František Lízna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Lízna

František Lízna na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodu (2009)
Narození 11. července 1941 (76 let)
Jevíčko
Povolání kněz
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lízna (* 11. července 1941 Jevíčko) je moravský kněz, jezuita a předseda redakční rady časopisu Akord. Zaměřuje se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990.[1] Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 19952004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a farář ve Vyšehorkách. V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva.

Podnikl taky několik pěších cest – poutí. Nejvýznamnější z nich byly pouť ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela v roce 2004 a později, už s diagnostikovanou rakovinou prostaty, podle vlastních slov už v neoperovatelném stádiu,[2] pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj údajně našli ostatky svatého Klementa I., papeže, (a odkud je pak snad přenesli na moravský Klimentek) a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ.[3]

V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, v roce 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za jeho práci ve vězení a v roce 2012 mu byla řádem milosrdných bratří udělena Cena Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209522160100005-na-plovarne/ 2:50-3:10
  2. pořad Na plovárně
  3. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/vyzvy/_zprava/503576

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]