proti vnějšímu nepříteli, ať už skutečnému, nebo k tomu účelu vymyšlenému.“ (s. 70)

„V nadcházejícím světě nemůže být tvorba rozhodnutí monopolem vlád a jejich ministerstev pracujících ve vakuu. Je zde potřeba přizvat do procesu [tvorby rozhodnutí] řadu dalších partnerů - obchodní a průmyslové organizace, výzkumné instituce, vědce, nevládní organizace a soukromé organizace - aby byly dostupné co nejširší zkušenosti a dovednosti. A nezbytná bude samozřejmě osvícená podpora veřejnosti, kde veřejnost si bude vědoma nových potřeb a případných důsledků přijatých rozhodnutí.“ (s. 74)

„Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, jsme [zde není zřejmé, zda autoři myslí sebe, Římský klub nebo lidstvo resp. vládnoucí politiky] přišli s tím, že by k tomuto účelu mohlo sloužit znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně […] tyto jevy představují společnou hrozbu které musíme čelit společně, ale při označení těchto jevů jako nepřátel, jsme se lapili do pasti, na kterou jsme již čtenáře upozornili, jmenovitě záměny příčiny a následku. Tato nebezpečí jsou způsobována lidskými zákroky do přírody a lze je překonat pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je lidstvo samo.“ (s. 75)

  • MESAROVIC, Mihajlo, PESTEL, Eduard Mankind at the Turning Point: The Second Report to The Club of Rome (1974). ISBN 0-525-03945-77

„Země má rakovinu a tou rakovinou je lidstvo“ (s. 3)

„Musíme přestat s naší snahou léčit symptomy a přikročit k vyříznutí rakoviny. Tato operace bude vyžadovat zřejmě mnoho brutálních a bezcitných rozhodnutí.“ (s. 152)

  • EHRLICH, R. Paul., HOLDREN, John. Ecoscience: population, resources, environment San Francisco : W.H. Freeman, 3, ilustrované vydání, Vydavatel W. H. Freeman, 1977, ISBN 0-7167-0567-2 (online)

„Planetární režim, by dostal zodpovědnost za rozhodování týkající se optimální velikosti jak světové, tak regionální populace. Každá země by dostala přiděleno jisté číslo v rámci svých regionálních limitů. Světová vláda by ale měla pravomoc tyto limity vynucovat.“ (s. 943)

Uvádíme zde některé obvyklé předsudky a zjednodušení, slovní léčky, nepravdy, na něž často narážíme při diskusích o mezích růstu. Myslíme si, že má-li se tu vůbec někdy jasně uvažovat o lidské ekonomice a o jejích vztazích k Zemi, je třeba na ně upozorňovat a neopakovat je.

Ne: Varování týkající se budoucnosti je předpovědí zkázy. Ale: Varování o budoucnosti je doporučením sledovat jinou cestu.

Ne: Životní prostředí je luxus, konkurenční požadavek nebo zboží, které si lidé koupí, až si to budou moci dovolit. Ale: Životní prostředí je zdrojem všeho života a každé ekonomiky.

Ne: Změna je obětí. Ale: Změna je výzvou a je nezbytná.

Ne: Zastavení růstu uzavře chudé v jejich bídě. Ale: Současné způsoby růstu uzavírají chudé v jejich chudobě; chudí potřebují růst speciálně zaměřený k jejich potřebám.

Ne: Každý by se měl dostat na materiální úroveň nejbohatších zemí. Ale: Všechny lidské materiální potřeby by se měly uspokojit materiálním způsobem a všechny nemateriální potřeby nemateriálním způsobem.

Ne: Každý růst je dobrý, bez zpochybňování, rozlišování nebo zkoumání. A také ne: Každý růst je špatný. Ale: To, co je potřeba, není růst, ale rozvoj. Pokud rozvoj vyžaduje fyzickou expanzi, měla by být nestranná, únosná a dobře promyšlená.

Ne: Technologie vyřeší všechny problémy, nebo technologie nedělá nic jiného, než že působí problémy. Ale: Jaké technologie sníží průtoky, zvýší účinnost, obohatí zdroje, zlepší signály, skoncují s bídou, jakým způsobem je společnost může podpořit? A také: Jakého přínosu v našich problémech jsme jako lidské bytosti schopni kromě způsobilosti produkovat technologie?

Ne: Tržní systém nám automaticky přinese budoucnost, kterou chceme. Ale: Jak využijeme trhu, společně s mnoha jinými organizačními prostředky, k tomu, aby nám přinesl budoucnost, kterou chceme?

Ne: Průmysl je příčinou všeho, nebo lékem na všechny problémy. Ani: Vláda je příčinou nebo lékem. Ani: Ekologičtí aktivisté jsou příčinou nebo lékem. Ani: Jakákoli jiná skupina (napadají nás ekonomové) je příčinou nebo lékem. Ale: V rozsáhlé systémové struktuře hrají všichni lidé a instituce svou roli. V systému, který je strukturován k překmitu, budou všichni aktéři záměrně nebo nechtěně přispívat k tomuto překmitu. V systému, který je strukturován pro trvalou udržitelnost, budou průmysl, vlády, ekologičtí aktivisté, a zejména pak ekonomové podstatným způsobem přispívat k trvalé udržitelnosti.

Ne: Nezměrný pesimizmus. A také ne: Bujný optimizmus. Ale: Odhodlání najít a říci pravdu o úspěších a nezdarech současnosti a o možnostech a překážkách budoucnosti.

A především: Odvaha připustit a nést bolesti současného světa, a přitom mít stále na očích vizi lepší budoucnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky)Římský klub - čestní členové, clubofrome.org
  2. (anglicky)Zesnulý člen Václav Havel, clubofrome.org
  3. http://www.reformy.cz/zpravy/havluv-rimsky-klub-lidstvo-zachrani-jen-svetova-diktatura/ - Havlův Římský klub: Lidstvo zachrání jen světová diktatura

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JEDLIČKA, Vít, Neomalthusiánská depopulační politika a nový světový řád. Sborník textů CEP č. 81, 2010 (online)
  • STRONG, F. Maurice. Where on earth are we going? Texere, 2001, ISBN 1-58799-092-X
  • KING, Alexander, SCHNEIDER, Bertrand. The First Global Revolution ISBN 0-679-73825-8 (online)
  • MEADOWS, Donella. Limits to Growth, 1987. Signet, ISBN 0-451-05767-8
  • MESAROVIC, Mihajlo, PESTEL, Eduard Mankind at the Turning Point: The Second Report to The Club of Rome (1974). ISBN 0-525-03945-77
  • EHRLICH, R. Paul. The Population Bomb, Ballantine Books, 1976, ISBN 0-345-25337-X
  • EHRLICH, R. Paul., HOLDREN, John. Ecoscience: population, resources, environment San Francisco : W.H. Freeman, 3, ilustrované vydání, Vydavatel W. H. Freeman, 1977, ISBN 0-7167-0567-2 (online)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]