Jiří Bartoška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Bartoška

Jiří Bartoška (2007)
Narození 24. března 1947 (70 let)
Děčín
Československo Československo
Manžel(ka) Andrea Bartošková
Děti Kateřina, rozená Bartošková
Janek Bartoška
Sídlo Praha
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
1999Všichni moji blízcí
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podpis Jiřího Bartošky (1988)

Jiří Bartoška (* 24. března 1947 Děčín) je český herec a filmový organizátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na Gymnáziu v Pardubicích a brněnské JAMU asi rok hrál v brněnském Divadle na provázku (Husa na provázku), poté v roce 1973 přesídlil na sever Čech do ústeckého Činoherního studia, odkud pak v roce 1978 přešel do pražského Divadla Na zábradlí. V roce 1991 z tohoto divadla odešel společně s mnoha svými kolegy herci do nově založeného Divadla Bez zábradlí, kde působí dodnes.

Jedná se také o úspěšného filmového a televizního herce. Často také propůjčuje svůj hlas jako voiceover při komentování cestopisných a dokumentárních filmů.

Za socialismu podepsal v roce 1977 tzv. antichartu,[1] ale také petici za propuštění Václava Havla z vězení i prohlášení Několik vět v roce 1989. 19. listopadu spoluzakládal Občanské fórum, patřil mezi blízké Havlovy spolupracovníky. Na manifestaci 10. prosince 1989 oznámil na Václavském náměstí jeho kandidaturu na prezidenta ČSSR.[2]

Od roku 1994 působí coby prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, kde spolupracuje zejména s filmovou kritičkou Evou Zaoralovou. V roce 2015 dosáhla pořádající společnost Film Servis Festival Karlovy Vary, kterou vlastní Bartoška, čistého zisku 7 milionů korun.[3]

V reakci na některé výroky prezidenta Miloše Zemana i na prohlášení čtyř z 18. října 2016 Bartoška a Vojtěch Dyk vyzvali českou veřejnost k občanskému neklidu a spolu s dalšími osobnostmi veřejného života podepsali výzvu, ve které mimo jiné stojí: „Když to bude nutné, stávkujme. Sedmnáctého listopadu se opět sejděme na náměstích a zvažme další kroky, nutné na ochranu demokracie. My do Ruska a Číny nepatříme! Chtěli jsme zpět do Evropy, ne do Hulvátova.“[4]

S manželkou Andreou má dceru Kateřinu a syna Jana.

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Anticharta po 25 letech. Lidové noviny, 24. 1. 2002, str. 18. Dostupné online.
  2. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 266.  
  3. "Bartoškovi se daří, karlovarský filmový festival hlásí rekordní zisk". E15. 19. prosince 2016.
  4. "Bartoška, Dyk či Burian vyzývají kvůli Zemanovi k občanskému neklidu". iDNES.cz. 28. října 2016.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 37, 122, 123, 181, 266.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 41–43.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 35.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 26.  
  • KLUSÁKOVÁ, Jana. Jiří Bartoška na konci sezóny (1991). Praha : Primus, 1991. 79 s. ISBN 80-901091-0-1.
  • MARTÍNKOVÁ, Petra. Jiří Bartoška. Praha : Unholy cathedral, 1998. 189 s. ISBN 80-902578-8-7.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 33.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 52.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]