František Lízna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Lízna
František Lízna na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodu (2009)
Narození 11. července 1941 (77 let)
Jevíčko
Povolání kněz
Ocenění Recipient of the Order of Tomáš Garrigue Masaryk, 5th class
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lízna (* 11. července 1941 Jevíčko) je moravský kněz, jezuita a předseda redakční rady časopisu Akord. Zaměřuje se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990.[1] Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 19952004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a farář ve Vyšehorkách, kde je farářem i v současnosti (červen 2018). V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva.

Podnikl taky několik pěších cest – poutí. Nejvýznamnější z nich byly pouť ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela v roce 2004 a později, už s diagnostikovanou rakovinou prostaty, podle vlastních slov už v neoperovatelném stádiu,[2] pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj našli ostatky svatého Klementa I., papeže, (a odkud je pak snad přenesli na moravský Klimentek) a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ.[3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, v roce 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za jeho práci ve vězení a v roce 2012 mu byla řádem milosrdných bratří udělena Cena Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné. 17. listopadu 2017 převzal Cenu Paměti národa.[4][5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209522160100005-na-plovarne/ 2:50-3:10
  2. pořad Na plovárně
  3. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/vyzvy/_zprava/503576
  4. Ceny Paměti národa po osmé: kdo jsou ocenění hrdinové?
  5. Komunistické lágry bere jako školu života. Cenu Paměti národa získá František Lízna

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]