Vladimíra Dvořáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.
Vladimíra Dvořáková 2013.JPG
3. předsedkyně Akreditační komise ČR
Ve funkci:
1. září 2006 – 31. srpna 2016
PředchůdceMiroslav Liška
NástupceAK ČR zanikla
Členka Akreditační komise ČR
Ve funkci:
1. září 2004 – 31. srpna 2016
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (2. polovina 70. let – 1989)
Narození11. února 1957 (65 let)
Karlovy Vary
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Československá akademie věd
VŠE v Praze
Profesepolitoložka, pedagožka, spisovatelka a komentátorka
OceněníCena Františka Kriegla (2012)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimíra Dvořáková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková (* 11. února 1957 Karlovy Vary) je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“[2] pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí.

Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV (1990–1992). V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. (Exkurs: Politologická pracoviště začala v Československu vznikat až po roce 1989, i když první katedru politologie zakládal na filosofické fakultě UK prof. Jiří Hájek spolu s prof. Theodorem Syllabou a první ročník politologie byl jimi otevřen v roce 1969. V roce 1970 však studenti prvního ročníku realisticky přešli na jiné obory a tím existenci oboru zachovali, i když ve stavu hibernace.) Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 (docentka) a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003.

Dvořáková byla členkou KSČ. Nikoliv prý ale z kariérních důvodů, ale protože na základě svého pocitu z konce 70. let chtěla přispět ke změně komunistické strany zevnitř.[3]

Členství[editovat | editovat zdroj]

Členství v redakčních radách, oborových organizacích a politických stranách:

  • 1987–90 – redakční rada časopisu Latinská Amerika: Dějiny a současnost
  • od roku 1994 – výkonná redaktorka a do roku 2014 šéfredaktora časopisu Politologická revue
  • od roku 1994 – výkonný výbor České společnosti pro politické vědy
  • od roku 1996 – šéfredaktorka časopisu Současná Evropa a Česká republika

Byla také místopředsedkyní Mezinárodní asociace pro politické vědy (IPSA).

Před rokem 1989 byla členkou krajně levicové parlamentní Komunistické strany Československa.

Akreditační komise České republiky[editovat | editovat zdroj]

Dvořáková působí od roku 2004 jako členka a v letech 2006–2016 jako předsedkyně Akreditační komise České republiky, jejímž posláním je péče o kvalitu vysokoškolského vzdělávání.[4]

Do povědomí širší veřejnosti vstoupila v souvislosti s nekompromisním postojem ve skandálů s tzv. turbostudenty na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.[zdroj?] Počátkem roku 2010 ji za výroky o mafiánských a klientských sítích na fakultě zažaloval bývalý děkan a proděkan Milan Kindl a v žalobě požadoval 150 tisíc korun a omluvu zaslanou jemu a zároveň otištěnou v celostátním deníku.[5] 6. září 2010 ale svou žalobu stáhl a řízení bylo zastaveno.[6] Za kritická vyjádření ji zažaloval také bývalý předseda plzeňského akademického senátu Daniel Telecký, který požadoval omluvu a odškodnění 100 tisíc korun. Městský soud však žalobu zamítnul a toto rozhodnutí potvrdil i odvolací vrchní soud, když její kritika měla mít reálné a pravdivé základy.[7]

V srpnu 2016 ukončila své druhé funkční období ve funkci předsedkyně. Ve stejném termínu končí činnost i sama Akreditační komice ČR, která bude nahrazena Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství.[8]

Za příkladné občanské postoje a občanskou statečnost, kterou prokázala zejména ve funkci předsedkyně Akreditační komise, obdržela Dvořáková v roce 2012 Cenu Františka Kriegla, udělovanou Nadací Charty 77.

Výbor z díla[editovat | editovat zdroj]

  • 2012 – ¡Que el pueblo mande! Levicové vlády, populismus a změny režimu v Latinské Americe (spoluautoři Radek Buben a Jan Němec)
  • 2012 – Rozkládání státu
  • 2010 – Evropeizace veřejné sféry (spoluautoři Josef Bič, Radka Druláková, Karel B. Müller, Petr Vymětal)
  • 2008 – Komparace politických systémů: Základní modely demokratických systémů
  • 2002 – Spojené státy americké - společnost a politika
  • 1994 – O přechodech k demokracii (spoluautor Jiří Kunc)
  • 1992 – Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (spoluatoři Jiří Kunc a Miloslav Ransdorf)
  • 1990 – Nikaragujská politika
  • 1987 – Mexická zahraniční politika a revoluční proces ve Střední Americe

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pelikán 2008: Chvalořeč na Vladimíru Dvořákovou [online]. Listy, 2009-12-15 [cit. 2010-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. ↑ katalog FF UK
  3. ↑ Politoložka Dvořáková: Chtěla jsem změnit KSČ. Zevnitř
  4. ↑ prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.. www.akreditacnikomise.cz [online]. [cit. 2010-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-05. 
  5. ↑ Exproděkan Kindl žaluje akreditační šéfku Dvořákovou. CT24.cz [online]. 3.5.2010 [cit. 4.6.2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-07. 
  6. ↑ Kindlovi vadily výroky o mafiánských sítích na právech, žalobu ale stáhl. iDNES.cz [online]. 7.9.2010 [cit. 4.6.2011]. Dostupné online. 
  7. ↑ Aféra plzeňských práv: šéfka akreditační komise se za výroky omlouvat nemusí. iHNed.cz [online]. 3. 5. 2011 [cit. 4.6.2011]. Dostupné online. 
  8. ↑ HRDINOVÁ, Radka. Plzeňská práva? Nic se nevyšetřilo, říká končící šéfka akreditační komise. iDNES.cz [online]. 2016-07-03 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimíra_Dvořáková&oldid=21649573“