Vladimíra Dvořáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.
Vladimíra Dvořáková 2013.JPG
3. předsedkyně Akreditační komise ČR
Ve funkci:
1. září 2006 – 31. srpna 2016
PředchůdceMiroslav Liška
NástupceAK ČR zanikla
Členka Akreditační komise ČR
Ve funkci:
1. září 2004 – 31. srpna 2016
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (2. polovina 70. let – 1989)
Narození11. února 1957 (64 let)
Karlovy Vary
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Československá akademie věd
VŠE v Praze
Profesepolitoložka, pedagožka, spisovatelka a komentátorka
OceněníCena Františka Kriegla (2012)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimíra Dvořáková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková (* 11. února 1957 Karlovy Vary) je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“[2] pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí.

Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV (1990–1992). V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. (Exkurs: Politologická pracoviště začala v Československu vznikat až po roce 1989, i když první katedru politologie zakládal na filosofické fakultě UK prof. Jiří Hájek spolu s prof. Theodorem Syllabou a první ročník politologie byl jimi otevřen v roce 1969. V roce 1970 však studenti prvního ročníku realisticky přešli na jiné obory a tím existenci oboru zachovali, i když ve stavu hibernace.) Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 (docentka) a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003.

Dvořáková byla členkou KSČ. Nikoliv prý ale z kariérních důvodů, ale protože na základě svého pocitu z konce 70. let chtěla přispět ke změně komunistické strany zevnitř.[3]

Členství[editovat | editovat zdroj]

Členství v redakčních radách, oborových organizacích a politických stranách:

  • 1987–90 – redakční rada časopisu Latinská Amerika: Dějiny a současnost
  • od roku 1994 – výkonná redaktorka a do roku 2014 šéfredaktora časopisu Politologická revue
  • od roku 1994 – výkonný výbor České společnosti pro politické vědy
  • od roku 1996 – šéfredaktorka časopisu Současná Evropa a Česká republika

Byla také místopředsedkyní Mezinárodní asociace pro politické vědy (IPSA).

Před rokem 1989 byla členkou krajně levicové parlamentní Komunistické strany Československa.

Akreditační komise České republiky[editovat | editovat zdroj]

Dvořáková působí od roku 2004 jako členka a v letech 2006 - 2016 jako předsedkyně Akreditační komise České republiky, jejímž posláním je péče o kvalitu vysokoškolského vzdělávání.[4]

Do povědomí širší veřejnosti vstoupila v souvislosti s nekompromisním postojem ve skandálů s tzv. turbostudenty na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.[zdroj?] Počátkem roku 2010 ji za výroky o mafiánských a klientských sítích na fakultě zažaloval bývalý děkan a proděkan Milan Kindl a v žalobě požadoval 150 tisíc korun a omluvu zaslanou jemu a zároveň otištěnou v celostátním deníku.[5] 6. září 2010 ale svou žalobu stáhl a řízení bylo zastaveno.[6] Za kritická vyjádření ji zažaloval také bývalý předseda plzeňského akademického senátu Daniel Telecký, který požadoval omluvu a odškodnění 100 tisíc korun. Městský soud však žalobu zamítnul a toto rozhodnutí potvrdil i odvolací vrchní soud, když její kritika měla mít reálné a pravdivé základy.[7]

V srpnu 2016 ukončila své druhé funkční období ve funkci předsedkyně. Ve stejném termínu končí činnost i sama Akreditační komice ČR, která bude nahrazena Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství.[8]

Za příkladné občanské postoje a občanskou statečnost, kterou prokázala zejména ve funkci předsedkyně Akreditační komise, obdržela Dvořáková v roce 2012 Cenu Františka Kriegla, udělovanou Nadací Charty 77.

Výbor z díla[editovat | editovat zdroj]

  • 2012 – ¡Que el pueblo mande! Levicové vlády, populismus a změny režimu v Latinské Americe (spoluautoři Radek Buben a Jan Němec)
  • 2012 – Rozkládání státu
  • 2010 – Evropeizace veřejné sféry (spoluautoři Josef Bič, Radka Druláková, Karel B. Müller, Petr Vymětal)
  • 2008 – Komparace politických systémů: Základní modely demokratických systémů
  • 2002 – Spojené státy americké - společnost a politika
  • 1994 – O přechodech k demokracii (spoluautor Jiří Kunc)
  • 1992 – Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (spoluatoři Jiří Kunc a Miloslav Ransdorf)
  • 1990 – Nikaragujská politika
  • 1987 – Mexická zahraniční politika a revoluční proces ve Střední Americe

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pelikán 2008: Chvalořeč na Vladimíru Dvořákovou [online]. Listy, 2009-12-15 [cit. 2010-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. ↑ katalog FF UK
  3. ↑ Politoložka Dvořáková: Chtěla jsem změnit KSČ. Zevnitř
  4. ↑ prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.
  5. ↑ Exproděkan Kindl žaluje akreditační šéfku Dvořákovou. CT24.cz [online]. 3.5.2010 [cit. 4.6.2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-07. 
  6. ↑ Kindlovi vadily výroky o mafiánských sítích na právech, žalobu ale stáhl. iDNES.cz [online]. 7.9.2010 [cit. 4.6.2011]. Dostupné online. 
  7. ↑ Aféra plzeňských práv: šéfka akreditační komise se za výroky omlouvat nemusí. iHNed.cz [online]. 3. 5. 2011 [cit. 4.6.2011]. Dostupné online. 
  8. ↑ HRDINOVÁ, Radka. Plzeňská práva? Nic se nevyšetřilo, říká končící šéfka akreditační komise. iDNES.cz [online]. 2016-07-03 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimíra_Dvořáková&oldid=19668139“