Elektrárna Mělník
| Elektrárna Mělník | |
 pohled na elektrárnu od jihovýchodu od Vliněvsi | |
| Stát |
 Česko |
|---|---|
| Umístění | k.ú. Horní Počaply a Křivenice |
| Stav | v provozu |
| Dokončení | 1960 / 1971 / 1981 |
| Vlastník | ČEZ |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 352 / 220 / 500 MW |
| Souřadnice | 50°24′40″ s. š., 14°25′10″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elektrárna Mělník je tepelná elektrárna, která se nachází severně od Mělníka na levém břehu Labe, v katastrálních územích Horní Počaply a Křivenice obce Horní Počaply. Jedná se o technologický komplex tří elektráren označovaných římskými číslicemi I. až III. Tepelná elektrárna spaluje hnědé uhlí ze severočeských uhelných pánví, v roce 2016 to bylo celkem 3,8 milionu tun.
Všechny elektrárny využívají pro chlazení vodu z Labe, což jim umožňuje dosažení nízkého protitlaku v kondenzátoru. Proti chladicím věžím to má jistou výhodu, a to podstatně lepší ekonomii, které není možné konkurovat při chlazení pomocí chladicích věží.
Zásobování uhlím[editovat | editovat zdroj]
Elektrárna je zásobována severočeským hnědým energetickým uhlím z Mostecké pánve (Mostecká uhelná společnost). Uhlí je přepravováno po železnici ve výsypných vozech. Jedna souprava přiveze na 30 vagonů a v každém z nich je po cca 50 tunách uhlí. Uhlí je vykládáno ve vykládkových tunelech, kde se otevřou postranní klapky a uhlí se vysype do tzv. štěrbinových zásobníků. Odtud rotační vyhrnovače plynule vyhrnují na dopravníkový gumový pás. Ten uhlí vyveze do přesypové věže, odtud je dopravováno dále do zásobníků.
.jpg)
V případě plných zásobníků je uhlí dopravováno na skládku. Tato skládka slouží v případě výpadku železniční dopravy. Zde je uhlí vysypáno na hromady a ty jsou následně rozhrnuty buldozery a zhutněny jako ochrana před samovznícením uhlí.
Skladování uhlí je dosti nákladná záležitost, neboť jde o manipulace navíc a provoz dalšího zařízení – provoz pasů a buldozerů. Navíc dochází k úbytku takzvané „prchavé hořlaviny“, což je energetická ztráta. Výhřevnost uhlí je kolem 10,7 MJ/kg +/– 1,2 MJ/kg. Obsah síry 1,8 %, popel 32-27 %, prchavá hořlavina 57 %.
Elektrárna Mělník I[editovat | editovat zdroj]
Stavba elektrárny začala roku 1956, provoz byl zahájen v roce 1960. Instalovaný výkon elektrárny Mělník I. činí 240 MW.[1] Od roku 1993 je jejím provozovatelem společnost Energotrans. V červnu roku 2012 povolil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže spojení ČEZ s Energotrans.
Elektrárna Mělník II[editovat | editovat zdroj]
Roku 1971 byla uvedena do provozu elektrárna Mělník II. Byly instalovány čtyři bloky dodávající výkon 4 x 110 MW. Od roku 1998 je elektrárna odsířena. Provozuje ji společnost ČEZ. V roce 2000 byly turbíny napojeny do kogeneračního cyklu a nyní zásobují teplem obce Horní Počaply a Dolní Beřkovice a město Mělník s aglomerací.
Účinnost cyklu z kondenzačního (asi 33%) se zvýšila na 55-65 % v cyklu kogeneračním, dle výkonu dodávaného do tepelné sítě. Jednotky jsou schopny dodávat i teplo v páře, což se v současnosti děje a to pro technologické účely v rámci elektrárny, tak i pro přilehlý podnik vyrábějící stavební hmoty. Využití vyvedení páry má ještě dostatečné rezervy. Z ekologického hlediska došlo tedy k významnému pokroku.
V roce 1996 byly dva bloky uzavřeny a zbylé dva bloky prošly rozsáhlou modernizací, byla provedena výměna kotle včetně bubnů. Jedná se o moderní bubnové kotle KG350 (kotel granulační). Kotel je dvoutahový s přirozeným oběhem s přímým foukáním prášku s mezipřihříváním páry. Je vybaven čtyřmi mlecími okruhy, dvěma vzduchovými ventilátory a 2x ohřívákem vzduchu typu Ljungstrom. Odprášení je řešeno elektrostatickými odlučovači s účinností 99,9 %. Zároveň byl nainstalován systém pro snížení oxidů dusíku.
Z přesypové věže je uhlí dopravováno dvěma gumovými pásy do kotelny do zásobníku 2x300 t pro každý kotel. Uhlí ze zásobníku jde čtyřmi řetězovými podavači o max. výkonu 56 t/h do sušicích šachet, kde se spalinami horkými asi 860-880 °C palivo vysouší a částečně vlivem vnitřní vody rozpraská na drobnější kusy a padá šachtou do mlýna. Čtyři mlýny o výkonu max. 42 t/h. Jedná se o ventilátorový mlýn VM65. Kde se uhlí rozemele na jemný prášek, který je foukán přes třídič do hořákových hubic. Hrubá frakce se z třídiče vrací zpět do mlýna.
.JPG)
Pro najíždění a odstavování kotle jsou umístěny v oblasti práškových hořáků najížděcí mazutové hořáky se spotřebou 1,1 t/h -4 ks a k tomu 2,2 t/h výkonové hořáky pro najíždění. Jako pomocné palivo je používán mazut. Mazut má výhřevnost 39 MJ/kg obsah vody max 1 %, voda 1 %, popel 1 % síra 3 %.
Pára o teplotě 540 °C a tlaku 12,7 MPa jde z kotelny dvěma parovody do strojovny, kde projde přes odlučovače a dělící armatury (oddělující kotelnu od strojovny v případě potřeby) do turbíny. Jde o turbínu třítělesovou rovnotlakou kondenzační se 7 neregulovanými a jedním regulovaným odběrem páry pro teplofikační účely. Ovládání je provedeno hydraulicko-elektronickým regulačním systémem. Vše je řízeno elektronicky, bez hydraulických vazeb. Turbína je vybavena čtyřmi rychlozávěrnými uzávěry (2x VT a 2x ST). Dále 4 kusy vysokotlakých regulačních ventilů a 2 kusy středotlakých regulačních ventilů. Pára vstupuje do VT dílu a po předání části tepelné a tlakové energie předá svou energii lopatkám Vt dílu a vystupuje zpět do mezipřihříváku páry kotle. Teplota 350 °C. V kotli se opět teplota zvyšuje na 540 °C a jde do středotlakého dílu turbíny. Ve středotlakém dílu předá část energie a jde převáděcími parovody do nízkotlakého dílu. Z tohoto převáděcího potrubí je vyveden teplofikační odběr páry pro ohřev vody teplofikačního systému.
V převáděcím potrubí jsou regulační klapky pro regulaci tlaku páry v tomto odběru. Pára jde dále nízkotlakým dílem, kde předá svou energii a pára na výstupu z posledního stupně turbíny jde o parametrech 20 °C - 10kPa do kondenzátoru. Kondenzátor má za úkol změnit skupenství z páry na kapalinu. Tato změna značně zhoršuje účinnost celého cyklu pohybuje se kolem 30% všech ztrát. Energetický blok jedoucí v kondenzačním režimu (bez odběru páry pro teplofikaci) se pohybuje kolem 34%. Tyto bloky jsou ovšem zapojeny do teplofikačního režimu vytápějící přilehlé obce a město Mělník.
Na výstupu páry z mezipřihříváku kotle jsou vybaveny redukční stanice pro dodávku technologické páry dalším odběratelům. Bohužel zatím je tato možnost skoro nevyužita. Přesto díky zařazení teplofikace dosahuje účinnost mezi 50-65% v závislosti na odběru tepla pro teplofikaci a technologické páry.
Elektrárna Mělník III[editovat | editovat zdroj]
O deset let později, roku 1981, byla spuštěna třetí sekce, elektrárna Mělník III. s instalovaným výkonem 500 MW. Odsiřovací technologie byla uvedena do provozu roku 1998, současně s elektrárnou Mělník II. Také jejím provozovatelem je ČEZ. Její 270 metrů vysoký komín patří k nejvyšším stavbám na území Česka. Jde o největší výrobní uhelný blok, který je složený z kotle věžovité konstrukce (ojedinělá stavba).
Jedná se o granulační kotel, průtlačný, věžovité konstrukce se superponovanou cirkulací, přímým foukáním prášku, s mezipřihřátím páry. Označení nese KG1600, jde tedy o kotel o výkonu 1600 t/hod. Kotel pracuje na parametrech 540 °C/17,45 MPa. Je vybaven deseti okruhy s ventilátorovými mlýny. Kotel pracuje s vynikajícími hodnotami chemického nedopalu v popílku a mechanického nedopalu ve škváře. I produkce oxidů CO a oxidů dusíku je díky rekonstrukci provedené v roce 1996 na velice nízké úrovni. Kotel je schopný provozu i s hodnotami oxidů dusíku blízkých k hranici 200 mg současně s nízkými hodnotami oxidu uhelnatého. Tyto hodnoty splňují i přísné limity, které budou platné po roce 2015, kdy vstoupí platnost nová norma pro znečišťování ovzduší.
Malá vodní elektrárna[editovat | editovat zdroj]
V listopadu 2008 byla zahájena stavba malé vodní elektrárny Mělník,[2] dokončena byla v květnu 2010. Elektrárna vyrábí elektřinu z chladicí vody, která vytéká z tepelné elektrárny Mělník. Elektřina se tedy vyrábí "dvakrát". Vodní elektrárna má výkon 590 kW.[2]
Využití[editovat | editovat zdroj]
V osmdesátých letech 20. století byla elektrárna Mělník I. zrekonstruována a byl vybudován tepelný napáječ dodávající teplo do teplovodné sítě hlavního města Prahy vzdáleného asi 30 kilometrů. Elektrárna se tak stala součástí jedné z největších existujících kogeneračních soustav. Od roku 2003 dodává teplo i pro město Neratovice.
Od roku 2000 se obdobně využívá odpadní teplo z elektrárny Mělník II pro vytápění Mělníka, Horních Počapel a Dolních Beřkovic.
Odpadní produkty po odsíření - sádrovec, popílek a struska jsou zpracovávány na stavební materiály.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Skupina ČEZ / Výroba elektřiny:Elektrárna Mělník [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Skupina ČEZ / Výroba elektřiny:Mělník [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrárna Mělník ve Wikimedia Commons
