Otakar Vávra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otakar Vávra
Prof. Otakar Vávra
Prof. Otakar Vávra
Narození 28. února 1911
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. září 2011 (ve věku 100 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Český lev
2001 – Dlouholetý umělecký přínos českému filmu

Prof.[1] Otakar Vávra (28. února 1911 Hradec Králové[2]15. září 2011 Praha) byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Během svého dlouhého života, od třicátých do osmdesátých let a výjimečně i později, natočil množství filmů, mezi které patří husitská trilogie (1954-1956), Romance pro křídlovku (1966) a Kladivo na čarodějnice (1969). Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejkontroverznějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednoho z jeho nejpřínosnějších osobností, který mj. vychoval řadu tvůrců tzv. nové vlny.[3][4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho dlouhý život se mu stal inspirací k autobiografii Podivný život režiséra. „Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,“ tvrdil ve svých pamětech. „Člověk se přece po porážce vždycky zvedá a nikdy neztrácí naději. Umělec musí mít nezlomnou víru v člověka,“ napsal v závěru své knihy.

V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii[5] i Cenou za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na karlovarském filmovém festivalu a v roce 2004 Medailí Za zásluhy.[6] Oceněn byl prakticky každým politickým systémem, kterým prošel. [7]

V posledních desetiletích byla jeho partnerkou téměř o 40 let mladší režisérka Jitka Němcová. Z prvního manželství měl jednoho syna.

Zemřel 15. září 2011 dvě hodiny před půlnocí na pooperační komplikace zlomeniny krčku.[8]

Umělecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studoval v BrněPraze architekturu. Během let 19291930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou (i následující krátké filmy Žijeme v PrazeListopad byly experimentálními snímky). Prvním filmem, který režíroval, byla Filosofská historie z roku 1937.

Dalším filmem byl Cech panen kutnohorských, kde si zahrála Zorka Janů, sestra známé Lídy Baarové. Zorka Janů hrála i ve Vávrových filmech ze 40. let Podvod s RubensemPacientka Dr. Hegela. Její sestra Lída Baarová hrála ve Vávrových filmech Panenství, Maskovaná milenka, Dívka v modrémTurbina.

Po roce 1945 natočil Krakatit, film se silným protiválečným poselstvím. Po únorovém komunistickém puči roku 1948 se přizpůsobil nové situaci a točil a produkoval filmy oslavující nový režim nebo epické historické fresky podporující oficiální interpretaci české historie: Jan Hus, Jan ŽižkaProti všem. V dalším desetiletí se režim stal liberálnějším a toto období přineslo jeho nejhodnotnější filmy: Zlatá reneta, Romance pro křídlovku a především Kladivo na čarodějnice. Podobně jako celý český film, v šedesátých letech 20. století prožíval mimořádné tvůrčí období. Po pádu socialismu stát víceméně přestal dotovat kinematografii a jeho posledním dlouhometrážním filmem tak zůstala Evropa tančila valčík.

Během svého života natočil celkem 52 hraných filmů a přibližně k 80 filmům napsal scénář. Jeho první a poslední dílo dělí neuvěřitelné 3/4 století.

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

Kladivo na čarodějnice[editovat | editovat zdroj]

Jeho magnum opus je Kladivo na čarodějnice (1969), film založený na stejnojmenné (1963) knize Václava Kaplického o čarodějnických procesech 17. století. Kaplický se naopak inspiroval knihou Malleus maleficarum.

Děj se soustřeďuje na osudy skutečných obžalovaných v čarodějnických procesech na Moravě;v letech 16781695. V době humanismu znovu propukla mezilidská nenávist zapříčiněná mocichtivými jedinci. Inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu rozpoutal sérii procesů, která stála život víc než stovku lidí. Popisem brutality moci film sváděl ke spojení s politickými procesy 50. let, zejména s osudem Milady Horákové nebo s procesem se Slánským. Sám Vávra tento postřeh potvrdil jako správný.

Černobílá alegorie plná symbolů sleduje příběh až do procesu a odsouzení kněze. Neschopnost zastavit zlo hned zpočátku jen inkvizitora podporuje v jeho činech. Film končí jeho slovy: „Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem… nahoře.“

Romance pro křídlovku[editovat | editovat zdroj]

Dalším z jeho tvůrčích vrcholů se stala Romance pro křídlovku (1966). Černobílý film je založen na stejnojmenné básni Františka Hrubína o lásce mezi studentem, který si užívá letní prázdniny, a dcerou principála. Milenci se rozhodnou utéct, ale otec vybere pro dívku jiného nápadníka. On sám tento svůj film označoval za vůbec nejlepší.

Krakatit[editovat | editovat zdroj]

Krakatit (1947) je film natočený na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka z roku 1924. Vynálezce nebezpečné výbušniny se snaží uchovat svůj objev v tajnosti, aby nemohl být zneužit.

Černobílá verze byla v roce 1980 následována barevnou, která nese název Temné slunce. Remake snímku posunul příběh do moderní doby a nevyhnul se propagandě. Často je považován za jeho nejslabší práci.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V padesátých letech společně s jinými českými režiséry pomohl založit FAMU, na které vyučoval po pět dekád (od roku 1963 jako profesor). Jeho studenty byli Miloš Forman a jiní představitelé české nové vlny. Z FAMU odešel v roce 2008.

Jeho žáky byli například Miloš Forman, Jiří Menzel , Věra Chytilová, Evald Schorm, Jan Schmidt, Emir Kusturica nebo Lordan Zafranović.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Výroční zpráva za rok 2002
  2. WEISSOVÁ, Lucie. Zemřel legendární český režisér Otakar Vávra [online]. Český rozhlas, 2011-9-16. Dostupné online.  
  3. http://kultura.idnes.cz/zemrel-otakar-vavra-04x-/filmvideo.aspx?c=A110831_171951_filmvideo_tt
  4. http://zpravy.aktualne.cz/domaci/zemrel-otakar-vavra-nejkontroverznejsi-filmar-historie/r~i:article:714370/
  5. http://www.cfn.cz/ceskylev.php?rocnik=2001
  6. http://www.hrad.cz/cms/en/statni_vyznamenani/med_zasluhy_seznam.shtml
  7. http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs604.html
  8. http://kultura.idnes.cz/zemrel-reziser-otakar-vavra-stolety-matador-ceskeho-filmu-pau-/filmvideo.aspx?c=A110831_171951_filmvideo_tt
  9. Vávra točil v 95 letech svůj první videoklip – iDNES, 13. 10. 2006

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955. Praha: Academia, 2007, str. 144, 350, 359, 483, 493, ISBN 978-80-200-1502-0
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 436.  
  • Brož, Jaroslav; Frída, Myrtil (1966): Historie československého filmu v obrazech 19301945. Praha: Orbis, str. 35, 53, 58–9, 79, 104, 112–5, 121, 126–7, 129–131, 143, 146, 148, 154–5, 164, 170, 172–5, 192–6, 200, 201, 218, 220, 221, 226, 232–4, foto 130, 294, 448, 453, 520, 644
  • Sakkara, M. (1980) : Die grosse Zeit des deutschen Films: 19331945. Leoni am Starnberg See: Druffel Verlag.
  • Sebald, H. (1995) : Witch-children: from Salem witch-hunts to modern courtrooms. Amherst, N.Y.: Prometheus Books.
  • Tunys, Ladislav (1998): Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, str. 82, 137, ISBN 80-85837-35-8
  • Tunys, Ladislav (2011): Otomar Korbelář. Praha: nakl. XYZ, str. 144, 180, 181, 193–5, 213, 236, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Vávra, O. (1996) : Podivný život režiséra: Obrazy vzpomínek. Praha: Prostor.
  • Vávra, O. (1982) : Zamyšlení režiséra, Praha: Panorama.
  • Otakar Vávra – 100 let (2011), Praha, Millennium Publishing, Novela Bohemica

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]