Heřman Chromý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Heřman Chromý

poslanec Federál. shromáždění (SN)
Ve funkci:
1990 – 1990

poslanec České národní rady
Ve funkci:
1990 – 1992
Stranická příslušnost
Členství bezpartijní (OF)

Narození 29. září 1947 (71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik, spisovatel a básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Heřman Chromý, též Karel Heřman (* 29. září 1947 Praha[1]) je český a československý básník, kulturní organizátor, disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za Občanské fórum, později diplomat.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval střední ekonomickou školu pro zahraniční obchod v Praze a ekonomickou fakultu na univerzitě v Blagoevgradě (v bulharské Vrace). V letech 19702002 žil v Mělníku. Pracoval po jistou dobu v elektrárně Mělník. V Mělníku v 70. letech působil jako kulturní organizátor (Dům mládeže, Okresní kulturní středisko). Podílel se zde na inscenování hudebních pořadů. V roce 1982 podepsal Chartu 77. V roce 1986 byl odsouzen na dva roky nepodmíněně za podvracení republiky, kvůli své básnické, publicistické a politické činnosti. V srpnu 1989 proti jeho osobě zahájila Státní bezpečnost v Mělníku další předběžné vyšetřování. V letech 19881990 vydával společně s Petrem Uhlem a Annou Šabatovou čtrnáctideník Informace o Chartě 77 . V roce 1988 se podílel na vzniku Mírového klubu Johna Lennona. Ve vlastní umělecké tvorbě se profiloval jako básník. Na přelomu 70. a 80. let se účastnil recitačních soutěží (dvakrát mu bylo uděleno nejvyšší ocenění na přehlídce Wolkerův Prostějov). Je autorem několika básnických sbírek: Dlouze skandující občan (1978), Chlapec Rock (1980), Vepřové něžnosti (1982–1985), Veřejné úrazy (1984–85) nebo Náš pan domácí pánbů (1985–86), které byly samizdatově vydány v edici bratrů Havlových Expedice. V roce 1990 mu byla udělena literární Cena Erasma Rotterdamského.[2][3]

Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník SD Severozápadní dráha, bytem Mělník.[4]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 14 – Mělník, Středočeský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990.[5][6] Ve volbách roku 1990 byl za Občanské fórum zvolen do České národní rady.[7] Krátce působil jako člen předsednictva ČNR a člen komise pro vězeňství. Byl rovněž předsedou poslaneckého klubu Občanského fóra.[2]

Veřejně se angažoval i po odchodu z vrcholné politiky. Od roku 1995 působí na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1995–1998 byl diplomatem v Bulharsku, v letech 1998–2002 v Rumunsku a od roku 2005 v Bělorusku. V roce 2004 se zúčastnil řetězové hladovky za odstoupení Stanislava Grosse z postu předsedy vlády a podporoval četné protikomunistické iniciativy.[2]

Na jaře roku 2013 ohlásil odchod z ministerstva zahraničních věcí kvůli nespokojenosti s chodem úřadu. Kritizoval systém vydávání osob ke stíhání do zahraničí, včetně kauzy ruského podnikatele Alexeje Torubarova vydaného v květnu ke stíhání do Ruska, k jehož případu zpracovával posudek. Vedení ministerstva kritiku komentovalo tak, že Chromý odváděl nekvalitní práci a snaží se pošpinit svého zaměstnavatele.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

22. listopadu 2016 dostal pamětní dekret ministra a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu „za aktivní činnost proti komunistickému režimu spočívající zejména v rozšiřování ilegálních periodik Svědomí a Informace o Chartě, a dále za podíl na založení Mírového klubu Johna Lennona“.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Heřman Chromý [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Miroslav Sígl: Životy a osudy našich krajanů ve světě (2/3) [online]. czechfolks.com [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  3. Osobní jméno Heřman, Karel, 1947-, Ing. [online]. svk7.svkkl.cz [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  4. Návrh na volbu nových poslanců Sněmovny národů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  6. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  8. Cisterna je komedie, o vydání Torubarova věděli, tvrdí Schwarzenbergův úředník [online]. lidovky.cz [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (česky) 
  9. NAŘÍZENÍ MINISTRA OBRANY číslo 9 ze dne: 22. listopadu 2016. Ministerstvo obrany. 2016-11-22. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]