Ivan Klíma

Mgr. Ivan Klíma
Ivan Klíma v roce 2015
Rodné jméno	Ivan Kauders
Narození	14. září 1931 Praha Československo Československo
Úmrtí	4. října 2025 (ve věku 94 let) Praha
Povolání	spisovatel, esejista, dramatik, novinář, romanopisec, pedagog, básník a publicista
Alma mater	Univerzita Karlova Vysoká škola ekonomická v Praze
Témata	próza, literární činnost, žurnalistika a publicistika
Ocenění	Cena Franze Kafky (2002) Medaile Za zásluhy 1. stupně (2002) Magnesia Litera (2010) Cena Karla Čapka (cena PEN klubu) (2010) Cena Egona Erwina Kische (2011) … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa (1953–1970)
Manžel(ka)	Helena Klímová (1958–2025)
Děti	Michal Klíma Hana Bergmannová Klímová
Rodiče	Vilém Klíma a Marta Klímová
Příbuzní	Jan Klíma (bratr) Martin Klíma (synovec) Otto Synek (strýc)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Klíma, rodným jménem Ivan Kauders, (14. září 1931 Praha – 4. října 2025) byl český spisovatel a dramatik s židovskými kořeny. Na začátku 21. století byl spolu s Patrikem Ouředníkem nejpřekládanějším žijícím českým autorem. Za jeho života byly jeho knihy přeloženy do 30 jazyků.

Život

Narodil se v Praze a za druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, ze kterého se dostal jako čtrnáctiletý. Jeho rodiče byli židovského původu, otec Vilém Klíma byl vynálezce a odborník na silnoproudé motory. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK, obory český jazyk a literární věda. Tématem jeho diplomové práce byl Karel Čapek. Její text byl základem monografie, která roku 1962 vyšla v nakladatelství Československý spisovatel. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Literárních novin, Literárních listů (až do jejich zákazu), do časopisů Květen, Plamen a Orientace. Vstoupil do KSČ v roce 1953, v roce 1967 byl ze strany vyloučen. V roce 1968 zrušila KSČ jeho vyloučení, a ačkoli byl oficiálně ve straně, neúčastnil se žádných stranických aktivit. Z KSČ ho definitivně vyloučili v roce 1970. V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi. Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: próza, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti. V jeho knihách se často objevují autobiografické motivy. V roce 2013 podpořil vznik Liberálně ekologické strany, kterou zakládal Martin Bursík.

Ceny a vyznamenání

V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za celoživotní dílo a knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a dílu Karla Čapka.

V roce 2010 mu byla, v kategorii literatura faktu, udělena cena Magnesia Litera za paměti Moje šílené století.

Společně s Jiřím Peňásem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2013.

Dílo

• 1960 – Bezvadný den – povídky s tématem osamocení
• 1960 – Mezi třemi hranicemi – reportáže o nejvýchodnějším cípu Slovenska, líčí kraj staleté bídy
• 1962 – Karel Čapek – eseje
• 1963 – Hodina ticha. Debutový román z přelomu 50. a 60. let 20. století. Děj se odehrává v chudém východoslovenském regionu postiženém povodněmi a zachycuje poválečnou éru, nástup komunistů k moci a kolektivizaci. Text, který vznikl v době mírného politického uvolnění, kritizuje násilné praktiky režimu a dobová kritika ocenila literární zpracování a snahu o realistické podání reality.
• 1964 – Milenci na jednu noc. Sbírka devíti povídek zabývajících se milostnými vztahy v netypických okolnostech. Příběhy zachycují přechod od běžných situací k dramatickým až děsivým koncům, které vyvolávají pocit ohrožení. Dílo tímto způsobem zdůrazňuje křehkost existence a významnost životních rozhodnutí.
• 1965 – Kokrhací hodiny. Soubor pohádek pro děti, které zároveň obsahují kritické a ironické reflexe tehdejší totalitní společnosti.
• 1965 – Návštěva u nesmrtelné tetky. Reportážní pohled na rozmanitou realitu tehdejšího Polska, zachycující jeho společenský, kulturní, hospodářský i politický život. Text se zaměřuje na proniknutí pod povrch jevů a hledání ponaučení pro čtenáře ze země, jež sdílí s Polskem nejen geografickou blízkost, ale i shodný společenský řád.
• 1968 – Klára a dva páni
• 1969 – Loď jménem naděje
• 1969 – Ženich pro Marcelu. Divadelní hra zachycující příběh muže, který je předvolán na úřad a pod hrozbou násilí nucen ke sňatku s ženou, kterou sotva zná. Atmosféra úřednického donucování a strachu v díle tvoří zjevnou paralelu k srpnovým událostem roku 1968.
• 1970 – Milenci na jeden den. Druhá část cyklu povídek analyzujících milostnou psychologii. Texty se soustředí na náhodné známosti, které jsou zasazeny do bizarních až absurdních okolností a směřují do bezvýchodných situací.
• 1972 – Milostné léto (exil 1972). Tragikomický příběh zaměřený na psychologické portréty postav a dobovou atmosféru. Vypráví o úspěšném vědci, jehož doposud uspořádaný život převrátí naruby vztah se záhadnou mladou ženou. Hlavní hrdina se pod vlivem této známosti dopouští řady nerozumných činů, které ničí existenci jeho i jeho blízkých, přičemž vyprávění zachycuje marný boj člověka s osudem a jeho nakonec neúspěšný pokus o uniknutí prázdnotě života.
• 1976 – Soudce z milosti (samizdat 1976 pod názvem Stojí, stojí šibenička, exil 1986, v Československu tisk 1991). Román líčící dilema soudce při ukládání trestu smrti, které slouží jako symbol totalitní společnosti založené na strachu a znehodnocování životních hodnot. Autorovo životní dílo, řazené k zlatému fondu moderní evropské literatury, je západní kritikou hodnoceno jako klíčový román východní Evropy.
• 1979 – Má veselá jitra (exil 1979, 1990). Cyklus sedmi povídek odrážejících atmosféru Prahy 60. a 70. let, kdy Ivan Klíma nemohl oficiálně publikovat. Příběhy, uspořádané chronologicky podle dnů v týdnu, se s ironickým nadhledem zaměřují na běžné i výjimečné životní situace.
• 1983 – Už se blíží meče (exil 1983, Československo 1990) – eseje
• 1985 – Moje první lásky, (exil 1985). Soubor milostných próz Ivana Klímy. Kniha, napsaná na přelomu 70. a 80. let, se zaměřuje na vylíčení pocitů pubertálního toužení spíše než na dospělé milostné zážitky.
• 1987 – Láska a smetí (samizdat 1987, exil 1988, v Československu tiskem 1990). Román líčící milostné příběhy hlavního hrdiny, který je dočasně nucen pracovat jako metař. Na pozadí osudů bizarních postav autor zobrazuje zamoření světa hmotným i duchovním odpadem, které má rozkladný vliv na mezilidské vztahy.
• 1990 – Moje zlatá řemesla. Sbírka povídek propojuje autobiografické i zprostředkované příběhy vypravěče, soustředěné kolem snů o povoláních a různých pracovních zkušeností, skutečných i vysněných. Vyprávění slouží jako rámec k reflexím paměti, smyslu lidské činnosti a kritice moderní civilizace, která technickým myšlením narušuje přirozený řád světa.
• 1993 – Čekání na tmu, čekání na světlo. Román sleduje tři rozdílné postavy — televizního kameramana, vězně odsouzeného k trestu smrti a prezidenta Gustáva Husáka — jejichž životy spojuje zkušenost věznění. Příběh zachycuje, jak se jejich osudy a vnitřní světy nečekaně vzájemně proplétají.
• 1996 – Poslední stupeň důvěrnosti. Román se soustředí na existenciální a duchovní krizi evangelického faráře Daniela Vedry, který v důsledku milostného selhání ztrácí víru a dosavadní životní jistoty. Příběh zkoumá hledání smyslu, ztrátu náboženského zakotvení a proměnu důvěry mezi dvěma lidmi.
• 1999 – Jak daleko je slunce. Kniha přináší poetická pohádková vyprávění určená dětem, která hravou formou odpovídají na otázky o světě, jeho původu a smyslu. Prostřednictvím jednoduchých příběhů rozvíjí témata existence, mezilidských vztahů, přírody a základních duchovních hodnot a je určena především k předčítání.
• 1999 – Ani svatí, ani andělé. Román sleduje život čtyřicetileté ženy po rozpadu manželství, která reflektuje svou samotu, rodinné vztahy, mateřství i milostné vazby. Vyprávění se dotýká témat lásky, nevěry, závislosti, smrti a složitých vztahů mezi blízkými lidmi.
• 2001 – Jak přežít blahobyt. Esej se zabývá úvahami o duchovní situaci moderní doby a o nejistotách spojených s budoucností. Autor zkoumá proměny současných hrozeb a zdůrazňuje význam naděje jako trvalé součásti lidské existence.
• 2001 – Velký věk chce mít též velké mordy. Monografie se věnuje životu a dílu Karla Čapka a přehodnocuje jeho životní osud v kontextu českých dějin. Autor zdůrazňuje, že navzdory obtížím šlo o naplněný a osobně šťastný život, podpořený tvůrčími úspěchy i pevnými mezilidskými vztahy.
• 2003 – Premiér a anděl. Román ironicky zobrazuje vzestup bývalého loutkoherce do nejvyšších pater politické moci v blíže neurčené středoevropské zemi. Prostřednictvím prvků nadsázky a symboliky zkoumá morální deformaci, osamělost a možnost zachování lidské i mravní integrity v prostředí politické moci.
• 2007 – Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory. Sbírka povídek se soustředí na ženské postavy s různými charaktery a životními osudy, od bezbranných a osamělých žen po ambiciózní a bezohledné ženy. Text reflektuje vztahy, touhu po štěstí a hrozby, které jsou součástí lidského života.
• 2009 – Moje šílené století, Academia, ISBN 978-80-200-1697-3 – Magnesia Litera 2010 za literaturu faktu. Paměti sledují dětství a život Ivana Klímy, včetně jeho zkušeností s perzekucí za druhé světové války a cestou k literární kariéře. Autor reflektuje absurditu a hrůzy totalitních režimů 20. století a vlastní osobní a profesní vývoj.
• 2010 – Moje šílené století II. Academia, ISBN 978-80-200-1854-0. Druhý svazek pamětí Ivana Klímy zachycuje období od léta 1967 přes okupaci Československa až po „normalizaci“. Autor popisuje osobní a rodinné osudy, politické události, dopady totalitního režimu na společnost i intimní životy a propojuje je s úvahami o širších historických a kulturních souvislostech.
• 2012 – Jak se nestát vrahem, Academia. Kniha fejetonů Ivana Klímy představuje výběr textů z novinových sloupků, které reflektují každodenní i obecně lidská témata. Autor se humorně zamýšlí nad společenskými jevy, kulturními zvyklostmi a jazykem, často prostřednictvím ironie a vtipných postřehů.
• 2021 – Moje šílené století, souborné vydání, Academia, ISBN 978-80-200-3209-6

Dramata

• 1964 – Zámek, drama kafkovského typu
• 1967 – Mistr, (drama napsáno 1967, premiéra 1970 New York)
• 1968 – Cukrárna Miriam
• 1968 – Porota
• 1974 – Amerika, adaptace Kafkova díla, napsáno spolu s Pavlem Kohoutem.
• 1969 – Ženich pro Marcelu
• 1973 – Pokoj pro dva
• 1973 – Hromobití, dramatizace pro Československý rozhlas (1990), dramaturgie: Dušan Všelicha, režie: Jana Klimentová, osoby a obsazení: Landa (Pavel Soukup), Puzrle (Michal Pavlata), Hemele (Soběslav Sejk), Brett (Vlastimil Brodský), Brettová (Jana Synková), Nikolaj/Mikuláš (Martin Velda), Simonová (Soňa Dvořáková), Slávek (Milan Neděla), Vedoucí (Tomáš Töpfer) a Hlasatel (Radovan Lukavský).

Odkazy

Literatura

• SIDON, Karol. Obrana absolutního postoje. Publicistické a jiné texty z šedesátých let. Praha: Akropolis, 2025. ISBN 978-80-7470-529-8. Rozhovor: Daleko, ale přece. Rozhovor s Ivanem Klímou, s. 278-284. 

Související články

• Česká literatura v letech 1945–1990
• Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Klíma na Wikimedia Commons
• Osoba Ivan Klíma ve Wikicitátech
• Ivan Klíma ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Profil, rozhovor – Festival spisovatelů Praha
• Medailon – Portál české literatury Archivováno 12. 4. 2021 na Wayback Machine. (anglicky)
• Bočková K.: Povídková tvorba Ivana Klímy, bakalářská práce, MU Brno 2009 (formát PDF)
• Ivan Klíma (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) – video on-line v archivu ČT
• Rozhovor s Ivanem Klímou (česky)
• Ivan Klíma zařízl FoglaraArchivováno 25. 9. 2020 na Wayback Machine.
• Článek proti Foglarovi:

Autoritní data

AbARTP: 20378 Biblio: 4eef0fd5-0963-499d-821a-ac588eb99ece NKC: jk01060513 BIBSYS: 90089197 BNE: XX1039184 BNF: cb122170491 (data) CiNii: DA05005045 GND: 11897954X ISNI: 0000 0001 2095 8759 KulturNav: eec46e84-723c-4add-86e1-0a4d509e526a LCCN: n85021140 LNB: 000027930 NDL: 00680882 NLG: 73739 NLI: 987007263867105171 NLK: KAC201908358 NSK: 000000568 NTA: 07072329X PLWABN: 9810555544805606 SELIBR: 218407 SNK: 157151 SUDOC: 030834155 VIAF: 32047415 WorldCat Entities: E39PBJf4dbcRWtHVpHc9qX6qcP

Portály: Lidé | Literatura