Petra Procházková
Petra Procházková | |
![]() | |
Narození |
20. října 1964 (54 let) Český Brod ![]() |
---|---|
Povolání | novinářka, spisovatelka a reportérka |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | Rusko, Blízký východ, Asie a Čečensko |
Ocenění |
Cena F. Peroutky (1997) Novinářská křepelka (1998) Cena K. H. Borovského (1999) Medaile Za zásluhy (2000) Cena 1. června (2001) |
Manžel(ka) | Paikar Paikar |
Děti | syn Zafar |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petra Procházková (* 20. října 1964 Český Brod) je česká humanitární pracovnice a novinářka. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze.
Profesní život[editovat | editovat zdroj]
Po vystudování gymnázia absolvovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Doktorát získala v lednu 1989 za práci na téma kreslené seriály, s důrazem na vývoj časopisu Čtyřlístek.[1]
Do té doby pracovala v časopise Květy, odkud však byla v polovině ledna 1989 propuštěna za účast na Palachově týdnu.[2] Následně začala pracovat v Lidových novinách jako reportérka domácí rubriky. V roce 1992 byla vyslána do Ruska, kde pracovala jako zahraniční korespondentka. Působila také jako válečná zpravodajka, její první reportáže pocházely z Abcházie.
V roce 1994 spolu s Jaromírem Štětinou založili soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Začala pracovat s kamerou a natočila různé reportáže. Přispívala do Lidových novin, slovenského deníku SME, týdeníku Týden a dalších časopisů. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, ale i o uprchlických táborech a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska. V roce 1994 byla očitým svědkem bombardování. V době diverzní akce Šamila Basajeva se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice.
V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily jako personu non grata, a musela tak Rusko opustit.
V roce 2001 a 2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afghánistánu.
Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat (čečensky „štěstí“), které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České republice.[3]
Od roku 2014 byla zpravodajkou Lidových novin na Ukrajině.[4] V září 2018 však oznámila odchod po 27letém působení v redakci Lidových novin, a to kvůli aféře s údajně vládou podstrčeným textem podporujícím pozici předsedy vlády a nepřímého vlastníka vydavatelského domu MAFRA Andreje Babiše.[5][6] Začátkem října pak oznámila, že bude pracovat pro Nový deník.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Petra Procházková je vdaná za Paikara z Afghánistánu a má syna Zafara.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1997 – novinářská Cena Ferdinanda Peroutky[7]
- 1998 – Novinářská křepelka
- 2000 – Cena Karla Havlíčka Borovského[8][9]
- 2000 – medaile prezidenta České republiky Za zásluhy
- 2001 – Cena primátora Plzně za lidská práva[10]
- 2006 – Cena Gratias Agit za šíření dobrého jména ČR v zahraničí
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Aluminiová královna – Rozhovory s ženami – Ruskami a Čečenkami – oběťmi rusko-čečenské války. Text je autentickým svědectvím o změně, kterou projdou obyčejné lidské osudy, když jejich soukromý svět ze dne na den změní válka. (2003)
- Frišta – Vyprávění z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší… jen vůbec nechápali, po čem „ti druzí“ opravdu touží. (2004)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Palachův týden očima Procházkové, Lidovky.cz, 18. 1. 2014
- ↑ Palachův týden očima Procházkové, Lidovky.cz, 18. 1. 2014
- ↑ Petra Procházková & spol. [online]. http://www.berkat.cz [cit. 2016-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-13. (český)
- ↑ Lidovky.cz: Petra Procházková (s.10)
- ↑ SLONKOVÁ, Sabina. Vzpoura v LN: Procházková odchází kvůli textu dodanému z vlády. Neovlivní.cz [online]. 2018-09-24 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
- ↑ AUST, Ondřej. Procházková po 27 letech opouští Lidové noviny. Médiář. 2018-09-24. Dostupné online [cit. 2018-09-24].
- ↑ Nositelé Ceny Ferdinanda Peroutky – Cena Ferdinanda Peroutky. ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Nejlepší novináři převzali ceny. iDNES.cz [online]. 2001-05-24 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Všechny hranice na světě mi vadí. iDNES.cz [online]. 2003-05-07 [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
- ↑ PECUCH, Martin. Ocenění města. www.plzen.eu. Dostupné online [cit. 2018-09-24]. (česky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petra Procházková ve Wikimedia Commons
Osoba Petra Procházková ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petra Procházková
- Blog Petry Procházkové
- Články Petry Procházkové na serveru lidovky.cz
- Petra Procházková - video z cyklu České televize 13. komnata
- Čeští novináři
- Lidé Lidových novin
- Pracovníci neziskových organizací
- Nositelé Novinářské křepelky
- Nositelé Ceny Ferdinanda Peroutky
- Nositelé Medaile Za zásluhy (Česko)
- Nositelé Ceny Karla Havlíčka Borovského
- Absolventi Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
- Narození 1964
- Narození 20. října
- Narození v Českém Brodě