Přeskočit na obsah

Jiří Krejčík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Krejčík
Narození26. června 1918
Rakousko-Uhersko Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. srpna 2013 (ve věku 95 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníherec, filmový režisér, pedagog, scenárista a televizní herec
OceněníVyznamenání Za vynikající práci zbi (1980)
medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2001)
Artis Bohemiae Amicis (2008)
zasloužilý umělec
ChoťVlasta Krejčíková
DětiJiřina Krejčíková
Jiří Krejčík
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Krejčík (26. června 1918 Praha – 8. srpna 2013 Praha[1]) byl český režisér, scenárista, příležitostný herec a vysokoškolský pedagog. V roce 1998 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Jako režisér proslul dramatickými i komediálními filmy. Působil i jako divadelní režisér.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě studoval na technice, během protektorátu působil u soukromé firmy a posléze jako statista a adept režie v barrandovských ateliérech, což ho uchránilo před totálním nasazením. Později se věnoval samostatné režijní práci, zprvu u reklamních a krátkých filmů. Jako režisér celovečerního hraného filmu debutoval v roce 1947 snímkem Týden v tichém domě na motivy povídek Jana Nerudy. V 50. letech se (mj. společně s Janem Werichem) podílel na scénáři a přípravě filmu Císařův pekař a pekařův císař, který měl původně i režírovat, nakonec ale snímek režíroval Martin Frič.

Vzhledem ke svému negativnímu postoji k tehdejšímu komunistickému režimu nemohl pravidelně točit své filmy.[zdroj?]

Svého režijního vrcholu dosáhl zejména v šedesátých letech 20. století. V té době natočil výrazné filmy jako například Vyšší princip (1960), drama z období druhé světové války po atentátu na Reinharda Heydricha, dále hořkou komedii Svatba jako řemen (1967) a komedii na námět divadelní hry irského dramatika Seana O'Caseyho Pension pro svobodné pány (1967).

V sedmdesátých letech 20. století režíroval především životopisný film Božská Ema (1979) o životě významné české operní zpěvačky Emy Destinnové. Pedagogicky působil na FAMU, od 2. května 2006 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – režie.

Divákům může být znám hereckou rolí lékaře ve filmu Pelíšky (1999) nebo řezníka ve Slavnostech sněženek.

Zemřel po několikadenním pobytu v nemocnici v srpnu 2013 ve věku pětadevadesáti let.[2] Poslední rozloučení proběhlo v pražském kostele svatého Vojtěcha.[3]

Jeho dcera Jiřina byla manželkou hudebního skladatele Pavla Vaculíka.[4]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Režijní filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Celovečerní filmy

[editovat | editovat zdroj]

Televizní filmy

[editovat | editovat zdroj]

Dokumentární filmy

[editovat | editovat zdroj]

Herecká filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ spa [SPÁČILOVÁ, Mirka] a věž [ŽILKOVÁ, Věra]. Zemřel režisér, scenárista a herec Jiří Krejčík. iDnes.cz [online]. 9. srpna 2013 [cit. 25. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrel-jiri-krejcik-reziser-filmu-vyssi-princip.A130809_074845_filmvideo_vez
  2. ↑ AKTUALITY.SK. Zomrel Jiří Krejčík. Aktuality.sk [online]. 2013-08-09 [cit. 2024-12-24]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ S režisérem Jiřím Krejčíkem se rozloučily osobnosti české kulturní scény. Rádio Praha [online]. 2013-08-16 [cit. 2024-12-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zemřel Pavel Vaculík – Divadelní noviny [online]. [cit. 2024-12-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ Národ v sobě, Česká televize

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu

František Vláčil (1993) • Jan Švankmajer (1994) • Karel Kachyňa (1995) • Jiří Menzel (1996) • Miloš Forman (1997) • Jiří Krejčík (1998) • Miroslav Ondříček (1999) • Věra Chytilová (2000) • Otakar Vávra  (2001) • Juraj Jakubisko (2002) • Theodor Pištěk (2003) • Stella Zázvorková (2004) • Jan Němec (2005) • Ivan Passer (2006) • Vojtěch Jasný (2007) • Juraj Herz (2008) • Jana Brejchová (2009) • Zdeněk Svěrák (2010) • Josef Somr (2011) • Karel Černý (2012) • Vladimír Körner (2013) • Drahomíra Vihanová (2014) • Stanislav Milota (2015) • Eva Zaoralová a Jiří Bartoška (2016) • Alois Fišárek (2017) • Věra Plívová-Šimková (2018) • Jaromír Kallista (2019) • Hynek Bočan (2020) • Ivo Špalj (2021) • Marcela Pittermannová (2022) • Vladimír Smutný (2023) • Karel Smyczek a Mario Klemens (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Krejčík&oldid=24730790“