Jan Dus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Zeno Dus
Narození19. července 1931 (91 let)
Náchod
Alma materEvangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánífarář, historik a teolog
ZaměstnavatelČeskobratrská církev evangelická
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
DětiJan Amos Dus[1]
Monika Žárská[1]
RodičeJan Dus[2]
PříbuzníRudolf Říčan (tchán)[3]
Webwww.janzenodus.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Dus, někdy též Jan Zeno Dus,[p 1] (* 19. července 1931 Náchod) je český evangelický teolog a farář Českobratrské církve evangelické (ČCE).[5] Působil ve sborech v Chotiněvsi a Chrástu. Na počátku října 1978 podepsal Chartu 77. V letech 1986 a 1987 byl československým politickým vězněm.

Život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1950 maturoval na reálném gymnáziu v Kutné Hoře. Poté pokračoval ve studiích na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. Protože roku 1953 nedostal odklad povinné vojenské služby, musel vysokoškolská studia přerušit a vrátil se k nim až po dvou letech na vojně, v roce 1955. Univerzitní vzdělání úspěšně zakončil složením státní závěrečné zkoušky toku 1957.[6] Od 1. srpna toho roku se stal vikářem ve sboru v Chotiněvsi a od 29. října 1961 farářem tamtéž.[5] Krátce po nástupu do chotiněveského sboru se oženil s Annou Říčanovou,[6] dcerou církevního historika Rudolfa Říčana.[7]

Dne 15. října 1964 mu však byl nedobrovolně odebrán státní souhlas a od následujícího dne až do konce června 1966 působil mimo církevní službu.[5] V té době Duse zaměstnal národní podnik Benzina a pracoval u něj coby čerpadlář na stanicích pohonných hmot postupně v Úštěku, poté v Terezíně a nakonec v Litoměřicích.[6]

Následně se od 1. července 1966 mohl vrátit ke kazatelské službě a stal se farářem ve sboru v Chrástu u Plzně.[5] V období od podzimu 1969 až do léta 1970 absolvoval studijní pobyt v Basileji na tamní teologické fakultě.[6] Na chrásteckém sboru vydržel do 4. února 1972, kdy mu byl opětovně odebrán státní souhlas.[8] Od května 1972 tak byl jako dělník zaměstnán v cihelně v Chrástu a po půl roce přešel ve stejném podniku na místo skladníka elektromateriálu.[6] Protože se však do chrásteckého sboru chystal nastoupit nový kazatel Daniel Matějka,[9] přestěhoval se Dus se svojí manželkou a jejich čtyřmi dětmi do Libiše, kde se Dusova manželka stala kostelnicí v tamním evangelickém sboru, k čemuž dostala služební byt, a zároveň se stala zdravotní sestrou. Duse od března 1974 zaměstnal národní podnik Továrna dětských vozidel Mělník na pozici topiče. Dne 8. října 1979 podepsal Chartu 77.[6]

Řadil se k výrazným kritikem Českobratrské církve evangelické, které vyčítal – dle svého mínění – výraznou podřízenost světské komunistické moci.[7] Dopisy intervenoval ve prospěch vězněných Jana Šimsy a Jana Litomiského. Obrátil se na Světovou radu církví se žádostí, aby se zasadila o rychlejší činnost československých orgánů ve prospěch uvězněných. Na jaře 1986 navíc psal prokuratuře a československému prezidentovi Gustávu Husákovi kvůli zatčení Heřmana Chromého. V reakci na to Duse navštívila 20. května 1986 v ranních hodinách v jeho bytě skupina šesti příslušníků státní bezpečnosti (StB) vedená nadporučíkem JUDr. Vojákem a Duse obvinili z trestného činu poškozování zájmu republiky v cizině podle § 112 trestního zákona. Spolu s tím provedli příslušníci bezpečnosti domovní prohlídku, se kterou skončili až v ranních hodinách následujícího dne. Zabavili při ní 378 písemných položek.[6]

S týdenním odstupem se Dusova manželka Anna dozvěděla o rozhodnutí prokurátora vzít jejího chotě do vazby. V ní setrval až do června 1987. Po tu dobu pomáhal svým spoluvězňům vhodně sestavovat dopisy či nalézat argumenty pro jejich obhajobu. Když se vrátil z vazby, k duchovenské službě ve sboru se již nevrátil. Po sametové revoluci roku 1989 se angažuje v dobrovolnickém Hnutí křesťanů za odstranění mučení a trestu smrti (ACAT).[6] I nadále se zapojuje do veřejného dění, když například aktivně vystupoval v diskuzi předcházející obnovení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí.[10]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Annou má Dus celkem čtyři děti, a sice dvě dcery a stejný počet synů. Nejstarší z nich je Monika narozená roku 1958. O dva roky později (1960) se jim narodila dvojčata Anna a Michael.[6] Nejmladším ze čtveřice Dusových potomků je pozdější biblista Jan narozený roku 1966.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jméno „Zeno“ přijal až v dospělém věku.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
  2. Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
  3. Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
  4. NEŠPOR, Zdeněk R. Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Praha: Kalich, 2019. 465 s. ISBN 978-80-7017-261-2. Heslo Dus Jan Zeno. [Dále jen Nešpor]. 
  5. a b c d Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. Sborník k 50. výročí spojení Českobratrské církve evangelické. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, Kalich, 1969. 313 s. Heslo Dus Jan. 
  6. a b c d e f g h i KEŘKOVSKÝ, Pavel. Jan Dus [online]. Praha: Cesta církve [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  7. a b c Nešpor, s. 82.
  8. Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 1969–1999. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Miroslav Brož. Praha: Kalich, 2002. 414 s. ISBN 80-7017-697-0. Heslo Dus Jan Mgr.. 
  9. 60 let na cestě…. 1. vyd. Chrást: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Chrástu u Plzně, 2008. 24 s. Dostupné online. Kapitola Přehled duchovních sboru, s. 24. 
  10. JANIŠ, Petr. Mariánský sloup se má na pražské Staroměstské náměstí vrátit za rok. Novinky.cz [online]. 2015-02-06 [cit. 2022-10-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]