Ivan Klíma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Klíma
Ivan Klíma, listopad 2009
Ivan Klíma, listopad 2009
Rodné jméno Ivan Kauders
Narození 14. září 1931 (věk 83 let a 349 dní)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, dramatik, profesor
Vzdělání Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění
Manžel/ka Helena Klímová
Děti Michal Klíma, Hana Pavlátová
Příbuzní bratr Jan Klíma
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Klíma, rodným jménem Ivan Kauders, (* 14. září 1931 Praha) je český spisovatel a dramatik s židovskými kořeny,[1] syn vynálezce a světového odborníka na silnoproudé motory Viléma Klímy. V současné době je spolu s Patrikem Ouředníkem nejpřekládanějším žijícím českým autorem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze a za druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, z kterého se dostal jako čtrnáctiletý. Jeho rodiče byli židovského původu. Vystudoval gymnáziumFilozofickou fakultu UK. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 19591963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Literárních novin, Literárních listů (až do jejich zákazu), do časopisů Květen, PlamenOrientace. Vstoupil do KSČ v roce 1953, v roce 1967 byl ze strany vyloučen. V roce 1968 zrušila KSČ jeho vyloučení, a ačkoli byl oficiálně ve straně, neúčastnil se žádných stranických aktivit.[2] Z KSČ ho definitivně vyloučili v roce 1970.[3] V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi. Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: próza, dramata, reportáže, eseje, fejetonyknížky pro děti.

Ceny a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za celoživotní dílo a knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a dílu Karla Čapka.

V roce 2010 mu byla, v kategorii literatura faktu, udělena cena Magnesia Litera za paměti Moje šílené století.

Společně s Jiřím Peňásem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2013.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Bezvadný den, 1960 – povídky s tématem osamocení
  • Mezi třemi hranicemi, 1960 – reportáže ze Slovenska
  • Karel Čapek, 1962 – eseje
  • Hodina ticha, 1963 – román
  • Milenci na jednu noc, 1964
  • Návštěva u nesmrtelné tetky, 1965 – umělecká reportáž
  • Klára a dva páni, 1968
  • Loď jménem naděje, 1969
  • Ženich pro Marcelu, 1969
  • Milenci na jeden den, 1970
  • Soudce z milosti, samizdat 1976 pod názvem Stojí, stojí šibenička, exil 1986, v Čechách tisk 1991, podle kritiků jeho životní dílo: psychologický román propracovaný i po stránce děje
  • Milostné léto, exil 1979
  • Má veselá jitra, exil 1979, 1990 někdy též Moje veselá jitra
  • Už se blíží meče, exil 1983, Čechy 1990 – eseje
  • Moje první lásky, exil 1985
  • Láska a smetí, samizdat 1987, exil 1988, v Čechách tiskem 1990
  • Má zlatá řemesla, 1990 někdy též Moje zlatá řemesla
  • Čekání na tmu, čekání na světlo, 1993
  • Poslední stupeň důvernosti, 1996
  • Jak daleko je slunce, 1999
  • Ani svatí, ani andělé, 1999
  • Jak přežít blahobyt, 2001
  • Velký věk chce mít též velké mordy, 2001 – život a dílo Karla Čapka
  • Premiér a anděl, 2003
  • Moje šílené století, Academia 2009, ISBN 978-80-200-1697-3Magnesia Litera 2010 za literaturu faktu
  • Moje šílené století II. Academia 2010 ISBN 9788020018540

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Zámek, 1964, drama kafkovského typu
  • Mistr, drama napsáno 1967, premiéra 1970 New York
  • Cukrárna Miriam, 1968
  • Porota, 1968
  • Amerika, 1974, adaptace Kafkova díla, napsáno spolu s P. Kohoutem.
  • Ženich pro Marcelu
  • Pokoj pro dva
  • Hromobití

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=643027
  2. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/210522161800011/obsah/106803-ivan-klima/
  3. DUDEK, Petr. Spisovatel Ivan Klíma na šílené století připraven nebyl. Teď už je [online]. Idnes.cz, 2009-07-08, [cit. 2010-05-31]. Dostupné online.  
  4. AUST, Ondřej. Cenu Ferdinanda Peroutky dostali Ivan Klíma a Jiří Peňás. Mediář [online]. 2014-02-06 [cit. 2014-02-07]. Dostupné online.