Literární noviny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Literární listy)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Literární noviny
Logo měsíčníku Literární noviny
Logo měsíčníku Literární noviny
Druh měsíčník
Formát 313 x 448 mm
Vydavatel Litmedia a.s.
Editor Tereza Spencerová
Šéfredaktor PhDr. Petr Bílek
Zástupce šéfredaktora Ivan Matějka
Grafik Michail Stavrev
Založení 1927
Jazyk čeština
Sídlo společnosti Korunní Dvůr
Budova D; 3. Patro
Korunní 810/104
Praha 10
ISSN 1210-0021
OCLC 23158340
Oficiální web
http://www.literarky.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Literární noviny

Literární noviny jsou český kulturně-politický měsíčník.[1] Časopis s tímto názvem vychází od roku 1927[2] s několika přestávkami do roku 1967 a od roku 1990 až do roku 2020. Poslední číslo vyjde 28. května 2020.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První číslo vyšlo v roce 1927. V šedesátých letech měly Literární noviny (od č. 23/1964 list řídil a za redakci odpovídal Milan Jungmann)[4][5] velký vliv na postupnou liberalizaci československé společnosti. Na podzim roku 1967 se vedení KSČ pokusilo zpomalit (nebo zastavit) liberalizaci a vydávání Literárních novin zastavilo. Tím v podstatě vyprovokovalo střet s liberálním křídlem ÚV KSČ (k němuž se připojila část stalinistů nespokojených s vedením Antonína Novotného). Vydávání Literárních novin bylo během šedesátých let celkem třikrát přerušeno. Administrativním zásahem v roce 1967, rozhodnutím redakce v souvislosti s invazí ze srpna 1968 a definitivně pak v květnu 1969. Literární noviny jakožto týdeník Svazu československých spisovatelů v roce 1968 vycházely pod názvem Literární listy, na přelomu let 1968–1969 pak jako Listy. Literární noviny byly jednou z důležitých platforem intelektuální diskuse v 60. letech, včetně období pražského jara. Na tradici Literárních novin navázaly exilové Listy, časopis československé socialistické opozice vedený Jiřím Pelikánem, nyní vycházející v ČR (www.listy.cz).

Obnovení po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Ač název ukazuje na literární časopis, podstata tradice Literárních novin spočívala spíše v účasti spisovatelů a intelektuálů na společenské diskusi a v pojetí literatury jako živého společenského organismu, který úzce souvisí s ostatními uměními, vědami a politikou. Literární noviny byly obnoveny po takzvané sametové revoluci v listopadu 1989. První dva ročníky vycházely jako příloha Lidových novin. Od roku 1992 vycházejí samostatně.

Během devadesátých let převládlo zaměření spíše na literaturu v akademičtějším slova smyslu. Po nástupu spoluzakladatele Hnutí DUHA a šéfredaktora společensko-ekologického časopisu Sedmá generace Jakuba Patočky do čela redakce se noviny rozšířily o akcent ekologicko-politický a často i radikální tón komentářů na tomto poli vyvolával četné kontroverze. V roce 2004 na protest proti malému zájmu Jakuba Patočky o řízení časopisu opustilo jeho redakci jedenáct redaktorů.[6] Jakub Patočka nicméně ve funkci šéfredaktora setrval až do konce roku 2009.

Od roku 2001 patřila mezi mecenáše Literárních novin Nadace Michaela Kocába na podporu literatury.[7]

Po Společnosti pro Literární noviny převzalo v polovině roku 2007 vydávání listu brněnské Centrum pro média a demokracii. Od února 2009 bylo vydavatelem o. s. Právo, solidarita a informace vedené Janem Mládkem, které předalo téhož roku vydávaní firmě Litmedia. Následně opustila list většina redaktorů a dalších zaměstnanců, převládajícím důvodem byla neochota spolupracovat s bývalými agenty komunistických tajných služeb.

Majoritním vlastníkem je Miroslav Pavel, ředitel Československé televize v období 27. 11. 1989 – 10. 1. 1990 a někdejší mluvčí dvou komunistických premiérů Lubomíra Štrougala a Ladislava Adamce. Šéfredaktorem byl Zbyněk Fiala, evidovaný jako agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Oto (soud rozhodl, že byl evidován neoprávněně), redaktorem Aleš Bluma – dlouholetý agent Státní bezpečnosti s krycími jmény Historik, André a Trnka, a dopisovatelem Oskar Krejčí – další dlouholetý agent Státní bezpečnosti s krycími jmény Oskar a Kaláb.

V červnu 2010 se šéfredaktorem stal Petr Bílek, který předtím vedl časopis Reflex. [1]

Dnes se Literární noviny věnují převážně politickým, ekonomickým a obecně společenským tématům. Zrušena byla zvláštní příloha Nové knihy. Mezi přispěvatele týdeníku patří či patřili například Tereza Spencerová, Aleš Bluma, Zbyněk Fiala, Josef Brož nebo Petr Bílek.

V roce 2017 vznikla Akademie Literárních novin, která si vzala za cíl formou seminářů a přednášek dále vzdělávat zájemce o současnou českou a světovou literaturu, svět médií či tvůrčí psaní.[2]

Od roku 2019 spolupracují Literární noviny s jedním z největších čínských vládních deníků Kuang-ming ž'-pao a tisknou komunistickou propagandu. A to včetně článků, které píší přímo vládní novináři Číny. Po portálu Info.cz, jehož některé texty o Číně coby výsledek své práce vykazovala PR agentura placená společností Home Credit, jde u Literárních novin o další případ vylepšování obrazu Číny v českých médiích.[8]

Ekonomické problémy[editovat | editovat zdroj]

Od ledna 2014 vycházejí jako měsíčník. V roce 2016 nebyla Literárním novinám poskytnuta dotace, majitel reagoval zvýšením ceny na 59 Kč. Majitel zároveň uvedl, že je titul od okamžiku převzetí neustále vysoce ztrátový (i přes dotace v minulých letech). Za rok 2014 uvedl ztrátu 5,5 milionu Kč, 2013 skoro 8 milionů, v roce 2012 8 milionů, v letech 2011 a 2010 rekordních 11 milionů a za rok 2009 to bylo 5 milionů. Kumulovaná ztráta z vydávání Literárních novin v letech 2009 až 2014 tak činila cca 50 milionů Kč.[9]

Neudělení dotace Ministerstva kultury odborná komise odboru umění, literatury a knihoven zdůvodnila tím, že "Literární noviny nejsou již dávno časopisem literárním, jejich název je zavádějící a obsahově jej nelze zařadit mezi zde podporovaná periodika. Tradice, ke které se časopis svým názvem hlásí, zde není již dlouho naplňována."

I v listopadu 2018 byly Literární noviny stále nevýdělečné, provoz hradil z vlastních prostředků Miroslav Pavel.[10] V květnu 2020 se kvůli tomu i kvůli omezením plynoucím z pandemie covid-19 rozhodl vydávání měsíčníku ukončit.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Předplatné [online]. literarky.cz [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. 
  2. LITERÁRNÍ NOVINY (1) 1927-51 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=151&hl=Liter%C3%A1rn%C3%AD+noviny+
  3. a b Literární noviny končí, dostaly „ránu virové krize“. Mediář [online]. 2020-5-18. Dostupné online. 
  4. Milan JUNGMANN http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=400
  5. LITERÁRNÍ NOVINY (2) 1952-67 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1286
  6. Viz zpráva českého vysílání BBC.
  7. Oficiální životopis Michael Kocába na vlada.cz
  8. Lukáš Valášek, Daniel Konrád, Literární noviny šíří čínskou propagandu. A Česko jim dává statisícové dotace, Aktuálně.cz, 27.1.2020
  9. MEDIA, News. Literární noviny zdražují, nedostaly státní dotaci. Médiář. Dostupné online [cit. 2017-04-06]. 
  10. PAVEL, Miroslav. Ad Tereza Spencerová. Literární noviny. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-07. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]