Stanislav Milota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislav Milota
Stanislav Milota a Vlasta Chramostová (2010)
Stanislav Milota a Vlasta Chramostová (2010)
Člen Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie
Ve funkci:
1994 – 1996
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Ve funkci:
3. prosince 1997 – 15. ledna 2001
Narození9. března 1933
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. února 2019 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
ChoťVlasta Chramostová (1971–2019)
Profesefilmový režisér a kameraman
OceněníSitges Film Festival Best cinematography (1972)
účastník odboje a odporu proti komunismu
CommonsStanislav Milota
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Milota (9. března 1933 Praha – 18. února 2019 Praha) byl český kameraman a signatář Charty 77. Po roce 1989 působil také jako vedoucí kanceláře prezidentského sekretariátu. Byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Jeho manželkou byla Vlasta Chramostová.

V roce 2016 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1948–1951 se na Barrandově učil filmovým laborantem, zároveň absolvoval grafickou školu. Po vojně u Československého armádního filmu se vrátil na Barrandov, kde získal místo druhého kameramana. Debutoval jako kameraman v roce 1963 díky Janu Procházkovi. Několik krátkých filmů natočil s režisérem Vladimírem Sísem, s režisérem Jánem Roháčem natočil v roce 1965 Recitál Jiří Suchý – Jiří Šlitr. V roce 1968, při příjezdu vojsk Varšavské smlouvy, natočil v Praze množství dokumentárních záběrů, v lednu 1969 dokumentoval pohřeb Jana Palacha. Jeho posledním celovečerním filmem byl Spalovač mrtvol, kde hrála i jeho žena Vlasta Chramostová. V Izraeli poté natočil svůj poslední film v oficiální produkci – Všichni se odvrátili pro východoněmeckou televizi s režisérem Thomasem Fantlem.

Za normalizace byl z Barrandova propuštěn a nemohl dále točit. Se ženou si přivydělával domácí výrobou stolních lamp, které rozdávali přátelům. Podepsal Chartu 77, spoluorganizoval představení bytového divadla, z nichž některá zaznamenal.

Přišel o oko, a proto se po roce 1989 k práci kameramana nevrátil, nicméně z materiálů, které natočil na konci 60. let 20. století, mělo premiéru ještě několik filmů. Hned v roce 1989 to byl středometrážní Zmatek. Poté se stal prvním vedoucím sekretariátu prezidenta Václava Havla, odkud posléze odešel. V letech 1994–1996 byl členem Rady Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a v letech 1997–2001 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ze které také z vlastní vůle odešel.

V roce 2001 získal Cenu Františka Kriegla. Roku 2002 byl nalezen materiál natočený při pohřbu Jana Palacha a měl premiéru v Moskvě pod názvem Jan 69. Roku 2007 si Milota zahrál se svojí manželkou hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely jej napsal pro svoji přítelkyni).[1] Stanislav Milota byl rovněž nositelem Čestné medaile TGM za věrnost jeho odkazu.

V únoru 2019 byl hospitalizován v pražské nemocnici na Karlově náměstí, kde 18. února ve věku 85 let podlehl zápalu plic.[2][3][4][5]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1950 – Posel úsvitu
  • 1951 – Mikoláš Aleš
  • 1953 – Měsíc nad řekou
  • 1955 – Ztracená stopa
  • 1956 – Dědeček automobil
  • 1957 – Brankář bydlí v naší ulici
  • 1957 – Malí medvědáři
  • 1958 – V šest ráno na letišti
  • 1959 – Přátelé na moři
  • 1959 – První a poslední
  • 1960 – Pochodně
  • 1961 – Spadla s měsíce
  • 1962 – Akce Kalimantan
  • 1962 – Závrať
  • 1962 – Bílá oblaka
  • 1962 – Poslední etapa
  • 1963 – Na laně
  • 1964 – Bubny
  • 1965 – Anděl blažené smrti
  • 1967 – Piknik
  • 1968 – Spalovač mrtvol
  • 1978 – Play Macbeth
  • 1979 – Zpráva o pohřbívání v Čechách

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ –mor–. Romantik Krajčo režíruje Vlastu Chramostovou. Tyden.cz [online]. 2007-10-17 [cit. 2009-06-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ ČTK. Zemřel kameraman Stanislav Milota. Signatář Charty 77, který v roce 1969 natáčel pohřeb Jana Palacha. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-02-18 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČTK; Kultura. Zemřel kameraman Milota. Signatář Charty 77 natočil Spalovače mrtvol i pohřeb Palacha. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-02-18 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ jabl. Zvěčnil Kopfrkingla i srpnovou invazi. Zemřel kameraman Stanislav Milota. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-18 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ve věku 85 let zemřel kameraman Stanislav Milota. České noviny.cz [online]. 2019-02-18 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu
František Vláčil (1993) • Jan Švankmajer (1994) • Karel Kachyňa (1995) • Jiří Menzel (1996) • Miloš Forman (1997) • Jiří Krejčík (1998) • Miroslav Ondříček (1999) • Věra Chytilová (2000) • Otakar Vávra  (2001) • Juraj Jakubisko (2002) • Theodor Pištěk (2003) • Stella Zázvorková (2004) • Jan Němec (2005) • Ivan Passer (2006) • Vojtěch Jasný (2007) • Juraj Herz (2008) • Jana Brejchová (2009) • Zdeněk Svěrák (2010) • Josef Somr (2011) • Karel Černý (2012) • Vladimír Körner (2013) • Drahomíra Vihanová (2014) • Stanislav Milota (2015) • Eva Zaoralová a Jiří Bartoška (2016) • Alois Fišárek (2017) • Věra Plívová-Šimková (2018) • Jaromír Kallista (2019) • Hynek Bočan (2020) • Ivo Špalj (2021) • Marcela Pittermannová (2022) • Vladimír Smutný (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stanislav_Milota&oldid=22878123“