Jan Tříska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o českém herci. O sochaři pojednává článek Jan Tříska (sochař).
Jan Tříska

Jan Tříska v roce 2005
Narození 4. listopadu 1936
Praha
Československo Československo
Úmrtí 25. září 2017 (ve věku 80 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Příčina úmrtí následky po pádu z Karlova mostu do Vltavy
Alma mater AMU v Praze
Povolání herec
Aktivní roky 1956 – 2017
Manžel(ka) Karla Chadimová
Ocenění Medaile Za zásluhy (2002)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Tříska (4. listopadu 1936 Praha25. září 2017 Praha[1]) byl česko-americký herec. Jeho manželkou byla Karla Chadimová.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1955–1959 vystudoval herectví na pražské DAMU, poté se stal v roce 1959 v té době nejmladším členem činohry Národního divadla v Praze.[2] Na scéně Národního divadla se však objevoval již v době studií v sezóně 1956–1957, kdy alternoval v roli Prvního asistenta v Čapkově Bílé nemoci v režii Františka Salzera a rovněž jako Druhý rekrut v Maryše (režie Zdeněk Štěpánek) a jako Páže ve Svaté Janě (režie Jaromír Pleskot). V roce 1966 odešel do Krejčova Divadla za branou, po jeho zániku hostoval v roce 1973 na Kladně a v letech 1974–1977 hrál v Městských divadlech pražských.[3] Hrál v mnoha divadelních a filmových rolích, např. Radúz a Mahulena (1970), Třicet případů majora Zemana. V registru StB je Tříska uveden jako agent, krycí jméno „Toman“, evidenční číslo 5 680.[4] Sám k tomu uváděl,[5] že agentem nikdy nebyl a že se ho StB neúspěšně snažila získat ke spolupráci.[6]

V roce 1977 podle režimního tisku podepsal tzv. Antichartu,[7] ale současně prý pomáhal šířit Chartu 77.[8] O pravosti – či, přinejmenším, upřímnosti – Třískova podpisu Anticharty však lze, vzhledem k následujícím okolnostem, pochybovat: brzy nato téhož roku emigroval do Kanady, později do Spojených států. Uplatnění jako herec tam našel až po delší době. Ztvárnil například střelce ve filmu Lid versus Larry Flynt, objevil se v epizodách seriálů Highlander a Highlander: The Raven,[9] filmech Osterman's Weekend, Ronin, 2010: Druhá vesmírná odysea a dalších. Po sametové revoluci se na čas vrátil do Československa, aby pokračoval ve své herecké dráze.

Známá je jeho role učitele Igora Hnízda ve filmu Jana Svěráka Obecná škola (1991; nominace na Oscara), dále hrál např. ve filmech Želary (2003; opět nominace na Oscara), Horem pádem (2004). Ve hře Král Lear na Letních shakespearovských slavnostech byl v roce 2002 jeho výkon v hlavní roli oceněn Cenou Alfréda Radoka. Za postavu Markíze ve Švankmajerově filmu Šílení získal slovenskou filmovou cenu Slnko v sieti za rok 2006.[10] Jeho jednou z dalších filmových rolí byl kat ve filmové adaptaci Máchovy básně Máj z roku 2008 a Podezření z roku 2009. Na 24. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest převzal 23. března 2017 ocenění Kristián za přínos světové kinematografii.[11]

Občas v létě navštěvoval Česko, ale trvale žil v Los Angeles s manželkou, českou herečkou Karlou Chadimovou, s níž měl dvě dcery. Byl vegetariánem.[12]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. září 2017 se vážně zranil při pádu z Karlova mostu.[13] Stalo se to dva dny před plánovaným začátkem natáčení filmu Jiřího Mádla Na střeše, ve kterém měl hrát hlavní roli.[14] Na následky nehody po dvou dnech (25. září) v Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích zemřel.[15][16]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Honza je energický. Plně se do věci investuje. To, co dělá, dělá naplno. Pořádně. On je herec s tím darem, že zaujme diváka i když nic neříká a nehýbá se. Z něho vyzařuje osobnost, jako herce i jako člověka si ho vysoko cením...
— Václav Havel [17]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SPÁČILOVÁ, Mirka. Po pádu z mostu zemřel herec Jan Tříska, slavný učitel z Obecné školy. iDNES.cz [online]. 2017-09-25 [cit. 2017-09-25]. Dostupné online.  
  2. http://www.narodni-divadlo.cz/cs/aktuality/zemrel-jan-triska-cs
  3. http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  4. Necenzurované noviny č. 04/2000, str. 58
  5. http://www.czsk.net/svet/clanky/osobnosti/triska.html
  6. Je to psychopat, nechce konspirovat, zapsala si neúspěšná StB o Třískovi. iDNES.cz [online]. 2017-09-27 [cit. 2017-09-27]. Dostupné online.  
  7. http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1977/2/2/2.png
  8. Karel Hvížďala: Jan Tříska - sveřepý a precizní hráč. rozhlas.cz [online]. 2017-09-25 [cit. 2017-09-28]. Dostupné online.  
  9. IMDb: Jan Tríska
  10. Držitelia Slnka v sieti 2006
  11. Abel Ferrara a Jan Tříska převzali Kristiána za přínos světové kinematografii. Červený koberec. 2017-03-24. Dostupné online [cit. 2017-04-15]. (cs-CZ) 
  12. http://www.shakespeare.cz/2003/triska.html
  13. Herec Jan Tříska se vážně zranil při pádu z Karlova mostu. iDNES.cz [online]. 2017-09-24 [cit. 2017-09-24]. Dostupné online.  
  14. Zemřel herec Jan Tříska. Podlehl zranění po pádu z Karlova mostu. iHNed.cz [online]. 2017-09-25 [cit. 2017-09-25]. Dostupné online.  
  15. Zemřel herec Jan Tříska. Podlehl následkům záhadného pádu z Karlova mostu. Reflex.cz [online].  [cit. 2017-09-25]. Dostupné online.  
  16. SPÁČILOVÁ, Mirka. Po pádu z mostu zemřel herec Jan Tříska, slavný učitel z Obecné školy. iDNES.cz [online]. 2017-09-25 [cit. 2017-09-25]. Dostupné online.  
  17. Miloš Smetana, Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 5
  18. 3921 Jan Tříska v archivu Národního divadla

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miloš Smetana: Dvě kariéry Jana Třísky, INTERPRESS, Praha, 1991
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 381-382.  
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 214, 217, 293–4, 349, 350, 385, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]