Jan Procházka (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Procházka
Narození 4. února 1929
Ivančice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 20. února 1971 (ve věku 42 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Košířský hřbitov
Povolání spisovatel a politik
Ocenění
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Děti
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Procházka (4. února 1929 Ivančice20. února 1971 Praha) byl český spisovatel a politik; v 50. a 60. letech působil v aparátu Československého svazu mládeže a Komunistické strany Československa. Od 70. let působil jako scenárista a spisovatel. Jan Procházka je otcem spisovatelek Ivy Procházkové a Lenky Procházkové.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jan Procházka pocházel ze selské rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci a po studiu nastoupil v pohraničí jako vedoucí Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku (1945-1949). Tam však setrval pouze rok a odešel do Prahy na Ústřední výbor Československého svazu mládeže, kde organizoval mládežnické brigády do pohraničí.[1]

Jako pracovník aparátu ČSM působil nejprve na zemědělském referátu krajského, brzy poté Ústředního výboru Československého svazu mládeže (1950-1959). V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Na přelomu 50. a 60. let souhlasil s režimem KSČ, byl členem ÚV ČSM a kandidátem ÚV KSČ (1962-1967) a členem ideologické komise ÚV KSČ (1963-1966).[2]

Po názorovém rozchodu s prezidentem Antonínem Novotným v roce 1967 patřil k tzv. „reformnímu“ křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Na začátku období normalizace byla jeho tvorba z politických důvodů zakázána a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci). Mezi jeho další scénáře patří Kočár do Vídně, který napsal spolu s Karlem Kachyňou, ten ho také v roce 1966 natočil.[3]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Zelené obzory – mladý agronom musí řešit v pohraničí problémy s místními lidmi, ale také své vlastní citové
  • Přestřelka – moravské pohraničí, milostný vztah mladého pohraničníka a stíhání ilegálních uprchlíků
  • Politika pro každého – publicistická kniha, zobrazující negativní jevy ve společnosti, v době normalizace hodně čtena studenty
  • Tři panny a Magdaléna – Čtyři scénáře k úspěšným filmům (Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje), které autor převedl na novely a příběhy nazval jmény jejich hrdinek. Zachytil v nich s neobyčejnou znalostí ženské duše "citové procitání na rozcestí puberty" v prvních dvou (Jitka, Lenka), probouzející se ženství v postavě studentky ve třetí (Božena) a drama ženy, prošlé úskalími manželství, ve čtvrté (Magdalena).
  • Ucho – filmová povídka o odposleších v 50. letech, které se nevyhýbaly ani komunistické smetánce. Pomocí krátkých, úderných vět vykresluje atmosféru strachu, která postihla dům náměstka ministra. Ministra Košaru zatkli a po noci hrůzy, kdy náměstek Ludvík očekává tajnou policii. Povídka byla zfilmována Karlem Kachyňou a patřila mezi nejdůkladněji uložené trezorové filmy; na veřejnost se dostala až roku 1990. V roce 2015 makedonský režisér Ivo Trajkov (který vystudoval na FAMU) natočil film Medena Nok (Noc bezMoci) podle tejto povídky Ucho[4].
  • Ať žije republika (1965), zfilmován téhož roku
  • Kočár do Vídně (1966), zfilmován téhož roku
  • Svatá noc (1966) – psychologická drobnokresba, ve které se střetávají dva světy víry – křesťanské a komunistické, zfilmovan jako Noc nevěsty v roce 1967.

Další filmy podle scénářů Jana Procházky: Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje, Na kometě, Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš, Kráva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Procházka Jan, s. 287. 
  2. TISCALI.CZ. Jan Procházka | OSOBNOSTI.cz. SPISOVATELE.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. Jan PROCHÁZKA: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  4. http://www.csfd.cz/film/406870-noc-bezmoci/prehled/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 
  • PROCHÁZKA, Jan. Ucho. Praha: Art-servis, 1990. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 630. 
  • Daniela Havránková: Revize minulosti ve filmech Jana Procházky, DP Univerzita Karlova v Praze, Praha 2012[1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. HAVRÁNKOVÁ, Daniela. Revize minulosti ve filmech Jana Procházky [online]. 2012. Dostupné online.